Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už to je přehnané...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.7.18 19:13
A musíš se s „ním“ stýkat? Já bych návštěvy omezila na minimum. Ale pokud je to tchýně, tak to moc dobře nepůjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 19:14
Ahoj, zní to fakt krutě, musí to být náročné 
Ale protože já bych poradila jen to, co nechceš ( snížit kontakt na nezbytné minimum), tak třeba někdo přijde na jiné řešení. Hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
18.7.18 19:15
@Russet píše:
A musíš se s „ním“ stýkat? Já bych návštěvy omezila na minimum. Ale pokud je to tchýně, tak to moc dobře nepůjde.
Mě napadla maminka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.18 19:15
@Russet tak já už tam ani moc často nechodím, ale i rozhovor po telefonu stojí za to… Nene tchýně to není.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
18.7.18 19:18
@Anonymní píše:
@Russet tak já už tam ani moc často nechodím, ale i rozhovor po telefonu stojí za to… Nene tchýně to není.
Ten clovek se nezmeni. Bude to maximalne jen horsi. Dovoli si k Vam jen to co mu dovolite .
Bud ho potrebuju a holt to teda vydrzim a nebo na nej prdim a mam klid. Kdyz je nekdo lribuzny to jeste neznamena ze se s ni nutne musim stykat a nechat si nadavat. Tohle je pouze jen a jen tvoje volba.
- Citovat
- Upravit
18.7.18 19:19
@Anonymní píše:
@Russet tak já už tam ani moc často nechodím, ale i rozhovor po telefonu stojí za to… Nene tchýně to není.
No tak po telefonu je to trochu jednodušší… jaká by byla reakce příbuzného, kdybys použila například : " O tomhle ( tímto stylem, o mých rozhodnutích, o mé péči o rodinu apod.) se bavit nebudeme. Máme rozdílné názory a je zbytečné se dohadovat."… Jak by reagoval ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.18 19:21
Tak jedná se o člověka, kterého mám moc ráda a za hodně mu vděčím, takže kontakt přerušit opravdu nechci, ale už to přestávám zvládat a nejen já. Bojím se, že za chvilku bouchnu a fakt ostře vyletím. Jenže to nechci, ale už to zachází za únosnou mez.
- Citovat
- Upravit
18.7.18 19:22
Tohle bývají staří lidé, otrávení životem. Babi byla taky taková. Už tu spoustu let není, ale jako bych z 90% četla o ní, bramborák moc bramborovej, kyselo moc kyselý. Dokonce si pamatuju, že mi jednou řekla, že jsem jak bledule, proč se nenamaluju a při další návštěvě mi řekla, že jsem zmalovaná jak štětka a to se maluju furt stejně málo 
Jednou jsem někde četla, že to je začínající Alzheimer. Ať už je nebo není, s takovým člověkem neuděláš nic. Nic. Prostě starýho psa novým kouskům nenaučíš. Můžeš se pokaždý ohradit a poštěkat se s ním. Ale bude ti to prd platný, protože akorát bude mít příště náboje navíc. Pokud máš toho člověka fakt ráda a nechceš utnout kontakty, tak odkejvat, co říká (s výjimkou slibů, které nechceš nebo nemůžeš splnit.), nehádat se, myslet si něco o zadku a brát to jako projevy stárnutí a duševního úpadku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.18 19:33
@Dája999 píše:
No tak po telefonu je to trochu jednodušší… jaká by byla reakce příbuzného, kdybys použila například : " O tomhle ( tímto stylem, o mých rozhodnutích, o mé péči o rodinu apod.) se bavit nebudeme. Máme rozdílné názory a je zbytečné se dohadovat."… Jak by reagoval ?
byl by uražený do morků kostí a měla bych to dalších x let na talíři… Kdykoliv si dovolím se ohradit nebo něco říct, okamžitě se urazí. Jednou jsem dovolila, to u toho byla jedna příbuzná, když jsem poslouchala co si mám doma udělat a poslouchala jsem to už asi po sto dvacáté ač jsem několikrát už předtím řekla, že to nechci říct, že jestli to někdy budu chtít udělat tak to udělám, tak se tak urazil, že se sebral, odešel a nechal nás tam sedět a přestal se mnou mluvit a byl strašně dotčený, že jsem si dovolila něco takového mu říct před někým jiným.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.7.18 19:36
@Huk nejedná se tak starého člověka. Jenže jak chceš odkývat, jak posloucháš, že budeš bydlet pod mostem, že děcku jednou zničíš zdraví a vezme ti ho sociálka? To mám spíš chuť vyštěknout něco hodně peprného.
- Citovat
- Upravit
18.7.18 19:41
jak kdyby promluvila moje drahá maminka 
ty máš aspoň výhodu, že v tom nejsi sama, mně to nikdo, kromě manžela, nevěří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 19:42
@Anonymní píše:
byl by uražený do morků kostí a měla bych to dalších x let na talíři… Kdykoliv si dovolím se ohradit nebo něco říct, okamžitě se urazí. Jednou jsem dovolila, to u toho byla jedna příbuzná, když jsem poslouchala co si mám doma udělat a poslouchala jsem to už asi po sto dvacáté ač jsem několikrát už předtím řekla, že to nechci říct, že jestli to někdy budu chtít udělat tak to udělám, tak se tak urazil, že se sebral, odešel a nechal nás tam sedět a přestal se mnou mluvit a byl strašně dotčený, že jsem si dovolila něco takového mu říct před někým jiným.
Přiznám se, že si to v reálu vůbec neumím představit, tak nebudu chytračit.
Pokud nejde udržet konverzaci na neutrálních „bezpečných tématech“ a z každého vznikne minové pole, pak jak píše @Huk - brát ho jako nemocného člověka.
Nebo oslovit psycho - odborníka a poradit se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 19:42
@Anonymní píše:
@Huk nejedná se tak starého člověka. Jenže jak chceš odkývat, jak posloucháš, že budeš bydlet pod mostem, že děcku jednou zničíš zdraví a vezme ti ho sociálka? To mám spíš chuť vyštěknout něco hodně peprného.
já děcko vůbec neoblékám, pak ho oblékám moc, nevařím mu, nechce jíst, protože má určitě roupy - to se pozná tak, že chce sladkosti místo oběda. Vůbec mě nezajímá, že brečí, nestarám se o něj… mohla bych pokračovat do aleluja
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, jdu se sem vypovídat, protože už jsme vážně v koncích… Jen mi prosím neraďte přerušit kontakt, to v žádném případě nechci, spíš potřebuju poradit jak se chovat, jak reagovat. Jedná se o blízkého příbuzného. Nechci specifikovat zda je to muž či žena, takže budu psát jako,,ten příbuzný,,. Jde o to, že před několika měsíci si prošel velmi těžkým životním obdobím. A strašně se změnil. Všichni se snažíme pomáhat co to jde, chovat se hezky, ale už to svým chováním vážně přehání a i ti nejotrlejší, kteří jsou vesměs opravdu splachovací toho mají dost. A podotýkám, že toto si dovolí jen k určitým lidem, je nás jen pár, ke zbytku by si toto nikdy nedovolil. Vše co uděláme je špatně, vše co řekneme je špatně. A nejvíce to schytávám já a ještě jedna osoba, ale já většinou o něco víc. Něco se někde vymňoukne, automaticky za to můžeme my, protože si na nic nedáváme pozor, na všechno kašleme, k tomu připomenutí, jak nám v minulosti pomohl s tím a tím… Nakonec třeba výjde najevo, že chyba byla třeba na straně nějaké úřednice nebo prostě třetí osoby, ale co, to už je jedno. Dítě mi dostane rýmu, tak je to jenom moje chyba a jednou mu zničím zdraví. Neustále poslouchám jak budeme bydlet pod mostem a dítě mi sebere sociálka, protože v osm večer ještě nespí a občas pláče. Nic nedělám, doma mám všude špínu, ve věcech bordel, nevařím, děcku nedám teplé jídlo… zřejmě má asi někde kameru, protože více jak půl roku u nás nebyl. Kolikrát třeba sám od sebe se nabídl, nám i jiným příbuzným něco koupit, nebo když se stalo, že spadl příjem a nevyšli jsme půjčit peníze, ale navrácení poté odmítl a i jiným příbuzným půjčil dosti vysoké částky na určité věci - dovolená atd. a to sám od sebe. A nyní v každém rozhovoru teď poslouchám, jak už nic nemá, že všechno rozdal a že si nemůže zaplatit to nebo tamto a podává to stylem, že za mě taky utratil, tak proto nemá. Prostě je naštvaný, že rozpůjčoval i jiným příbuzným vše co měl, ale poslouchám to jen já. Přitom když jsem peníze vrátit chtěla tak ne já to nechci a málem jsme se kvůli tomu pohádali, že si je nechce vzít. Když někdo z rodiny ho pozve někam na výlet, tak pak jen příbuzní vykládají, jak všechno co udělali bylo špatně, za všechno se urážel a když třeba mají jed někam na dýl, tak doprava jedině jak si určí on a musí se vyjed v kolik chce on i když je to o mnoho hodin dříve a budou muset i několik hodit na místě čekat. Cokoliv se řekne hned je uražený a vzteklý. Třeba se mě na něco ptá a chce vysvětlit, tak odpovídám a on mi začne furt skákat do řeči a já jen řeknu nech mě prosím tě domluvit, tak hned nafouknutý obličej a už je zle a tři dny je nafučený. Výčitky a rýpání absolutně za všechno, cokoliv se řekne nebo udělá, obvzlášť si libuje ve vyčítání věcí, hlavně chyb, které člověk udělal třeba i před třemi nebo pěti lety. A nedej bože když si člověk dovolí nesouhlasit nebo mít jiný názor. Protože jen jeho názory jsou správné a věci, tak jak dělá on jsou jedině dobře. Už se to prostě nedá… Už je toho moc. Omlouvám se za zmatený text, jsem prostě plná emocí. Já třeba zavolám, že jdu do obchodu, jestli něco nepotřebuje. Okamžitě je z toho, že tak pozdě, co jako celý den dělám, že nemůže pochopit, jak někdo může jít ve čtyři odpoledne nakupovat a skončí to tím, jak nic nemá, protože všechno rozdal, přes to, co člověk třeba vymňoukl před třemi lety a výčitky, výčitky a rýpání. Po pětiminutovém rozhovoru je člověk totálně psychicky v háji a dva dny nemá energii a náladu absolutně na nic. Jeden příbuzný se už opravdu vytočil a řekl mu, ať se jde léčit, protože tohle už není normální. Jedná se o člověka, kterého mám strašně moc ráda, ale tohleto chování už se prostě nedá a je to čím dál tím horší. Když je třeba zase nafučený na někoho jiného, stačí když mě uslyší na telefonu, tak si vztek vyleje na mě a celou jeho blbou náladu schytnu já, minule mi řekl věc, kterou v životě neodpustím a opravdu mě to strašně bolelo. Pak druhý den volá, brečí a omlouvá se, že to přehnal a stejně uplyne chvilka a je to zase. Tolikrát už jsem měla chuť se sebrat a odejít nebo mu prásknout telefonem s tím, až se uklidní, ať se ozve, ale prostě je mi to líto udělat.