Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud to není rys jeho povahy a takový nebýval, mohla se mu rozjet prostě psychická úzkost. Čím víc se chce cítit v bezpečí, tím víc chce od tebe ujišťování a tím víc tě odhání. Rada je jediná a to promluvit si a začít to řešit klidně pomocí psychoterapií. S úzkostí ruku v ruce chodí poruchy spánku a potíže v běžném fungování. To se prostě stává a je z toho cesty ven, ale musíte chtít. Nevím, kde pracuje, jestli nemá stres, někdy různé úzkosti způsobuje i nedostatek minerálů a vitamínů, na psychickou pohodu je důležité béčko a magnézko.
A co se stalo, že se tak začal chovat? Měl k tomu důvod? A proč ty nemáš zájem o večeři ani sex? Mě připadá, že manžel se bojí o váš vztah, možná si připadá zbytečný, tak ti chce ukázat, že tě miluje.
Z toho jak píšeš mi připadá, že si na všechno vystačíš sama. Zkoušeli jste o tom mluvit?
Nevim jestli je to primo uzkost, v tomhle se nevyznám. Jen vidím jak na me visi. Pohledem, cinem proste vsim. Ano, nemam ted na nej tolik casu. Ale kdyz se chova jako uknuceny psik, ani ten cas mit nechci. Jsem radeji v praci nez bych mu odpovidala na hlouposti. Nevím kde mi hlava stoji a on jen resi co mi je. Jsem znechucena. Jestli ma malo sve prace at si najde konicek nebo vic prace. Ma stresovou praci, ale to asi vsichni i ja a uknuceneho psa kvuli tomu zrovna nedelam.
@Anonymní píše:
Za poslední rok, dva se z chlapa stal strasne uzkostny. Uz nevim jak dal, dusi me. Porad ne me kouka jak stěně, kamkoliv se hnu hned kam jdu. Kdyz prijdu, kde jsem byla tak dlouho a to jsem treba jen na wc. Pořád chce pusinkovat a me uz to obtezuje. Kdyz mu vecer dam pusu a jasne najevo, ze jdu spat stejně za chvíli začne dorazet. Uz me to nebavi, je to spíš z litosti. A kdyz chlapa lituji je to konec. Tak rada bych si dala pauzu a byla chvili sama, bohuzel on by to nepochopil a mame 2 deti. Asi to prameni z jeho nejistoty, ale s tím mu ja nepomuzu. Chodim do prace, mam hodne pracovních aktivit a nechci se domu vracet k uknucenemu chlapovi co jen ceka kdy budete doma. Je to hrozne ubijejici. Snazila jsem se mu to vysvetlit, bohuzel to nepochopil a zacal bojovat jak zenska. Snaží se me uhnat na dobrou veceri a sex, ale ja nemam chut ani na jedno. Chci si sama zalezt ke knize a mit klid. Ne porad poslouchat co mi je, kdy prijdu, kam jdu, kde jsem tak dlouho atd. Uz ani v koupelne nejsem sama. Stoji tam a zira jak se maluji, odlicuji, myji a mam ho plny zuby. Mate nejakou radu?
A co je příčinou té změny? Nebo byl odjakživa takový méně sebejistý, méně akční, vyloženě ten rodinný typ, co je mu nejlépe doma, ale ty sis toho jen nevšimla? Během mateřské to nebylo tak poznat, ale teď chodíš do práce, máš hodně aktivit (asi jsi spíš víc pryč než doma?) a on má strach, že bys mohla vzít kramle? Ty ho nepotřebuješ, on ti dokazuje svou lásku… někdy je v rodině víc chlap žena, a muž je spíš tím ženským elementem… což jak se zdá, bude i u vás… a ženě, ač jí to zpočátku vyhovovalo, to začne vadit… moc se mi nezdá, že by se tak od základu otočil o 180 stupňů a totálně změnil…
No, asi byste si o tom všem měli promluvit… ale jestli to pomůže, to se říct nedá… člověka nezměníš, pokud by se měl jen přetvařovat, potlačovat své přirozené chování a hrát si na „chlapa“, tak to dlouho stejně nevydrží… ![]()
@Anonymní píše:
Nevim jestli je to primo uzkost, v tomhle se nevyznám. Jen vidím jak na me visi. Pohledem, cinem proste vsim. Ano, nemam ted na nej tolik casu. Ale kdyz se chova jako uknuceny psik, ani ten cas mit nechci. Jsem radeji v praci nez bych mu odpovidala na hlouposti. Nevím kde mi hlava stoji a on jen resi co mi je. Jsem znechucena. Jestli ma malo sve prace at si najde konicek nebo vic prace. Ma stresovou praci, ale to asi vsichni i ja a uknuceneho psa kvuli tomu zrovna nedelam.
