Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Dilema - čekat na toho pravého vs. IVF s kamarádem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.2.11 12:20
Zapomněla jsem kromě emancipace a ekonomické situace zmínit velmi podstatný faktor a to sekularizaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek naděje
8.2.11 14:51
Ahoj - děkuji za názor. Já ti rozumím, jsme vychovaní tak, abychom o sobě pochybovali. Navzdory tomu si myslím, že jsme všichni jedineční a že tu sílu jít po té správné cestě v sobě máme, ale necháváme se obírat o energii a zbytečně si život komplikujeme. A víš proč si to myslím?
Když jsem studovala, jako dobrovolnice jsem navštěvovala dětské domovy, jesle i různá centra pro týrané děti. Fascinovali mne jejich osobnosti, které jsou dané a kolikrát byli lepšími učiteli, než kdejaký psycholog. 
Vesměs všechny, i ty týrané na otázku co by si nevíce přáli říkali: „Tatínka a maminku“. Ty týrané ještě, aby jim tatínek s maminkou odpustili, že zlobili = dávali si to za vinu - SOBĚ.Vůbec nepochybovali o tom, že tatínek s maminkou jsou dokonalí a kdyby oni byli hodní, tak by jim to nedělali. Teď jsem hodně v kontaktu s dětmi z rozvedených rodin – vychovávají je v drtivé většině matky a stejně – přejou si, aby se tatínek s maminkou udobřili a byli spolu. Jak to, že děti to ví a my se tvářime, že to tak není?
Tatínek s maminkou jsou pro děti tím nejpevnějším pilířem, patří k sobě – to vědomí je v nás od splození – dítě je vyvoláno k bytí láskou dvou bytostí. To, že vznikneme pouze a jedině ze dvou bytostí má svůj smysl pro náš další růst – nejen fyzický.
Děti z klasických dětských domovů nebyli schopni si najít partnera a založit fungující rodinu – dnes se ví, že ani čistá postel, nebo dobré jídlo, nenahradí rodičovský vzor, proto se to mění a dnešní centra mají alespoň náhradní „maminku“ a „tatínka“ v domácím prostředí, aby se to trochu zmírnilo…Jak to, že tuto nutnost nechápeme u svých „vlastních“ dětí? 
- Citovat
- Upravit
8.2.11 16:45
Musím trochu oponovat. Mě bylo deset, mojí sestře dvanáct, když jsme prosily mámu, aby se rozvedla. Nechtěla! Bála se, že jí jednou vyčteme, že nás právě připravila o tátu. Můžu jen říct, že žít v rodině, kde jsou oba rodiče, ale táta zahybá, denně se opíjí, vodí si domu cizí ženský a mlátí mámu… Promiň, bylo mi opravdu lépe bez něj!!! Nehledě na to, že kdyby se choval jako otec a měl snahu vychovávat SVOJE děti, nemusela bych sama ho dávat k soudu kvůli alimentům. I on byl pobožný. Došel se do kostela vyzpovídat, dal si deset krát Zdrávas Maria… a byl „očištěn“, ale máma měla vyražené zuby, byla samá modřina, policajti u nás byli obden. Je lepší být „spolu“ kvůli dětem, nebo vychovávat sama děti?? Neříkám, že můj „expartner = dárce genetické informace“ je zlý, to ne, ale je to workoholik. Jaký bude rozdíl v tom, když spolu budeme žít, on bude neustále v práci a doma bude trávit čas u PC, místo s rodinou?? Takhle jsme od sebe, po telefonu jsme v kontaktu, občas se navštívíme a sdělíme si toho víc, než když jsme spolu žili. On může přijet kdykoliv bude mít chuť, nebo čas, v tom mu nebráním, ale… Žít spolu prostě nejde. Neupírám dítěti otce, toho mít bude, ale nebude s námi žít. Nic jiného!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 17:52
Muž ženu nesmí bít, to je myslím jasná hranice. Problém je spíš v tom, že dnes se rozvádí plno lidí kvůli nesmyslům, kvůli tomu že se zamilovali jinde atp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek naděje
8.2.11 18:24
Je mi líto žes zažila něco takového 
- kor pro holčičku musí být táta ten první gentleman a kavalír v jejím životě, aby mohla pocítit, že je milovanou a chráněnou.
