Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý večer, dceři bude 2,5 roku a už nějaký ten měsíc má období, kdy je všechno „její“. Vždy se jí snažíme vysvětlit, že něco není jen její, ale že to má třeba jenom půjčené. Nebo když jí o něco poprosíme, tak řekne „ne, to je moje“..Nechci říct přímo, že je lakomá, protože má chvilky kdy se podělí. Měli to vaše děti také tak??A přešlo je to??Nebo jak jste to řešily? Děkuji
Taky máme kluka 2.5 a někdy se nechce rozdělit s bratrem a někdy by se i rozpulil aby se mohl podělit o něco ![]()
Obcas ma takove vylevy
ale vetsinou ne, spis ale nechce pujcit proto ze se o tu vec boji aby ji nekdo nerozbil, je hrozne opatrna na vsechno ![]()
Ano také jsme si tím prošli, je to normální a brzy jí to přejde ![]()
Kamarádky kluk to má teď taky, ve 2,5 letech, ale byl takový od 2 a pořád se ho to drží. Je to spíše roztomilé, jak se zarputilým výrazem tvrdí, že je to jeho
Druhé kámošky kluk chodí do školky a ten už si to nechá vysvětlit.
Mám doma čtyřleťáka a i ten to občas ještě zkusí ![]()
Pořád dokola vysvětlovat, že to není její, ale vaše dohromady, nebo že je to kamarádovo,…
Na druhou stranu, „lakomá“ bych nepoužívala. Já třeba razím názor, že pokud je věc opravdu jeho, tak se dělit prostě nemusí (ale samozřejmě musí počítat s tím, že i někdo druhý se o svou vlastní věc dělit může, ale nemusí). Takže učit ho požádat, případně vyslechnout žádost o půjčení a buď půjčit nebo nepůjčit, podle jeho uvážení, vysvětluji výhody půjčování.
Já bych se s cizími lidmi, co potkám v baru (ekvivalent pískoviště) taky nepodělila třeba o bundu nebo náušnice
A abych někomu cizímu půjčila kolo, no to bych se taky nerozmýšlela…
jen dodám, že to nemá nic společného s tím, že by se nedělil. Naopak, syn je hodně „rozdávačný“, na hřiště nosíme třeba více sušenek nebo ovoce, protože se syn rád podělí s ostatními, obíhá hřiště, aby nabídnul např. nakrájené jablko
. Když se ho někdo zeptá na půjčení, často odpoví, že ano (ale beru jako velkou výhodu, že to nebere jako donucení), zároveň se nehroutí, když mu někdo odpoví ne (jako se občas hroutívají děti, které jsou nucené půjčovat cokoliv a pak nechápou, že někdo jiný nepůjčí).
Toto období je naprosto normální. Děti se to učí. Vysvetli, ze pujcit neznamena dat. A ze ostatni deti taky pujci, ale ze nemusi pokud nechce. Chvilku to bude trvat, ale prejde to, neboj.
Moc vám děkuji
Snad jí to opravdu přejde. Mám právě hrůzu z toho až půjde do školky. Nechci aby tam pak křičela po dětech, že je všechno její
a ještě se zeptám. Jak na tom byly vaše 2,5 leté děti s poznáváním barev? Pro tu naši cácoru je všechno bílá
![]()
Brzo začne rozlišovat ty 2 rozdíly, kdy někomu něco dá nebo jen půjčí. Zkus to s ní třeba formou hry.
A barvičky - zkuste třeba něco třídit podle barev. Nebo jí posílej pro různé dostupné předměty z domácnosti v různých barvách. Můžeš třeba nachystat barevné čtvrtky a ona hledat od každé barvy předmět z domácnosti a pokládat na barevné papíry. Tak jí to bude i třeba bavit a bude mít větší zájem se je učit. Naše dcera byla na barvy odborník už v roce a půl právě kvůli tomu třídění podle barev. Ségřina malá s tím měla problém někdy po třetím roce, kdy začala barvy plést, ale zase to přešlo, jen je prostě zapomněla, tak se učila některé znovu.