Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím, co se sebou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
24.9.11 16:45
Vím,že mě měl manžel rád,ale dnes mi došlo,že už nemá. Bohužel asi vážně za všechno můžu já 
. Asi se mnou není(nebyl) šťastný. Ze všeho nejhorší je ale ten pocit,že možná je někde kus naděje to změnit a vědomí,že to ale nedokážu,že se prostě nic nezmění.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.11 16:55
Ahoj pisatelko. Nevím, jestli se to dá změnit. Jsem taky docela „plachá“ a stydlivá, hodně nedůvěřivá i ve svém blízkém okolí. Snažím se držet krok zpět i od rodinných příslušníků - tchyně, otec, kteří ve mě vyvolávají pocit nejistoty. (Kromě dcery a manžela, těm jsem plně otevřená).
Nerada vcházím na chodbu, když slyším, že jsou zrovna na schodišti sousedi, to raději počkám, až odejdou 
no jsem nejspíš blázen, ale mám raději samotu a pár blízkých lidí kolem sebe. Nevyhledává žádné párty, davy a podobné akce.
Mám problém jíst i v restauraci, tak tam raději moc nechodím. Na obědy v práci s kolegy nechodím, je to pro mě stresová situace 
Problém mluvit s lidma už takový nemám, díky své pracovní pozici jsem s lidma v kontaktu denně, tak se musím snažit a to docela pomáhá. Když jsem byla delší dobu doma, tak mi mluvení moc nešlo, teď v práci mluvím pořád, tak už mi to ani nepřijde.
Hodně pomůže, když si člověk zajde ke kadeřnici, koupí si nový oblečení a boty, to hned stoupne i sebevědomí. Také když se ráno nalíčim, tak se cítím sebevědoměji, než nenalíčená 
Nevím, snad Ti něco z toho pomohlo, ale nejsi v tom sama 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.11 17:15
Vím,že mi chceš pomoct . Já jsem teď málem zveřejnila kdo jsem,tak jsem smazala rychle dlouhý text. Ty víš jaká jsi a jsi s tím smířená. Mě dělá všechno problém. Manžel mě za to začal už nenávidět. Vidím to na něm . Bylo nám spolu tak dobře,nikdy bych neřekla,že se můžou věci tak podělat(nebo to dělám já?) . Dřív se mi snažil pomáhat ty moje strachy překobnávat,dnes to nenávidí. Nedivím se mu,když nevidí výsledek.
Je mi do pláče
- Citovat
- Upravit
24.9.11 17:25
Tak zkus víc chodit mezi lidi a bavit se … dej si i trochu toho alkoholu, jestli po něm nevyvádíš Nějak se hezky zabav, zajdi si ke kadeřnice, na kosmetiku-to mi vždycky pomáhá, když si chci udělat radost 
Jinak asi neporadím 
Já taky třeba o všem a pořád přemýšlím-co by, kdyby … -ale to snad každá ženská. Zkus být trochu víc pozitivní a dívej se na svět jinýma očima. Každý den je jedinečný a nic se už nebude opakovat, tak si to užívej plnými doušky a nestresuj s každou kravinou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.11 17:52
Autorko, to co ty popisuješ, není jen trochu malé sebevědomí, které má leckdo.
Sama mám k tomu taky hodně sklony,i když teď mám období kdy je to hodně dobré.
Pokud chceš opravdu pomoci, chtělo by to pomoc odbornou. Zajdi za psychologem, nech si předepsat antidepresiva. Je to cesta na dlouhou trať, někdy trvá déle než najdete ty, které ti opravdu „sednou“, ale věř mi, že pomůžou moc.
A neber to jako hroznou ostudu, když jsem našla odvahu se s tím svěřit, až jsem se divila jakou jsem dostala od okolí podporu, a že stejně se léčí třeba i má nejlepší kamarádka.
Držím moc palečky, neboj se a jdi do toho
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.11 17:56
klara123 píše:
Tak zkus víc chodit mezi lidi a bavit se … dej si i trochu toho alkoholu, jestli po něm nevyvádíš
Jinak asi neporadím
Teď moc mezi lidi nemůžu,máme malý miminko,čili ani ten alkohol. Navíc alkohol raději moc ne,neznám míru a pak jdou ze mě všechny ty hnusný věci,co jinak mám uvnitř. Takže blbá opice. Myslela jsem,že tohle bude nejhezčí období,ale začíná to být noční můra,jen to miminkosamo o sobě je na tom to hezký. Chtěla bych fak být víc pozitivní,jak říkáš,ale nevím jak na to. Snažím se na to myslet,ale dlouho mi to nevydrží.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.11 18:06
Anonymní píše:
Autorko, to co ty popisuješ, není jen trochu malé sebevědomí, které má leckdo.
Sama mám k tomu taky hodně sklony,i když teď mám období kdy je to hodně dobré.
Pokud chceš opravdu pomoci, chtělo by to pomoc odbornou. Zajdi za psychologem, nech si předepsat antidepresiva. Je to cesta na dlouhou trať, někdy trvá déle než najdete ty, které ti opravdu „sednou“, ale věř mi, že pomůžou moc.
A neber to jako hroznou ostudu, když jsem našla odvahu se s tím svěřit, až jsem se divila jakou jsem dostala od okolí podporu, a že stejně se léčí třeba i má nejlepší kamarádka.
