Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Víc dostal sourozenec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.7.24 12:02
Uprimne? Pokud by sourozenec dostal vse a ja nic, byla bych na rodiče naštvaná.
A pokud by ani sourozebec nemel tolik slusnosti, aby mi to castecne kompenzoval, byla bych patrně i na nej 
pochopila bych, ze treba ne pulkou, ale dva byty a chatu, tak treba jednu z těch nemovitostí.
Samozřejmě za predpokladu, ze jsem slusny fungujici jedinec. Pokud se takhle „vydědí“ nějaké zadlužené vyfetlo, rozumim tomu, ze takovemu nechteji majetek svěřit.
Asi bych je verejne nespinila 
ale pocit krivdy bych v sobe mela dlouho.
Jak se s tim vyrovnat tedy neporadím… 
Asi cas a soustredit se na svou rodinu, sve zalezitosti a tohle tak nejak vytesnit, no…protoze ziva „nenavist“ by te sežrala zevnitř
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:13
Sourozenec asi spíš rodičům pomáhal, ale to nechceš vidět. Ty jsi se odstěhovala a jednou za rok k nim přijet je nevytrhlo. Kdyby byl sourozenec ale co k čemu, tak by se s tebou dohodl a alespoň něco ti nechal připsat. Ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:14
Já chápu taky že to není spravedlivý, ale bohužel rodiče za života to mohli dát komu chtěli, byl to jejich majetek a nikdo by jim to nemohl mít za zlý i kdyby to všechno prodali a peníze utratili. Prostě vzpomínej na ně v dobrém a neživ v sobě nenávist.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.7.24 12:15
@AnnieTRoj píše: Více
Jo, potom pomáhal, ale já taky jezdila pomáhat na víkendy nebo půlku prázdnin, protože děti už odrostly.
- Citovat
- Upravit
7.7.24 12:18
@Anonymní píše: Více
Je to nespravedlivé, i když za života může každý svůj majete dát komu chce. Je divný, že sourozenec dostal dva byty a chatu, a ty vůbec nic. Jak se k tomu staví ten sourozenec? Asi ho nenapadlo, že by jeden byt mohl dát tobě vidˇ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:20
Možná se ti nebude líbit, co ti teď řeknu.
Já nejsem úplně příznivcem toho, aby se rodina stěhovala téměř z dosahu osobního kontaktu.
Kontakt po telefonu nebo skypu je pro mě cenný asi tak jako 1:100.
A v případě, že bych měla dvě slušné fajn děti, z nichž jedno by mi bylo často k dispozici a nemyslím tím, že by toho pro mě kdovíkolik dělalo, ale prostě bylo jen blízko a mohli jsme mít častý osobní kontakt včetně vnoučat, taky bych nerozdělila majetek tak, že by to bylo 50:50, ale ten kdo bydlí blíž, by dostal více.
Abych byla upřímná, neudělala bych to v tvém případě tak absolutně, jako tvoji rodiče, ale rozhodně bych to cítila tak, že má jeden dostat více.
Ne každý se mnou musí souhlasit a chápu i tvůj pocit nespravedlnosti, ale někdo to tak prostě má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:21
Upřímně si nedovedu představit, že na místě sourozence bych si vše bez mrknutí oka nechala s vědomím, že já dostal milionové majetky a moji sourozenci nic. Jinak máte normální vztahy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:29
A bratr ma deti? Treba je brali vice jako rodinu. Tve deti videli jednou ročně na 3 tydny.
Tim, ze jsi daleko mozna meli strach, ze ty majetky prodas.
Tohle vse ti asi meli vysvetlit rodice.
Jak se k tomu stavi sourozenec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:36
Chyba je na straně rodičů, ať si říká, kdo chce co chce. Jste dva, dvě děti, jejich děti a zároveň dědicové.
