Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Lentiko: Máš pravdu, jsem nejstarší, ale mamča obskakovala všechny tři, jenže já jako holka jsem jí chtěla vždy pomáhat, ale ti dva lenoši, jen ležet u telky. Chuděrky holky, které si je vezmou ![]()
Kamčo: super účes, já malého taky čančám, ale do sukénky ho nedostanu ![]()
deri to radši ani nezkoušej aby se mu to nezalíbylo
![]()
jinak já taky budu tchýně pes
už tet mám pocit že tak skělou ženskou aby se mi líbyla bude těžké najít
![]()
Kamčo, spíš aby kluci nedali přednost přítelkyni před náma
Víš jak to je, zamilujou se a pak jde maminka na druhou kolej ![]()
Dobré úvahy, když zatím mame taková prťata a už je pomalu ženíme ![]()
Proto je lepší raději nevědět, v době kdy jsem čekala své tři syny, byl ultrazvuk v „plenkách“. U prvních dvou jsem nebyla až u třetího (to bylo v roce 1990) a když jsem se zeptala, tak že pohlaví neříkají. Když jsem v roce 2002 čekala Eli, tak nebyla vidět, točila se a prostě neukázala. V září se sestřence narodila holčička, už od května věděla, že to bude holka a řeknu vám,že i moje teta (babička malé Běty), říkala, že když se ví, co to bude, že to není takové překvápko. Že už člověk čeká jen na zprávu-váha/míra+jestli jsou v pořádku a už se ani neptá, co to je. Bylo v tom něco krásného, když se mimi vytáhlo a byla to chvíle překvapení. Mamky nebyly hned od počátku smutné, že bude mít kluka a chtěla holčičku. Myslím a není to jen fráze, že důležitějšínež pohlví je zdraví a každé narozené zdravé miminko je veliký dar.
Anulko: já jsem ráda, že jsem se pohlaví dozvěděla, při představě, že si seš jistá holčičkou, celé těhotenství na mimi mluvíš jako na holčičku a pak ten moment překvapení, když vytáhnou kluka. No, nevím, jak by mi bylo. Nejdřív jsme s manželem uvažovali, že si to říct nenecháme, ale jak jsem psala, opravdu jsem si byla téměř jistá holčičkou, proto teď máme čas se s tím srovnat a začít se těšit na malého raubíře.
Anulka píše:
a řeknu vám,že i moje teta (babička malé Běty), říkala, že když se ví, co to bude, že to není takové překvápko. .
Jo, to je akorát zajímavé, že když to člověk příbuzným odmítne říct, tak na něj vehementně dělají nátlak při každém setkání, při každém telefonátu, pěkně vydíráníčko, zkoušky pozornosti, jestli se člověk nepřeřekne, ukecávání, atd. atd.
.
My jsme jim to překvapení dopřáli, ale stálo nás to mnoho a mnoho duševních sil!
Připojuji se k deridě - mně je taky úplně jedno, jakého pohlaví dítě bude, ale jsem asi osoba hloupá a s malou představivostí, takže se vůbec nedokážu srovnat s faktem, že ve mně někdo žije, proto potřebuju aspoň nějaké konkrétní obrysy dané bytosti, mnohem líp to pak vstřebám (já se děsně bála, že bych si třeba vlastní vinou vypěstovala transsexuála
). I jsem si kvůli tomu připadala dost blbo, než mi kamarádka, která dělá porodníka, jednou napsala, že ona sama je taky vždycky překvapená, jak je to možné, že přijde maminka s bříškem a odejde s miminkem
.
Taky se necháváme překvapit i když červíček vrtá a vrtá ![]()
Je nám celkem jedno, zda to bude kluk nebo holka… ale raději páreček ![]()
Fandím všem, kteří nepodlehnou okolí, které ryje (tak je to u nás už podruhé) a ptají se PROČ SI TO NENECHÁTE ŘÍCT?
Jde mi o to překvápko a hlavně… neumím si představit těšit se na konkrétní holčičku nebo chlapečka. ![]()
Zatím je to pro nás miminko - ale po porodu to bude Holčička nebo Chlapeček ![]()
Já když jsem čekala po třech synech a po 12.ti letech mimčo a zkusila se zeptat na echu, jak to vypadá, co tam asi je, tak mi dr. řekl " co máte doma", řekla jsem že tři syny a on se nevrle zeptal? " a to máte s jedním partnerem?„, když jsem, řekla, že jo, jestli je na tom něco divného, tak na mě vyhrkl "tak co by to asi jiného mohlo být“. Tak jsem po celou dobu hladila bříško a říkala „Štěpánku“-byo mi jedno, co to bude, spíše okolí „tak by vám ta holka už konečně mohla vyjít“ a podobné poznámky, stejně jsem každému říkala, že to bude náš malý jedináček, tak je vcelku jedno, co to bude. No a tak naše E úzkostlivě tajila a tajila a v okamžik porodu, to byl doslova ŠOK, že i se stejným chlapem po třech synech, to může být holka. No euforka neskutečná a okolí, ti slzeli štěstím
. A myslím, že to bylo o to krásnější.
