Úzkosti v pubertě (16 let)

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Michalkawasaki

8.1.23 23:24

načítám...

Úzkosti v pubertě (16 let)

Hezky den přeji,

V první řadě bych chtěl říct že mi je 16 let tudíž v pubertě a tím chci naznačit že o čem budu psát je možná v tomhle věku normální (sám nevím). Co mě vlastně trápí? Jednoduše si myslím že mám úzkosti. Tím myslím že poslední 2-3 roky žiju úplně jinak než každý druhý kamarád. V první řadě je třeba říct že mimo školu jsem převážně doma.
Abych se nějak stručně a jednoduše rozepsal.

Asi nejvíce mě štve, že mezi lidma mi totálně dochází slovník tím mám na mysli že když se s někým bavím tak začnu buď mluvit moc rychle a sám se v tom ztrácím nebo vůbec nevím co mám říkat a nebo začnu říkat když to řeknu totální blbosti jen kvůli tomu aby nebyla „nuda“
Dále nevím jestli to s tím má něco společného ale většinu času jsem unavený a mám problém usnout
A je důležitý říct že převážně jsem vyčerpaný, nemám vůbec sílu zvednout něco těžšího
Dále se skoro ničemu nesměju a když se kámoši smějou tak já dělám že se směju přitom mi to ani vtipný nepřijde nebo přijde ale neprojevim to smíchem
Dále se moc stydím jít někam do klubu či na diskotéku protože si neustále vyčítám například že: co kdybych se tam ztrapnil, co když nevypadám natolik dobře abych tam mohl jít apod. Vím že je to nesmysl ale hlava mi to pořád říká.
Upřímně sám depresemi trpím hodně málo takže bych nejspíš dokázal říct že žiju bez depresích ale spíše s úzkostmi.
Moc mě to štve že nejsem jako ostatní který chodí všude na party apod. a vůbec tohle neřeší. Mezitím co já se bojím jít mezi pár lidí které neznám, jednoduše si v hlavě řeknu: co kdybych řekl nějakou blbost a oni by mě měli za tupce a nepadl bych jim do očí dále když je vedle mě například nějaká holka která se mi líbí tak se úplně do sebe sevřu a jsem úplně ztuhlej a nedokážu s ní navázat kontakt.
Dále mě štve že když někam jdu tak se neustále prohlížím, urovnávám vlasy atd..
Ještě poslední věc, že si moc věci připouštím do hlavy a furt si říkám co když atd..
Těch věci bude více co mě na sobě štvou ale vypsal jsem tu ty, co mi osobně moc vadí a chtěl bych to změnit. Jestli to je tím že nikam nechodím pouze do školy a následně zase domu tak jestli to mám překonat a prostě jít, nebo jestli mám doopravdy úzkosti. Budu vážně moc rád když mi někdo poradí co to případně je za psychickou poruchu, případně jak to vyléčit bez antidepresiv apod. ❤

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Aduš8

14376

7287

9.1.23 06:13

načítám...

@Michalkawasaki tohle nejsou úzkosti, ale normální nedostatek sebevědomí. Bohužel patříš do té skupiny mladých, kteří se přes to neumí přenést a bavit se, jako tví kamarádi a spolužáci. Snad tě uklidní, že oni mají úplně stejné myšlenky, jen je umí krýt. Byla jsem taky taková, změnilo se to až po dvacítce.

načítám...
Citovat
Zmínit

Michalkawasaki

9.1.23 22:51

načítám...

@Aduš8 Děkuji moc za komentář ❤
Takže jediný co mám udělat je to, že si mám více věřit a říkat si že každý je jen člověk, že nejsem nejhorší a jakoby se povzbuzovat. Případně kdybych se překonával někam jít atd..