Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj zakladatelko,
vidím to tak, že ty sis podle nich zařídila svůj život v zahraničí a oni si zařídili ten svůj v ČR… Buď ráda, že jsou tak aktivní a nejsou to napruzení starci čekající na příležitost se pohádat.
Pokud stojíš o častější kontakt, tak buď aktivní a při každém telefonátu předávej, posílej fotky, zážitky s malou atd.
Také může jít o to, že jim videoforma nevyhovuje. Já třeba také radši píšu než volám, natož abych dělal videohovory. To max, když je třeba žena týden pryč, nebo když je někdo v nemocnici…
A tvoji dcerku ty videohovory bavi? Jsme taky v Severni Americe, takze vetsina kontaktu je pres skype, a moje kluky (4r, 18m) to teda fakt nebere. Starsi si s nema povida tak dve tri minuty, mladsi zamava do telefonu, jeste obcas nakouknou, kdyz tam nasi zrovna maji kocku, a zbytek hovoru si s nima povidam ja s kamerou namirenou na decka a kluci si hrajou. Nebo otravujou a koncime po deseti minutach ![]()
Jinak kdyz k nam priletela tchyne, kdyz bylo starsimu cca 2.5 roku, pote, co ji rok krome skypu nevidel, tak vedel, ze je to babicka, ale jestli tomu pomohly ty hovory nebo to, ze jsme mu rekli, ze babicka prijede, tezko rict. Tipla bych spis to druhe.
Myslím si, že to moc hrotíš… 20m dítě je velmi malé na nějaké vytváření vztahů s prarodiči. A já tvojí maminku chápu, nemám ráda telefonování s malými dětmi, to je úplně o ničem. Prostě jsou to pro ni cizí lidé, pokud je vidí jednou za rok. Až bude větší a bude si to víc pamatovat, bude to lepší. Myslím, že bohatě stačí, že jsi s rodiči v kontaktu ty.
Zkus být víc spokojená sama se sebou a nevymýšlet, nad čím vším by si mohla být „zklamaná“.
Děkuji za všechny reakce. Je to těžké, mít prarodiče na druhé straně zeměkoule. Nicméně je to volba, tak se s tím musíme vypořádat. Asi to moc řeším, máte pravdu. Já jsem jako malá měla prarodiče moc rada, prakticky mě částečně vychovali a moc ráda na to vzpomínám, možná proto mám nerealistickou představu. Dobrý postřeh je i to, abych jim to třeba polopatě nabídla den a hodinu, a ze se na ne těšíme. Někdy proste cítím, že bych rada, aby iniciativa přišla od nich. Taky vidím, ze zde spoustu lidi co žije v zahraničí opravdu nemluví s rodinou každý týden. Nemela jsem vůbec představu, jak to v ostatních rodinách funguje. Druhou babičku má malá na druhém konci Ameriky taky, takže nemá vůbec nikoho. Ale vím, ze by to mohlo být horší, spoustu babiček se nezajímá vůbec, i když mají dítě přes cestu.
A ano, skype ji moc nebere, pochopitelně
. Ale pozná je a rozzáří se jí obličej. Nemyslim si, ze 20ti měsíční dítě je malé na vytváření vztahů. Moje malá je hodně vnímavá. Čím víc je s někým v kontaktu, tím víc mu věří a buduje si vztah
Nechci Ti brát iluze, ale obě děti měly oblíbené činnosti, které trvaly několik měsíců nebo i let… a ejhle, už si je nepamatují…
Myslím, že je úplně fajn o babičce a dědovi povídat, občas ukázat fotku, popovídat a návyk bude taky. ![]()
@Lalelale píše:
Já žiju v zahraničí. Každý má vztah k dětem jiný, ale já osobně prostě nevím, co bych si měla po telefonu říkat s batoletem, když mi ho občas příbuzný dal nadšeně k telefonu. Ze slušnosti jsem něco zahuhlala, dítě zahuhlalo a bylo a já si řekla wtf. Když je tam člověk osobně, je to jiné. Tohle je zkrátka daň za život daleko no. Myslím si, že to „skype nefunguje“ mají jako výmluvu, že jim videohovor nic neříká. Mám to stejně, videohovory mě nebaví.
Souhlas.
@Anonymní píše:
A ano, skype ji moc nebere, pochopitelně. Ale pozná je a rozzáří se jí obličej. Nemyslim si, ze 20ti měsíční dítě je malé na vytváření vztahů. Moje malá je hodně vnímavá. Čím víc je s někým v kontaktu, tím víc mu věří a buduje si vztah
Jinak moji máme to blblo taky furt. V dnešní době mnohem jednoduší přes whatsap nebo messenger.
Moje sestrenka ta si tu nasla chlapa, schodou okolnosti muj nej kamarad, vidi se jen pres leto kdy sem leti na cca 2a pul mesice, a od nej vim ze skype dvakrat tydne na cca 10min, a pres den par zprav na kterych ona netrva.. on reaguje vic, ale kdyz je tady tak rve a breci ze domu nechce a ze chce na skolu sem a v rijnu uz studeny cumak
takze ony ty vztahy na dalku fakt vystydnou
@Anonymní píše:
A ano, skype ji moc nebere, pochopitelně. Ale pozná je a rozzáří se jí obličej. Nemyslim si, ze 20ti měsíční dítě je malé na vytváření vztahů. Moje malá je hodně vnímavá. Čím víc je s někým v kontaktu, tím víc mu věří a buduje si vztah
a ještě - nenaštvi se - ale byla to zřejmě tvoje volba se odstěhovat tak daleko, pokud jsi chtěla budovat láskyplný vztah s prarodiči, tak jste měli zůstat bydlet doma, přes skype se opravdu láskyplný vztah budovat nedá
a za druhé - když už jste zvolili život tak daleko a asi k tomu máte dobré a závažné důvody, tak nevymýšlej problémy, tam kde nejsou. Babička zájem má a jak a jakým způsobem už je na ní i na tobě, aby to vyhovovalo oboum. Ale zázraky asi čekat nemůžeš. Snaž se na tom, jak to máte, najít ty výhody a ne naopak
![]()
@Anonymní píše: Žijí v zahraničí, konkrétně Severní Amerika..mám dceru, dvacet měsíců…jsem v rozpacích a trošku posmutnělá z jeji babičky a dedy v ČR. Naši nás pravidelně navštěvují, většinou jednou do roka. Jsem rada, ze se sem podívají a ztravi čas s malou. Jsou to dva měsíce, co odletěli a od te doby si na malou udělali čas na videohovor jednou a to ještě narychlo. Jasně jsem se s matkou bavila, že musí vidět malou častěji, alespoň na chvíli, aby si je dcera pamatovala. Především v tomto věku..Máma je na počítači pořad, neustále mi vypisuje e-maily, ale malé nezavolá. Sociální život také mají bohatý, ale pořad si stěžuje, jak není čas. Skype prý nefunguje, ale nikdo jim to zatím nespravil (žije u nich můj další sourozenec s partnerkou..). Cítím, ze už když teď mluvím o babičce a dědovi, tak už malá začíná být trosku nejistá. Mrzí mě to, kdyby to bylo moje vnouče, chtěla bych mu zavolat alespoň dvakrát týdně, prostě častěji…přitom když jsou tady, tak se malé věnuji a cítím, že ji mají fakt rádi. Na druhou stranu, když jsem s ni byla v ČR, tak se ji moc nevěnovali ( mají toho přece tolik…).Co si o tom myslíte? Nevím, možná je to normální a já přehánímCo si o tom myslíte? Je tu někdo, kdo žije v zahraničí.. jak vasto vaše děti mluví s babičkou a dědem?
Třeba je pro ně „jednodušší“ napsat e-mail, než malou vidět přes skype a přitom vědět, že doopravdy ji uvidí až za třičtvrtě roku. Věř tomu, že pro ně to taky není jednoduché smířit se a naučit fungovat s tím, že dcera a vnučka bydlí na druhé půlce zeměkoule.