Anulko, opravdu nejhorší je to okolí, každý se ptá, jestli už víme, co to bude a každý mi přeje holčičku, vím, že to nemyslí zle, ale začíná mně to rozčilovat, ty jejich řeči. Minule mi paní v obchodě řekla, hlavně ať je to holka, jinak budeš chudinka se třema chlapama doma. Tak jsem jí vůbec nepochopila, co tím chtěla říct. Jeslti si myslí, že doma budu dělat služku třem chlapům, tak to se teda spletla. Ale je pravda, že čím víc do mě lidi ryjou s holčičkou, tak tím víc se těším na našeho chlapečka.
Já když jsem čekala třetí a tehdy v roce 1989-1990, byl ultrazvuk v plenkách, každý mi říká „no snad už to bude ta holka“, jenže já jsem chtěla a opravdu si přála kluka-první dva byli od sebe 14.měs. a ten druhý a třetí měli od sebe 2roky a 2.měs. Takže i s hlediska praktického, mohli nosit věci po sobě. Moje máti, jak telefonovala do porodnice a ptala se co mám, tak šla a brečela až se zalykala a moje babička se zděšeně ptala co se stala-slova mojí máti „mají kluka, zase mají kluka“. A mě to připadalo strašně k smíchu, místo aby se radovala, že jsme zdraví, což je velký dar.
no jo, maminky. Moje mamča by si taky určo přála vnučku, vlastně já všechny tak zblba, tím, že jsem pořád vykládála, že tuším, že to bude holčička(zblbla jsem i sebe). Takže si myslím, že budou dobře vyvalení, až rozešleme po porodu smsky.
Anulko, ale tři kluky, to fakt klobouk dolů, to musíš být jak malá vývařovna, ně?? Aspon podle toho, když vidím, co moji bráši vše zbaštěj.
derida píše:no jo, maminky. Moje mamča by si taky určo přála vnučku
No tak moje máma by si to holčičku už taky zasloužila
Já i ségra máme dva kluky… No ale překvapivě říká, že chtěla vnuky, protože holčiček si prý užila až až. Byli jsme 3 sestry… Zato tchýně, by asi vnučku chtěla moc. Měla taky dva syny a holčička v okolí vážně chybí. DNes na kontrole jsem byla ale ráda, že je miminko v pořádku a začíná mi to být čím dál víc jedno… Kluci by stejně chtěli víc brášku, Honzíka jsem se i ptala a má v tom jasno - Kluka jako je on a bude se jmenovat Kubík ![]()
Já právě kvůli těmhle cancům just chtěla kluka. Tchýně (matka dvou synů) pronesla „každý by měl mít holčičku“
, manželova teta reagovala na oznámení druhého těhotenství „no jo, ono by to chtělo ten páreček“
, moje mamka, která už má vnuky i vnučky, vyplodila, že by to měla být holka, protože manželovi rodiče „si tu holku konečně zaslouží“
. Tůdle nůdle. Akorát mi to zhatila švagruše, protože jim tu holku fakt porodila
.
Na slovo páreček jsem si vyloženě vypěstovala alergii a to, že mám dva syny, říkám velmi hrdě, aby každému zavčasu sklaplo
.
Anulka - tři syny takhle rychle po sobě
. To musí být nádhera
(a taky veselo
).
Jo jo, dnes nechápu, jak jsem to zvládala a to bylo v době, kdy plenky se praly, tandemové kočárky nebyly, jídla ve skleničkách taky ne. No, je pravda, že veselo bylo, ještě v dobách jejich puberty, kdy od mala drželi vždy dva spolu proti jednomu-samozřejmě v různých obměnách. Navíc každý měl jiné zájmy, později nejstarší a nejml. si začali více rozumět a prostřední byl takový samorost, který si uměl vyhrát a vystačil si sám.
Dnes, kdy mají 22, 20 a 18,5 roku je to v poho, sice občas mi rozum zůstává stát a ptám se, kdy dostanou rozum (což u chlapa čekám asi zcela zbytečně)
. ale za to Eliška ta si je dokázala omotat kolem prstu všechny tři. Nyní začala říkat, že jsme jako v pohádce Princ a Večernice, kde byli tři princové a jedna princezna.
A jak už jsem psala nejednou, jak se všichni divili, že po takové době, kdy už nám mohlo být „dobře“ jsme si ještě jedno pořídili. Oni se divili i tomu našemu třetímu, že tak brzo apod. To bude, ale asi pořád-jo a jak tady padlo slovo „páreček“ taktéž mám na něj averzi, kdo chce „páreček“ ať si ho koupí u řezníka
. Pamatuji si jak my s bráchou 22.měs. od sebe a od malinka jsme se rvali jako koně a nevydrželi jsme spolu, dnes se tomu smějeme.