Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lojzísek píše: Více
ale ty pořád píšeš „bez vysvětlení“, ale zakladatelka to s maminkou probírala, už tam muselo proběhnout i dědictví po otci, takže se to určitě řešilo už tehdy…takže pár let už zakladatelka musí vědět, na „čem je“ ![]()
@Keyllah píše: Více
Po smrti otce jsme se se sourozencem zřekli dědictví ve prospěch matky. Zakladatelka
@Anonymní píše: Více
Takze to neprepsal otec, ale az pak matka?
@Keyllah píše: Více
Nene, píše, že se po smrti otce zřekli dědictví ve prospěch matky. A ta jí, když už byla nemocná, blízko smrti, sdělila, že ví, že to není spravedlivé, ale vrátit se to nedá. Vysvětlení dle mého zakladatelka nedostala.
A má plné právo být smutná, zklamaná, naštvaná, cítit křivdu aj. Ze své zkušenosti radím jít dál, soustředit se na to svoje, neživit v sobě to negativní.
@Anonymní píše: Více
takže to pak na bratra přepsala všechno maminka? a když jste se s ní o tom společně bavili, tak ti řekla co? ty jsi se víc nezajímala, proč to udělala?
A kdyby věděla zakladatelka, že se hřekne svého podílu a maminka to pak celé dá synovi, tak by možná tu chybu zakladatelka neudělala a nechala by si aspoň to málo po otci. Kdyby byl bratr co k čemu, tak dá aspoň něco sestře. Já mám taky na starost maminky účet, kde mám i práva a mamka tam má dost peněz našetřených a nikdy by mě nenapadlo, že bych nic nedala sestře.
@Lojzísek píše: Více
tak to ale na bratra musela přepsat všechno maminka a ta se o tom se zakladatelkou bavila, takže ona to musela vědět. Proč se víc neptala, nebo co přesně jí maminka k tomu řekla ví jen ona…Faktem je, že to maminka udělala, přepsala na syna vše a ona sama věděla proč. Škoda, že si to víc nevykomunikovaly, zakladatelka by alespoň ví věděla. Ale hádám, že to bylo proto, že se odstěhovala daleko, syn u nich zůstal, staral se, s jeho dětmi byli v každodenním kontaktu a tak to prostě chtěla dát jim. Jen škoda, že už nenašla odvahu, to naplno říct dceři a jen to schovávala za fráze, aby se na ni dcera nenaštvala ještě za života…Od maminky dost nefér a musela vědět co tím způsobí, ale rozhodla se tak…
@Anonymní píše: Více
a kdyby ti maminka řekla své přání, jak si to přeje, aby o jejích věcech bylo rozhodnuto, tak by jsi toto její poslední přání nectila? ![]()
@Tarena píše: Více
ano, musela to být pak matka. A udělala v tom svým dětem pěknej maglajz, dceři to nevysvětlila, aby nebyla za tu zlou a vše dala synovi s tím, že chtěla, aby to měl on. Jen vždy přemýšlím, co si dotyční myslí? co to s tou rodinou pak udělá? je jim jedno, že pak takto poštvou sourozence proti sourozenci? ![]()
@Keyllah
Kdyby to chtěl tatínek jen napsat na syna, tak by přece taky mohl za života, ale asi nechtěl tak to nechal, tak že budou dědit všichni spravedlivě. A maminka jako by okradla dceru o podíl po otci, když se vzdala ve prospěch maminky a ta to pak vše jen napsala na syna. Můj muž se taky nevzdal podílu na chatě po otci, protože věděl, že maminka vzápětí chtěla vše napsat na prostředního syna. Manžel mamince řekl, kdyby to chtěl otec přepsat vše jen na jednoho bratra, tak to udělal za života, ale asi nechtěl, tak to nepřepsal a nechal to, ať jde všechen zbývající majetek do dědictví. Ono často v rodinách to funguje, že jeden rodič to chce dát spravedlivě všem a druhý má třeba raději jen jedno dítě, tak pak ten dominantnější rodič vyhraje a teď, který je který. Ten co chce dělit vše spravedlivě nebo ten co myslí jen na jedno dítě.
@Anonymní píše: Více
ale to neodpovídáš na moji otázku -) kdyby jsi od svého rodiče přesně věděla, jak s tím chce naložit, tak by jsi to po jeho smrti takto neudělala? šla by jsi proti jeho poslednímu přání?
@Keyllah píše: Více
To se stává často, v naší rodině rozeštvali prarodiče podobnými činy a hlavně preferencí jen jednoho dítěte před ostatními sourozenci. Takže se nestýkáme ani s rodinou mého otce, ani matky, ani tchána. Tchýně byla taky to nemilované dítě, ale nebylo co dědit a je tak submisivní, že si to nechala celý život líbit. Dokonce tak, že preferuje toho svého bratra před svým jediným vlastním synem. Lidé dokáží různé věci.
Jako, kdybych věděla že já se vzdám podílu vůči mému rodiči a druhý by to pak napsal jen na mého sourozence, ano šla bych proti jeho poslednímu přání. Já bych se jako sourozenec i cítila blbě, kdybych věděla že já mám vše a druhý nic. Já bych mu dala aspoň něco, nemohla bych se mu podívat do očí. Jako to je ten druhý sourozenec, vždy něco míň než, ten který dostane vše.
@Anonymní píše: Více
ok, já bych poslední přání svého rodiče ctila, jednalo by se o jeho majetek, se kterým může nakládat podle svého a měl k tomu nějaký důvod. Přišlo by mi hodně neuctivé si po něm vše vzít a pak se neřídit jeho posledním přáním
přišla bych na jiný způsob, jak to sourozenci vynahradit, ale proti poslednímu přání bych nešla…
@Annike
Jako to chcete trestat děti, že nejsou v okruhu pár km od rodičů. Můj tatínek umřel. My s manželem jsme normálně sestru vyplatili a ta bydlí od nás hodinu cesty. Mamka je v našim domě v přízemí. Měli jsme ji říct smůla nic nedostaneš a to jsme ji, už vyplatili i z mamčiného podílu rovnou, aby se to nemuselo znovu řešit. Myslím si, že zakladatelka má právo být smutná.