Místo stezovani by si mu měla pomoct. Treba je to opravdu psychické a potřebuje pomoct i od tebe.Jsi jeho žena. Ja po tramautu z porodu onemocněla a nebýt manžela, tak už nežijí. A jsem mu velice vdecna, ze mne neopustil s 5.denním miminkem a zůstal. A zato ho miluju a zboznuji. A navíc máte 2.děti.
@Anonymní píše:
Nevim jestli je to primo uzkost, v tomhle se nevyznám. Jen vidím jak na me visi. Pohledem, cinem proste vsim. Ano, nemam ted na nej tolik casu. Ale kdyz se chova jako uknuceny psik, ani ten cas mit nechci. Jsem radeji v praci nez bych mu odpovidala na hlouposti. Nevím kde mi hlava stoji a on jen resi co mi je. Jsem znechucena. Jestli ma malo sve prace at si najde konicek nebo vic prace. Ma stresovou praci, ale to asi vsichni i ja a uknuceneho psa kvuli tomu zrovna nedelam.
No přijde mi, že ty svazek s ním nebereš v dobrém i zlém. On se sice třeba chová jako ukňučený psík, ale ty působíš jako namachrovaný blb, kterého jsem měla jako nadřízeného. Jste partneři a rodiče, když jednomu není dobře, druhý by mu mě se snažit pomoct, z tebe ten pocit, že bys chtěla, nemám.
Ja nevim, ale ja to v dobrem i zlem brala prostě važně. Pokud je opravdu takovy, jak pises, tak ma problem. Treba ale jenom citi, ze uz ho nechces a chce te jen presvedcit, ze on je ten pravý. Jak jinak by te chlap mel presvedcit, nez treba večerí, romantikou…
Hele dej si pozor. Rika se: koho palí dobré bydlo…znaš to?
Ale pokud tedy ma opravdu problem, coz si nemyslim, spis mi pripada ze ty uz ho nechces, tak si uvedom, ze ten problem bys mohla mit jednou i ty a nedej boze aby pak tvuj partner psal na miminu jak se mu hnusiš. I to se totiz muze stat.
V tom to asi je. Uz ho nechci. Nejsem s nim rada, netesi me to. Netesim se kdyz jdu domu. Kdyz odchazim jdu rada a verim, ze tam budu co nejdele. Neni to asi o nem, ale o me. Nebyl vzdy takovy. Byl to normalni chlap. Ale ja byla taky hodna zenuska co sedela na zadku a potrebovala jeho ochranu. Ted jsem diky praci zacala opet zit. A ejhle hned je to spatne. Nehodlam se omlouvat za to, ze chci vic. Uz me nebavi sedet doma. Hold ted jsem to namachrovany pako ja a on je hodna zenuska, ale takového chlapa si ja vazit nedokazu.
@Anonymní píše:
V tom to asi je. Uz ho nechci. Nejsem s nim rada, netesi me to. Netesim se kdyz jdu domu. Kdyz odchazim jdu rada a verim, ze tam budu co nejdele. Neni to asi o nem, ale o me. Nebyl vzdy takovy. Byl to normalni chlap. Ale ja byla taky hodna zenuska co sedela na zadku a potrebovala jeho ochranu. Ted jsem diky praci zacala opet zit. A ejhle hned je to spatne. Nehodlam se omlouvat za to, ze chci vic. Uz me nebavi sedet doma. Hold ted jsem to namachrovany pako ja a on je hodna zenuska, ale takového chlapa si ja vazit nedokazu.
A sebe si budeš vážit, že svou sobeckostí rozvracíš rodinu? Prvně jsi ty, pak dlouho nic a pak děti s mužem, že jo? Ale chápu, chceš víc ![]()
@Anonymní píše:
V tom to asi je. Uz ho nechci. Nejsem s nim rada, netesi me to. Netesim se kdyz jdu domu. Kdyz odchazim jdu rada a verim, ze tam budu co nejdele. Neni to asi o nem, ale o me. Nebyl vzdy takovy. Byl to normalni chlap. Ale ja byla taky hodna zenuska co sedela na zadku a potrebovala jeho ochranu. Ted jsem diky praci zacala opet zit. A ejhle hned je to spatne. Nehodlam se omlouvat za to, ze chci vic. Uz me nebavi sedet doma. Hold ted jsem to namachrovany pako ja a on je hodna zenuska, ale takového chlapa si ja vazit nedokazu.