O tom já ale nemluvila - žeby spolu měli být lidi, kteří k sobě nepatří - jak sama potvrzuješ, není to pro děti zrovna ořechové a ani já tento názor nesdílím. Zrovna generace našich rodičů dělala tu chybu, že se brali velice brzo, často se ani neměli šanci pořádně poznat a založili rodinu, aby teprve poté zjistili jací jsou doopravdy - naštěstí pro nás, můžeme se poučit z jejich chyb. 
Vzpoměla by jsi si ještě, zda Tvoje první dětské přání bylo, aby byl tatínek jiný = změnil se, choval se k mámě a k vám jinak, nebo od úplného začátku jsi s nim nezažila nic hezkého a přáli si, aby odešel?
- Citovat
- Upravit
8.2.11 18:30
Myslim, že ze začátku každý doufá, že se to zlepší. Jak se říká, naděje umírá poslední. Ale kdy je ta hranice a jak dlouho se má čekat, než přeteče ta pomyslná poslední kapka… Máma asi taky doufala. Proto byla poprvé tátou zmlácená, když měla mít moje starší sestra křtiny… Já co si pamatuju, tak od sedmi let nemám vzpomínky spojené s tátou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek naděje
8.2.11 18:45
Arco.01 - moc děkuji za odpověď 
…to naše lidské zrání je kolikrát hodně dlouhý proces, škoda, že to svoje Tvůj tatínek vzal zrovna takto. 
Stejně by mne ještě, pokud dovolíš - zajímalo, jak to v sobě máš dnes? Co jsi si z toho vzala pro sebe?
- Citovat
- Upravit
8.2.11 19:06
Co jsem si z toho vzala? Asi to vyzní ne moc dobře, ale že udržovat „vztah“ s mužským za „každou cenu“ nemá smysl. Měla bych podotknout, že moje „vztahy“ trvaly vždycky min.3, ale spíš 5 let. I tak to ale nevyšlo. Asi si podvědomě hledám nevhodné partnery. Naposledy jsem se rozhodla já ukončit vztah, kdy jsme s partnerem spolu přežívali ve vztahu spíše bratrském, po diagnostice mé neteřinky (tehdy 8m staré) kdy diagnoza zněla zhoubný nádor, šance na přežití 10%. Uvědomila jsem si, že od života chci něco víc. Že chci život prožít a né ho jen přežít… Že ten život je prostě strašně krátký na to, abychom si ho jakkoliv znepříjemňovali. Musíme si ho užívat a žít raději ze dne na den, a neplánovat si věci moc dopředu. Pak je člověk hodně smutný když to nevyjde a musí při tom vynaložit hodně úsilý po dlouhou dobu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek naděje
8.2.11 19:38
Arca.01 - dík - k tomu " že udržovat „vztah“ s mužským za „každou cenu“ nemá smysl." jsem dospěla také a nevidím na tom nic, co by znělo „né moc dobře“. Supr, že to vidíš také tak
Zůstáva tedy už jen domyslet, jakého partnera a život vlastně chci?
Když zavřeš oči a odmyslíš si vše, co Tvůj život dosud ovlinilo a představíš si sebe jako 80ti letou babičku která se ohlédne dozadu a bilancuje svůj prožitý život - jak bys chtěla, aby vypadal Tvůj prožitý život ode dnešního dne do 80ti a jak by vypadala Tvoje rodina a partner? Jaký pocit bys chtěla mít?
Neboj, na toto už mi nemusíš sem odpovídat (ačkoliv jsem zvědavec zvědavá-to přiznám bez mučení 
), já jen, že tímto můžeš ovlivnit to Tvoje podvědomí, o kterém tušíš, že si díky němu vybíráš nevhodné partnery.
