Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tak jelikož jsi schopná si jen v tomto odstavci sama sobě protiřečit, tak to nemáš srovnaný sama v sobě.
Jinak ty ostatní řešíš, jak kdyby jsi byla největší hvězda celem kraji. Fakt ostatní nezajímáš tak, jak ty si myslíš.
@Anonymní píše: Více
Myslím, že slyšíš trávu růst, nikoho zas až tak určitě nezajímáš. A že se to ví? Tak to holt někdo někomu řekl. Nepřijde mi normální, aby to manžel jen kvůli Tobě tutlal v sobě, obzvlášť pokud se na dítě těší a tak považuji za přirozené, že svou radost sdílí. Ty se hod do pohody a zamysli se, proč si otěhotněla, at se to neopakuje podruhé. Chudák miminko,
Lidí drbou, to tak bývá. Ty tomu asi přikládáš větší význam než to má. Chtěla jsi být bezdětná, měla ses chránit. Teď ti vadí, že tě drbou. Až se dítě narodí budou tě drbat ještě víc. Ale jen tak po povrchu. Ve skutečnosti se lidi moc extra nezajímají.
Jdi si někam popovídat s odborníkem o tom tvém zklamání, hlavně kvůli synovi. Na lidi se vykašli… Prožíváš to víc než je nutné. Zkus se zaměřit na své blízké a ne jen na sebe.
No tak očividně jste se nechranili a jsi těhotná. Ted udelej vše pro to, aby se to po druhé neopakovalo, protože tvoje chování je úplně mimo. Prostě okolí si všimlo, že máš břicho. No a co?
Neřeší tě nikdo, nikoho nezajímáš. Lidi řeší maximálně své pobavení. Děkuj tomu díteti, jsi silnější, ráda mlsáš
a máš 10 kg dole. To je na hodně velké poděkování. Chytni se za nos, neřeš ostatní a začni řešit sebe a svůj přístup k životu.
Oni by si stejně všichni dřív nebo později všimli toho dítěte. Nechápu co řešíš.
V šestitisícovém městě tě všichni řeší, jo? Vždyť se tam znají jen známí, rozhodně ne každý s každým. Už tu jednou téměř stejný příběh byl.
@AnnieTRoj píše: Více
Taky je mi to nějaký povědomý ![]()
Už vidím, jak ji každý řeší. Všechno je špatně, každý na ni kouká,… Taky jsem neřekla každému, že jsem těhotná a stejně se to řešilo. Zřejmě to začalo být vidět a každý byl hned „chytrý“. A co, dělala jsem, že nic ![]()
Věř tomu, že všichni tě určitě neřeší, většinu lidi vůbec nezajímáš. Logicky si pár lidí z okolí všimne, že jsi těhotná, to je normální. Břicho a dite opravdu navždy neutajíš.
Jo no…v těhotenství se z člověka stává veřejný majetek
Mě to občas bavilo, občas rozcilovalo, dle nálady, ale většinou jsem nad tím mavla rukou. Stejně tak s malým dítětem, lidé nemají problém tě zastavovat, vyptávat se…a to já měla děti v zahraničí, kde jsem moc lidí neznala a město melo 4.5miliona obyvatel ![]()
Ale doporučila bych ti terapii, nejsi vůbec srovnání s tím těhotenstvím, to nebude dělat dobrotu a drby budou tím nejmenším problémem.
@Anonymní píše: Více
Zcela jistě tě neřeší všichni, on na tebe taky nikdo zvědavý není. Jsi těhotná, slušnost je obvykle nějak reagovat, popřát, prostě normální lidská reakce. Že ty jsi psychicky labilní, za to tvoje okolí nemůže. Snad se srovnáš, než se ten chlapeček narodí. Jinak ho čeká docela fuška.
@Dahlia0409 píše: Více
Já se dozvěděla, že jsem těhotná, protože jsem v práci často marodila (zeptala se mě švagrová, protože se jí na to ptali naši společní kamarádi, kteří to někde zaslechli). Učím na hodně malém městě, marodila jsem týden v září, jinak vůbec
. Nikdy jsem těhotná nebyla. Tak jsme se tomu zasmáli.
Ve městě chcíp pes, každý drb je jim dobrý, zkus se nad to povznést, za chvíli je to přejde. Soustřeď se na sebe.
