Víc dostal sourozenec

Napsat příspěvek
Velikost písma:
11286
7.7.24 14:45
@Anonymní píše: Více

No a co slo do dědického rizeni?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2164
7.7.24 14:45
@Anonymní píše: Více

Ale to je přece logické, že ten vztah nejde udržovat na takové úrovni, jako když jsi poblíž.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
204
7.7.24 14:47
@Mariane.B píše: Více

Tento výrok mě tedy velmi překvapil. To vážně někdo podmiňuje dědictví tím, které z dětí se odstěhuje jak daleko? Děti máš snad stejně ráda všechny. Mateřská láska se nedělí ale násobí.

Nehledě na to, že zkrátka někdy nejde ovlivnit, kde dítě bude bydlet. Kvůli své práci se pohybuji po celé evropě a také nebudu sedět doma ve vedlejší vesnici než rodiče, aby mě náhodou nepotrestali dědictvím, za to, že jsem si dovolila odstěhovat se daleko od nich a že teď snad mají pocit, že se málo vídáme a málo jim pomáhám. Pomáhám jak se dá, ale bydlím daleko, takže častěji už to nejde. A v porovnání s mou sestrou se třeba může zdát, že pomáhám málo, ale jak říkám, každý z nás (i každé tvoje dítě) žijeme vlastní život a každý z nás má ty podmínky a možnosti zcela jiné, to ovšem neznamená, že tě jedno dítě má méně rádo než druhé.
Toto mi přijde jak nějaký vesnický názor před 40 lety kdy rodiče sledují kam se která dcerka provdá a která doma více pomáhá atd…
Nechci být nezdvořilá ani útočná, jen mi to nedalo nereagovat…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.7.24 14:49
@Tarena píše: Více

A kontakt nebyl jen tři týdny v roce. Denně jsme si volali. Volaly jim často i naše děti. Dokud rodiče mohli, jezdili za námi. My dlouho neměli auto, ale když bylo potom auto, tak jsme jeli občas na víkend, na jarní prázdniny. Nedalo se jezdit každý víkend, protože je to dálka, v práci jsem nemohla čerpat volno jak bych chtěla, finančně taky nic moc. Ale denně jsme si volali a řekli si, co je novýho, po telefonu řešili třeba i politiku, to nebyly zdvořilostní pětiminutový telefonáty.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
7.7.24 14:50
@Tarena píše: Více

Nic. Vše bylo přepsáno za života.

  • Citovat
  • Upravit
2983
7.7.24 14:50
@Anonymní píše: Více

Už jen to, že rodiče nechápeš, svědčí o odcizení. Ono totiž ti rodiče dost často fungují tak, že si přepisem majetku „pojišťují“ vděčnost a loajalitu. Takže naprosto logicky v obavě, aby nezůstali sami, si takto zavázali tvého bráchu, v podstatě to byl obchod majetek za naději na zabezpečení ve stáří. Spousta starých lidí na tuhle úvahu těžce doplatila, ale je to zcela přirozené.
Takže pokud se s tím chceš nějak vyrovnat, ber to tak, že rodiče ten majetek utratili za zajištění svého stáří, tedy s ním legitimně naložili ku svému zájmu. Nemáš jim nic vyčítat, a ostatně ani bráchovi, protože on sice hodně získal, ale ona ta odpovědnost za staroušky je taky zátěž jako hrom. Zejména pokud to není hajzIík, který shrábne majetek a rodiče odloží do ústavu.
A pokud tě to utěší, jsou horší případy, kdy rodiče dají majetek dítěti, které na ně celý život kašlalo, jen proto, že zůstalo chudé, kdežto to druhé dítě s jazykem na vestě si vybudovalo hezký život a ještě posloužilo rodičům ve stáří. Prostě ten má dost, nic nepotřebuje, tak mu nic nedáme a dáme to tomu chudáčkovi, který se nezmohl ani na pračku bez zadlužení.
Nech to koňovi, má větší hlavu. Bylo to rodičů, naložili s tím nějak, soustřeď se na svůj život a úsilí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
77
7.7.24 14:50

„Moje rodina nemusí být vždy po mém boku, ale vždy je v mém srdci“ ❤️ To si myslím, že je stěžejní a to že bydlíš daleko by na dědictví nemělo mít zásadní vliv. Ano, bratr byl víc po ruce a víc se staral, ale na oplátku čerpal protislužby ve formě hlídání a jiné pomoci. Pokud opravdu výrazně pomáhal, dalo by se pochopit, že dostane víc, ale určitě ne on vše, ty nic. Taky mi přijde zvláštní, že vše bez rozpaků shrábnul. Můžu se zeptat, proč jsi to neřešila s vašima hned, jak jsi to zjistila? Já bych nevydržela tiše mlčet. Samozřejmě, že každý může se svým majetkem naložit dle svého uvážení, ale tady bych žádala vysvětlení.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11286
7.7.24 14:51
@Anonymní píše: Více

Oni nemeli zadne penize na uctech? Sporeni a tak?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2164
7.7.24 14:54

@Beata68 Ano, můžu mít ráda všechny, ale určitě nemám stejně intenzivní vztah s těmi, které vídám jednou ročně jako s těmi, které vídám několikrát měsíčně.
Majetek není odměna za geny, majetek patří lidem, se kterým bych měla intenzivní dlouholetý vztah.
V mém případě je to obvykle rodina ano, ale klidně by to mohla být neteř, pokud bych s ní prostě prožívala každodenní život, strasti, radosti, lásku. Ale prožívala, nikoli na dálku cítila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2983
7.7.24 14:56
@Beata68 píše: Více
„jak říkám, každý z nás (i každé tvoje dítě) žijeme vlastní život a každý z nás má ty podmínky a možnosti zcela jiné, to ovšem neznamená, že tě jedno dítě má méně rádo než druhé.“
Ano, tenhle individualismus, rozbíjení rodinných vazeb, pak vztahy poškozuje. Ale pokud tvrdíš, že každý to má jiné, pak i rodiče mají volnou ruku rozdělit to, co sami vytvořili, a nemusí to znamenat větší nebo menší lásku. Dříve se grunt předával prvorozenému, ostatní se museli postarat o sebe sami, důvod nedělení majetku. I to mohla být úvaha rodičů v diskutovaném případě.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
204
7.7.24 15:00

Zakladatelko, byla bych velice zklamaná a vlastně bych stejně jako ty nevěděla, jak se s tím srovnat. Zkusila bych si promluvit se sourozencem třeba u večeře jen vy dva a zeptat se ho, jak to vnímá a jestli se o tom s ním někdy rodiče bavili, případně co je vedlo k takovému radikálnímu rozhodnutí.

Nevím, jaký spolu máte vztah, ale možná by ti mohl něco odkázat (tak by to alespoň proběhlo mezi námi sourozenci doma, nenechali bychom někoho bez ničeho). Nemyslím si, že on z toho má zrovna také nejlepší pocit vůči tobě.

No a pokud to je možné, asi bych vyhledala nějakého psychologa, který by si s tebou o tom popovídal a rozebral situaci. Je lepší tuto nepříjemnost prožít a zpracovat, než to v sobě nechat hnít, nedělalo by to dobrotu, co se těch rodinných vztahů týče.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
23548
7.7.24 15:06

Nejlepsi je nic nemit. Kdovi jake meli duvody. Ono se da vse podat z ruznych stran, aby to vyznelo, jak clovek chce. Uplne bez duvodu se veci obvykle take nedeji. A majetek se neodpousti. A ze mam rad obe deti vzdy stejne? Opravdu vzdy, at se chovaji, jak chteji? Clovek si se svym majetkem muze delat, co chce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
204
7.7.24 15:09

@KovaJana dnes je už zcela jiná doba na to, aby dědil pouze prvorozený, tak si myslím, že je zbytečné vracet se o dekády zpět v čase. Máte to nastavené v rodině zcela jinak, asi se hodně držíte u sebe, ale možná to může být i tím, že tvoje děti věděli, že kdyby se vydali svou cestou někam dál, tak že by to bylo špatně a máma by to neunesla.
My jsme zase studovali v zahraničí a já jsem moc ráda, že nám právě rodiče dali ten prostor rozletět se do světa a podívat se jaké jsou v životě možnosti. Neříkáme tomu individualismus. Jsme stále spolu i když zrovna nemůžeme být vedle sebe. Mnohdy si ten čas jako rodina pak užíváme mnohem hodnotněji, než rodiny co se vídají každý den.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10532
7.7.24 15:09
@Mariane.B píše: Více

Pomáhání to dle mě rozhodně je a co se týče obědů, tak i dost finanční. Nenqpadlo by mě roky chodit vyžírat rodiče a nakonec od nich shrábnout všechno bez ohledu na druhého sourozence. Bratr bude nejspíš pěkná podšívka, kdo ví jak starými rodiči manipuloval.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10532
7.7.24 15:11
@Anonymní píše: Více

Nemusí to být tvoje vina.Jak to popisujes, tak mi ten tvůj bratr přijde jako pěkný vychcánek a jestli do rodičů hustil, že ty to nepotřebuješ, protože máš dost nikdo neví.
Ale upřímně já bych se nemohla slušnému sourozenci podívat do očí, když bych měla veškerý rodinný majetek a on nic.To už ledacos o tvém bratrovi vypovídá.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová