Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Dilema - čekat na toho pravého vs. IVF s kamarádem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.2.11 12:45
- Citovat
- Upravit
3.2.11 12:54
Milá zakladatelko… včera jste se rozešli a dnes už by byla náhradá? Příjde ti to fér? Uvědomuješ si to vůbec? Myslíš, že někoho jentak nahradíš kamarádem? Nepříjde mi to rozumné. Promiň, ale nejdříve by jsim se měla vzamatovat z jednoho vztahu a pak hupsnout do dalšího… tot můj názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.11 14:51
Ahoj, plně tě chápu, vím jak léta běží, mám za sebou spoustu potratů a skoro bezvýchodnou situaci mít miminko. Naštěstí se vše vyřešilo. Pokud není návratu k tvému expříteli, já být na tvém místě, šla bych. Až potkáš chlapa, který tě bude mít rád, určitě tě bude chtít i s dítětem a ty tak neztratíš právo být maminou, jednou bys mohla litovat, nebo bys mohla všechno pak uspěchat a mít dítě s blbcem. Hodně štěstí 
Lucka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
3.2.11 15:05
Anonymní píše:
xxZuzana píše:No jo,to je sice hezký,ale co když se situacebude opakovat?A mě bude 38 a co dál?Pořád čekat na toho pravýho?Do kdy?Anonymní píše:souhlas, jak už jsem psala výš - ještě bych se nevzdávala šance na normální průběh - s partnerem, který se na dítě bude těšit… a že to třeba časem nevyjde, to se stane. Dítě má mít tátu, i kdyby bydlel jinde - člověka, který v den jeho početí maminku miloval a plánoval společnou budoucnost… jsem možná najivní, ale tak to prostě cítím.
já bych do toho teda nešla, mě to připadá strašně sobecký, ty chceš mít dítě a už od začátku víš, že nebude mít otce..já už mám alergii na ty řeči, že důležitý je dítě, chlap přijde a třeba odejde..kam se poděla rodina??? Dítě má mít tátu a mámu..jasně, že se někdy stane, že to tak není, ale vědět dopředu, že je to mým rozhodnutím, protože já chci, to mi přijde nepochopitelný..
Ale tobě je 33, bude ti 34 - každý to má jinak, mně to přijde dost času na hledání partnera. Situace se může opakovat, jistota není bohužel žádná. Taky bych asi zohlednila zdravotní stav - kdyby mi doktor řekl, že mám málo času, že přivést na svět vlastní dítě bude za pár let skoro nemožné, brala bych to jinak. Ale pokud to tak není, ve 33 letech bych dala šanci jinému vztahu, časem.
- Citovat
- Upravit
3.2.11 15:32
xxZuzano: Pokud dobře čtu, anonymní zakladatelka je v registru čekatelek na vajíčka. Z čeho máš pocit, že jí půjde otěhotnět přirozeně?
anonymní nezakladatelko: Kam se poděla rodina? Rodina není máma a dítě/děti? Vždycky tam patří chlap? A když se tak ptáš, kam se poděla rodina, tak se zeptej spousty týraných dětí, kam se poděla rodina a milující rodiče, stejně tak se můžeš zeptat týraných manželek, kam se poděla rodina.
Anonymní: Mně 2,5 roku nepřijde jako hodně. Navíc píšeš, že se navíc omlouváš jen ty, pořád mu pomáháš. Počkala bych do týdne, pokud se objeví a OMLUVÍ SE on, dala bych mu malou šanci k tomu, že spolu budete dál. Pokud nepřijde, tak mu zapakovat věci, uložit někam do ússchovny, napsat smsku, kde si je může vyzvednout a nazdar. Současně bych ale nespěchala do IVF s kamarádem. Tohle bych hodně, ale hodně promýšelela. Alespoň pár měsíců bych věnovala čas něčemu jinému než snažením se o IVF s kamarádem. Pokud i pak budeš sama, kamarád stále bude souhlasit a budete mít pořešeno právně to, co se pořešit dá, šla bych do toho. Ale fakt ne bezhlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
3.2.11 15:42
Flyingfrog píše:
xxZuzano: Pokud dobře čtu, anonymní zakladatelka je v registru čekatelek na vajíčka. Z čeho máš pocit, že jí půjde otěhotnět přirozeně?
Já přece nepsala o přirozeném otěhotnění (aspoň myslím), jen o možnosti donosit a porodit zdravé dítě. A že by celý ten proces kolem měl být absolvován s partnerem, se kterým počítám jako s otcem dítěte i do budoucna.
- Citovat
- Upravit
Elišška
3.2.11 17:52
tatínka můžeš hledat do 50ti let, ale mimino už pak půjde stěží. Rodina je určitě báječná věc, ale ne všichni máme to štěstí a vyrůstáme v ní…ono nikde není psáno, že i když toho ideálního najdeš a bude to láska jako blázen, tak že spolu budete až do smrti. A je prokázaný, že 1/3 dětí který se narodili v manželství nevychovává jejich biologický otec, to znamená, že maminka zanášela:-)to jen pro ty pisatelky, co si mylsí, že rodina je jediný správný řešení:-)jestli máš s kým a je to chlap trochu co k čemu, tak bych do toho šla…jednou mi někdo říkal, že většinou nelitujeme věcí, které jsme udělali, ale naopak těch, kterých jsme neudělali!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.11 23:14
hoj,já bych do toho šla pokud víš,že s tím chlapem už nechceš být.ale zkusila bych to asi tak nejdřív za pul roku,vím,že je to v tvém věku dlouhá doba a i regist tlačí, ale třeba potkáš chlapa,který s tebou toto bude chtít absolvovat a nebo ne a budeš mít čas se rozmyslet.každopádně i matka může svému dítěti dát vše co potřebuje i bez chlapa.já vyrustala jen s mamkou,táta se na nás vykašlal,když jsem se narodila a necítím pocit,že jsem o něco přišla,mamka mi dala vše.určitě lepší než mít domov plný hádek nebo násilý
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.2.11 12:24
Holky,díky Vám za názory.Mofiz,já přece nepsala,že chci honem hupsnout do jinýho vztahu,to právě vůbe nechci,protože mám v srdíčku ještě přítele a budu ho tam mít asiještě hodně dlouho S kamarádem nechci mít vztah,jen to mimi Jinak akorát před malou chviličkou mi přišla sms od přítele,v kolik dorazím domu z práce,že by si chtěl vzítnějaký věci 
Má přece ještě klíče,tak jsem to moc nepochopila,ale obávám se,že je to asi opravdu „konečná“
- Citovat
- Upravit
Plaminek naděje
7.2.11 15:12
Kde není zralost, není ani vztah, ani šťastné děti
Ahoj, ráda bych se s Tebou podělila o svůj názor - na otázky odpovídej jen samam v sobě - nemusíš to sem psát, je to jen námět k úvaze.
Já si myslím, žebys v první řadě měla být úpřimná sama k sobě. Proč jsi až dosud byla se svým přítelem?Co bylo důvodem že sis vybrala zrovna jeho? Co bylo motivací vašeho vztahu? Co Tvojí rodiče? Jaký vzoreček chování Ti zanechali? Znáš pocit bezpečí a zázemí od rodičů? Chyběl ti někdy někdo z rodičů?
Jsi v registru čekatelek 3/4 roku, vztah 2,5roku = vychází mi, že o rodině jsi/jste rozhodli po cca 1/5 roce vztahu - není to nějak brzo na takové rozhodnutí?
První rok se lidi teprve poznávají, není možné za tak krátkou dobu poznat s kým vlatně jsi - je třeba se taky s partnerem sžít, vyladit. Druhý rok vyplavou rozdíly - partneři by je měli spolu řešit a takto zrát, aby mohli být jednou dětem pevnou oporou a příkladem, jenž budou následovat.
Jak je řešíte vy? Píšeš:
a) poslal sms - ASI KONEC
b) pořád jsem to já, kdo se omlouvá
c) kamarád dal nabídku - mám do toho jít - je mi UŽ 34
… víš, ještě jste ani nevybudovali pevný vztah - alespoň natolik pevný, aby dál alespoň Vám oběma pocit, že budete jeden v druhém oporu - natož dětem.
A Ty už uvažuješ o otcovství jiného muže? Vůbec Tě neodsuzuji - tipla bych, že jsi sama vyrůstala bez otce - zamyslela jsi se někdy nad tím takhle?
Pokud nedokážeš mít jiný, než zištní vztah = já chci dítě neb už je mi hodně let - jedno s kým - jaká myslíš, že budeš máma? Co za informaci = vzkaz tímto předáš dál svému dítěti? Jakou asi takhle vychováš dceru a co se takovým přístupem naučí syn? Děti potřebují oba rodiče - to není žádná fráze, mají v sobě půlku mámy a půlku táty - s oběma se potřebují identifikovat, najít se, aby si mohli vážit sebe sama a mít jednou zdravé vztahy. Moc bych Ti doporučovala přečíst si knížku: Revoluce v porozvodové péči o děti od Warshaka - a doporučuji to každému, kdo o dětech uvažuje. Proč v porozvodové? Protože je tam krásně vidět co to udělá s dětskou psychikou, když MUSÍ vyrůstat bez jednoho s rodičů.