Jak se říká - chceš-li změnit svět, změň sebe a on se změní s Tebou = zkus si každý večer, až zavřeš oči představit to, jak popisuji výše a přitáhneš si toho pravého. Prý je to „tutofka“- tak přeji hodně štěstí a dík za rozšíření mých obzorů 
- Citovat
- Upravit
8.2.11 21:04
jj, souhlasím a již nějakou dobu se touto „teorií“ řídím a docela to vychází! Opravdu myšlenka dokáže divy! Nejdřív jsem chtěla bydlet v baráčku a zadařilo se, našla sem si partnera s domem. Pak jsem si koupila vlastní byt, jako investici, a zatoužila tam vyzkoušet žít. Po nějaké době se to poděřilo, bydlím sama v novém bytě. Další přání bylo mimko a jsem v pátém měsíci. No a největší přání si nechám pro sebe, ale určitě ho mám, jen čekám až se realizuje, ale třeba ho sem jednou dopíšu, jak to dopadlo! 
Teď mi bude stačit, abych před porodem udělala ještě závěrečné zkoušky ve škole získala koncesi a mohla rozšířit podnikání… To ostatní přijde časem!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 21:12
nečetla jsem diskuzi, jen to hlavní - dotaz a jednoznačně říkám:
pokud se to s přítelem nevyřeší za chvilku jako nějaký „omyl horké hlavy“
tak bych rozhodně využila velkorysé nabídky tvého kamaráda a do IVF šla
budeš mít miminko a když budeš mít miminko tak poznáš, že se můžou jít všichni chlapi světa třeba vystřelit na mars…
alespoň já to tak mám
s manželem máme krásný vztah, milujeme se, no problem, ale jestli bych si měla „vybrat“ jestli vystřelím na ten mars dceru nebo manžela tak tedy manžel má letenku zdrama…
přeji ať se brzo miminka dočkáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 21:18
Mišmiš píše:
nečetla jsem diskuzi, jen to hlavní - dotaz a jednoznačně říkám:
pokud se to s přítelem nevyřeší za chvilku jako nějaký „omyl horké hlavy“
tak bych rozhodně využila velkorysé nabídky tvého kamaráda a do IVF šlabudeš mít miminko a když budeš mít miminko tak poznáš, že se můžou jít všichni chlapi světa třeba vystřelit na mars…
alespoň já to tak mám
přeji ať se brzo miminka dočkáš
s manželem máme krásný vztah, milujeme se, no problem, ale jestli bych si měla „vybrat“ jestli vystřelím na ten mars dceru nebo manžela tak tedy manžel má letenku zdrama…
Teda, krásnej příspěvek!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 21:24
No já nechci vůbec sýčkovat (nebo jak se to píše) a hlavně nechci být netaktní, ale na rovinu holka, je ti kolik ti je a IVF neznamená bohužel, že určitě otěhotníš.
Já mám holčičku po 5ti IVF a nějaký ten rok života mi to vzalo.
Naštěstí je mi relativně málo, ale s věkem ta šance myslím klesá.
Prostě pro mě není co řešit - jak psala Lemaz - chytnout kamaráda za flígr a odtáhnout do nejbližšího CARu…
ale ta situace není tak lehká asi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 21:59
Já bych zkusila to mimčo. Hodně štěstí ať se rozhodneš jakkoliv 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.11 10:35
Plamínku naděje děkuju všem za názory.Musím se s Váma podělit o nové skutečnosti-přítel se vrátil domu,všechno jsme si vyříkali a doufám,že už snad bude klid.Je to horká hlava,já teda taky a někdy v hádce plácnu něco,co pak nejde vzít zpátky a mrzí mě to.Jsem nakonec ráda,že to těžký rozhodnutí nemusím řešit a na IVF půjdu s přítelem.Jinak jak jste psaly,taky bych se asi nesnažila udržet vztah za každou cenu
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
