Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Víkendový tatínek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.6.11 12:51
víkendový tatínek
prosím o radu všechny maminky, které byly nebo jsou v podobné situaci jako já, budu se snažit být stručná 
se super chlapem čekáme naše první miminko, jemu se teď rýsuje práce mimo domov, takže by to znamenalo být tatínkem jenom o víkendu, já v tom problém moc nevidím (zatím 
), jsou tu ale dvě velká ALE
- kdy si miminko začne uvědomovat, že tátu vidí jen o víkendech? nebude tím trpět?
- bude přítel ochuzen o ty nejvzácnější chvilky se svým dítětem, bude ho to mrzet, nebo si to tatínkové ani neuvědomují a vaše společné caparty ze začátku moc neprožívají?
těch ALE je určitě asi mnohem více a zatím mě prostě jen nenapadla, ale tyto dvě mě asi tíží nejvíce
a co vy maminky? jak jste prožívaly odloučení od manžela, partnera a jak moc jste se cítily opuštěné? děkuju, moc mi pomůže každá zkušenost v této pro mě zatím jedné velké neznámé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.6.11 12:55
my to tak mame a navic nepravidelne a da se to, ale s tim ze ja jsem u rodicu. KDybych na to byla sama, tak by mi jeblo 
malymu je 7 mesicu a zacina tatu poznavat, ale spis jako cloveka, co ma rad nez ze je to tata. Oni ani ti chlapi vetsinou na maly deti nejsou, to az se s nima daj delat kraviny, tak je zacnou poradne zajimat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 12:57
zažila jsem a byla to cesta do pekel … dobrý způsob, jak si uvědomit, že vztah se dá velmi rychle zničit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 12:59
careynka píše:
my to tak mame a navic nepravidelne a da se to, ale s tim ze ja jsem u rodicu. KDybych na to byla sama, tak by mi jeblo
juuuu no vidis to jsem zapomnela napsat, s prckem bych sla k mamce… v tom by problem nebyl, je skvela a moc rada nam pomuze a ja s ni vychazim uplne paradne, tak doufam, ze by me ani mamku z toho nedrblo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:02
neumisa píše:
zažila jsem a byla to cesta do pekel … dobrý způsob, jak si uvědomit, že vztah se dá velmi rychle zničit.
co konkrétně bylo asi to nejhorší?? co ti nejvíc vadilo? a co partnerovi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:08
pandicka píše:neumisa píše:co konkrétně bylo asi to nejhorší?? co ti nejvíc vadilo? a co partnerovi?
zažila jsem a byla to cesta do pekel … dobrý způsob, jak si uvědomit, že vztah se dá velmi rychle zničit.
ono zalezi jakej mate vztah, kazdy odlouceni ten vztah potvrdi nebo skonci. Samozrejme o vsechno prijde, ale pokud v pondeli rano odjizdi a v patek odpo se vraci, tak se to docela da…ale to stejne uvidite, az jak to budete zvladat hlavne si musite verit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:12
Presne tohle to ma,kamaradka s manzelem,jsou spolu 10,maji vybornej vztah,deti 7a3lety,kamarad odjede na 10dni a 4dny je doma,nebo je pryc mesic a pak je doma14dni,delaji to tak uz par let,vztah jim to posililo a konecne se na sebe tesi,nezarli na sebe,veri si jinak by to neslo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:13
Manžel býva 3-4 dny, někdy i 5 dní v týdnu pryč. Je to náročné a vím, že mu to je líto, ale má dobrou práci, která nás žíví, tak to tak beru. Máš dobré, že más mamku, která ti pomůže. U nás babičky moc nefungujou, takže jsem celou tu dobu na malou sama a někdy už jsem fakt hodně unavená malá bych řekla, že tím nijak netrpí, manžel když je doma, tak se ji maximálně věnuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:14
pandicka píše:neumisa píše:co konkrétně bylo asi to nejhorší?? co ti nejvíc vadilo? a co partnerovi?
zažila jsem a byla to cesta do pekel … dobrý způsob, jak si uvědomit, že vztah se dá velmi rychle zničit.