Nedivím se, že se cítíš jak se cítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:40
Je zvláštní, že on má vše a ty nic, ale úplně 50:50 bych to ve vašem případě taky nerozdelila. U nás to je podobně, ale do dělení majetku máme doufám ještě hodně moc času… já bydlím asi 30 km od rodičů, mám 3 malý děti, s rodici máme konktat dle me častý, intenzivní…ale přesto je to něco jiného, než u sourozenců, kteří bydlí kousek od nich, sourozenci navíc nemají deti, takze když rodiče něco potrebuji, řeknou jim, protože mě „nechtějí otravovat“, já mám prý své práce dost… jako jo, mám, ale to neznamená, že si neudělám čas na svoje rodiče…tak nějak předpokládám, že až na to dojde, tak pokud budeme vsichni ve stejne situaci, jako ted, tak oni dostanou víc. A bude to fér. Já jen velmi doufám, že to rodiče vyřeší za svého života, protože pořád dělá přátele. Nechci se po jejich smrti dohadovat s brachama, co si kdo vezme, jak je to fér, kdo jak pomáhal atp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:40
@Anonymní píše: Více
A ten sourozenec to vidí jak?
Tohle je jen tvůj pohled.
Jiste jste o tom spolu mluvili. Že jsi někde byla na pár dní je o ničem. Nejsem zastáncem, že se děti od rodičů nechtějí hnout, ale odjezd a žití někde daleko je další extrém.
Ochladnutí vztahů bývá enormní a ani návštěva jednou za rok třeba na měsíc to nespraví. Že to takhle mamka na konci zmínila, že nespravedlnost v tom je, může znacit to, že ji do toho někdo natlačil a ona neměla sílu to měnit. Majetky jsou únavné…
Taky bydlení daleko zcela maže celkový vhled do tvého bytí.
Tví rodiče si mohli myslet, že majetek nepotřebuješ.
Nebo, že s ním nenalozis podle jejich představ, když žiješ jinde a jinak.
Těch domněnek se nabízí moc a nektere by tě ani nenapadly.
Snad v každé rodině se v tomhle ohledu stane nespravedlnost.
Stáří lidé mají tendence dělat nelogicka rozhodnutí.
Rovněž bych cítila nespravedlnost, ale já jsem člověk, který se ptá, takže bych s bratrem na tohle téma dala řeč a možná se leccos dovíš, co je k tomu vedlo.
Mít děti vůbec neznamená, ze máš povinnosti jim po sobe cokoliv zanechat a právě v dědictví se vytáhnou stare křivdy, třeba naštvanost, že jsi žila jinde.
Příspěvek upraven 07.07.24 v 12:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.24 12:42
Chápu, že ten, kdo se staral, dostal více. Tohle je teda ale extrém. A nějaké peníze jsi nezdědila? Nemáš exekuce? Nevyváděla jsi ty nebo tvůj manžel nějaké průšvihy… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nechci v sobě živit nenávist nebo pocit nespravedlnosti. Jak se s tím mám vyrovnat, abych neměla nikomu nic za zlé. Nechci žít s pocitem, že mě měli rodiče míň rádi. Ve dvaceti jsem se vdala dost daleko, domů jsem nejezdila moc často, protože jsme dlouho neměli auto a s malými dětmi to byl problém. Ale stále jsme byli v kontaktu, volali jsme si denně a v létě jsme přijeli třeba na tři týdny. Můj sourozenec bydlel v místě s rodiči, ti mu pomáhali se vším. A nyní, když nemám už nikoho z rodičů, tak nemám nic, vše - byt, chatu, druhý byt - dostal sourozenec. Bylo to už na něj rovnou přepsané, nešlo to ani do dědictví. Tak nějak jsem to věděla už dopředu, maminka poslední dobou před smrtí říkala, že ví, že to není spravedlivý, ale už se s tím nedá nic dělat. Je mi z toho hrozně smutno, z toho pocitu, že nevím proč. Stalo se to někomu z vás? Jak jste se s tím vyrovnali? Prosím o anonym, je to pro mě hrozně citlivá věc.