Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řekni mamině jestli se jí na baráku něco nezdá, tak ať si ho vezme nazpátek.
Jestli tam chce něco dělat tak ať to udělá. Dal bych se s ní o tom nebavila. A už vůbec neposlouchala hodinové rozhovory. Zvedla bych se a šla bych pryč.
Jinak ji to nedojde..
A jestli ani po tomhle ji to nedoteče, tak ji řekni na plnou pusu, že barák je tvůj a budeš si dělat vše podle sebe a tečka.
@Anonymní píše: Více
Vzala bych kytku, dala matce do ruky a řekla, ať jí teda zachrání život
.
Klidně bych to odkyvala, že jo, že to pak udělám a vypustila z hlavy. Naco si ničit nervy.
Protože já už mamku 8 let nemám, s radostí bych se na ni dívala jak plká o kytkach. To ty teď nemůžeš pochopit, ale taky na to asi jednou budeš vzpomínat. Teď můžeš říct Mami, přišla jsi mě kritizovat? Hele já jsem taky unavena za celej den, nestojím o to slyšet jak nestíhám to a to. Vždyť mi to říkáš pořád. Už toho nech, pojď dáme si kafe a ty mi vypravuj nejakou historku když jsi byla malá co jsi zažila s rodici/tatou/prarodiči.
Někteří dárci z řad rodičů by si bohužel zasloužili, aby mladí stavěli na opačném konci republiky. Nechápu, že někdo má tyhle tendence vůči mladým. Kontrolovat. Vyzvídat. Dedukovat. Vyptávat se. Hodnotit. Informovat se. Denně kontaktovat. Oni nechodí do práce? Nemají zájmy, známé, svoje aktivity? Známí, kteří dočasně museli bydlet v pokojíku u jeho rodičů, mi vyprávěli, jak tchán pravidelně po svatbě chodil ráno v čase podle své úvahy, podle toho, co bylo za den, svému synovi oznamovat, co se musí ten den udělat. Potřetí už mu syn řekl, aby toho okamžitě nechal. Urychleně dokončili rekonstrukci, bohužel šlo o nevyužitý objekt původně v majetku rodičů ve stejné ulici. S příchodem dítěte začaly pro změnu neohlášené návštěvy tchýně. S kritikou, pochopitelně. Že: takhle se lahve nesterilizují, že takhle se dítě neuspává, že asi bude muset kontaktovat sociálku. Jednou byl doma i syn, vše vedle v pokoji slyšel. Mladá snacha, která mu o tom neřekla, zažila zadostiučinění. Protože tchýně byla rázem před barákem, ani nevěděla, jak. Pár týdnů trucovala a potom, když už přišla, si sakra dávala bacha na jazyk. Přece jenom okukovat vnouče přes okno z ulice je takové nepohodlné.
@Anonymní píše: Více
Narovinu bych si s ní o tom promluvila. Že jí jsi za dům sice vděčná, ale deptá tě tahle pozice hospodyně, která udržuje dům ve stavu podle přání majitelky. Ani skleničku si nemůžeš položit, kam chceš. Dále buď 1) teď jsem majitelka já a chci si bydlet po svém, ne se bát na cokoli sáhnout nebo něco změnit a poslouchat přednášky, jak bys to chtěla ty, nebo 2) jestli máš pocit, že jsem neschopná se o dům postarat, přepíšu ti ho zpátky, měla jsi říct, že ten dar je podmíněný tím, že mám všechno dělat podle tebe, nebo 3) nechat ji mluvit, odkejvat a udělat si to podle sebe. Ale chápu, že nervy dostávají zabrat.
Vždyť takovouhle kontrolu nemají ani nájemci v bytě. Ona má k baráku silnou citovou vazbu, tebe úkoluje, aby všechno bylo perfektní podle jejích představ a jen ti to chodí kontrolovat a kritizovat. Ty kytky si nemůže vzít k sobě? Můžeš si vůbec koupit třeba vlastní koberec, zasadit strom, zrušit záhonek s bramborama, sundat obraz ze zdi, vyměnit gauč…nebo tam jsi dosazená jen jako správce mauzolea, když nemůžete stříhat „její“ strom?