A jakého si dokážeš vážit? Aby to nedopadlo tak, že skončíš s nějakým tyranem a násilníkem, který ti bude umět svou domnělou převahu dát najevo jen ponižováním tebe, když ti sice roste sebevědomí, ale furt musíš mít někoho nad sebou.
Už teda víme, z čeho pramení jeho úzkost, protože tě chudák miluje a pro tebe není nic. Ani bych se nedivila, jestli už je v práci vyhlídnutý nějaký nabíječ a ty si jen musíš potvrdit důvody, proč odejít. Tak buď férová a nech mu děti, on se ničím neprovinil, aby o ně musel přijít a stejně by ti mohly překážet v rozletu ![]()
Chodi do prace. Pracuje v male firme, kde jak si to udelaji tak to maji. Ja v obrim kolosu s nekolika stovkami zamestnancu. Jeho nikdo nevyhodi, je tam příliš dlouho. Moje zidle se da obsadit za minutu kdyz selzu. Dokazu si vazit chlapa co ma nejakou hrdost. Dokaze o vecech mluvit a da mi prostor alespon v koupelne. Ja za nim taky nelezu abych se divala jak si holi tvar a cisti zuby. A neni mi 15, abychom si zuby cistili spolecne. To muzu delat s detmi.
@Anonymní píše:
V tom to asi je. Uz ho nechci. Nejsem s nim rada, netesi me to. Netesim se kdyz jdu domu. Kdyz odchazim jdu rada a verim, ze tam budu co nejdele. Neni to asi o nem, ale o me. Nebyl vzdy takovy. Byl to normalni chlap. Ale ja byla taky hodna zenuska co sedela na zadku a potrebovala jeho ochranu. Ted jsem diky praci zacala opet zit. A ejhle hned je to spatne. Nehodlam se omlouvat za to, ze chci vic. Uz me nebavi sedet doma. Hold ted jsem to namachrovany pako ja a on je hodna zenuska, ale takového chlapa si ja vazit nedokazu.
A proč sis tedy takového muže vybrala? Nebo jsi dřív neměla tu potřebu? Vyrostla jsi na něm, protože ti to umožnil? On se zřejmě postará o děti, abys ty mohla být v práci a budovat kariéru?
Nebaví tě sedět doma - tím myslíš jako že chceš být v práci a budovat kariéru nebo jezdit na výlety, hory a dovolené?
Není to ještě i tak, že on je pořád ten normální slušný a jak se zdá, tak i zodpovědný a ochotný chlap, jen tobě už nevoní? Nemáš náhodou už i nějaký reálný vzor, jak by tvůj chlap měl vypadat?
Pořád hledám, v čem je tvůj muž ukňučený - takže asi v tom, že se postará a ptá se tě, kdy budeš doma, protože doma spíš vůbec nejsi… pak máš pravdu, je to o tobě… samozřejmě, že pokud ho vůbec nesneseš a vadí ti všechno, nemá to dál cenu… on si zaslouží ženu, u které by mohl být mužem a která ho bude potřebovat a ocení ho… to ty už teď nejsi a nebudeš… ale dej si pozor, abys s tím pravým „chlapem“ nenarazila…
Za poslední rok, dva se z chlapa stal strasne uzkostny. Uz nevim jak dal, dusi me. Porad ne me kouka jak stěně, kamkoliv se hnu hned kam jdu. Kdyz prijdu, kde jsem byla tak dlouho a to jsem treba jen na wc. Pořád chce pusinkovat a me uz to obtezuje. Kdyz mu vecer dam pusu a jasne najevo, ze jdu spat stejně za chvíli začne dorazet. Uz me to nebavi, je to spíš z litosti. A kdyz chlapa lituji je to konec. Tak rada bych si dala pauzu a byla chvili sama, bohuzel on by to nepochopil a mame 2 deti. Asi to prameni z jeho nejistoty, ale s tím mu ja nepomuzu. Chodim do prace, mam hodne pracovních aktivit a nechci se domu vracet k uknucenemu chlapovi co jen ceka kdy budete doma. Je to hrozne ubijejici. Snazila jsem se mu to vysvetlit, bohuzel to nepochopil a zacal bojovat jak zenska. Snaží se me uhnat na dobrou veceri a sex, ale ja nemam chut ani na jedno. Chci si sama zalezt ke knize a mit klid. Ne porad poslouchat co mi je, kdy prijdu, kam jdu, kde jsem tak dlouho atd. Uz ani v koupelne nejsem sama. Stoji tam a zira jak se maluji, odlicuji, myji a mam ho plny zuby. Mate nejakou radu?