Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Keyllah Tak jasně, že nevíme, co se může semlít…
taky neříkám nikdy, že nikdy…nemám ti nijak naplánované, jen říkám, že dělit spravedlivě, nedostane žádný víc, pokud by k tomu nebyl sakra závažný důvod…a to je jasné, že nemůžu vědět…taky to můžu všechno rozhýřit a dědit se nebude, což vidím jako nejlepší plán ![]()
@Monchichik píše: Více
asi tak, taky to mám namyšlené tak nějak plus mínus steně, ale naštvou mě a pojedu na cestu kolem světa ![]()
@Keyllah mě nemusí ani naštvat, jsou to moje peníze, tak si je užiju…pokud něco zbude, můžou se dělit ![]()
@Monchichik píše: Více
Tam v tom pripade, o kterem jsem psala, tak stejne zadny vztah mezi nevlastnimi sourozenci nikdy nebyl, ruzne matky, 25let vekovy rozdil. Zdvorilostni navsteva jednou za uhersky rok. U zakladatelky tezko rici. Zname jen 1 stranu pribehu.
@Anonymní píše: Více
Ano, a pak ten snazivej prvni sourozenec se ozve, a jeste je za zleho. A ten druhej se jen polituje, ze on prece nemuze delat vice, protoze…[dosad si co chces].
Ale jak rikam, lidi se meni, ted si kazdej mysli jakeho vychoval skveleho cloveka ze sveho ditete, ale tim ze proste takhle se umoznuje druhemu diteti delat si co chce a nikdy nic nemusi. Tak je jasne ze ten prvni to vidi a je mu to lito. Ovsem nic jineho clovek s tim nezmuze.
Ja jsem pro to aby si rodice delali a cpali kolik chteji svych penez do druheho sourozence a jeho deti. Ale nemaji pak rodice tvrdit, ze vsem chteji dat spravedlive a vsechno rozdelit po smrti spravedlive mezi oba sourozence. A pak natajnacku udelat nejakej nespravedlive rozhodnuti a nic nerict. Maji proste si promluvit rozumne s obema a narovinu jim rict sve rozhodnuti a proc to tak delaji.
Jenze spousta rodicu uz proste tohle resit nechce a radsi se tak nejak tesi az to resit nebudou muset. A pak je dost velke prekvapeni, ze vsechny deti nejsou happy s vysledkem, ktery je nespravedlivy.
Idealni svet ani idealni reseni proste neni. A bohuzel akce vyvola reakci. A ne vsichni budou stastni.
@Lojzísek píše: Více
Nechápu, že se s ní dal vydáš. U mě by měla konečnou. A ono to tak bývá, dyby sis nenechala všechno líbit, tak by to nejspíš neudělala ![]()
Tady už je rozhodnuto. Děti jsou poděleny co možná nejspravedlivěji za mého života. Je jím jasné, že u notáře se už nebudou moc mít na co těšit.
Absolutně nechci byť minimální riziko, že by se o něco dohadovaly.
Obávám se, že v budoucnu budu řešit něco podobného
Bratr s rodinou se nasáčkoval k rodičům, i když mají svůj byt, ten pronajímají. Přitom finančně jsou na tom dobře. Z mého pohledu zneužívají toho, že naši jsou dobráci a pro vnoučka by se rozkrájeli. Roztahují se po celém baráku i na další pozemky. Táta funguje jako opravář a údržbář všeho druhu, vnoučkovi se každý den věnují. Bratr se tváří, že ho naplňuje utužovat rodinné vztahy, ale já se dle mnoha indicií začínám obávat, že je za tím vypočítavost. Můj muž mě už párkrát upozornil, že to nedopadne dobře a jednou to zaberou celé. Já jsem doposud argumentovala, že našim věřím, že nás jednou podělí spravedlivě, ale když vidím, jak to mnohdy chodí, jak mnozí dokáží manipulovat, připouštím, že se může stát cokoli. Nejlepší je možná žádné majetky nemít. Než aby to dopadlo jako u zakladatelky, byla bych radši, kdyby naši věnovali majetek charitě nebo ho rozfofrovali pro sebe… ![]()
@Monchichik píše: Více
No právě, že ti už to taky berou za starou zapomenutou věc a rozhlašují, že byli bezdůvodně vydědění. I když za života rodičů byla dohoda jasná a všichni souhlasili.