Držím moc palečky, neboj se a jdi do toho
Jo,vždycky když se dostanu do stavu,že už zase nevím jak dál,tak přemýšlím nad psychologem. Ale zase vidím to ale. Mám strach,že se nic nevyřeší. Já nevím,proč to dělám,ale když jde do tvrdého,tak začnu všechno zlehčovat,jako,že vlastně mi nic není,mám dobrý život. V duch si říkám,jak jsou na tom lidi jinde a já kráva si zase stěžuju. No,vlastně to tak je. Já se vlastně mám dobře,jen uvnitř mě to tomu vůbec neodpovídá. Proč?? Myslíš,že tohle psychologové fakt dělají. Dá se pomoct s něčím takovým? Ty si myslíš,že je to deprese? To lidi přece ani nevstanou z postele,nebo tak,ne? Mám i dobré dny,kdy se mi daří. Kdyby to ale bylo řešení…chtěla bych to vyřešit,změnit se.
- Citovat
- Upravit
24.9.11 18:47
Zakladatelko, podle mě jsi ve stavu, kdy to sama nezvládneš. Potřebuješ odbornou pomoc. Už kvůli dítěti bys měla někoho vyhledat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.11 19:24
Mě to jako obyčejné malé sebevědomí nepřijde. Zakladatelko, dělej se sebou něco. Ať nelituješ, že ses na to vyprdla. Najdi lepšího psychologa. Nebo psychiatra?
Proč se užírat, když by mohlo být líp?
Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.11 19:53
Ahoj zakladatelko,
jak už tady psaly holky, určitě odbornou pomoc vyhledej, jiného psychologa než předtím 
A s manželem zkuste i poradnu pro mezilidské vztahy… kde mu psycholog osvětli (manželovi) problém, jak na to, aby jste zachránili vztah a oba rodiče pro své miminko. Pomůže i tobě najít nějaku tu zlatou střední cestu k úspěchu
Není to ostuda, je tolik věcí, které na člověka působí, a každý není tak silný, aby vše unesl. Není za co se stydět, jsi citlivější typ člověka a určitě jsi prima ženská
Budu ti moc držet palečky a posílám hodně sil!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.11 19:54
děkuju,že jste se mnou zabývaly. zkusím tedy asi psychologa. kéž by to byl jun nedostatek serotoninu(nebo jak se to jmenuje)
víte,manžel si myslí,že jsem neschopná. nebo možná si to nemyslí a říká to,protože je naštvaný,ale já už si to začínám myslet. opravdu. proč pořád něco kazím? doma pořád něco rozbíjím. možná věci nedomýšlím dokonce,nebo jsem zbrklá. někdy mě během dne přepadne úzkost z toho,že něco zkazím. Copak nejsem dost opatrná. já to fakt nechápu 
. půjdu si lehnout,dnes bylo na mě moc emocí. děkuju a pěkný večer
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.11 19:56
KačuliKačka píše:
jak už tady psaly holky, určitě odbornou pomoc vyhledej, jiného psychologa než předtímA s manželem zkuste i poradnu pro mezilidské vztahy… kde mu psycholog osvětli (manželovi) problém, jak na to, aby jste zachránili vztah a oba rodiče pro své miminko. Pomůže i tobě najít nějaku tu zlatou střední cestu k úspěchu
Není to ostuda, je tolik věcí, které na člověka působí, a každý není tak silný, aby vše unesl. Není za co se stydět, jsi citlivější typ člověka a určitě jsi prima ženská
Budu ti moc držet palečky a posílám hodně sil!!!!
děkuju . vlastně všechny reakce mě rozbrečely
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,potřebuju se vypsat. Předem se omlouvám za chyby,musím psát rychleji,jinak zapomínám myšlenku.
. Je mi z toho na zvracení.
. Prostě jsem schopná udržet nějakou myšlenku tak ..týden(?) A pak je vše ve starých kolejích. A když pak zase bouchnou saze,dojde mi,že je to stále a znova týž problém.
Je toho tolik,že fakt nevím čím začít. Mám problémy sama se sebou. Trvá to už tak dlouho.. Nevím,zda je to už od dětství,možná jo..nevím. Mám problém se sebevědomím. Nemám skoro žádné. A mám dojem,že se to pořád horší. Tím jak stárnu,tak to asi lepší nebude. Mám problém kolikrát i telefonovat. Mám problém se vším. Proto všechno odkládám…odkládám a odkládám,dokud nevznikne ještě větší problém,který pak musím řešit a omlouvat se a omlouvat. Nic mě nebaví,nedokážu se donutit něco dělat,byť příjemného,nevím proč. Ale hlavně si pořád myslím,že je všechno problém. Taky pořád přemýšlím,jak budu vypadat,kdo se na mě bude jak dívat,co si o mě budou myslet a tak stále do kola. Mám pocit že nežiju,přežívám. Už s tím musím být nesnesitelná. Hlavně pro manžela. Např. jedeme na výlet a já dopředu vymýšlím,kde bude problém,co nepůjde atp. Snažím se to změnit,ale moc mi to nejde. Moje pitomý reakce jsou rychlejší než můj mozek. Je to jako bych se bála,já nevím,taková úzkost,nechuť. Málokdy se překonám. Můj život se zkládá z takových vzpomínek,kde jsem byla a co jsem se zase bála překonat
Chodila jsem chvíli k psycholožce,která po pár sezeních naznala,že ano,že mám nízké sebevědomí,na kterém mám pracovat tak,že se mám na sebe usmívat atp. Jenže já to jakoby zapomenu…
Já už se nemám ráda. Už ne. Mám odpornou povahu a asi nezvládnu to změnit,nevím jak.
Když vidím,jak se lidi baví,smějou a co já musím vnitřně překousávat abych se bavila. pomáhal mi hodně alkohol v dobách „mládí“. Bez něj se neumím uvolnit. Na návštěvách jsem nejraději někde v koutě. Nevím o čem si s lidmi povídat a vlastně mě ani moc nezajímá,co mi říkají. To na sobě taky nemám ráda. Kolikrát se rychle vyhýbám lidem na ulici,i když třeba je mám ve skutečnosti ráda. žiju v iluzi života a dny utíkají…