Trestání nevlastního syna

Napsat příspěvek
Velikost písma:
67
27.6.17 08:09

Nevim..nektere ty veci-pochod v botach po byte, skakani na gauci, pohazovani veci..jak kdybych videla sveho 8mi-leteho syna. Pokud ma na navsteve kamarada, je to totez, to jsou proste kluci..takze clovek za nimi chodi a trpelive je peskuje. Davat na zadek? Proboha proc..tuhle „vychovnou metodu“ jsem aplikovala naposledy, kdyz byl syn malinky a delal neco zivot ohrozujiciho, da se to resit jinak..Taky mam k tomu nevlastniho syna (6 let) a kdyz je u nas, plati nase pravidla. Vychovavat ho nebudu, ale zakladni pokyny -jdeme do vany, nedelej tohle..samozrejme vydavam (poslechne me spis nez tatu). U nas prudi a zarli spis starsi (muj), vynucuje si pozornost, schvalne dela veci, ktere nesmi.. deti to neumi resit jinak, nez zlobenim. Dobre je doprat detem obcas cas jen s jejich rodicem, aby byly ve stredu pozornosti..a pak hodne trpelivosti..a prijmout fakt, ze jste vsichni jedna rodina, i kdyz treba jen o vikendech..I deti to citi a je to pro ne jistota..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19.2.18 01:21

.

Příspěvek upraven 28.02.18 v 14:45

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22517
19.2.18 04:29

Požádala bych manžela, aby byl „v pohotovosti“. A aby mu hned po příchodu jasně řekl, že psího dědečka nebude dráždit. A pokud možno, aby se synem šel ven, aby nebyl jen v bytě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
24002
19.2.18 07:10

Pokud budeš rozlišovat jeho dítě a naše dítě, nikdy nebudeš mít ten správný nadhled. Děti se v určitém věku snaží víc prosadit, získat si pozornost a každý to dělá po svém. Je potřeba se mu věnovat, ne na něj řvát. I vlastní sourozenci se pošťuchují i se umí porvat.Ty kluka řešíš po x letech, kdy už je docela pozdě. I nevlastní matka, pokud chce s dítětem vycházet by mu měla věnovat pozornost od prvního setkání. Přestaň se na něj dívat jako na cizího a ber ho jako vlastního. Nekritizuj, ale pouč a miluj takového jaký je.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11565
19.2.18 07:40

@LimitedEdition
1. Výchovu v ostřejší podobě (nějaký zákaz, trest, pořádný világoš) bych nechala primárně na manželovi. Jinak nevím, zda na něj platí třeba to, že se mu sebere mobil nebo tak… ale fakt je že v pubertě často neplatí nic, to je prostě období.
2. Kluk má zjevně nějaký problém. Jde na něj puberta, možná má potíže ve škole (nepíšeš, kolik mu je - nemůžou ho šikanovat? nebo se třeba zhoršilo učení, jemu to nejde, a tak se vzteká?), nebo třeba doma (nemá jeho máma nového chlapa? nepřišla o práci nebo nezačal její partner pít?), nešel u vás (nebo doma) kvůli druhému dítěti víc na druhou kolej (něco jako „malá teď půjde do školy, tak se musím víc věnovat jí“)… cokoli z toho - a hafo jiných věcí - může být pro kluka problém, který řeší tak, jak umí: zlobením.
3. Pokud bude dcera prostořeká u zápisu, tak prostě řekneš, proč tomu tak je: pokud jsou učitelky fajn, tak to pochopí, pokud nejsou, tak budeš mít větší problém než ten, že někdy dítě řekne „d.bil“. (Uvědomuješ si, jak jsi to napsala? Že Ty se nechceš stydět… jenže bys měla spíš chtít řešit potíže toho kluka, ne svoje. Aspoň dobrá máma by to tak udělala, a dobrá macecha by IMHO měla taky.
4. Pokud byste to nezvládali, zajděte si do poradny. Ty nebo i manžel. Tam jsou lidi, kteří mají víc zkušeností a můžou vám poradit, jak s takovým dítětem zacházet. Určitě vám dají lepší tipy než my tady: líp se zeptají než my a zvládneš jim říct víc detailů než nám… a budou mít širší zkušenost, ne jen třeba z jednoho vlastního dítěte.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3739
19.2.18 08:55

@LimitedEdition A jak často syn bývá i otce?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19.2.18 14:28
@Slečna Ferka píše:
@LimitedEdition
1. Výchovu v ostřejší podobě (nějaký zákaz, trest, pořádný világoš) bych nechala primárně na manželovi. Jinak nevím, zda na něj platí třeba to, že se mu sebere mobil nebo tak… ale fakt je že v pubertě často neplatí nic, to je prostě období.
2. Kluk má zjevně nějaký problém. Jde na něj puberta, možná má potíže ve škole (nepíšeš, kolik mu je - nemůžou ho šikanovat? nebo se třeba zhoršilo učení, jemu to nejde, a tak se vzteká?), nebo třeba doma (nemá jeho máma nového chlapa? nepřišla o práci nebo nezačal její partner pít?), nešel u vás (nebo doma) kvůli druhému dítěti víc na druhou kolej (něco jako „malá teď půjde do školy, tak se musím víc věnovat jí“)… cokoli z toho - a hafo jiných věcí - může být pro kluka problém, který řeší tak, jak umí: zlobením.
3. Pokud bude dcera prostořeká u zápisu, tak prostě řekneš, proč tomu tak je: pokud jsou učitelky fajn, tak to pochopí, pokud nejsou, tak budeš mít větší problém než ten, že někdy dítě řekne „d.bil“. (Uvědomuješ si, jak jsi to napsala? Že Ty se nechceš stydět… jenže bys měla spíš chtít řešit potíže toho kluka, ne svoje. Aspoň dobrá máma by to tak udělala, a dobrá macecha by IMHO měla taky.
4. Pokud byste to nezvládali, zajděte si do poradny. Ty nebo i manžel. Tam jsou lidi, kteří mají víc zkušeností a můžou vám poradit, jak s takovým dítětem zacházet. Určitě vám dají lepší tipy než my tady: líp se zeptají než my a zvládneš jim říct víc detailů než nám… a budou mít širší zkušenost, ne jen třeba z jednoho vlastního dítěte.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová