Výchova tříletého

Anonymní
14.7.22 21:59

Výchova tříletého

Ahoj holky.
Pro začátek vás prosím pokud nemáte opravdu radu ,nekomentujte.Uz jsem takhle vyřízena.

Mám tříletého syna, vždy byl více hyperaktivní ale poslední dobou ho už nezvládám. Dokud jsme samy ( jak doma, tak venku) jde vedle mě za ručičku, když si odběhne, tak jak zavolám stůj, stojí. Poslouchá a je hodný ale problém začne když se objeví někdo navíc. Myslim tím návštěva babicky, tety nebo přijde domů tatínek. A také když někoho jen potkáme na ulici. Hned začne strašně zlobit, utíká mi, vymysli blbosti a neposlechne když zavolám aby zastavil. :zed: je schopný vběhnout i do silnice. Prijde mi jako když najednou ohluchne, i přestože na něj volám milionkrát, tak ignoruje, takže musím za ním pořád běhat. Jsem pak vyřízena a hlavně vynervovana, protože mám strach aby se mu něco nestalo. O tom, že by jsme si ho nevšímali to není, protože babička první co udělá když přijde, tak ho hned obejme to samé tatínek a hned se mu věnují ale ve chvíli kdy promluví na mě, začne se vstekat. A přitom je od mala zvyklí být mezi lidma a že by byl úplně fixovaný na mě také nemůžu říct. Jak tomu mám prosím předejít? Už si nevím rady. Zkousela jsem to po dobrém, v klidu i po zlém. Zakaz, dát na zadek. Dokonce jsem i strasila ale to se mi moc nelíbí, jenže strašení na něj platí ale tak pár sekund a hned se zase vyrve z ruky a utíká.. :( anonym z osobních důvodů.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1735
14.7.22 22:21

Já mám teda děti o dost mladší, ale to s tím tatínkem, babičkou, nebo lidma venku je to samé. kdyz jsme sami, tak poslechnou na první dobrou. Jako ano zlobí, jsou děsně aktivní, chvíli neposedí, na batolata jsou nehorázně živí. Každopádně když jdeme sami na hřiště, tak sedí na pískovišti, v klidu si hrají. Nepřekročí hranici hřiště ani, když není oplocené. Pěšky chodí zásadně za ruku. Jakmile přijde tatínek domu, tak je řev, neustálé vztekani se. Vymyslí děsně blbosti. To samé venku. Budou utíkat, za ruku nepůjdou. Nevidí a neslyší. Z hřiště utíkají, nerespektují pak žádné hranice.
Doufala jsem, že se to s věkem zlepší no. :?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
664
14.7.22 22:30

Je ještě malej, oba mí kluci ve třech letech na zavolání reagovali jen někdy. Na ulici ho drž za ručičku, případně ho vezmi do náruče a s nikým moc dlouho nevykecávej. Doma snad nevadí, když si běhá?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.7.22 22:37

Mám syna 2,5 roku, úplně stejný. Vzdycky ho musím skoro vydírat, aby poslechnul. Např. Buď tady a když budeš hodnej, půjdeme jezdit autem. Jinak nepomáhá nic, jedině ještě možná jedna dobře mířená, ale na to je zatím malej. :lol:

  • Citovat
  • Upravit
14.7.22 22:52

Syn to dělá občas taky. Je to na hlavu, ale je malý, tak se snažím mu přizpůsobit. Vždy se ho ptám, co by chtěl, aby byl v klidu (jít na hřiště, jít si hrát s dědou, nevím…). Někdy to zabere, někdy ne. Ale s věkem se to zlepšilo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21593
14.7.22 22:58

Moje dcera byla takova i kdyz jsme byly samy. Neco ukrutneho. Nicmene, na tech 3 letech se to u ni zacalo rapidne lepsit. Mozna to bude casem lepsi i u vas, v tomto veku se deti rapidne vyviji a meni.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1113
14.7.22 23:05

Dcera, 3 roky, úplně to samé. Jsem z toho taky na nervy. :mrgreen: U babičku/dědy/prababičky které vidí 5× do týdny nebo u tatínka to je v pohodě. Ale nedej Bože že se objeví někdo koho neviděla třeba měsíc. To je pak peklo s princeznou. :)

Takže buď v klidu, asi to je nějaké období co se musí přežít. Máme ještě 6 měsíční holčičku a vyřešili jsme to tak, že když jsme někde mimo, jdeme déle, jdeme kolem cesty atd…tak jsme koupili stoupátko ke kočárku. To docela funguje.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
181
14.7.22 23:10

Snad je to jen krátké žárlivé období, kdy poznává i své negativní a společensky neakceptovatelné pocity a učí se s nimi pracovat.

