Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Kecka8 zase si říkám, že to zvládli i rodiny které na tom byli o dost hůř.. ale pocity a hormony pracuji.. ale zase se těším na ty chvíle s malinkou které mi nenahradí nikdy žádné peníze ❤️
Nejhorší je ze já ani nevím, jestli to co se mi děje je tvrdnuti břicha, nebo je to nejakej střevní projev, nebo je to normální 🫣 nevím co některý bolesti znamenají. Nevím jaký má být to břicho na omak. Přijdu si jak blázen ale proste když nemám tyhle informace tak nejsem schopna nějak racionálně uvažovat.
@Kytka29 Takže přístup taky nic moc. Mě už děsilo jen ti neskutečný množství vnitřních vyšetření při kontrakcích a podobně, to že v podstatě všechny ženy rodily v leže na zádech.
Je fakt, že oddělení šestinedělí byla tragédie i u nás v Brně, nevysvětlili nic, malou odvezli a že mi ji hned dovezou na pokoj, no za hodinu jsem ji šla hledat. Monitor dechu mi půjčili až na vyžádání. Neukázali nic kromě koupání. A podpora kojení, no strašný, k dceři se chovali odporně, že je líná a nechce sát (Byla jen slabá, protoze se narodila driv a mela silnou žloutenku.) taky mi nacpali kloboučky, nutili jí moje odsaty mliko strikackou až zvracela… Přitom zbytečně, doma jsme to potom taky zvládly. Teď už člověk ví, co a jak. Dcera beze mě nebude ani minutu, pokud toho budu schopná a kdyby mělo být nějaký podobný chování, tak jdu na reverz domů a píšu stížnost.
Ja mám jak píše @Frey0369 spíše strach, jak to bude po porodu. Aby po porodu nepřišla nějaká deprese nebo laktační psychoza, abych kojila, abych to mimčo měla ráda, aby naskočila ta mateřská láska (i přesto že se moc těším), celkově to bude obrovská změna a už nikdy nebudu sama za sebe. To mimi už bude se mnou navždy. Je to ale věc, na kterou ženu nikdo nemůže nikdy připravit, protože to je věc nepopsatelná. Každá si to musí prožít, aby to pochopila..
Ahoj holky, taky mám občas úzkosti. Myslím si, že to dělá hodně i ta informovanost. 🤷♀️ Každopádně dneska mi občas tak pichlo jakoby do čípku, že jsem jen vykulila oči a čuměla co bude dál. Pak mi to nedalo a jelikož mám neustále výtok, šla jsem před sprchou zkusit, jak hluboko je čípek. Byla jsem docela v šoku jak nízko, jak veliký a měkký je. Přijde mi, že je i docela otevřený, ale nevím. Holky máte tam dole taky změny? Já si před otehotnenim div na čípek nedosáhla a teď je tak na půl prstu. 🫣 To je zase téma
Ja se teda s uzkosti lecim dlouhodobe, beru antidepresiva, a jsem stastna, ze jsme s doktorkou nasly takove, co se muzou i v tehu, jinak nevim jak bych to zvladala🤦🏼♀️
A presne jak pisete, kazde pichnuti, kazda zmena a jsem ve stresu.. ja se teda zatim ani tak nebojim toho co bude po porodu, nejvic se bojim, aby jsme do toho porodu dosli, a oba to ve zdravi zvladli🙏🏻 vim ze po porodu budu mit velkou oporu v mamince, segre, babickach.. a cokoliv nebudu vedet, necham si poradit.. vlastne se i tesim na to, jak se to budeme s mimcem oba ucit❤️ ale to dojit do toho terminu, a pak zvladnout porod.. to je vsechno jen na mne, a to mne prave desi..
@Kytka29 ty blaho 😳 tak to je sila.. a myslis, ze to je normalni nebo jsi jen mela smulu? Skoda, ze clovek nema moznost to porovnat. To bych si skoro radsi priplatila nejaky balicek lepsiho zachazeni, kdyby neco takovyho existovalo. Ja snad pujdu do toho poradu, aby se ke mne chovali taky tak hezky 🫣 (to bych ale sobe ani malymu neudelala). No doufam, ze se aspon naucim neco uzitecnyho na tom predporodnim kurzu, kdyz to sestinedeli tak odflakli.
