Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Víceže vím, jak chce aby bylo naloženo s jejími věcmi, že chce něco na někoho převést klidně i za života…prostě její majetek, její volba, její přání… a to bych ctila.
Zakladatelko tvoje maminka ti řekla důvody proč se takto rozhodla?
Neznáme pozadí příběhu, vaše rodinné vztahy. Těžko soudit. Rodičů už se na důvod nezeptáš, můžeš se zeptat bratra. Křivdu bych asi cítila spíš ze strany bratra. Osobně, pokud by moji rodiče na mě za života vše přepsali, což je jejich volba a jejich svaté právo, po jejich smrti bych se o majetek rozdělila se sourozencem. Ovšem za předpokladu, že z mého pohledu i z pohledu sourozence by bylo jeho “vydědění” bezdůvodné, tj. s rodiči by se vídal, nic špatného by si neudělali atd. To, že se někdo odstěhuje daleko od rodného domu, pro mě není důvod k vydědění. Dá se rodičům pomáhat i na dálku, přispívat finančně, zajišťovat dovoz potravin, zajistit dovážku obědů, pečovatelku atd. Moje teta celý život bydlela s babičkou (sama neměla svoji rodinu). Její sestra (moje máma) se po škole přestěhovala do Prahy, tj. 100 km daleko. Jezdili jsme k babičce 1× za měsíc na víkend, pak častěji, když už byla v nemocnici. Ale samozřejmě se víc starala teta, když s babičkou žila. Máma je podporovala finančně “na dálku”. Je toto důvod, aby teta dědila víc než máma? Podle mě ne. Vše dostaly na půl. Ale každý má právo to vnímat jinak, každý až si se svým majetkem nakládá dle svého uvážení.
My jsme dve sestry, ja bydlim se svou rodinou, sestra je invalidni a zije u mamky v dome. Mamka (80) se o ni stale stara. Co s domem, mamka nevi. A ja se popravde bojim zdedit dum dohromady se sestrou, ne ze bychom nektera byla na penize, ale ze bude problem se o cemkoli dohodnout, ona to vnima jsko svoji domacnost, ale zaroven se o ten dum nestara a nebzde starat.
@Anonymní píše: Více
No tak prodat, ať si sestra koupí třeba byt. Vnímat to může jak chce, ale není schopná tě třeba vyplatit ani se o dům starat, tak by se nedalo dělat nic jiného.
@Anonymní píše: Více
Tak pokud se o sestru musí někdo starat, tak v čas najít nějaký vhodný ústav, chráněné bydlení a dům prodat a z částky doplácet služby, jaké bude sestra potřebovat. A s přibývajícím věkem sestry těch potřebných služeb bude potřeba stále víc.
@Monchichik píše: Více
mamka chce v domě dožít, takže zatím prodej není aktuální, ale dům chátrá
no situace v životě jsou složité
@Anonymní píše: Více
jo jasně, já to myslela tak, že až mamka jednou nebude…
Podobnou situaci jsem zažila v rodině manžela, matka + sestra. Peprnější je zároveň o to, že se snažily těžit z nás ve svůj prospěch za života tchyně ve prospěch rodiny sourozence, přestože o přepsání bylo dávno rozhodnuto a on o jejím rozhodnutí nevěděl ani ve chvíli, kdy měla pohřeb. Jinými slovy, její syn / můj muž / měl jet makat na zahradu vnuka, která na něj byla přepsaná. Dál jsme rodinu sestry měli pozvat k sobě domů na návštěvu přestože bylo jasno v tom, že on je vlastně vyděděn a tvářit se, že je vše jak má být. A řadu dalších věcí. Vnuk, který přišel do Prahy kvůli práci a bydlel chudák v nájmu je ve výsledku jen naší vinou protože jsme mu automaticky měli nabídnout, aby bydlel u nás. Máme přece byt ve kterém je dost místa i pro něj. Jsem moc ráda, že vím a dala mi na vědomí jak se mám do budoucna zařídit.
@Keyllah píše: Více
Já mám opačnou zkušenost. My žijeme mnohem dále než moje sestra a máme s rodiči mnohem bližší vztah více než sestra, která bydlí v místě bydliště společně s nimi. Vzdálenost nemusí být pro vztahy vždy problémem a to dokonce ani pro partnerské vztahy. Takže absolutně nejsem zastáncem toho, že vzdálenost hraje roli v udržování rodinných vazeb. Kdo chce čas na pomoc a návštěvu, nebo finanční zajištění svých rodičů si vždy najde. Pokud to tak není, pak už v tom roli hraje výchova a nastavení každého jedince (potomka) někdo je více pro rodinu, někdo méně.
@Keyllah píše: Více
Na mě to spíš působí, jakože se maminka bála, že syn se na ni vykašle, pokud mu nenapíše vše a dcera je daleko. Už ta reakce bratra, že dělá jakože nic…mě by bylo před sourozencem stydno byť by mi třeba rodiče i to dědictví nutili.
@Adull Nebo to z mámy vytahal citovým vydíráním, nátlakem a sliby. Proto se omlouvala, že se už nedá nic dělat. Ví, co udělala, ale podlehla. A to, že jí nechce dát ani maličkost z bytu, to by měl smůlu, já bych si jí prostě vzala.
@Keyllah a co je pro Vás poslední přání? Že jeden z rodičů, před smrtí řekne hele, já chci aby jsi se vzdala svého podílu? Nebo co berete za poslední přání? Kdyby to bylo poslední přání, tak přece vše jde přepsat před smrtí.