Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trestání nevlastního syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.6.17 02:07
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám takový menší problém. Manžel má z prvního manželství osmiletého syna a spolu máme tříletou holčičku. Jako můj problém není nic závažného, ale jak se říká stokrát i volá umořilo. On je to vcelku hodný kluk, nikdy se nevztekal nebo tak. Jsou to spíše prkotiny, ale už toho začíná být na mě trošku moc. Uvedu příklady… Muž ho odvádí domů a ve dveřích si vzpomene, že něco zapomněl tak se prostě otočí a ve špinavých botách si to prostě nakráčí po koberci do obýváku a zase zpět. Na náš dotaz jako co dělá kam v těch botech jde dělá, že neslyší. Děcka mají v bytě zakázáno házet balónem. Ač s mužem na to pokaždé upozorníme prostě si ho vezme a začne ho házet po zdech a že tam mám obrazy nezájem. Manžel ho sice vždycky okřikne, ale stejně to udělá znova. Máme v obýváku sedačku v prostoru a prostě nezájem, že tam jsme oba začne si skákat přes opěradlo. Když ho upozorním, že není na hřišti tak mi odsekne, že je. Ale co mě nejvíc točí a ač ho manžel za to vždy okřikne tak je to, že vyhazuje dceru z jejího vlastního pokoje. Chce si tam jít třeba pro omalovánky, on zavře zevnitř dveře a ne nepůjdeš tu. Pomůže až když manžel zařve. Z každé společné aktivity jí vyhazuje nebo když si s nimi manžel hraje v pokojíku tak nemá problém jí i tak říct ať jde pryč a minulé mi řekl, že by bylo lepší když tu nebude ať s ní někam jdu. Tak to mu říkám tak na to zapomeň nikam pryč s ní nejdu. Jako jsou to maličkosti, ale už toho začínám mít dost. Zatím jsem ticho, vždy ho okřikne a usměrní jeho táta, ale už to ve mě vře. Jako aby mi házel po zdech balónem i když ví, že to tu dělat nesmí, protože tam mám obrazy, které jsem dostala dárkem a stejné bych už nesehnala tak to ne. A nejsem služka, aby se mi tu producíroval v botech po kobercích a já pak padla na kolena s rejžákem a drbala fleky. Sice dcera taky zlobí a dokáže mě vytočit do vrtule, ale na tu prostě zařvu nebo jí chytnu a naplácám. Nevlastní takto potrestat nemůžu, zatím jsem se vždy krotila a jen ho slušně upozornila, ale už toho začínám mít dost. Přitom má u nás na co si vzpomene, oba s mužem jsme na něj hodní a snažíme se aby tu chodil rád. Ale kolikrát se stane, že s ním zůstanu třeba půl hodinu sama když manžel jde nakoupit a to už se bojím, že se brzy neudržím a slízne jednu po zádeli. Takže ženský, hlavně nevlastní matky, jak se držíte vy? Nebo se prostě nedržíte?
No jo no. co si myslis neni z tve krve takze nema respekt. promluv si s manzelem at zakroci a vysvetli synovi zasady slusneho chovani a ne hovadka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 05:13
Muj pritel ma sedmiletého (kazdej druhej vikend) a spolu cekame prvni.. to co si dovoluje ten vas, to si ten nas nedovoli.. ale obcas taky potrebuje okriknout.. většinou to udela jeho táta, ale i ja se snazim s nim komunikovat a většinou to po dobrem klapne (nedribluj tim gymn. micem, neslysime televizi,…) Ja v tve kuzi bych ho chytla za ruku (kdyz treba se v tech botech bude chtit rozebehnout) a zabranila mu tak v tom.. a důrazně bych mu rekla, ze je vytreno!! U nas jako vyhruzka (kdyz je fakt zlobivej) plati, ze ho táta nalozi do auta a odveze domů.. to se hosanek hned srovna. Je mu u nas dobře hhh drzim pěsti a pevne nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 06:06
Na tom se přece musíte domlouvat se svým manželem - když je jeho syn u vás, tak ho vychovávte společně a společně si tedy nastavte hranice a kompetence.
Ty vám přece nemůže určitě někdo z internetu.
Jinak si ale nemyslím, že to co potřebujete je začít na něj řvát a nebo ho trestat fyzicky. A nemyslím si, že to je optimální způsob komunikace s vaší dcerou a čím déle to budete dělat, tím větší vzdor vám vrátí, až odrostou.
Vřele doporučuju tuhle knížku https://www.kosmas.cz/…respektovan/ (respekt vážně neznamená že necháte děti dělat si co chtějí)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 06:31
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám takový menší problém. Manžel má z prvního manželství osmiletého syna a spolu máme tříletou holčičku. Jako můj problém není nic závažného, ale jak se říká stokrát i volá umořilo. On je to vcelku hodný kluk, nikdy se nevztekal nebo tak. Jsou to spíše prkotiny, ale už toho začíná být na mě trošku moc. Uvedu příklady… Muž ho odvádí domů a ve dveřích si vzpomene, že něco zapomněl tak se prostě otočí a ve špinavých botách si to prostě nakráčí po koberci do obýváku a zase zpět. Na náš dotaz jako co dělá kam v těch botech jde dělá, že neslyší. Děcka mají v bytě zakázáno házet balónem. Ač s mužem na to pokaždé upozorníme prostě si ho vezme a začne ho házet po zdech a že tam mám obrazy nezájem. Manžel ho sice vždycky okřikne, ale stejně to udělá znova. Máme v obýváku sedačku v prostoru a prostě nezájem, že tam jsme oba začne si skákat přes opěradlo. Když ho upozorním, že není na hřišti tak mi odsekne, že je. Ale co mě nejvíc točí a ač ho manžel za to vždy okřikne tak je to, že vyhazuje dceru z jejího vlastního pokoje. Chce si tam jít třeba pro omalovánky, on zavře zevnitř dveře a ne nepůjdeš tu. Pomůže až když manžel zařve. Z každé společné aktivity jí vyhazuje nebo když si s nimi manžel hraje v pokojíku tak nemá problém jí i tak říct ať jde pryč a minulé mi řekl, že by bylo lepší když tu nebude ať s ní někam jdu. Tak to mu říkám tak na to zapomeň nikam pryč s ní nejdu. Jako jsou to maličkosti, ale už toho začínám mít dost. Zatím jsem ticho, vždy ho okřikne a usměrní jeho táta, ale už to ve mě vře. Jako aby mi házel po zdech balónem i když ví, že to tu dělat nesmí, protože tam mám obrazy, které jsem dostala dárkem a stejné bych už nesehnala tak to ne. A nejsem služka, aby se mi tu producíroval v botech po kobercích a já pak padla na kolena s rejžákem a drbala fleky. Sice dcera taky zlobí a dokáže mě vytočit do vrtule, ale na tu prostě zařvu nebo jí chytnu a naplácám. Nevlastní takto potrestat nemůžu, zatím jsem se vždy krotila a jen ho slušně upozornila, ale už toho začínám mít dost. Přitom má u nás na co si vzpomene, oba s mužem jsme na něj hodní a snažíme se aby tu chodil rád. Ale kolikrát se stane, že s ním zůstanu třeba půl hodinu sama když manžel jde nakoupit a to už se bojím, že se brzy neudržím a slízne jednu po zádeli. Takže ženský, hlavně nevlastní matky, jak se držíte vy? Nebo se prostě nedržíte?
Nejsem nevlastní matka, ale myslím, že to je typické, testuje hranice. Je malej. Asi žárlí. Dítě není robot. Je to pro něj taky těžké: je „půjčovací“, tátu má jen napůl, ten má navíc holčičku…
Uklidni se a dejchej. Tak to je. Dost možná Tě bude v osmi úplně stejně deptat Tvoje ratolest.