Jestli ti to nějak pomůže, při dotazech je klidně pošli do háje, ať nestrkají nos do tvých věcí.
Píše se soukromí, ne soukromý ![]()
Ahoj holky sice se nejedná o příbuzné, ale je to nejpodobnější kategorie a trápí mě to stejně…tak se předem mlouvám za kategorii.
Nastala situace, která mě strašně trápí, začínám mít z ní úzkosti, nespim a upadám do depky a špatné nálady. Vubec nevim jak s tim pracovat, jak se povznést a byt v pohode. Budu rada za rady.
Situace se má následovně… jsem aktuálně ve 23tt., těhotenství bylo neplánované a překvapive (ač jsem vdaná a je mi 37 let), vždy jsem chtěla být bezdětná. manzel ma radost a na dítě se moc a moc těší, ja ne, jeste jsem se s tim nesrovnala. Navic hned od začátku trpím tehot. Cukrovkou (jsem jinak velký mlsoun) a je to pro me strašně těžké a uz to mi ubírá strasne energie a dobre nálady, jsem dost podrážděna. Do toho nam vyslo velké riziko na vývojovou vadu na screeningu takze jsem musela na plodovku (kde se naštěstí vyloučilo), a k tomu všemu sme zjistili ze čekáme opačne pohlaví než jame chteli. Vim to zhruba mesic a dost me to semlelo, vubec nemam chut těhotenství řešit, nic nenakupuji protoze to obleceni pro kluka se mi nelibi, byla sem upnuta na holcicku. Takze tedka sem ve fazi kdy tehotenstvi ignoruji, vubec se netesim a těhotenství si neužívám. Nic na me neni videt, sem silnější postavy + jsem kvůli cukrovce zhubla 10kg, nosim stále stejne oblečení. O těhotenství vi pouze nejužší rodina mama + bratr, nikomu jinemu jsem to neřekla. A oni to taky nikomu nerekli. Ziju ve městě o 6000obyvatelich a vcera me zastavil na nákupu vrstevník mého otce známy se kterym si vzdy reknu jen ahoj a najednou mi povídá naprosto krupanskym zpusobem: sem slyšel ze jsi uz na rozsypaní co? Ze prý červen? Sem to nejdříve nepochopila tak to zopakoval a ja mu říkám ze by me zajimalo odkud to ma ze to nikomu neříkám a on: to víš tohle je malý město. Holky ja to doma obrečela. Uz to ze me před 1. Screeningem slepice z jedne zdejsi firmy drbali ze jsem v tom aniž bych to měla potvrzené od lékaře ze je vse ok a jen kvuli tomu ze me viděli v den kdy je poradna lézt do čekárny…me je z toho všeho naprosto na zvraceni. Plus ze dalsi lidi me vzdáleni se kteryma si ani netykám a znam je jen od videni píšou sms memu bratrovi zda je to pravda ze jsem těhotna? Jsem clovek co si rad chrani sve soukromy, jsem v životě nenápadná osoba, nemam ani instagram či jinou soc. Síť jen facebook kam nedavam žádné fotky ani příspěvky. Nesnáším drby a zivot na očích. Tohle mi prijde naprosto šílený a útok na me soukromý že nekdo vynáší informace o me osobě a zdr. Stavu jen na základě toho ze mě vidí jit na gyndu. Co s tim? Jak se s tim srovnat? Ja o těhotenství nechci nikomu rikat protoze se muze stat cokoliv a nestojím o soustrast, nechci resit jak s citim a jak mam či nemam velké břicho. V kvetnu se stehuju na chalupu a mam v plánu návrat do města v říjnu s tim z termin porodu je v srpnu. Chapu ze to vše prameni z toho ze nejsem s těhotenstvím smirena, ale jak si nebrat jako utok na sve soukromy to ze me lidi za zády drbou a resi??? Kdybych to rekla 4 kamarádkám tak mi je jasne ze by se to profláklo ale to ze me někdo viděl jit do poradny a pak ma potrebu me drbat to nedokazu akceptovat.
P. s. Reci o tom co by za těhotenství dali zeny co se snazi x let mi v současné situaci moc nepomohou, ba naopak. Vim ze jsem hrozna a samotnou me to trapi. Za problémy jiných žen nemohu. Taky mam takové ve svém nejbližším okolí a i kvuli nim to zatim neříkám. Take nebyl únik informací z prace, delam na OSVČ.