Videohovor s prarodiči

Vztah na dálku je vždy náročný. A často se stává, že se lidé odcizí. Oni videohovory nejsou totéž co fyzický kontakt. A u 20 měsíční dcery-co jí má babička s dědečkem pořád říkat? V tomto věku si víc umím představit vzít si dítě na klín, blbnout s ním, šimrat ho, povídat mu básničky, číst knížky před spaním. Ale co říkat při videohovoru? Tam je to dost omezený.
Nejde se vídat častěji? Že by si s dcerou přiletěla víckrát do roka, oni třeba dvakrát.

A proc jim nezavolas ty? My zijeme take v zahranici, volame si podle nasi potreby., vetsinou tak jendou za mesic az dva. Iniciujeme to my a je spokojenost na obou stranach.
Tchyne ma taky toho casu malo a u vas jeste muze byt problem kvuli zmene casu.

Já žiju v zahraničí. Každý má vztah k dětem jiný, ale já osobně prostě nevím, co bych si měla po telefonu říkat s batoletem, když mi ho občas příbuzný dal nadšeně k telefonu. Ze slušnosti jsem něco zahuhlala, dítě zahuhlalo a bylo a já si řekla wtf. Když je tam člověk osobně, je to jiné. Tohle je zkrátka daň za život daleko no. Myslím si, že to „skype nefunguje“ mají jako výmluvu, že jim videohovor nic neříká. Mám to stejně, videohovory mě nebaví.

Nevím proč si některé matky myslí, že prarodiče a vnoučata bez sebe nemohou být. Mohou. Někteří se nikdy v životě ani neuvidí a žijou. Já to sice taky nechápu ale nemusím všemu rozumět. Jejich věc.

@Anonymní píše: Žijí v zahraničí, konkrétně Severní Amerika..mám dceru, dvacet měsíců…jsem v rozpacích a trošku posmutnělá z jeji babičky a dedy v ČR. Naši nás pravidelně navštěvují, většinou jednou do roka. Jsem rada, ze se sem podívají a ztravi čas s malou. Jsou to dva měsíce, co odletěli a od te doby si na malou udělali čas na videohovor jednou a to ještě narychlo. Jasně jsem se s matkou bavila, že musí vidět malou častěji, alespoň na chvíli, aby si je dcera pamatovala. Především v tomto věku..Máma je na počítači pořad, neustále mi vypisuje e-maily, ale malé nezavolá. Sociální život také mají bohatý, ale pořad si stěžuje, jak není čas. Skype prý nefunguje, ale nikdo jim to zatím nespravil (žije u nich můj další sourozenec s partnerkou..). Cítím, ze už když teď mluvím o babičce a dědovi, tak už malá začíná být trosku nejistá. Mrzí mě to, kdyby to bylo moje vnouče, chtěla bych mu zavolat alespoň dvakrát týdně, prostě častěji…přitom když jsou tady, tak se malé věnuji a cítím, že ji mají fakt rádi. Na druhou stranu, když jsem s ni byla v ČR, tak se ji moc nevěnovali ( mají toho přece tolik…).Co si o tom myslíte? Nevím, možná je to normální a já přeháním Co si o tom myslíte? Je tu někdo, kdo žije v zahraničí.. jak vasto vaše děti mluví s babičkou a dědem?

Upřímně, nemůžeš čekat, že tvoji rodiče budou mít k vnoučeti, které vidí jednou do roka, stejný vztah, jako ti prarodiče, teří jsou v kontaktu dnes a denně. 

S batoletem si toho moc neřekneš. Tam probíhá většinou komunikace typu mazlení, lechtání atd. 

Tvoje mamka o kontakt zájem má, jak trochu ironicky píšeš, „pořád vypisuje maily“, ale prostě jí asi není blízké mít videohovory s batoletem, stačí jí ty maily a fotky.

Tak ten Skype ale opravdu funguje špatně. Kup rodičům smartphone a volejte si přes whatsApp. ZaplaŤ jim pořádný data, aŤ si můžete volat i v době, kdy nejsou doma. on ten časový posun dost kopmlikuje dobu, kdy si můžete volat. Zkus se s nimi domluvit, že si zavoláte pravidelně třeba 1× za 14 dnů v nějaký stanovený čas, který jim bude vyhovovat.
Ale chápu i babičku. On ten videohovor s dítětem není tak zábavný. Navíc batole toho babičce moc neřekne. Víc se toho babička dozví z emailu.