Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Třetí dítě - obavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.7.23 08:38
Takhle to mají snad všechny mámy a ještě silnější pocity mají ty, které nemají dobré zkušenosti 
to je snad přirozené. Měli jste možnost situaci ovlivnit nepočetím dalšího potomka…
„Jednou jste do toho skočili, tak plav… pokud budeš hysterčit, stresovat… stejně si nepomůžeš nebo se utopíš.“
Přirovnání, ale chápeme se?
Příspěvek upraven 31.07.23 v 10:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 08:58
Podle nadpisu jsem si myslela, že máš obavy z třetího dítěte jako takového, ale máš vlastně strach z porodu? Zkus si nepředstavovat ty nejhorší scénáře, řekni si, že to bude v pohodě jako poprvé, že sis to horší již vybrala. Je to těžké, ale hoď se do klidu, jinak půjdeš k porodu jako uzlíček nervů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 08:58
Řešit kočárek po porodu? To mi přijde pozdě. Je pravda, že my jsme měli Casualplay. Španělskou značku a ten byl na objednávku. Jen tak bych si ho hned neodvezla z obchodu. A to samé k tomu autosedačku a další komponenty. Takové rozhodnutí až po porodu bych přehodnotila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 09:01
@Anonymní píše:
Ahoj všem, brzy očekáváme třetí přírustek do rodiny a já se začínam stresovat, panikařit. Děti od sebe budou 7 a 10 let. Celou dobu jsem to brala na pohodu, že vše bude dobré, nějak se to zvládne, ale pak si vzpomenu na svůj 2. Porod, kdy jsem vážně myslela, že umřu kvůli velkému krvácení… šla jsem do mdlob a museli mi dávat transfuse, zašitá jsem byla snad na 50 stehů a na velkou jsem si nemohla dojít dobrých 20 dnů, protože po každém zatlačení jsem si myslela, že uvnitř popraskam, celkově jsem byla mimo 2 měsíce a nemohla jsem normálně fungovat, jako např. Po prvním porodu. Teď se mi to vše vrací a já z toho nemůžu ani pořádně spát, mám sny o tom, že se se porod nezdařil a miminko nepřežilo. Nevim jak se těhle zlomyšlenek zbavit. Pronásledují mě celý den. Manžel chtěl jít už vybírat i kočárek a já mu řekla, že to budeme řešit až se to malé narodí, že kdo ví jak to dopadne, no prostě mi hrabe. Měl to taky někdo tak?
Do určité míry je to normální, ale pozor na rozvinutí těhotenských depresí. Je to méně známé než poporodní deprese, ale vůbec ne vzácné. Tyto stavy by neměly ovlivnit praktický život, výběr kočárku je jeden z těch praktických úkolů. Dá se zaplatit a uschovat na prodejně. S miminkem v náručí se to potom řeší už hůře. Nebo ho běžte předvybrat a manžel koupí až budeš v porodnici.
Každý porod je jiný. Teď už nelze couvnout, porodit musíš. Musíš věřit, že máme zdravotnictví na velmi vysoké úrovni a že jsi v dobré péči lékařů.
Pokud jsi skutečně prožila život ohrožující stav, je možné uvažovat o plánovaném porodu, kde bys byla pod kontrolou od začátku až do konce.
Držím pěsti, dobře to dopadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 09:02
Jak píšou ostatní…myslí pozitivně..myslí na první porod jak to bylo dobrý, a i z toho druhého si vezmi to že to nakonec dobře dopadlo…a teď to taky dopadne dobře, vše bude vporadku a budeš mít zdravé dítko…a ehm…v čem si to dítko odvezes domu když nebudeš mít kočár..autosedačku? Kočárky jsou často s dodací lhůtou až 2 měsíce…taky než vybereš takový co se ti bude líbit a bude vyhovovat vašim nárokům…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 09:04
@Scherry píše:
Podle nadpisu jsem si myslela, že máš obavy z třetího dítěte jako takového, ale máš vlastně strach z porodu? Zkus si nepředstavovat ty nejhorší scénáře, řekni si, že to bude v pohodě jako poprvé, že sis to horší již vybrala. Je to těžké, ale hoď se do klidu, jinak půjdeš k porodu jako uzlíček nervů.
Jj, taky jsem si to myslela. Toto je spíš na konzultaci s psychologem, pokud úzkosti nezvládá sama.
