Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Úzkostné a plačtivé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.6.21 18:48
Úzkostné a plačtivé dítě
Dobrý den všem. Máte někdo zkušenost s přehnaně úzkostným a plačtivým dítětem, ale nejedná se o miminko, ale o pětiletou holčičku. Má vývojovou dysfazii, je celkově psychomotoricky zpomalená, ale poslední dva měsíce je strašně uplakaná, pořád mi visí za zadkem. Nevím jestli je to danou situací, jak byly zavřené školky, a ona byla doma, nebo jestli je to náběh na nějakou úzkostnou poruchu. Nebo jestli máte někdo zkušenosti s homeopatickou léčbou u těchto stavů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.6.21 20:55
Tak ono to jde ruku v ruce. Zavření škol a školek způsobilo na psychice děti (a rodičů) dost neplechy.
Vyprdla bych se na homeopatika a pokud nezvladate doma dítě podpořit a nelepší se, tak bych vyhledala nějakého dětského psychologa?
Ve školce funguje jak?
Edit: vzhledem k diagnóze asi v péči dětského psychologa jste. Ten na to říká co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.21 21:18
@Svistice
V peci psychologa nejsme, nikdo mi to nedoporučoval, chodíme pouze na klinickou logopedii, protože má poruchu řeči. Psychologa jsem chtěla až v poslední řadě, ale máš pravdu v tom, že pokud to doma nezvládáme, bylo by lepší obrátit se na odborníka.
Ve školce funguje celkem normálně, občas si popláče, ale jinak říká že se měla dobře, a když pro ni jdu, tak je veselá, hraje si s dětmi. Učitelka říkala, že občas pláče před poledním spaním.
Nicméně nevím, jak dlouho máme zkoušet tu situaci řešit doma. Je to už celkem dlouhá doba, co ta situace nastala, ale je otázka, jak to bude až se zavřou školky přes prázdniny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.21 21:36
@bobr123 A rekla Ti, proč pláče? Co jí vadí, z čeho má obavy, proč má potřebu být Ti neustále za zadkem?
V jakých situacích je plačtivá?
Pokud si rodic neví rady, dítěti nerozumí, tak podle mě není od věci vyhledat odborníka. Ono co si budeme povídat, sezeni u dětského psychologa nesezenes ze dne na den. A jedna návštěva nic nespravi, chce to dlouhodobější terapii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.21 22:39
@Svistice
Když jedu do práce říká, že jí budu chybět. Když se jí ptám proč chodí pořád za mnou tak nic neřekne a rozpláče se. Když jí vyhubuju, což se poslední dobou snažim nedělat, ale někdy není prostě vyhnutí, tak se rozpláče a nic neřekne. Asi to fakt chce toho psychologa, není to ona, ona sice vždycky byla jiná, než starší syn, byla citlivější, ale taková nebyla. Nevím si s ní rady, a strašně mě to vysiluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 18:35
Syn 8 let je velmi plačtivý a ukňouraný. Jak není podle něj, tak pláč, vztek, vyhrožování… Neprochází to. Např. denně ječí u vystěhování myčky - bolí ho hlava, ruce, záda, nohy… Občas upadne, aby mi dokázal, že je na tom opravdu zle. Dělá to už 3 roky a vždy to udělat musí. Stejně reaguje na koupání, převlékání, úkoly, úklid, vypnutí rádia… Je to únavné a ubíjející.
Plus je na mě hodně fixovaný, odmítá beze mě spát i u prarodičů, spí se mnou v ložnici.
Kdy to přešlo vaše děti? Nebo máte nápad, jak takovému dítěti pomoct?
Psycholožka jen poradila vykazat nekompromisně z ložnice, že je velký a řev ignorovat. To děláme a stejně to je stejné. Pokud ho vykážu z ložnice, tak v noci chodí po domě a brečí, případně čeká, když spím opravdu tvrdě a vleze si ke mně.
- Citovat
- Upravit
27.7.22 00:26
@Anonymní píše:
Syn 8 let je velmi plačtivý a ukňouraný. Jak není podle něj, tak pláč, vztek, vyhrožování… Neprochází to. Např. denně ječí u vystěhování myčky - bolí ho hlava, ruce, záda, nohy… Občas upadne, aby mi dokázal, že je na tom opravdu zle. Dělá to už 3 roky a vždy to udělat musí. Stejně reaguje na koupání, převlékání, úkoly, úklid, vypnutí rádia… Je to únavné a ubíjející.
Plus je na mě hodně fixovaný, odmítá beze mě spát i u prarodičů, spí se mnou v ložnici.
Kdy to přešlo vaše děti? Nebo máte nápad, jak takovému dítěti pomoct?
Psycholožka jen poradila vykazat nekompromisně z ložnice, že je velký a řev ignorovat. To děláme a stejně to je stejné. Pokud ho vykážu z ložnice, tak v noci chodí po domě a brečí, případně čeká, když spím opravdu tvrdě a vleze si ke mně.