Moje osobní poselství Tobě: Zkus změnit zajetý způsob myšlení - né „je mi 34, už nemám čas, chci dítě“, ale „právě proto, že je mi 34, už vím co chci a budu si podle toho vybírat partnera, pracovat na sobě a svých nedostatcích, učit se vzájemně si odpouštět a důvěřovat, zrát s každým nedorozuměním. Budu se snažit nejprve vytvořit harmonický, pevný vztah, do kterého děťátko rádo přijde a bude milované oběma rodiči.“ Děti jsou živé bytosti a učí se NAPODOBOVÁNÍM - zkus nad tím popřemýšlet. Přeji hodně štěstí a nalezení skutečné lásky 
- Citovat
- Upravit
7.2.11 16:01
Ahoj, mluvím teď čistě sama za sebe. Možná „trochu“ tušim jak se cítíš. Po pěti letech společného života jsme se s partnerem rozešli. Sice jsme plánovali společnou budouocnost, chtěli a snažili jsme se o dítě, přestavovali jsme společně dům, ale prostě to nedopadlo. Žili jsme spolu nakonec jako bratr se sestrou, moc jsme spolu nekomunikovali, ale vážné věci jsme vždycky v klidu vyřešili, i když dál to prostě nešlo. Vinu nebudu házet na druhého, byli jsme na vině oba. On pracoval, podnikal, řešil problémy své rodiny (otce, bratra). Já si zařídila vlastní bydlení, zaměstnání i podnikáni, měla jsem psa, nic mi nechybělo. Po dvou letech jsem si začala uvědomovat, že znám jen práci a nic jiného. Žádná zábava,žádná šance na seznámení, po internetu ani nemluvě… Ale zatoužila jsem po dítěti. Bylo mi 34. Kladla sem si otázky stejně jako ty, kde seženu partnera, za jak dlouho, jak dlouho budu plánovat s ním život po té co ho seženu a stejně mohu zjistit, že on není ten pravý pro rodinu… Za chvíli mi bude 40 a dítě už nebudu moci mít. Nakonec touha po dítěti byla silněší. Uvědomila sem si, že chci dítě, ale nemusim k tomu mít bezpodmínečně otce. Milenec by se nějaký našel, ale to mi přišlo hnusný, s někým se jen vyspat a vypakovat ho ze života, třeba aby ani nevěděl, že je otcem. Nakonec jsem se obrátila na svého ex, zda by nebyl dárcem genetické informace. Trvalo mu několik měsíců, než se s tím „popral psychicky“ a nakonec souhlasil. Dokonce se zjistilo, díky vyšetřením, že on přirozenou cestou nemůže mít děti, takže i kdybychom spolu zůstali bez IVF by se nám to nepodařilo. Musela sem mu sdělit a on musel souhlasit s tím, že když je to přes IVF, bude v rodném listě zapsaný jako otec dítěte. Nemůžeš se ničeho (ze závazků otce vůči dítěti) zříct, protože to jsou práva dítěte. Dneska bydlím sama asi 80km od expřítele. A jsem v pátěm měsíci tehotenství. Je zo radost i smutek zároveň. Jsem těhotná, což je zázrak samo o sobě. Ale není tu nikdo, s kým bych se mohla podělit o radosti spojené s těhotenstvím i případně následným porodem. Než jsem do toho šla, řekla jsem to ve své rodině. Od nich jsem měla podporu, že mě v tom nenechají samotnou, ale byly to jen řeči. Každý má své starosti a když je člověk potřebuje, většinou tu nikdo není, kdo by mu pomohl. Musí si pomoci sám. Obrečela jsem to, když se prcek začal hýbat v bříšku a já to neměla komu ukázat, nebo jen říct. Volala sem sice sestře, abych se jí pochlubila. Řekla mi, že nemá čas, že musí žehlit a pak vyrazit s mojí neteřinkou na cvičení. To je ta odvrácená strana, kterou si budoucí mamka nepřipouští. Nehledě na finanční zajištění. Plánovala jsem si, jak budu chodit stále do práce. Prcek chtěl jinak. Od druhého měsíce jsem na neschopence, s tím, že mi nemocenská za listopad a prosinec přišla až v únoru. Takže splátky nájmu, elektřina, hypotéka aj. se platí z ušetřených peněz… A kde jsou náklady na budoucí miminko. Než uděláš ten krok a zvolíš cestu samoživitelky, zvaž všechna pro i proti. Já vím, že i když budu sama s prckem, tak min.finanční výpomoc budu mít od svého ex a taky mi pomůže se vším co budu potřebovat, ale žít spolu už nebudeme… Ale taky vím, že kdyby se se mnou něco stalo, on je schopen se o dítě postarat a zajistit mu budoucnost bez strádání. Kdybych jeho neměla (ať byl jakýkoliv) nemohla bych se pro to rozhodnout. 
Moc držím pěsti při správném rozhodování!!
Příspěvek upraven 07.02.11 v 21:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.11 20:03
Ahoj, úplně tě chápu a je to tak trochu moje noční můra, že rozjedu car a opustí mě partner… to co chceš udělat sobecké bezesporu je, ale je to tak ryze lidské, že se naprosto nedá soudit. Ti co tady moralizují dítě mají, na tvém místě by mě zajímaly hlavně názory starších bezdětných, protože ono se to mudruje s dítětem v ruce a manželem po boku. To jsou takové kecy v kleci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.11 20:16
Rozhodně jít do miminka 
Na tvém místě bych opravdu neváhala, uvidíš že to všechno zvládneš krásně i sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.11 20:19
Jsem dětná - a mladá budu pořád 
- a já bych do toho dítěte šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Vyšetření imunologie
- 16.04.26
- Lotynka11
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
a seš si teda jistá, že život svobodný matky je to, co tě udělá šťastnou?? Budeš od začátku na všechno sama..a to malé miminko tak strašně rychle roste a čas letí, pak je podle mě daleko těžší hledat partnera..přeju ti, aby ses rozhodla správně
