Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Hele, já jen pro pobavení: Chodím se synem na plavání. Když mu bylo 22 měsíců, chodila s námi holčička (tehdy jen 19 měsíců) a ukazovala na obrázky a řikala: PAPOUSEK, CÁP…a syn na ní čučel a řekl: Ne! PíPí!! a na obrázek čápa řekl taky: PíPí!!! No, holčička byla hodně šikovná, smály se tam všechny maminky…
Dcera proti synovi mluvila mnohem dříve a lépe. Ale každý den mu něco čtu, ukazuju obrázky, tak výčitky nemám…
@123Soňa píše:
Hele, já jen pro pobavení: Chodím se synem na plavání. Když mu bylo 22 měsíců, chodila s námi holčička (tehdy jen 19 měsíců) a ukazovala na obrázky a řikala: PAPOUSEK, CÁP…a syn na ní čučel a řekl: Ne! PíPí!! a na obrázek čápa řekl taky: PíPí!!! No, holčička byla hodně šikovná, smály se tam všechny maminky…Dcera proti synovi mluvila mnohem dříve a lépe. Ale každý den mu něco čtu, ukazuju obrázky, tak výčitky nemám…
Jojo, taky si říkám, že nebudu srovnávat… ale mám oči i uši, jde to ztuha
Ale musím říct, že poslední dobou pokroky udělal veliké. Podle mě se to hodně rozjíždí u těch kluků po třetím roce…
Taky jsem dvouleté dítě cíleně nic neučila, jen jsem mu vše komentovala - tam je bílá kočka, jede červené auto, tam stojí žlutý bagr…Ono to dítě saje jako houba všechno, co mu řekneš a ukážeš. Že nemluví, neznamená, že nic neumí a nevnímá tě.
Víš, ono vidět slabiny je strašně jednoduché, ale co se víc soustředit na to, co dítěti jde, a rozvíjet ho v tom? Určitě je něco, co tvému dítěti jde. Má pohybové nadání, umí se obléct, hezky kreslí, umí skládat puzzle… ![]()
@Froseth kdybych se nesnažila, nepátrala bych po tom, co dělám špatně,… Proto septám „jak“ ![]()
Pokud se dítěti věnuješ, tak neděláš špatně nic
Můj syn třeba začal později mluvit - bylo mu něco okolo 2 a půl roku - a taky jsem pořád přemýšlela, co dělám špatně. Od mimina jsem mu ukazovala knížky, při přebalování jsem mu říkala říkanky, pořád vše komentovala jak kafemlýnek
A do toho pořád poslouchala chytré řeči od okolí, že je to moje chyba, že dnešní matky posadí děcko před televizi a tablet a nevěnují se jim, že jim nikdo nečte a podobné nesmysly. Pak jsem si kdysi sedla a uvědomila si, že dělám všechno, co je v mých silách, malému se věnuju, podnětů má dost. A že pokud nezačne do 3 let mluvit, tak má asi nějaký problém, který mu v tom brání, a za který prostě nemůžu ani já, ani on. A řeči přechytralých matek, jak jejich děti počítaly v roce matice a determinanty a četly Vergilia v originále, pouštím jedním uchem tam a druhým ven ![]()