Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak lehký rozdíl to asi bude, i když tu hraje roli spousta faktorů. Ale v obecné míře výchovu dítěte lehce šéfuje žena a chlap se přizpůsobí. Za prvé kašičky, bryndáky a plíny nejsou jeho parketa, za další chce mít klid.
Matka s dcerou jakozto ženy a duše spřízněné obvykle komunikují víc a hojněji, dcera se s matkou radí, její rady asi přijímá lépe než od tchýně…Komunikace je přímočařejší a bez zábran.
Upozornuju, neplatí to stopro, může být řada odchylek..Ale obecně jsou asi matky mladých otců v lehké nevýhodě. Spravedlivé to není, uznávám.
U nás oboje prarodiče hlídají fifty-fifty, rozdíly nepozoruji ani nedělám. Jedni jsou měštští a druzí z venkova. Děti jezdí k prarodičům často a myslím, že je mají stejně rády.
@aknadar tak ja hlavne myslela, kdyz je ditko malé. Protoze kdyz snacha nechce, je bezne, ze se tyhle dve nemusí nebo třeba nemá potřebu tchýni vídat, tak je v nevýhodě. Pokud tedy nenastoupí otec ptž. dítě už s ním samo někam může. Vetsine chlapů to ale nejspis jedno.
Osobne si myslim, ze kdyz se snacha s tchyni nemusí, pak s vnoucaty to musi být peklo.
Mě měla taky radši babička od matky, než od otce.
Takže něco na tom bude.
Na druhou stranu teď nám spíš pomáhají prarodiče od manžela, protože mají víc času a jsou blíž. Ale moji rodiče zas denně volají.
Nevím, možná spíš jestli tam není něco jako oblíbené dítě = oblíbené vnouče. Ale taky je možný, že je to fakt jen o povaze, jak píše @Maja25.
Tam hraje roli plno dalsich faktoru, nejde to takto zobecnit a sama tento nazor nesdilim.
Když byli naši kluci malý, měla jsem stejné úvahy jako ty. Naši si brali kluky na hlídání jakmile jsem dokojila ( 6 měsíců a druhý 3 měsíce) a tcháni vůbec. Když jsme přijeli k nim, tak tchýně si je chvilku pochovala a tchán vůbec. Jakmile jim byli 2 roky, tak se to otočilo a tcháni si je berou pořád a rozhodně víc než naši. Když jsem se na to tchyně nedávno ptala, tak jsem zjistila, že měla strach mi zavolat, protože jsem proste snacha a bála se, že něco pokazí a nebudu jim je chtít dávat… když hlídali poprvé, tak mi volala asi 100× jestli mu může dat tenhle jogurt a tyhle křupky, atd. Prostě tchýně mají strach, že nás naštvou a nebudou vnoučata moct vídat…
@Anonymní píše:
Ahoj
Chci se optat. Je rozdíl mít vnouče od dcery vs syna? Myslím pro prarodiče?
Máme syna, pro obě strany první vnouček. Moje mamka ho chce mít neustále, nabízí se na hlídaní, neustále mu něco kupuje, vaří, prostě se z něj těší. Má u ní druhé zázemí, je do něj blázen. Malej ji miluje. Na dedka se porad tlemi a dorazi.A od muže, jeho matka jen tak nevolá, že by malého chtěla, samozřejmě, že ho ráda má, ale kdyby jsme nepřijeli my k nim, tak nevím kdy by dorazila. Dědy se bojí, place kdyz na nej promluvi (coz na nikoho nikdy neudelal) viděl ho tak 3× od narození, kdyz tam jsme tak za nim prijde na kukačku.. má 8 mesicu a zacina ta neduvera k lidem. Kdybych chtela pohlidat, nemaji problem.
Ve finale je mi to jedno, oba prarodice ho maji radi, ale zajima me, jestli je to proste jiné. Přeci jen u dcery je jistota, ale u syna, kdyz vlastne snacha je proste snacha, no asi divná uvaha, jen pro zvedavost.
Ps. Nevim kam zaradit téma
Syn byl v rodině taky první vnouče a mohly se přetrhnout obě babičky stejně. Smolíka měly ale v tom, že já jsem si syna a vůbec mateřskou nesmírně užívala a nechtěla jsem nechat vozit a hlídat, jen semtam jsem jim to povolila. Za mě rozdíl není. Ale pro matku mého otce (babička ji nejde říkat), tak ta vnoučatům přes dceru říkala zdrobnělinama a milovala je, nám s bráchou nadávala a bila mě a žalovala na mě otci. Takže je to o člověku. Nedá se přece paušalizovat, co je více nebo méně. Jen hlupák dělá mezi svými dětmi rozdíl a pak se to přenáší na vnoučata.
OVŠEM taky záleží, co je pro snachu více - maminka nebo tchýně? Ve zdejších diskuzích nejednou vidíme, že maminka hlídat může, tchýně nikoli, protože je to ta 2. babička, ne ta první, už jsem tu tyhle názory četla hodněkrát ![]()
U nás to bylo dané vzdálenosti od pritelovi rodiny, že je babička nehlidala, ted uz jeho rodiče nežijí, což je hrozná škoda, protože byli super…Já mám jen mámu, ta hlídá hodně, bydlí od nás 30 minut autem…
Když jsem byla malá víc nás hlídali mámy rodiče, protože byli blíž, byli mladší a taky byli 2, k babičce od táty jsem jezdila hlavně já, bratr až když byl větší, brala si jen jednoho z nás, protože už byla starší a 2 děti by nezvládla… Ale zase jsem u ní trávila delší dobu treba 1 nebo 2 tydny v kuse… Máma mi teď občas povídá, jak s jejím stylem výchovy moc nesouhlasila, ale že mě tam nechávala, protože jsem babičku měla ráda…
My děti ještě nemáme, ale já bylo také pro obě strany dlouho první vnouče. Lepší vztah mám do teď s matkou a dědou otce. Je to tím, že s námi žili v dvougeneračním domě. Druhé prarodiče jsem viděla jednou za dva týdny, hlídali mě možná dvakrát a už je to pár let, co umřeli. Takže já také myslím, že je to podle toho, jak to vnouče vídáš často. A tvoji tchánovci prostě možná jen nemají čas nebo nechtějí svůj volný čas strávit „hlídáním dětí“, když už si svoje vychovali.
U nás je to opačně. Moji rodiče nejeví přílišný zájem o vnouče (je první), za to rodiče od partnera malou zbožňují a jsou s ní rádi. Moje mamka, když má pohlídat dvě hodiny vnučku, tak z toho není kdoví jak nadšená. Mamka od přítele má malou klidně i na na noc a věnuje se ji naplno, to samé i otec od přítele. Druhého dědu vidí na chvilku jednou za čtvrt roku. Záleží na povahách prarodičů.
Mám dobrý vztah s rodičema od partnera, jsem s nimi více, jak se svými. ![]()
Myslím, že tam rozdíl je. Aspoň u nás a to tchýně jiná vnoučata mít nebude, jelikož švagrová děti nechce
… Když jsem se bavila s mamkou, tak také říkala, že je zvědavá, koho si jednou brácha najde, aby třeba vnoučata viděla a tak… Děti mají tedy dvě babičky a jednoho dědu. Já s mým otcem v kontaktu nejsem. Ale moje mamka se celkově více zajímá a ptá se, než tchýně.
Kamaradka to ma treba uplne naopak. Tchyne bydli celkem dal, neridi auto, je nemocna, ale s hlidanim ochotna, nikdy neni prpblem. Jeji vlastni matka, aktini lyzarka a nevim co, ji odmita pohlidat i behem druheho porodu, protoze se prece nebude omezovat v zabave.
Takze je to lidech, neda se to ospravedlnovat, ze tohle jsou vnoucata od syna a to se nepocita
Jak už tu zaznělo, každý to má jinak a nelze paušalizovat, že matka od dcery bude mít vztah ke vnoučatům své dcery lepší než ke vnoučatům od syna. U nás to je jasný příklad - moje matka, pusa plná keců, jak se těší na vnouče, když jsem byla těhotná) a nyní po něm ani nehlesne. Matka od manžela, ta mezi vnoučaty od své dcery a od nás vůbec nerozlišuje a všem dává stejně. A to u ní dcera bydlí. Nám pohlídá vždy, když potřebujeme, dojede (přestupuje z autobudu na vlak, cesta kolem 45 minut). Moje máti bydlí dokonce 10 minut vlakem od nás, ale malou neviděla už 11 měsíců, u nás byla naposledy před více jak rokem, ani k narozeninám ji nepopřála (nechci rozebírat, proč, je to složitější). Bráchovo vnouče zpočátku moc nebrala, později, když se odcizila od mé dcery, tak k němu asi více přilnula, ale nyní taky nic moc vztah… zase můj otec mezi vnoučaty nerozlišuje, ani mezi mnou a bráchem. Moje máti rozlišuje, a docela výrazně (sama je jedináček a prostě lásku asi neumí dělit), na mě byla vždycky přísnější, paradoxně v životě se mám lépe jak brácha, VŠ, podnikám, vlastní byt. Brácha (mladší o 7 let) má holý zadek, své dítě neplánované s holkou, co už 2 děti má, nájem, zavřený ve vězení v minulosti, trestná činnost již od mládí, ale nyní se tedy spravil, i když by mohlo být lépe. Prostě je matkou více protěžovaný, ale u vnoučete od bráchy to zas tak zázrak není, i když to má lepší než moje dcerka ![]()
Ahoj
Chci se optat. Je rozdíl mít vnouče od dcery vs syna? Myslím pro prarodiče?
Máme syna, pro obě strany první vnouček. Moje mamka ho chce mít neustále, nabízí se na hlídaní, neustále mu něco kupuje, vaří, prostě se z něj těší. Má u ní druhé zázemí, je do něj blázen. Malej ji miluje. Na dedka se porad tlemi a dorazi.
A od muže, jeho matka jen tak nevolá, že by malého chtěla, samozřejmě, že ho ráda má, ale kdyby jsme nepřijeli my k nim, tak nevím kdy by dorazila. Dědy se bojí, place kdyz na nej promluvi (coz na nikoho nikdy neudelal) viděl ho tak 3× od narození, kdyz tam jsme tak za nim prijde na kukačku.. má 8 mesicu a zacina ta neduvera k lidem. Kdybych chtela pohlidat, nemaji problem.
Ve finale je mi to jedno, oba prarodice ho maji radi, ale zajima me, jestli je to proste jiné. Přeci jen u dcery je jistota, ale u syna, kdyz vlastne snacha je proste snacha, no asi divná uvaha, jen pro zvedavost.
Ps. Nevim kam zaradit téma