@Holula já zavadim pořad progesteron takže chtě nechtě se toho čípku někdy dotknu a taky mě překvapilo parkrat jak je nizko a měkký ale doktorka když ho kontrolovala tak říkala ze je tuhý a uzavřeny takže to asi nepoznám 😀
Ale tohle divnopichani vevnitř mám někdy taky, někdy i takový nepříjemný cukání v pochvě
@TerkaS98 mám to dost podobně. Já byla roky v terapii a podařilo se mi to zvládnout, ale o to víc jsem asi vyschyzovana teď 🫣
Holky, to me mrzi, ze vas prepadaji i uzkosti. Myslim, ze ten strach patri ke kazdemu tehotenstvi, hlavne se tim nenechat premoct. Podle me za to muze i ta prehnana informovanost, hlavne my tady na emiminu mame vetsi pristup ke vsem pribehum a pripadum, kdy tehotenstvi dopadla spatne nebo byly provazeny ruznymi riziky. A pak to vypada, ze skoro zadne tehotenstvi se neobejde bez komplikaci a ze jsme obklopeny samyma katastrofama - a nedej boze si to pak vsugerujeme a mame pocit, ze kazda mensi zmena znamena neco zleho. Pritom je to tak, ze sem prijdou spis zeny s komplikacemi, bud pro radu nebo aby si ulevily od bolesti apod. Proto jsem tu i ja - byt tohle moje prvni tehotenstvi, kdy mi rekli, ze jsme oba zdravi a vse je v poradku, tak bych tu asi nebyla. Dnes jsem se videla po 3 letech s dobrou kamaradkou, ktera ma 8mesicni holcicku. Vsechno mela bez komplikaci, vubec nic neresila ani se nestresovala, vybavicku nemela skoro zadnou - vse dostala nebo resila za pochodu, tasku do porodnice si sbalila az kdyz ji praskla voda a vite co? Hodnejsi a spokojenejsi miminko jsem nevidela, pry skoro nikdy nebreci, hezky spinka, proste vysneny dite
ono se rekne snadno: bud v klidu a nestresuj se (byly situace, kdy jsem cloveka, ktery mi to rikal chtela zabit), ale pritom je to to nejlepsi, co pro sebe a mimi muzeme udelat
mne vzdycky kdyz prepadnou chmury, tak si jdu hrat s nasi fenkou nebo zacnu schvalne lechtat nebo nejak provokovat pritele, proste honem cokoliv, abych prisla na jine myslenky a mohla se poradne zasmat..
Manžel dneska naplánoval „lehký výlet“ v horách. První polovina byla v pohodě, ale pak jsme slézali takovou kozí stezku - zábradlí, lana, řetězy, kluzký kameny jako schody. Vyčerpalo mě to fyzicky i psychicky a mám strach, jestli jsem mimču neublížila. Na manžela jsem byla dost naštvaná, že zase jako vždy vybral něco, co je nad moje síly. Já se těšila, jak to bude odpočinková dovolená a on zase nerespektuje, že prostě nejsem tak fyzicky zdatná, navíc když jsem těhotná a „měla bych se šetřit“. Jako vím, že těhotenství není nemoc a jsou ženský, který dělají různé sporty a vysokohorskou turistiku, ale já prostě nejsem ten „fit typ“ ženské a fakt nechci riskovat.
Holky, ja se pridam s uzkostma. Mam samozrejme strach, aby miminko bylo zdrave, ale ted i o to, abych nemela preeklampsii, protoze nemuzu brat leky, protoze se mi po nich obkevila alergie. Takze to je muj velky strasak. A pak teda obrovsky strach mam z poporodni deprese, laktacbi psychozy… kdyz se mi narodil syn, tak prestoze jsme spolu mohli byt jen ty tri dny, tak jsem proste nepocitila tu vlnu materske lasky, co jsem si vysnila… a protoze zemrel, tak jsem nemela moznost zjistit, za jak dlouho by prisla a bojim se, jestli by prisla… ale verim ze ano, jen proste to pro me bylo hrozne nove, najednou clovicek, se kterym jsem se teprv seznamovala… ale co jsem si cetla, tak me uklidnilo, ze je to docela „normalni“, ze ta velkolepa laska prijde postupne… ale strach je tam obrovsky. ![]()
@mksv asi opravdu zbytečně moc zkoumám, ale děkuji za reakci ❤️
@Holula ale úplně bych to na tvým místě neopakovala, zbytečně nezavadela prsty a nestourala do toho
ať si nezaneses nějakou infekci nebo něco