Jinak koupit skoro jakýkoliv kočárek po porodu dnes už není problém, jen je to nepraktické vzhledem k miminku, které bych já osobně nechtěla tahat po obchodech. Ale lze objednat a do tří dnů je krám doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 09:12
Tak na krám se asi nečeká. Ale na lepší kočáry jo. Ty jsou stále na objednávku. Tím spíš, že je výroba v zahraničí. Pokud člověk nevezme ten rozhrkaný, osahaný od kdeloho na prodejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 09:39
Taky jsem měla takové pocity. Při druhém porodu se nám narodil syn úplně modrý, priduseny, následky lehké, ale jsou. Třetího jsem se hrozně bála. Nakonec byl úplně na pohodu, celé jsem si to odfuněla doma, bylo mi tam tak dobře… až jsem nejak zapomněla, že bych vlastně asi už měla jet dcera se narodila asi 20 min po příjezdu do porodnice, bez problémů, jen teda šla s rukou napřed, ale to ničemu nevadí. Promodrala po chvili taky, my sileni strachem, ale bylo to jen teplotou, mela s jejim udrzenim problem cele sestinedeli, a to byl srpen… Nestresuj předem, doktory zprav o svých obavách a uvidíš, že to bude dobrý. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.23 09:48
Právě že mám obavy o porod a co bude po něm, zda to dopadne dobře… špatně jsem nazvala diskuzi. Zda budu schopna se postarat o miminko a dvě děti k tomu, i když už jsou víceméně samostatné a jsou i hodné. Já nad tím vůbec nepřemýšlela, ale čím se to blíží, tím se bojím víc a víc, napadají mě různé scénáře, buď že nepřežije miminko, nebo se nevrátím už zpět ke svým dětem. Často mi přes den buší srdce a je mi na zvracení. Prostě se to ve mě nějak probudilo a to co paměť vytěsnila se opět rojí na povrch. Nejhorší je to v noci, kdy mívam i živé sny a pak se probudím a už neusnu. Kočárek jsem měla v plánu kupovat co nejdřív, ale teď na to prostě nemám energii, pořád okolo sebe cítim něco divného. Manžel se mě snaží uklidnit a pořád říká, že vše bude dobré, jenže z něho také cítim nejistotu a spíš se snaží zvládat své emoce kvůli mně. Když jsem se vrátila z nemocnice ( nebyla jsem v porodnici kvůli zhoršenému stavu ), tak se mi přiznal, že si myslel, že umřu… čas rány zahojil, paměť vytěsnila… miminko je plánované, celé těhotenství super a i jsem se cítila šťastně, ale teď poslední týden si přijdu jak polomrtvá. Nevím zda opravdu vyhledat odbornou pomoc.
- Citovat
- Upravit
31.7.23 09:56
@Anonymní píše:
Právě že mám obavy o porod a co bude po něm, zda to dopadne dobře… špatně jsem nazvala diskuzi. Zda budu schopna se postarat o miminko a dvě děti k tomu, i když už jsou víceméně samostatné a jsou i hodné. Já nad tím vůbec nepřemýšlela, ale čím se to blíží, tím se bojím víc a víc, napadají mě různé scénáře, buď že nepřežije miminko, nebo se nevrátím už zpět ke svým dětem. Často mi přes den buší srdce a je mi na zvracení. Prostě se to ve mě nějak probudilo a to co paměť vytěsnila se opět rojí na povrch. Nejhorší je to v noci, kdy mívam i živé sny a pak se probudím a už neusnu. Kočárek jsem měla v plánu kupovat co nejdřív, ale teď na to prostě nemám energii, pořád okolo sebe cítim něco divného. Manžel se mě snaží uklidnit a pořád říká, že vše bude dobré, jenže z něho také cítim nejistotu a spíš se snaží zvládat své emoce kvůli mně. Když jsem se vrátila z nemocnice ( nebyla jsem v porodnici kvůli zhoršenému stavu ), tak se mi přiznal, že si myslel, že umřu… čas rány zahojil, paměť vytěsnila… miminko je plánované, celé těhotenství super a i jsem se cítila šťastně, ale teď poslední týden si přijdu jak polomrtvá. Nevím zda opravdu vyhledat odbornou pomoc.
Já myslím, že ano měla. Ty strachy by chtělo si zpracovat. Neuvažovala jsi třeba i nad dulou nebo nějakém doprovodu k porodu, kterému bys mohla věřit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 10:14
@Anonymní píše:
Právě že mám obavy o porod a co bude po něm, zda to dopadne dobře… špatně jsem nazvala diskuzi. Zda budu schopna se postarat o miminko a dvě děti k tomu, i když už jsou víceméně samostatné a jsou i hodné. Já nad tím vůbec nepřemýšlela, ale čím se to blíží, tím se bojím víc a víc, napadají mě různé scénáře, buď že nepřežije miminko, nebo se nevrátím už zpět ke svým dětem. Často mi přes den buší srdce a je mi na zvracení. Prostě se to ve mě nějak probudilo a to co paměť vytěsnila se opět rojí na povrch. Nejhorší je to v noci, kdy mívam i živé sny a pak se probudím a už neusnu. Kočárek jsem měla v plánu kupovat co nejdřív, ale teď na to prostě nemám energii, pořád okolo sebe cítim něco divného. Manžel se mě snaží uklidnit a pořád říká, že vše bude dobré, jenže z něho také cítim nejistotu a spíš se snaží zvládat své emoce kvůli mně. Když jsem se vrátila z nemocnice ( nebyla jsem v porodnici kvůli zhoršenému stavu ), tak se mi přiznal, že si myslel, že umřu… čas rány zahojil, paměť vytěsnila… miminko je plánované, celé těhotenství super a i jsem se cítila šťastně, ale teď poslední týden si přijdu jak polomrtvá. Nevím zda opravdu vyhledat odbornou pomoc.