1.) to, co vydělal navíc, padlo na cestování (ne vždy a ne všechno, ale pozitivní peněžní přínos to nebyl)
2.) přijížděl v pátek v noci ztahaný jak kotě, takže v sobotu se buď potřeboval dospat (a nemohl se tak věnovat rodině) nebo se sice věnoval rodině a padal únavou. Odjížděl v neděli odpoledne, takže opět celý den zabitý.
3.) zjistila jsem, že vlastně chlapa v domě nepotřebuju - že spoustu „chlapských“ záležitostí dokážu sama a co neumím, na to si seženu člověka
4.) po delší době jsem si zvykla na to, že nejsem omezena ničím jiným než dítětem - tedy že mě přítomnost manžela občas i obtěžovala, protože jsem třeba měla jiné plány (fuj, zní to hnusně, já vím - ale tak to je a přijde mi fér to zmínit).
5.) i on sám pak přiznal, že ho to ježdění vyčerpávalo a občas to bral jako povinnost a ne že by se těšil. Navíc ho štvalo, že mi doma s ničím nepomůže.
6.) utekl mu rok našeho syna pod prsty - neviděl školní besídku, nejezdil s námi na výlety, nepouštěl se synem draka … to vadilo nejvíc jemu.
Víc mě momentálně nenapadá, ale asi by se ještě něco dalšího našlo. Pointa je ale dobrá, dodnes jsme spolu, jen jsem po roce prodala byt, sbalila děti a přestěhovala se (opět vše sama). Prostě jsem zjistila, že pro mě tenhle život není, ani v tom případě, že rodiče bydleli hned vedle. Nejhorší bylo to zjištění, že mi chlap v domě nechybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:19
neumisa píše:pandicka píše:neumisa píše:co konkrétně bylo asi to nejhorší?? co ti nejvíc vadilo? a co partnerovi?
zažila jsem a byla to cesta do pekel … dobrý způsob, jak si uvědomit, že vztah se dá velmi rychle zničit.1.) to, co vydělal navíc, padlo na cestování (ne vždy a ne všechno, ale pozitivní peněžní přínos to nebyl)
2.) přijížděl v pátek v noci ztahaný jak kotě, takže v sobotu se buď potřeboval dospat (a nemohl se tak věnovat rodině) nebo se sice věnoval rodině a padal únavou. Odjížděl v neděli odpoledne, takže opět celý den zabitý.
3.) zjistila jsem, že vlastně chlapa v domě nepotřebuju - že spoustu „chlapských“ záležitostí dokážu sama a co neumím, na to si seženu člověka
4.) po delší době jsem si zvykla na to, že nejsem omezena ničím jiným než dítětem - tedy že mě přítomnost manžela občas i obtěžovala, protože jsem třeba měla jiné plány (fuj, zní to hnusně, já vím - ale tak to je a přijde mi fér to zmínit).
5.) i on sám pak přiznal, že ho to ježdění vyčerpávalo a občas to bral jako povinnost a ne že by se těšil. Navíc ho štvalo, že mi doma s ničím nepomůže.
Víc mě momentálně nenapadá, ale asi by se ještě něco dalšího našlo. Pointa je ale dobrá, dodnes jsme spolu, jen jsem po roce prodala byt, sbalila děti a přestěhovala se (opět vše sama). Prostě jsem zjistila, že pro mě tenhle život není, ani v tom případě, že rodiče bydleli hned vedle. Nejhorší bylo to zjištění, že mi chlap v domě nechybí.
děkuju moc super, ze jste nakonec spolu zustali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:34
Ahoj,
rozhodně si nemyslím, že je to začátek konce, vždycky záleží na konkrétních lidech. My máme víkendový vztah s manželem už 9 let. Ze začátku mi trvalo než jsem si zvykla, ale pak jsem si užívala volna, chodila 4× týdně cvičit, na jazyky atd.
S dětma už je to samozřejmě složitější, ale pokud máš po ruce rodinu, která ti pomůže v krizových situacích, tak se to dá zvládnout krásně.
A teď k tvým otázkám:
- Syn si začal uvědomovat, že mu táta chybí až tak kolem 3 let. Do té doby to bral jako fakt, že táta na pár dní odjede a zase se vrátí. Teď čím je starší, tím hůř to nese
1,5roční dcerka to opět bere naprosto v pohodě, v pondělí se s tátou rozloučí a v pátek ho vítá s otevřenou náručí 
- Manžela to samozřejmě mrzí od začátku. Moc rád by byl víc s námi doma, ale bohužel pracuje v oboru, kde to jinak nelze. Myslím, že teď už nad tím moc nepřemýšlí. Navíc má natolik náročnou práci, že během dne si ani nevzpomene a večer si se synem telefonují i půl hodiny.
Od té doby co mám děti se opuštěná necítím, navíc v dnešní době mobilních telefonů jsme v kontaktu několikrát denně. Za studií to bylo horší, to jsme o sobě celý týden nevěděli nic, mobil byl tenkrát ještě naprostá rarita 
Samozřejmě nebudu zastírat, že je to náročné a někdy bych opravdu brala manžela po ruce, ale zvykla jsem si 
Zvládnout se to určitě dá, záleží jen na vás, jak se rozhodnete a co vám to přinese navíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:40
Máme to tak x let, teď konkrétně nebývá ani víkendový, mladá se po něm ptá, je naučená počítat si,kolikrát se ještě vyspí než táta dojede a dobrý.
Je to o zvyku. Jak dítěte tak tebe. My to máme nepravidelné…někdy je rok denně doma,jindy ho půl roku nevidíme(jako teď), jindy je měsíc přes týden pryč a vrací se na víkendy… rozmanitost, aspoň se nenudíme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:43
Petta píše:
Ahoj,rozhodně si nemyslím, že je to začátek konce, vždycky záleží na konkrétních lidech. My máme víkendový vztah s manželem už 9 let. Ze začátku mi trvalo než jsem si zvykla, ale pak jsem si užívala volna, chodila 4× týdně cvičit, na jazyky atd.
S dětma už je to samozřejmě složitější, ale pokud máš po ruce rodinu, která ti pomůže v krizových situacích, tak se to dá zvládnout krásně.
A teď k tvým otázkám:
- Syn si začal uvědomovat, že mu táta chybí až tak kolem 3 let. Do té doby to bral jako fakt, že táta na pár dní odjede a zase se vrátí. Teď čím je starší, tím hůř to nese
1,5roční dcerka to opět bere naprosto v pohodě, v pondělí se s tátou rozloučí a v pátek ho vítá s otevřenou náručí
- Manžela to samozřejmě mrzí od začátku. Moc rád by byl víc s námi doma, ale bohužel pracuje v oboru, kde to jinak nelze. Myslím, že teď už nad tím moc nepřemýšlí. Navíc má natolik náročnou práci, že během dne si ani nevzpomene a večer si se synem telefonují i půl hodiny.
Od té doby co mám děti se opuštěná necítím, navíc v dnešní době mobilních telefonů jsme v kontaktu několikrát denně. Za studií to bylo horší, to jsme o sobě celý týden nevěděli nic, mobil byl tenkrát ještě naprostá rarita
Zvládnout se to určitě dá, záleží jen na vás, jak se rozhodnete a co vám to přinese navíc.
petty dekuju moc za tvoji zkusenost, jsem rada, ze deti to berou tak v pohode, je pro mne velmi dulezite, aby nas prcek nejak nestradal
vim, ze to meho chlapa bude taky trapit, to ze nas nevidi kazdy den, uz ted ho to trapi, ale zase na druhou stranu si rikam, je tolik svazku, kde manzel prijde vecer domu z prace ztahanej jak pes a na dite nema skoro ani pomysleni, natoz aby si s nim hral apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:43
Sestřenky tak vyrostly, strejda dělal a dělá celý život řidiče z povolání(nutnost, aby uživil rodinu). Dnes jsou dospělé, jedna už bydlí mimo domov, s oběma rodiči mají hezký vztah a rodiče spolu po letech taky pořád a spokojení..
To jen poznámka k tomu, že to může být cesta do pekel.
Ale jinak s tím částečně taky souhlasím, protože mám známou, která se rozvedla se 3 malými dětmi, po tom, co chlap přišel o práci řidiče..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 13:47
tohle bych nedala. Manželovi tohle taky nabízeli - za slušné prachy.
Narovinu jsem mu řekla,že je mi jedno kde a co bude dělat,že do toho mu kecat nebudu ale že „montážní manželství“ mít nechci… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