Nech výchovu na muži. Ani boty na koberci, ani rozbitý obraz nejsou konec světa. (Možná by pomohlo mu nákazat, ať si boty po příchodu zvenku myje - třeba by toho chození po bytě v nich pak nechal.)
Nebudu tady komentovat, co si myslím o výchově typu „naplácám“. Ale ujišťuju Tě, že pokud to použiješ na nevlastního syna, koukají z toho problémy (postěžuje si mamince atd.).
Máš chlapa z bazaru, tak to tak ber. Kluk s ním byl v balíčku a je to on, kdo si ho má vychovávat. Ty mu prostě vysvětluj, proč se Ti to nelíbí, případně příklad („Tobě by se líbilo, kdybych Ti ve špinavých botách podupala pokoj?“), nebo mu něco zakaž („Jestli to uděláš ještě jednou, nedostaneš dezert po večeři / nebude pohádka před spaním…“)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mufina
26.6.17 06:47
Nemám sice zkušenost s nevlastním dítětem, ale přijde mi, že normálně žárlí. Asi by se mu měl táta víc věnovat samostatně a ne trávit společný čas i s tebou a dcerou.
- Citovat
- Upravit
26.6.17 07:01
I ja mam pocit, ze vola po pozornosti. Mozna by pomohlo, kdyz je u vas, aby ho tata vzal treba na hodku ven /hriste, kino, kolo.,/, aby ho kluk mel „jen pro sebe“. Aby vedel, ze je dulezity a ne jen navsteva. Potrebuje ujistit, ze neni do poctu. Preci jen osm let, rodice od sebe, nova tatova rodina-je dite a je nejisty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 07:33
No, to co popisuješ dělají děti běžně, ty jako malá jsi nikdy nevlítla v botech na koberec? Neházela si s míčem tam kde jsi nesměla? Tak míč schovej a vyndej ho jen když jdete ven 
To že vyhazuje ségru z pokoje, on tam je s ní když je u vás? Pokud ano tak to prostě bere že je to i jeho pokoj. Píšeš že ho manžel vždy okřikne, to asi moc nepomůže, co si s ním normálně promluvit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 07:39
Předchozí příspěvky jsem jen proletěla, tak se možná budu opakovat.
Taky mi přijde, že chce pozornost + zkouší, co mu dovolíte. Jako „lék“ na boty na koberci bych mu dala hadr a vysavač, udělá to jednou dvakrát, a pak ho to přejde. Pokud hází s míčem, míč sebrat.
Rozhodně bych si promluvila s mužem! Taky bych zkusila „neslyšels, co ti táta říkal?“ Domluvte se, co mu dovolíte a co ne, pokud uvidí, že nejste zajedno, jen se to zhorší.
Jinak: já mám dvě nevlastní děti, a taky se držím linie „nejsou moje, tak ode mě plácnutí na zadek nedostanou“, ale jednou už jsem byla u konce s nervama i rozumem a vysvětlováním a nevlastní syn prostě dostal pohlavek a bylo. žádné trvalé stopy na něm nepozoruju, a v tu chvíli nezabralo nic jiného (dělal čerta kusy v plném autobuse, a pak ještě začal vyplazovat jazyk, to bylo prostě moc - dostal mírný pohlavek a důrazně jsem mu sdělila, aby se choval slušně). Pak toho nechal 
a v klidu jsme dojeli.