Syn 3,5 vyžaduje, abych na něj já nebo manžel byli výhradně napojení. Nelze abychom si před synem jen povídali, by začal například demolovat byt. Se s manželem musíme střídat v tom kdo mu věnuje pozornost a reaguje na jeho potřeby a podněty…

Pomáhá ho nějak zaměstnat, například knížkou, jídlem, hrou nebo činností, pochválit, a pak si můžeme s manželem vyměnit i pár vět :D

Příspěvek upraven 14.07.22 v 23:13

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
14.7.22 23:12

1. proste se tem situacim vyhnout. Sraz s babickami pouze uprostred parku, v lese, na louce. A vydrz, ono to casem prejde.
2. prestante se mu extremne vsichni venovat, aby chudacek nahodou netrpel nedostatkem pozornosti. Cim vic bude stredobodem vesmiru, tim bude tohle horsi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
14.7.22 23:13
@Mellam píše:
Syn 3,5 vyžaduje, abych na něj já nebo manžel byli výhradně napojení. Nelze abychom si před synem jen povídali, by začal například demolovat byt. Se s manželem musíme střídat v tom kdo mu věnuje pozornost a reaguje na jeho potřeby a podněty…
Snad je to jen krátké žárlivé období, kdy poznává i své negativní a společensky neakceptovatelné pocity a učí se s nimi pracovat.
Pomáhá ho nějak zaměstnat, například knížkou, jídlem, hrou nebo činností, pochválit, a pak si můžeme s manželem vyměnit i pár vět :DPříspěvek upraven 14.07.22 v 23:12

Mate slusne nakroceno do pruseru…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
181
14.7.22 23:15

@Lucie_Sx to začalo teď…po tom co začaly prázdniny… začal se soustředit na žárlení, vůči tátovi, i mladšímu bratrickovi. Snad to brzy pomine

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
14.7.22 23:18
@Mellam píše:
@Lucie_Sx to začalo teď…po tom co začaly prázdniny… začal se soustředit na žárlení, vůči tátovi, i mladšímu bratrickovi. Snad to brzy pomine

Tak vcas utnout.
Na „snad“ bych nespolehala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12885
14.7.22 23:24
@Lucie_Sx píše:
Tak vcas utnout.
Na „snad“ bych nespolehala.

Tohle je podle mě hodně špatná rada, pokud jsem pochopila správně, že má to dítě nového bratříčka. Žárlení je v té situaci naprosto normální a většinou je potřeba tomu dítěti tu potřebu dosytit. Navždy to dělat nebude, naopak je naděje, že čím víc ho nasytí láskou a pozorností, tím dřív se s tím vyrovná. U spousty dětí to fakt funguje víc, než na něj nastoupit s přísnou výchovou a někam ho tlačit. Ve třech, čtyřech letech je to dítě fakt ještě malý bobánek, i když proti miminku vypadá obří.

Příspěvek upraven 14.07.22 v 23:24

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
181
14.7.22 23:24

Njn, silou jsem to zkoušela včera a plakal ze spaní ještě tři hodiny po usnutí. 🤦 A to ho stačilo párkrát okřiknout. Nějak to budu muset vybalancovat. Horší je že manžel je „měkkej“… Můj příběh už je offtopic ;) a

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
14.7.22 23:28
@Liberalissima píše:
Tohle je podle mě hodně špatná rada, pokud jsem pochopila správně, že má to dítě nového bratříčka. Žárlení je v té situaci naprosto normální a většinou je potřeba tomu dítěti tu potřebu dosytit. Navždy to dělat nebude, naopak je naděje, že čím víc ho nasytí láskou a pozorností, tím dřív se s tím vyrovná. U spousty dětí to fakt funguje víc, než na něj nastoupit s přísnou výchovou a někam ho tlačit. Ve třech, čtyřech letech je to dítě fakt ještě malý bobánek, i když proti miminku vypadá obří.Příspěvek upraven 14.07.22 v 23:24

Asi si nerozumime.
Dosytit dite urcite. At klidne sedi mame na kline a drzi se ji rukama. Ale ze by si ona u toho nemohla povidat s tatou? To fakt ne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin