Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyně - jsem zaujatá? Privlastňuje si dceru.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.7.18 00:04
Tý jo 
Já mám obavu z toho že naše dítě bude tchýni u zadku, ale teď si říkám že jsem vlastně šťastný člověk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:07
@Anonymní píše:
Dobrý den/večer všem!Mám takový problém. Jsem ze své tchyně už úplně zoufalá. Když jsme se s manželem seznámili, nemohla jsem uvěřit tomu, jakou má skvělou maminku. Hned jsme si padly do noty. Neustále jsme si volaly, psaly, chodily na kafíčka, navštěvovaly jsme se. S tchánem (báječný chlap, se kterým je sranda) nám hned od začátku fandili. Manželovu maminku jsem vychvalovala před všemi a nedokázala pochopit, jak někdo může mít se svou tchyní špatný vztah jako mají moje kamarádky. Jenže pak se to zvrtlo. Otěhotněla jsem, všichni byli nadšení. Užívala jsem si každý okamžik, na miminko jsem se těšila a stejně tak manželova maminka. V téhle době jsem si začala všímat věcí, které mi byly trochu divné. Tchyně převzala veškeré moje radosti na sebe. Začala bez mého vědomí nakupovat malé oblečky pro miminko a začala šít zavinovačky. Pokaždé, když jsme přijeli na návštěvu, měli jsme tam prichystanou tašku s dalšími novými věcmi pro miminko. Neustále mě chtěla vozit na gynekologické prohlídky, požadovala ofotit každou fotku z ultrazvuku, kterou si následně doma vystavila do rámečku. Říkala jsem si, že jako mladá babička (45 let) se těší. Požádali jsme ji, ať už nic nekupuje, že si chceme koupit také něco podle svého, ale nebrala na to zřetel. Pokaždé, když někam jela, koupila aspoň 3 oblečky a já neměla šanci koupit nic. Později z oblečení přesedla na hračky. Když jsem zjistila, že má dcera již prichystané 3 kolotoče nad postýlku, 8 chrastítek, hromadu kousátek a plyšáků, zhrozila jsem se. Pak přišel další šok. Tchyně koupila postýlku, košík pro miminko, kočárek - trojkombinaci, hrací deku a plenky. Ani jedno nekoupila nám, nýbrž sobě domů, aby tam prý měla dcera vše, co potřebuje. Zařídila jí pokoj, kde vymalovala, dala tam fotky, namalovala na zdi obrázky, nalepila na zeď metřík na měření výšky. Manžel ji tenkrát nazval fanatičkou, ale jen se tomu smála. Zjišťovala nás, že nám chce jen ulehčit, abychom nemuseli vše vozit, až k nim pojedeme na návštěvu. Porodila jsem a vše se ještě zhoršilo. S mojí rodinou jsme byli domluveni, že první den do porodnice přijedou na návštěvu oni, další den měla přijet tchyně s tchánem. Rodiče přišli ve 2 hodiny do návštěvní místnosti, v půl 3 se tam bez ohlášení zjevila tchyně. Moji rodiče neměli šanci si malou ani pochovat. Manželova rodina vidí malou 2× týdně, protože bydlí kousek od našeho domu, moje rodina bohužel 1× za měsíc, protože se za námi nedostanou. Kdykoliv tchyně vidí malou, ihned si ji přivlastní. Pořád ji chová, bere mi ji z náruče. Pořád ji fotí a natáčí. Chce ji přebalovat, koupat, uspávat, krmit, česat. Pořád ji pusinkuje, objímá. Nenechá ji jít, kam chce, pořád ji táhne zpátky k sobě. Bere nám všechny její první okamžiky. Pořád ji všem chodí ukazovat, bere ji do práce. Bez našeho vědomí ji vzala poprvé do bazénku, upekla jí první dort. I po roce od porodu požaduje každý den zaslat její aktuální fotku. Řekla mi, že ji mrzí, že pořád kojím, že by si malou mohla vzít už na pár dní na hlídání. Plánuje, jak ji vezme příští rok k moři. Když jí něco řekneme, je buď urážená, nebo se tomu směje, že to tak nemyslí. Když jsem jí dnes ukázala kombinézu, co jsem malé koupila, prohlásila, že má oblečení asi málo, když jsem jí něco koupila, tak může něco koupit taky ona.
Přijde mi, že si myslí, že je dcera její dítě, že se na ni upla, protože sama mít už děti několik let nemůže, ačkoliv je mladá (děti má 2).
Je to mnou? Beru si to moc osobně, nebo mám důvod k obavám?
Omlouvám se za dlouhý žblept, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Nemůžu kvůli tomu ani spát, protože mi leze i do snů. S manželem kvůli tomu máme občas rozbroje. Neustále se mi zdá o tom, že mi jeho mamka dceru bere. A já už mám nervy na pochodu.
Jsi ted plna hormonu tak vidis vse cerne. Chci tvou tchyni !… Ja jsem nestastna z toho ze babicky nejevi zadny zajem o vnucku. Nevi nic o ni kdyz ja nereknu nesnazi se vubec vytvorit si vztah. Po hodine u nich na navsteve vidim ze se tesi az vypadneme. Oni chcou klid. Ja pomoc nezadam ale mohli by se zajimat trochu o ni. Nevi co rada papa jake knizky se ji libi. Oblibenu pohadku pisniku. Vubec nic. Chce se mi z toho brecet. Vaz si co mas opravdu. Co bych ja za to dala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:08
@Anonymní píše:
Dobrý den/večer všem!Mám takový problém. Jsem ze své tchyně už úplně zoufalá. Když jsme se s manželem seznámili, nemohla jsem uvěřit tomu, jakou má skvělou maminku. Hned jsme si padly do noty. Neustále jsme si volaly, psaly, chodily na kafíčka, navštěvovaly jsme se. S tchánem (báječný chlap, se kterým je sranda) nám hned od začátku fandili. Manželovu maminku jsem vychvalovala před všemi a nedokázala pochopit, jak někdo může mít se svou tchyní špatný vztah jako mají moje kamarádky. Jenže pak se to zvrtlo. Otěhotněla jsem, všichni byli nadšení. Užívala jsem si každý okamžik, na miminko jsem se těšila a stejně tak manželova maminka. V téhle době jsem si začala všímat věcí, které mi byly trochu divné. Tchyně převzala veškeré moje radosti na sebe. Začala bez mého vědomí nakupovat malé oblečky pro miminko a začala šít zavinovačky. Pokaždé, když jsme přijeli na návštěvu, měli jsme tam prichystanou tašku s dalšími novými věcmi pro miminko. Neustále mě chtěla vozit na gynekologické prohlídky, požadovala ofotit každou fotku z ultrazvuku, kterou si následně doma vystavila do rámečku. Říkala jsem si, že jako mladá babička (45 let) se těší. Požádali jsme ji, ať už nic nekupuje, že si chceme koupit také něco podle svého, ale nebrala na to zřetel. Pokaždé, když někam jela, koupila aspoň 3 oblečky a já neměla šanci koupit nic. Později z oblečení přesedla na hračky. Když jsem zjistila, že má dcera již prichystané 3 kolotoče nad postýlku, 8 chrastítek, hromadu kousátek a plyšáků, zhrozila jsem se. Pak přišel další šok. Tchyně koupila postýlku, košík pro miminko, kočárek - trojkombinaci, hrací deku a plenky. Ani jedno nekoupila nám, nýbrž sobě domů, aby tam prý měla dcera vše, co potřebuje. Zařídila jí pokoj, kde vymalovala, dala tam fotky, namalovala na zdi obrázky, nalepila na zeď metřík na měření výšky. Manžel ji tenkrát nazval fanatičkou, ale jen se tomu smála. Zjišťovala nás, že nám chce jen ulehčit, abychom nemuseli vše vozit, až k nim pojedeme na návštěvu. Porodila jsem a vše se ještě zhoršilo. S mojí rodinou jsme byli domluveni, že první den do porodnice přijedou na návštěvu oni, další den měla přijet tchyně s tchánem. Rodiče přišli ve 2 hodiny do návštěvní místnosti, v půl 3 se tam bez ohlášení zjevila tchyně. Moji rodiče neměli šanci si malou ani pochovat. Manželova rodina vidí malou 2× týdně, protože bydlí kousek od našeho domu, moje rodina bohužel 1× za měsíc, protože se za námi nedostanou. Kdykoliv tchyně vidí malou, ihned si ji přivlastní. Pořád ji chová, bere mi ji z náruče. Pořád ji fotí a natáčí. Chce ji přebalovat, koupat, uspávat, krmit, česat. Pořád ji pusinkuje, objímá. Nenechá ji jít, kam chce, pořád ji táhne zpátky k sobě. Bere nám všechny její první okamžiky. Pořád ji všem chodí ukazovat, bere ji do práce. Bez našeho vědomí ji vzala poprvé do bazénku, upekla jí první dort. I po roce od porodu požaduje každý den zaslat její aktuální fotku. Řekla mi, že ji mrzí, že pořád kojím, že by si malou mohla vzít už na pár dní na hlídání. Plánuje, jak ji vezme příští rok k moři. Když jí něco řekneme, je buď urážená, nebo se tomu směje, že to tak nemyslí. Když jsem jí dnes ukázala kombinézu, co jsem malé koupila, prohlásila, že má oblečení asi málo, když jsem jí něco koupila, tak může něco koupit taky ona.