A byla to psycholožka? Nebyla to spíš nějaká drsná bachařka? Takové bych nedala za tak hloupé rady ani groš. Ten kluk má problém a vyhazováním z ložnice nebo ignorací ho jistě nevyřešíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 00:50
Jsem taky psycholožka a všechny děti spí s námi. Kdo udává, kdy je dítě na spaní s rodiči velké? Kde je jaká norma a kdo ji vytvořil? V minulosti jsme všichni spali na jedné hromadě v jedné místnosti. Není podezřelé, že téměř všechny malé děti tak bojují o to, spát s rodiči? Všechny jsou divné a je třeba je " vychovat"? Osobně doufám, že nejpozději před pubertou se děti z té naší ložnice odstěhují, ale uvidíme.
Proč ti spaní s dětmi vadí? Málo místa, horší spánek, horší možnost sexu?
Neignoruj řev. Kdo jiný má být napojený na jeho pocity, než máma? Buď v kontaktu se svými emocemi a neignoruj ani je - fakt možná už se synem v ložnici spát nechceš. Ale ani jeho pocity neignoruj.
Je ubrečený pořád? Nebo poslední dobou? Je prostě takový, přecitlivělý? Nebo se něco změnilo?
Problém nás matek je, že nejčastěji v tomto věku dítěte nemáme na výběr, než pracovat na plný úvazek. A večer se jdeme rozkrájet, aby jsme stihli doma něco udělat k jídlu, uklidit, vyprat, vyžehlit, udělat s dětmi úkoly a přichystat je na spaní. O prázdninách je musíme někam - k někomu dát, nemáme tolik dovolené, jako děti prázdnin. Úplně ze všeho nejvíce pak my matky potřebujeme trochu klidu a ať nám to dítě nepřidává.
Problémem osmiletých dětí je, že sice všechny, ale některé ještě víc, by potřebovaly, aby jsme je doopravdy vnímaly. Aby jsme s nimi trávily více času. A my o této potřebě i víme, snažíme se, pečujeme tolik, že už padáme na hubu, ale k těm dalším povinnostem, které nás čekají, to zas až tolik času není. Jenže co máme dělat? A ty naše děti si tu naši pozornost neustále vynucují a ještě tak nepříjemně. Sakra, ať mě už chvíli nechá na pokoji! Proč musí ze všeho dělat takové drama? Často proto, aby jsme je víc vnímali… Ale my rodiče si taky nevymýšlíme, že už prostě nemáme kapacitu…
Jde o toto? Co cítíš ve svém srdci? Nebo jde ještě o úplně jiný problém? Toto tam nerezonuje?
Pokud jde o toto, napadá tě, co s tím?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.7.22 01:05
@Bramborova mně spaní s ním nevadí, psycholožka řekla, že nás tím vydírá, je velký a tím, že spí s námi, bude nevyspalý a tím je ještě víc protivný. Zkusila jsem týden, že spal u sebe a putoval zpátky. Má u nás postel.
On je takový od narození. Ukňouraný, ubrečený, negativní… První rok života se vlastně nesmál. Hlasitě se začal smát až kolem 2 let. Do té doby maximálně hyknul.
Nebo má druhé nastavení a to se všemu směje jak praštěný a předvádí se. To je ve chvíli, kdy po něm nikdo nic nechce.
Nic mezi není.
Manžel je učitel, takže je se synem doma přes celé prázdniny. Teď spolu opravují jeho kolo. Chodí na výlety, hrají hry…
Spíš mi přijde, že se nerad podřizuje, ještě úplně nedozrál k tomu, že se něco musí, nerad vystupuje ze své komfortní zóny, má velmi nízkou frustrační toleranci. Má problém se změnami, když jim učitelka ve škole slíbila vycházku a začalo pršet, tak zbytek dne byl nepoužitelný a ječel vzadu ve třídě - řešil to až manžel. Neumí pořádně vyjádřit, že se mu to nelíbí a nechce to dělat (a ví, že by mu to stejně neprošlo).
@Kipa22 souhlasím. Taky jsme k psycholožce už nešli.
- Citovat
- Upravit
27.7.22 08:31
Hm…Asi proto tolik rodičů rezignuje a děti nemají žádné povinnosti v domácnosti. Je super, že on má.
Lze ho zatáhnout v tom jeho odporu do komunikace? Přijde mi lepší, když se dítě " hádá" než jen ječí. Ale i mně to jde jen se tříletou holkou, pětiletý kluk prostě když něco prožívá, je zahlcený, jeho prožitky jsou silné, nemluví, nereaguje moc na mé slova a jen ječí. Umím si představit, že i v osmi bude takový. A i když se moc snažím, aby to tak nebylo, a aby si dovednosti zacházet s emocemi vybudoval, stejně mám obavy, že i v dospělosti bude stejný, jenom se ten „jekot“ bude odehrávat jenom v něm, ne navenek.
Držím moc pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.7.22 09:00
@Bramborova když ho zatahnu do komunikace, tak přehrává, ječí, za všechno můžu já… Takže ho nechávám, ať si to prožije, pak se to snažím probrat, ale to taky nefunguje. Bere to jako své selhání, takže se k tomu nerad vrací. Někdy se zadaří, tak toho využívám.
Asi tuším, co by mu pomohlo, ale to nezvládám. On je silně režimový, takže kdyby se nám zadařilo jet přesně podle harmonogramu, tak by scén ubylo, protože by věděl. Ale já to neumím a nezvládám.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