Držím ti palce, aby se to brzo zlepšilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 07:43
No myslím, že jestli je vlastní nebo ne, nemá vliv. Máme dvě děti, každé je jiné. Zlobí úplně stejně jako to od zakladatelky. Vysvětlování nepomáhá, okřiknutí nepomáhá, někdy ani dát na zadek nepomáhá. Vysvětlovat si to tím, že zlobí protože je nevlastní a ať si ho tatínek umravní je hloupost. Každé dítě je jiné i když ho vychováváte stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 08:24
Me to delaji vlastni deti a kdyz jsme meli v peci synovce, delali to taky. Testovali hranice. Po vyluxovani a vytreni celeho bytu uz v botech nikdy doma nechodili, mic bych zabavila a vydavala ho jen ven. Kdyz si nekdo delal narok na samotny pobyt v pokoji na ukor ostatnich, bud mohl se jit sam zavrit do loznice a tam „meditovat“ o samote, nebo mohl o samote vykonavat domaci prace. Nastesti tech situaci bylo malo a na excesy meli v jejich situaci i narok. Ale jak rekla psycholozka-narok maji, ale my ho nemame povinnost tolerovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 08:35
Jsem macecha dvou holek, a to je má manžel v plné péči! Teď už jsou teda velké, ale když byly menší, bylo důležité, aby měly holky nějaký ten čas jen a jen s tátou. I když třeba jedna přišla ze školy a šla mu do obýváku říkat, co ten den dělala, a já viděla, že na něm vyloženě visí a na mě dlabe 
, šla jsem třeba vytřít nebo si vedle do ložnice číst na chvilku. Prostě jim dát tu jejich chvíli s JEJICH tatínkem 
Párkrát, když třeba lezly do puberty a někdy to bylo fakt šílený, se třeba naplánoval výlet do skanzenu. A mě to ráno zrovna hrozně rozbolela hlava Tak jeli oni tři a měli úžasný den, holky na tátovi visely a vymluvily mu díru do hlavy Ale užili si sebe navzájem a mě pak taky hned raději vítaly.
Takže radím, aby taťka byl s klukem víc sám. Co s vámi doma a malou ségrou? Kluk je plnej energie, tak ať jde s taťkou na půl den nebo klidně i celý jeden den někam, kam je to oba baví - od muzea vláčků přes fotbalový trénink a pak klidně koukat na něčí zápas až po učení se na skejtu nebo bruslích někde v parku. Ten víkend je pro něj s tátou, ne pro vás všechny. Když se nabaží táty a uvidí, že je pro něj důležitý trávit čas jen s ním, bude pak líp brát i tebe a dceru. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 08:54
Mě přijde, že neskutečně žárlí na sestru. Pak dělá vše co může aby vás naštval a zlobil. Prostě se snaží si urdržet tu vaši pozornost v jeho prospěch jakýmkoliv způsobem i tím negativním. Zkuste zavést pravidlo, že třeba jeden celý víkend (předpokládám, že ho má 1×za 14 dní) bude jen s jeho tátou (nemusí odjíždet, nebo ty s dcerou, ale s tátou vyjedou ven, na výlet apod) a druhý víkedn budete všichni společně. Dát mu pocit, že i když už máte spolu dceru, tak je pro vás také důležitý a hlavně, že je důležitý pro tátu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.17 14:40
Chápu jak to myslíte, ale on ten čas jen s tátou tráví. Chodí spolu na fotbal, paří hry a plno dalšího. To není, že já a dcera jsme jím furt za zadkem. Ale upřímně to, aby se jakmile jsou dny kdy ho má muž mít sebral a dva dny ho nebylo to by se mi hodně nelíbilo. Jednou jsme rodina tak to prostě bude muset respektovat. A jak by k tomu přišla dcera, že jakmile se zjeví bratr tak se táta sbalí a víkend tráví někde s ním. To by ho měla hodně ráda a ten vztah by měli ještě desetkrát lepší než teď… Tak to si rovnou může manžel platit někde garsonku a být s ním tam a sem ho ani