Ano, vyhledat včas psychologa. Řešit ten strach. Podchytit to teď. Myslím si, že dítě si zaslouží, ať se na něj těšíš a užíváš si to. Ať pak problém nepřeroste ve větší problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.23 13:03
@Anonymní píše:
Ahoj všem, brzy očekáváme třetí přírustek do rodiny a já se začínam stresovat, panikařit. Děti od sebe budou 7 a 10 let. Celou dobu jsem to brala na pohodu, že vše bude dobré, nějak se to zvládne, ale pak si vzpomenu na svůj 2. Porod, kdy jsem vážně myslela, že umřu kvůli velkému krvácení… šla jsem do mdlob a museli mi dávat transfuse, zašitá jsem byla snad na 50 stehů a na velkou jsem si nemohla dojít dobrých 20 dnů, protože po každém zatlačení jsem si myslela, že uvnitř popraskam, celkově jsem byla mimo 2 měsíce a nemohla jsem normálně fungovat, jako např. Po prvním porodu. Teď se mi to vše vrací a já z toho nemůžu ani pořádně spát, mám sny o tom, že se se porod nezdařil a miminko nepřežilo. Nevim jak se těhle zlomyšlenek zbavit. Pronásledují mě celý den. Manžel chtěl jít už vybírat i kočárek a já mu řekla, že to budeme řešit až se to malé narodí, že kdo ví jak to dopadne, no prostě mi hrabe. Měl to taky někdo tak?
Jo, každý porod vždy horší a horší. měla jsem nachystané jen základní věci.. ale víš ty co? Ono je lepší všechny ty věci nahlásit předem b porodnici a probrat s Dr.. když jsem rodila teď naposledy, měl díky tomu Dr celou dobu nachystaný sál, krev. A díky tomu všemu jsme prostě jak já, tak ten doktor, byli tak nějak nachystáni. A dopadlo to skvěle. Byť jsem 2× masivně krvácela, tak malá se narodila přirozeně, zdravá, mi ani nemuseli uspat atd 
ale fakt jsme to řešili dopředu. A Dr byl díky tomu všemu nachystaný a prostě ho komplikace nepřekvapily. Ja totiž zoufale nechtěla na císaře. A nakonec to všechno klaplo. takže ano, vyhledej odbornou pomoc. Klidně i psychologa, ale hlavně toho doktora 
. Rodila jsem jen s pa, ale doktor byl nachystán a já v tu chvíli věděla, že on ví a že je poblíž, což mi strašně moc pomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tuhy_LU
31.7.23 14:36
Zasla bych za terapeutem. Par sezení by ti mohlo pomoct získat nadhled.
Každý porod je jiný, každé tehotenstvi je jiné, i ty už jsi jiná. Blby porod už mas za sebou, teď to stejně urcite nebude.
- Citovat
- Upravit
1.8.23 14:43
Tak já bych to určitě řešila, ať se ti nerozjede poporodní deprese. Zkus kontaktovat úsměv mámy nebo hedepy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj všem, brzy očekáváme třetí přírustek do rodiny a já se začínam stresovat, panikařit. Děti od sebe budou 7 a 10 let. Celou dobu jsem to brala na pohodu, že vše bude dobré, nějak se to zvládne, ale pak si vzpomenu na svůj 2. Porod, kdy jsem vážně myslela, že umřu kvůli velkému krvácení… šla jsem do mdlob a museli mi dávat transfuse, zašitá jsem byla snad na 50 stehů a na velkou jsem si nemohla dojít dobrých 20 dnů, protože po každém zatlačení jsem si myslela, že uvnitř popraskam, celkově jsem byla mimo 2 měsíce a nemohla jsem normálně fungovat, jako např. Po prvním porodu. Teď se mi to vše vrací a já z toho nemůžu ani pořádně spát, mám sny o tom, že se se porod nezdařil a miminko nepřežilo. Nevim jak se těhle zlomyšlenek zbavit. Pronásledují mě celý den. Manžel chtěl jít už vybírat i kočárek a já mu řekla, že to budeme řešit až se to malé narodí, že kdo ví jak to dopadne, no prostě mi hrabe. Měl to taky někdo tak?