Přijde mi, že si myslí, že je dcera její dítě, že se na ni upla, protože sama mít už děti několik let nemůže, ačkoliv je mladá (děti má 2).
Je to mnou? Beru si to moc osobně, nebo mám důvod k obavám?
Omlouvám se za dlouhý žblept, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Nemůžu kvůli tomu ani spát, protože mi leze i do snů. S manželem kvůli tomu máme občas rozbroje. Neustále se mi zdá o tom, že mi jeho mamka dceru bere. A já už mám nervy na pochodu.
Jen jednu radu. Dekuj bohu za to že malá bude mít skvělou babičku. Až budeš mít druhé, třetí, přejdou tě trochu hormony a budeš taky chtít s manželem na romantický víkend do Paříže bez dětí- ještě budeš za tuhle paní prstickem hrabat. Zkus ji v této fázi nenastvat a neodehnat ji od sebe. Abys pak neplakala v jiné diskusi ,nikdo nám nepohlídá'…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:11
Taky by mi to vadilo. Mě štěstí je, že mám tchyni 100 kila daleko. Jinak bych byla už rozvedená. Promluv si s ní narovinu a v klidu ji vysvětlí co ti vadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:14
@rena621 každý to má jinak ne? Ja bych být zakladatelku měla pocit, že mi babka 
leze až moc do me rodiny,za kterou považuji manžela a děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:24
@hulala píše:
@rena621 každý to má jinak ne? Ja bych být zakladatelku měla pocit, že mi babka
Jeste pridou problemy a bude rada za pomoc. Tak jak kazda jina matka. Ver tomu (nemoce,bolesti,nevyspalost, poporodni deprese,obdobi vzdoru…) Deti jsou na cely zivot a sakra prijemne mit pomoc.Ten co to nezazil nevi.Minule jsem brecela kdyz tchyne mi rekla ze nikdy nemame pocitat s hlidanim. Neslo o to zeby jsem se dozadovala ale to ze nechce vubec travit cas s vnuckou. Je trapne a sobecke !!!…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
18.7.18 00:24
Je to na budku, to chápu. Nenech si od tchýně brát tvoje radosti. Vždyť je jedno kolik oblečení nebo hraček tchýně nakoupila, kdykoliv přece můžeš cokoliv koupit sama bez ohledu na to, kolik toho dítě má. Přebytky ukládej do krabic a schovávej pro druhátko nebo je daruj na charitu. Tvoji tchýni přepadla mateřská druhá míza. To je stav, kdy příroda zařídila, aby ženy po čtyřicítce začaly toužit po dětech. Samy už je mít nemohou tak se starají o vnoučata. Takhle se dřív zvyšovala šance na přežití potomků. Rodiče se starali o obživu, babičky o děti. A s tvojí tchýní to mlátí zodpovědně. Neboj, maminku nikdo a nic nenahradí 
. Neboj se tchýni zdůrazňovat, že vy jste rodiče a vaše slovo je zákon, jinak omezíte návštěvy. Určitě to bude potřeba trochu zkorigovat a tchýni umírnit. Držím palce, nedejte se!
- Citovat
- Upravit
Janli
18.7.18 00:27
@rena621 každý extrém je špatně. Ať nezájem nebo naopak situace, kdy si babička vnouče přivlastňuje a promítá se do role rodiče.
- Citovat
- Upravit
18.7.18 00:31
@Janli píše:
@rena621 každý extrém je špatně. Ať nezájem nebo naopak situace, kdy si babička vnouče přivlastňuje a promítá se do role rodiče.
@Janli píše:
@rena621 každý extrém je špatně. Ať nezájem nebo naopak situace, kdy si babička vnouče přivlastňuje a promítá se do role rodiče.
Ale to je ten zacatecny stav po case se to znormalizuje.Doporucuji autorke po 3 letech precist. Bude se na tom smat. Opravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.18 00:31
Mně přijde taky spousta věcí už „přes čáru“, ale na druhou stranu tchýně bydlí kousek od vás a vnouče vidí 2× týdně. Pokud to jsou domluvené návštěvy, tzn. nedělá ti přepadovky, nesnaží se ti organizovat tvou domácnost, ale pouze si zařizuje pokojík pro vnouče u sebe doma a kromě té porodnice respektuje domluvené termíny a pravidla, tak bych se snažila nevidět v jejím počínání touhu „ukrást ti dítě“, ale natěšenost babičky.
A co se přespání týče, tak není nic lehčího, než říct „ještě se necítím na to být přes noc bez dítěte, až to bude aktuální, ozvu se“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.18 00:37
Mame doma to same, ale fakt jak pres kopirak. Ted se to po case trochu uklidnilo, ale i tak mam chut nekdy skocit z okna. Silene mnozstvi darku a tasky oblecku, ktere absolutne neunosi. Kdyz si tchyne vsimla, ze jeji hadriky mala z 90% nenosi, tak se zacala vic zajimat co se mi libi a trochu ubrala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.7.18 00:40
Já se ji snažím chápat, nijak ji neomezuji návštěvy, jsem ráda, že nám fandí a dceru má ráda. Ale některé věci mi prijdou hodně přes čáru. 
Třeba to, že ji vidí minimálně 2× týdně, a když pak jedeme o víkendu jednou za měsíc za mojí rodinou, je naštvaná, že ji o tom víkendu ona neuvidí a dává nám to „sežrat“. Remcá nám do výchovy, rozhoduje o tom, kdo buse dceru hlídat. Když ji jednou chtěla hlídat, musela na chvíli do práce. Nechala dceru s ženskou, kterou jsem nikdy neviděla, neznala jsem ji. Vrazila dceru do kočárku a poslala ji na procházku s někým, o kom jsem ani nevěděla, že vůbec existuje. Když jsme byli na oslavě jejích narozenin, vzala mi dceru z náručí a dala ji manželově sestře s větou: „Vezmi ji na procházku k rybníku, ať se prospinká.“ Věřím tomu, že nastane doba, kdy od ní budu potřebovat někdy pomoct, ale mám pocit, že s takovou se spíš obrátím na někoho jiného.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.7.18 00:45
@zrcadlo Na ty návštěvy se většinou pozve sama. 
Nejsou domluvené. Domácnost mi organizuje. Snažila se nám přestavit ložnici, aby měla dcera lepší místo pro postýlku. Už ji mírní i tchán. Řekl jí, že jestli nezačne brzdit, tak brzy budeme dělat, že nejsme doma.
- Citovat
- Upravit
18.7.18 00:48
@Anonymní píše:
Já se ji snažím chápat, nijak ji neomezuji návštěvy, jsem ráda, že nám fandí a dceru má ráda. Ale některé věci mi prijdou hodně přes čáru.
Tak bych si prostě s úsměvem dceru vzala zpět a řekla „Já si kdyžtak řeknu sama, děkuju.“ a dělala si to dál po svém. Po tom hlídání jí měl zavolat manžel a důrazně říct „Nebudeš nechávat naše dítě s třetí osobou bez informování nás a dopředu, bylo to přes čáru.“ Při blbých řečech na vaši návštěvu u druhých prarodičů jen opakovat s úsměvem „Jsme šťastní, že má dcera dvě babičky, teď jedeme pro změnu za tou druhou, takže nějaké řeči o tom, jak ji ty neuvidíš opravdu nejsou na místě.“
Vymezit mantinely si musíte sami, hlavně musíte být s manželem jednotní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den/večer všem!
Mám takový problém. Jsem ze své tchyně už úplně zoufalá. Když jsme se s manželem seznámili, nemohla jsem uvěřit tomu, jakou má skvělou maminku. Hned jsme si padly do noty. Neustále jsme si volaly, psaly, chodily na kafíčka, navštěvovaly jsme se. S tchánem (báječný chlap, se kterým je sranda) nám hned od začátku fandili. Manželovu maminku jsem vychvalovala před všemi a nedokázala pochopit, jak někdo může mít se svou tchyní špatný vztah jako mají moje kamarádky. Jenže pak se to zvrtlo. Otěhotněla jsem, všichni byli nadšení. Užívala jsem si každý okamžik, na miminko jsem se těšila a stejně tak manželova maminka. V téhle době jsem si začala všímat věcí, které mi byly trochu divné. Tchyně převzala veškeré moje radosti na sebe. Začala bez mého vědomí nakupovat malé oblečky pro miminko a začala šít zavinovačky. Pokaždé, když jsme přijeli na návštěvu, měli jsme tam prichystanou tašku s dalšími novými věcmi pro miminko. Neustále mě chtěla vozit na gynekologické prohlídky, požadovala ofotit každou fotku z ultrazvuku, kterou si následně doma vystavila do rámečku. Říkala jsem si, že jako mladá babička (45 let) se těší. Požádali jsme ji, ať už nic nekupuje, že si chceme koupit také něco podle svého, ale nebrala na to zřetel. Pokaždé, když někam jela, koupila aspoň 3 oblečky a já neměla šanci koupit nic. Později z oblečení přesedla na hračky. Když jsem zjistila, že má dcera již prichystané 3 kolotoče nad postýlku, 8 chrastítek, hromadu kousátek a plyšáků, zhrozila jsem se. Pak přišel další šok. Tchyně koupila postýlku, košík pro miminko, kočárek - trojkombinaci, hrací deku a plenky. Ani jedno nekoupila nám, nýbrž sobě domů, aby tam prý měla dcera vše, co potřebuje. Zařídila jí pokoj, kde vymalovala, dala tam fotky, namalovala na zdi obrázky, nalepila na zeď metřík na měření výšky. Manžel ji tenkrát nazval fanatičkou, ale jen se tomu smála. Zjišťovala nás, že nám chce jen ulehčit, abychom nemuseli vše vozit, až k nim pojedeme na návštěvu. Porodila jsem a vše se ještě zhoršilo. S mojí rodinou jsme byli domluveni, že první den do porodnice přijedou na návštěvu oni, další den měla přijet tchyně s tchánem. Rodiče přišli ve 2 hodiny do návštěvní místnosti, v půl 3 se tam bez ohlášení zjevila tchyně. Moji rodiče neměli šanci si malou ani pochovat. Manželova rodina vidí malou 2× týdně, protože bydlí kousek od našeho domu, moje rodina bohužel 1× za měsíc, protože se za námi nedostanou. Kdykoliv tchyně vidí malou, ihned si ji přivlastní. Pořád ji chová, bere mi ji z náruče. Pořád ji fotí a natáčí. Chce ji přebalovat, koupat, uspávat, krmit, česat. Pořád ji pusinkuje, objímá. Nenechá ji jít, kam chce, pořád ji táhne zpátky k sobě. Bere nám všechny její první okamžiky. Pořád ji všem chodí ukazovat, bere ji do práce. Bez našeho vědomí ji vzala poprvé do bazénku, upekla jí první dort. I po roce od porodu požaduje každý den zaslat její aktuální fotku. Řekla mi, že ji mrzí, že pořád kojím, že by si malou mohla vzít už na pár dní na hlídání. Plánuje, jak ji vezme příští rok k moři. Když jí něco řekneme, je buď urážená, nebo se tomu směje, že to tak nemyslí. Když jsem jí dnes ukázala kombinézu, co jsem malé koupila, prohlásila, že má oblečení asi málo, když jsem jí něco koupila, tak může něco koupit taky ona.
Přijde mi, že si myslí, že je dcera její dítě, že se na ni upla, protože sama mít už děti několik let nemůže, ačkoliv je mladá (děti má 2).
Je to mnou? Beru si to moc osobně, nebo mám důvod k obavám?
Omlouvám se za dlouhý žblept, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Nemůžu kvůli tomu ani spát, protože mi leze i do snů. S manželem kvůli tomu máme občas rozbroje. Neustále se mi zdá o tom, že mi jeho mamka dceru bere. A já už mám nervy na pochodu.