nebrat. A manželova ex taky nepošle svého nového manžela s jejich společným dítětem pryč, jen aby měla čas jen pro něj, ale musí se smířit s tím, že mamka má další dítě a ten čas mezi ně prostě bude dělit a hlavně budou společně. Manžel se mu věnuje hodně i sám jak jsem již výše psala. Já to samé, aby si nemyslel, že je odstrčený. Kolikrát jsem nechala dceru manželovi a nevlastního někam vzala. Třeba do cirkusu nebo nedávno jsme lítali po městě a chytali Pokémony atd. Snažíme se co můžeme, aby sem chodil rád a neměl důvod žárlit nebo tak. Jenže prostě já nevím… vím, že i od exky malé dělá hodně zle, více než naší. Dneska ho zase muž bere na odpoledne tak už zase vyloženě trnu co zase bude a jestli už fakt nebouchnu i když fakt manžel když je třeba tak ho usměrní. A za to, že mi schválně lítá po koberci v botech bych mu vrazila do ruky vysavač ať si to po sobě hezký uklidí tak mě exka sežere i s chlupama. Je schopná letět ani sociálku, že jsem lemra bordelářská a nutím jejich děcko ať tu dře a uklízí a manželovy by dělala zase zle, protože to je její specialita. Takže fakt babo, raď.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím. Mám takový menší problém. Manžel má z prvního manželství osmiletého syna a spolu máme tříletou holčičku. Jako můj problém není nic závažného, ale jak se říká stokrát i volá umořilo. On je to vcelku hodný kluk, nikdy se nevztekal nebo tak. Jsou to spíše prkotiny, ale už toho začíná být na mě trošku moc. Uvedu příklady… Muž ho odvádí domů a ve dveřích si vzpomene, že něco zapomněl tak se prostě otočí a ve špinavých botách si to prostě nakráčí po koberci do obýváku a zase zpět. Na náš dotaz jako co dělá kam v těch botech jde dělá, že neslyší. Děcka mají v bytě zakázáno házet balónem. Ač s mužem na to pokaždé upozorníme prostě si ho vezme a začne ho házet po zdech a že tam mám obrazy nezájem. Manžel ho sice vždycky okřikne, ale stejně to udělá znova. Máme v obýváku sedačku v prostoru a prostě nezájem, že tam jsme oba začne si skákat přes opěradlo. Když ho upozorním, že není na hřišti tak mi odsekne, že je. Ale co mě nejvíc točí a ač ho manžel za to vždy okřikne tak je to, že vyhazuje dceru z jejího vlastního pokoje. Chce si tam jít třeba pro omalovánky, on zavře zevnitř dveře a ne nepůjdeš tu. Pomůže až když manžel zařve. Z každé společné aktivity jí vyhazuje nebo když si s nimi manžel hraje v pokojíku tak nemá problém jí i tak říct ať jde pryč a minulé mi řekl, že by bylo lepší když tu nebude ať s ní někam jdu. Tak to mu říkám tak na to zapomeň nikam pryč s ní nejdu. Jako jsou to maličkosti, ale už toho začínám mít dost. Zatím jsem ticho, vždy ho okřikne a usměrní jeho táta, ale už to ve mě vře. Jako aby mi házel po zdech balónem i když ví, že to tu dělat nesmí, protože tam mám obrazy, které jsem dostala dárkem a stejné bych už nesehnala tak to ne. A nejsem služka, aby se mi tu producíroval v botech po kobercích a já pak padla na kolena s rejžákem a drbala fleky. Sice dcera taky zlobí a dokáže mě vytočit do vrtule, ale na tu prostě zařvu nebo jí chytnu a naplácám. Nevlastní takto potrestat nemůžu, zatím jsem se vždy krotila a jen ho slušně upozornila, ale už toho začínám mít dost. Přitom má u nás na co si vzpomene, oba s mužem jsme na něj hodní a snažíme se aby tu chodil rád. Ale kolikrát se stane, že s ním zůstanu třeba půl hodinu sama když manžel jde nakoupit a to už se bojím, že se brzy neudržím a slízne jednu po zádeli. Takže ženský, hlavně nevlastní matky, jak se držíte vy? Nebo se prostě nedržíte?