Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Bolí, to chápu a rozumím. A ještě navíc bolí, že ten sourozenec se k tomu staví tak jak se k tomu staví. To je další rána.
@Anonymní píše: Více
A zvladali byste se o tu chatu a byt starat, kdyz je to tak daleko?
Bratrovi porad vycitas, ze mel podporu rodicu, ale kdybyste zili bliz, myslis, ze vas by nepodporovali hlidanim a tak?
@Anonymní píše: Více
A vy jste se o tomhle nikdy nebavili?
Třeba ke konci?
Jakože umřeli a ty jsi se dozvěděla, že vše přepsali na bratra za jejich života? A tobě nikdo nic neřekl?
Třeba v tom podstatnou roli hrála jeho žena, to má rovněž velkou moc.
Kde oni přišli mezi tím k chatě a bytu?
Předpokládám, že jsi starší, takže jsi situaci řešila, jak přišla.
Ve své podstatě jsi se vrátit mohla, stále jste v rámci ČR, ale rozhodli jste se žít v oblasti, která je pravděpodobně chudá.
Za to, ale tví rodiče ani bratr nemohou, byla to vaše volba.
Ta situace není příjemná, ale problém je hlubší.
Manžel dostal mnoho nabídek, dokonce za dobrý plat na mnoho míst, které jsou pro zbytek rodiny živořící.
Ať už s mou praci či dostupností ke vzdělání našich dětí.
Nikdy by takovou práci nevzal, být v chudém městě je zmar i na mozek všech ostatních.
Pokud někam jít daleko od rodiny, tak výhodně, ne do chudoby s nemožnosti zlepšení.
Mně by asi nevadilo, kdyby mi to na rovinu řekli, udali důvod a plně bych respektovala jejich rozhodnutí. Jejich majetek, jejich věc. Ale tyhle tajemství, to žes nic nevěděla, to mi přijde hnusný a nefér, hlavně kvůli tomu, že to všichni věděli už takovou dobu a dělali z tebe blba a cíleně ti to tajili. Ted už se pravdu nedozvíš. Možná nějakou, co má bratr svoji.
My jsme tři vlastní sourozenci a jeden od táty, nejstarší. Všichni jsme dospělí. Naši řešili už teď, jak to udělat. Hlavně proto, že brácha zůstává v našem domě s nimi. Udělalo se to tak, že nás všechny vyplatil. Abysme všichni něco měli a zároveň ale aby si on nemusel brát obří hypotéku, abysme měli všichni cca stejný podmínky. Já jsem plně respektovala jejich rozhodnutí a nijak jsem o tom nediskutovala. Hodně mi to pomohlo. Ale respektovala bych i to, že bych nedostala nic. Na druhou stranu bych chtěla znát důvod.
Brácha bydlí s rodiči, sestra asi 2-3 km od nich. Sestra má děti. Já ne, bydlím asi 10 km od nich. Vídáme se poměrně často. Rozdíly necítím. I když mě někdy mrzí, že ke mě na návštěvu se nejezdí nebo mi máma nezavolá, když já třeba 14 dní nepřijedu. Ale ona asi nechce obtěžovat, nebo nevím. Neřeším to. Bylo by milý, kdyby když jede na nákup tak třeba zavolala a stavila se na kafe, ale nedělá to, tak holt se z toho hroutit nebudu.
@liptom @Monchichik já to nechápu
jako vím, že jsme blbí všichni, kteří se o to své až nechutně nepereme a nehlasime.
Jen prostě někdy je to tak těžké, že se to nechá raději být…jít do těchto sporu je na dlouho, je to vysilující a s nejistým výsledkem.
Sama mám spokojený život, tak asi si do něj nechci tahat negace s tím vším spojené, je to možné?
@Anonymní píše: Více
a dědictví po otci dopadlo jak? Tam jste vše nechali mamince? a ona po pak za svého života darovala tvému bratrovi?
minimálně náznaky tam musely být už dlouho a když ti maminka říkala, že ví, že je to nespravedlivý, tak ty jsi se bliže neptala? proč to tak udělali? Reálně jste se vídali ke konci jak často? jednou dvakrát do roka? ![]()
@Trojlístek Je to možné, proč by nebylo
Pro mě by to třeba těžké nebylo, záleží na vztazích, na tom, jak se k tobě ti druzí chovají. Nešlo by mi o peníze, ale o tu hamižnost, to by měli smůlu…to nesnáším…a podlé jednání taky ne.
@Anonymní píše: Více
Já myslím, že tady vůbec nejde o to, že syn měl hodně co vracet. Podle popisu to zní jako hezké vztahy prarodičů s dětmi i vnoučaty, ne nějaké kalkulace „vy jste mi hlídali, tak já se o vás na oplátku postarám“.
Prostě rodina, co si pomáhá navzájem, protože se mají rádi a připadá jim to přirozené. Já bych své matce nepomáhala proto, že mi denně výrazně pomáhá se synem, ale prostě proto, že je to moje máma.
Příspěvek upraven 07.07.24 v 18:45
@Monchichik píše: Více
tak určitě, některé dítko je ti blíž, s jiným těžko vyjdeš atd..tady se zakladatelka odstěhovala daleko a před 30 let už žije jinde, zatímco oni byli těch 30 let členy bratrovi rodiny, viděli jeho děti vyrůstat, prožívali s nimi radosti i starosti…a to je prostě rozdíl. U nás máme něco podobného a prostě ty vztahy nejsou stejné, ani k těm „dětem“ ani k těm vnoučatům a pravnoučatům…
Zakladatelko, však jste v tom bídném kraji nemuseli žít celý život. Že jste někde po revoluci začínali přece neznamená, že tam musíte být celý život, zvláště když tam byly mizerné podmínky pro vás i pro vaše děti. Co vás tam tedy drželo?
@Trojlístek nejde o to se nechutné prát
aspoň já to tak nevidím. Ale jen o to, že jsou dva dědicové - nikdo jiný, žádná švagr, švagrová… Těm do toho ****absolutně nic není -, je to majetek po ****jejich rodičích. A rodiče by ho měli rozdělit mezi své děti ( a je fuk, zda bydlí 5 minut nebo 5 hodin ), samozřejmě výjimkou je, pokud se o rodiče nezajímá nebo je využívá.
Samozřejmě neschvalují dělení a přepisování za života…
Co se týče našeho případů v rodině
švagrové mojí mamky do dědění NIC není, nemá na něj žádný nárok. Ona není potomek… A nechápu/peme co se do toho pinda
.strejda se taky nemontoval a celé dědictví si užila jen ona ( jedináček ), prakticky utratila milion za blbosti
a i kdyby e chtěl montovat, tak by tvrdé u ní narazil
![]()
Příspěvek upraven 07.07.24 v 18:49
@Keyllah některé dítko je mi blíž, tak to je…některé má více peněz a jiné méně, přesto dostanou všichni stejně, aspoň tak to bude u nás..
@Monchichik píše: Více
Tak rodiče se ke mně chovají hezky.
Já k nim s manželem taky.
S bratrem dobré vztahy nemáme, hlavně poté co se oženil.
Do té doby bez problémů…