Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím, co se sebou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.11.11 08:45
pampalin píše:petull.a1 píše:Petull.al, napsala jsi to naprosto přesně, líp už to nešlo. Díky Ti za zakladatelku. Je fajn, že najde podporu alespoň mezi námi. Nevím, jestli to není jen můj dojem, ale já se prostě nemůžu zbavit pocitu, že jí sráží právě manžel. Všechno se to točí kolem zakladatelčiny nízkého sebevědomí a o tom vím i já své. Já se dala do kupy až po 28 letech, kdy jsem našla svou první a poslední obrovskou lásku a teď už mám doma zlatíčka dvě.
Zakladatelko, určitě to není o tom, že zrovna ty bys dělala VŠECHNO špatně. Možná máš v sobě nějaký blok nebo takty tvé nízké sebevědomí může přiživovat někdo z tvého okolí, aniž by sis to uvědomovala. Taky můžeš mít poporodní depresi, poporodní blues… nebo taky vše dohromady. Každopádně to chce odborníka. Zkus si „vygooglit“ psychologa někde v okolí. Hlavně se za své pocity nestyď!!! Nemůžeš za ně. Neboj, určitě najdeš řešení. Udělala jsi dobře, že jsi to napsala aspoň sem, tady určitě najdeš podporu - vidíš, zrovna tohle jsi udělala opravdu DOBŘE!!!Ještě mě napadla jedna věc, možná je to blbost, možná by to ale mohlo trošku pomoci: Zkus si uvědomovat věci, které se ti povedou, třeba si je i piš na papír, a neřeš ty, které se ti nedaří. Všichni děláme chyby
Přeju ti hodně moc sil, ale neboj, ty to zmákneš
Potřebovala bych vědět, odkud jsi, zakladatelko. Třeba společně najdemem nějakého opravdu dobrého psychologa-psychiatra.
Máme stejný pocit. Taky si myslím, že v zakladatelčině blízkém okolí je někdo, kdo si na ní „léčí“ své vlastní ego. I mě napadlo, že to možná bude manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.11 21:10
Holky ja bych to hned na toho manzela nevidela - on uz muze byt z toho vseho jenom unaveny. Jestli to ma koreny uz na zakladce, hledala bych pricinu spis v nejblizsi rodine anebo ve spatne zvolene kamaradce z detstvi…
A jeste jedna vec, zakladatelko - jak si psala o tom, ze sis parkrat napsala SZ s nekym s fora a pak si neodepsala - zkratka dodrzovani nejakeho bontonu v mezilidskych vztazich - tady by se tezko nekdo urazil, kdyz se mu par dni neozves, to zaprvy. Pak taky k tomu dalsimu - obdoba tohohle v ostatnich vztazich… vis kdyz nekdo potrebuje nutne slyset tvou omluvu, a to ciste za nedodrzeni nejakych nepsanych pravidel, tak treba nema v tvem zivote misto. Jen se to nedozvis, kdyz to nevyzkousis. Takze radim, vyprdni se na to, nikomu nemusis nic vysvetlovat, pokud ty sama nebudes chtit, a k lidem se neotacej zady, bud te prijmou, nebo ne, tak to zkratka chodi. Takova ta slusnost v chovani a spolecenska klise sou fajn mezi lidma, ktery se potrebujou dlouhodobe vidat a nemaj to pouto tech pratel, kteri se ti za tvuj zivot vyprofilujou. Ja za sebe se to snazim drzet v pracovnich vztazich, v sirsi rodine a mezi sousedy. Co se tyka pratel, tak to beru tak, ze me bud pochopi a prijmou, nebo se z nich yas stanou jen znami, svet se prece nezbori.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.11 22:53
Ahoj Zakladatelko, jsem na tom hoodne podobne jako ty. Jen s tim rozdilem, ze takova jsem po narozeni dcerky 
, kterou ale silene miluji a na nasem vztahu se to nastesti nijak neprojevuje.
Vse zacalo poporodni depresi,kterou jsem prekonala tak nejak sama.
Dcerka ma uz 2 roky a ted jsem na tom stejne jako ty - male sebevedomi, obava s nekym promluvit, zakoktavam se, mam pocit, ze jsem skareda, neschopna, tlusta atd atd. Neumim se smat a to je silehy problem. Uplne jsem ztratila smysl pro humor !!!
A pritom pred porodem jsem byla zivel, vesela, extrovert, vim, ze jsem pekna, ale nevidim se tak ( je to az nepochopitelne), citim se tlusta, ale mam 170 cm a 60 kg a vim, ze to je ok.
Chci se zeptat, jestli uz jsi oslovila psychologa? Pomohl Ti ? Taky se nemuzu odhodlat k nejakemu objednat - hlavne kvuli manzelovi. Vzdycky ke me spise vzhlizel a ted ma doma trosku, nulu, skarede nic. Ach jo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.12.11 01:07
ahoj zakladatelko, mam kolem sebe par podobnych lidi a doopravdy - tohle vypada na nejakou chemickou nevyrovnanost. normalne jdi a nech si napsat antidepresiva.
druha vec - nezkousej zmenit vsechno naraz, ale vzdy jen jednu vec. treba zacni chodit cvicit, ale dlouhodobe, a dokud si na to nezvyknes, tak nemen nic dalsiho. cviceni pomaha s depresema.
treti vec - ja sem sebevedomej clovek, ale kdyz jsem dostala boreliozu, uplne sem se na nejaky cas zmenila a dodnes me to obcas prepadava. chlamidie mrchy jedny vyvolavaji podobne stavy!
takze mozna by nebylo od veci se nechat celkove vysetrit.
preju ti hodne stesti!
- Citovat
- Upravit
31.12.11 05:33
Tak já bych se podepsal pod to, co píše „jakkoli“. Zakladatelko, nikomu nejsi povinná skládat účty ze svého chování. Jenom sobě samé. A na rozdíl od většinového mínění si nemyslím, že by uvnitř tebe bylo něco špatně. Každá skupina lidí funguje na principu „královského dvora“. Někdo je král a někdo šašek. Když šaška nemáme, tak si ho vytvoříme - nejlíp z někoho, kdo se tomu nebrání… Proto si někteří lidi vybíjejí svoje ego na introvertech.
Potřebuješ akorát, aby se změnily „kulisy“ okolo tebe, aby ses mohla cítit spokojeně. Ale ty kulisy musíš začít měnit i ty… A je to úkol na celý život. Nejde to za rok ani za dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.11 10:47
zakladatelko, jeden cas jsem na tom byla podobne ale ze me to opravdu udelal chlap chtel abych se s nim chodila bavit mezi jeho kamarady ja radeji sedela po vecerech doma u televize. Chtel abych se zacala vice upravovat a kupoval mi znackove obleceni jenomze takove co nosi sestnactilete pubertacky a ja to nosit nechtela. Pak jsem chtela miminko on ne ze se na to neciti. Mela jsem problemy v praci delala jsem zastup mistra a domu si tahala dalsi praci to jsem psychicky neunesla sla jsem k obvodnimu lekari ten me poslal na psychiatrii tam jsem vyfasovala troje antidepresiva a prasky na spani. Doma to vyvrcholilo nutil me najit si jinou praci casem mi doslo ze bez vyucaku asi tezko sezenu jinou praci nez delnika ve fabrice a my se asi po dvou mesicich meho marodeni rozesli. Jeste mesic jsem byla doma pak jsem se po domluve s psychiatrem vratila do prace. Asi po roce se najednou ozval a me nenapadlo nic jineho nez se s nim sejit. Zase jsme spolu zacali zit po roce kdy to opet zacalo vypadat na rozchod jsem poznala nekoho jineho uz podle toho jak semnou jednal jsem poznala ze je to uplne neco jineho nez jsem mela doma. Tak jsme si spolu psali sms mezitim jsem se s pritelem rozesla nejak jsem pochopila ze to nema smysl nehlede na to ze on si coural po nocich s kamarady a kdyz jsem chtela nekam jit ja bez nej byl ohen na strese. Nakonec jsem zjistila ze mi buzeroval syna v te dobe sestileteho. Dnes mam suproveho chlapa a dve deti 9 let a tri mesice stacilo mi prehodnotit priority a vse se srovnalo samo. Uzivam si miminka a jsem stastna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.11 10:50
jo a jeste v praci to o me vi cela fabrika ze jsem se lecila a nekteri jsou fakt suprovy protoze me berou takovou jaka jsem proste jako plasana a ty kteri si o me mysli ze jsem magor ty mi muzou vite co 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