Čtu celý tenhle příběh i všechny příspěvky.. Z vlastní zkušenosti můžu jen říct, že je rozhodně lepší děti vyrovnat před odchodem, žádné, že oni se pak nějak domluví. Není nic horšího než vidět jak děti rozprodávají majetek po podílech, protože se, přes všechny sliby a předpoklady, nedokážou domluvit… A zakladatelko, myslím si, že Tvůj bratr maminku,,zpracoval,,. Dokonce si myslím, že Tvůj bratr Tebou pohrdá, možná se i za Tebe stydí. Možná, že mezi Vámi nikdy nebyl hezký sourozenecký vztah, možná je to tak i kvůli jeho okolí (jeho manželka, rodina jeho manželky, okruh známých), na to si už určitě dokážeš odpovědět sama. Asi byla chyba vzdát se dědictví po otci, ale to teď už nevrátíš. Nic si nevyčítej a ničeho nelituji, myslím si, žes udělala maximum cos mohla. Buď šťastná a teš se z toho co máš. Věř mi, že míň je někdy mnohem, mnohem víc. A neboj, bratra si to, co Ti provedl, taky najde. Víš jak je to s Božími mlýny : pomalu, ale jistě…
@Monchichik píše: Více
Nemyslím si, že má každý stejné možnosti. Když vemu svého sourozence a sebe. Dělí nás “jen” šest let, ale rodiče se rozvedli když dokončoval výšku na mě penize nezbyli a byli tahanice o majetek a já se psychicky složila. Oběma nám spořili, oba jsme dostali stejný obnos peněz, ale on v jinou dobu, kdy měli finance jinou hodnotu. On kupoval byt v Praze za 2míče, já kupovala za stejný peníze, ale v okresním městě. O Praze by se mi mohlo za ty prachy jen zdát. Jeho byt má skoro 4× vyšsí hodnotu, můj jen 2×. Já se víc starám o mámu, než sourozenec. Bydlím blíž, času si udělám víc a je mi jasný, že na stáří se budu i tak starat mnohě víc, než on. Asi by mi pak přišlo nefér, že on dostane stejně a může to znít sebehnusněji. Na druhou stranu spurozenec s tím počítá a problém s tím nemá, protože sám to vidí.
@mokkk píše: Více
A není lepší vykašlat se na vztah k věcem a řešit spíš to, co je opravdu důležité, vztahy těch, co tu po nich zůstanou?
@Annike píše: Více
Odstehovat se daleko je sobecké? Ty deti se stehuji nejcasteji za praci a obzivou. Co mela jako delat? Zustat s rodici na baraku a chodit se past na travnik? Nebo by zili vsichni z jejich duchodu? Trochu rozumu by to chtelo ![]()
V mem regionu je bezne, ze lidem nezustal z deti doma nikdo.
@Anonymní píše: Více
Já jsem to myslela na svoje děti, ne všeobecně. A nezmění to ani kdyby se o mě některý z nich staral a další ne. Navíc nechci, aby se o mě starali…
Ahoj, teď sleduji z povzdálí „dělání pořádku za života“ v rodině mého muže. Hodně záleží na tom, jaké postavení v rodině to dítě má… U nás jedno dítě má tzv. „neprůstřelný respekt“tam by si rodiče nedovolili nic říct… Druhé dítě je můj manžel (prostřední a nejvíc úspěšné dítě), jediní jsme se odstěhovali pryč z vesnice… Takže nám bylo za 14 let pomoženo na prstech jedné ruky… Poslední je tzv." zlaté dítě",. Tomuto dítěti je směřována veškerá pomoc ať už bydlení, peníze, hlídání, úplný fullservice, pozornost, sympatie k jejich potomkovi, dopomoci při jakékoli práci, vaření a zváni na obědy a následně odnos zbyleho jídla v krabičkách
No a dary tomu též odpovídají… Jednička dostala co si řekla, dvojka nedostane asi nic… Protože dohoda byla nějaká a úplnou náhodou se zjistilo že rodiče lhali…dvojka ale vlastně nepotřebuje dostat to co bylo slíbeno - protože si peníze umí vydělat, šetří a se svými penězi umí zacházet. Hlavně se dvojka ozvala a od té doby je zlá a chamtivá! Trojka dostane dům rodičů a veškeré movité věci. Trojka v tom umí chodit
protože umí heknout a politovat se ve správnou chvíli. Já v tom hraju tu roli, že jsem určitě dvojku naočkovala a kvůli tomu se tak změnil (rozuměj ozval se, kvůli spravedlnosti pro svoje děti). Já s tím nechci mít nic společného… Mám chvílemi i 3 práce a peníze si vydělat dokážu…De. Jen je mi z toho na
Děti jsme si zajistili sami, nic nečekám-akorát budeme splácet 30 let… Což už jaksi nikdo nevidí ![]()