Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyrovnání se s nevěrou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
11.10.10 15:45
Vyrovnání se s nevěrou
Před časem (31.8.) jsem do této rubriky poslala dotaz Nevěra – jak ji přežít. Vaše příspěvky mi pomohly přežít tu první dobu šílenství. V prvním vzteku jsem neviděla jiné řešení než rozchod. Taky mi to navrhl psychoterapeut, kterého jsem později navštívila a když mluvil tak reálně o rozchodu a že mě na to připraví, úplně mě to zaskočilo. Uvědomila jsem si, že i po tom všem ho nechci ztratit, nedovedu opustit ten starý 30 let trvající život, máme příliš mnoho společnýho a mimo tenhle malér jsme spolu byli šťastní. Od té doby jsme spolu mnohokrát mluvili, někdy klidně, jindy vítězily emoce. Přiznal se, že s jednou z nich se asi před deseti lety vyspal („prostě najednou to bylo“), ale jinak je to jen blbnutí v mailech a nějaká ta pusa k svátku a narozeninám a povídání u vína. Jak mi taky naznačila jedna z Vás – anonymní, třeba si fakt jen zpestřuje život, snad toho nechá, když vidí bolest, co způsobil. Chlapi to maj možná jinak, nepřemýšlej nad tím, nepřikládají tomu důležitost. Tvrdí, že se se mnou rozejít nechce, že mě má pořád rád, že mi lhal proto, že bych mu dělala žárlivý scény, že mu se mnou nic nechybí, nicméně svého jednání nelituje, prostě se to stalo. Na moje naléhání, že se snad budu časem schopna smířit s minulostí, ale že v žádným případě nezvládnu tolerovat další schůzky a korespondenci s nimi, mi odpověděl, že to s nimi skončí. Tonoucí se stébla chytá, musím mu zkusit aspoň trochu uvěřit. Na druhou stranu musím říct, že se teď ke mně chová hezky, oba se snažíme dělat věci, co nás pojí, byli jsme na vodě, ve skalách, dokonce jsme na jeho popud začali chodit do tanečních, na což on nikdy moc nebyl a je nám při těch aktivitách dobře, i když samozřejmě ten strašák nade mnou pořád je. Dokonce se i milujeme a musím přiznat, jak se mnou teď cloumaj emoce negativní tak i pozitivní a já si to užívám víc než předtím, než se to stalo. Uvědomuju si, že bych to mohla ztratit. Chtěla bych ho každou noc a dělá mi dobře, když vidím, že se mu to doopravdy líbí. Samozřejmě mám pořád stavy, kdy mě to přemůže a cítím jen vztek, lítost, zklamání, nenávist, nedůvěru a pak se strašně hádáme a jsme na sebe hnusný, já si tím nějak ulevím nebo co a zas se uklidním, ale dál už to takhle dlouho nevydržím. Zhubla jsem sedm kilo, bez prášku neusnu, pořád mám žaludek na vodě. Asi se mi budete divit, ale chtěla bych to zkusit zvládnout. A tak Vás prosím, máte-li některá z Vás něco podobného za sebou a zvládly jste to, poraďte mi, co Vám pomáhalo, jak na to pořád nemyslet, jak se s tím vyrovnat, odpustit, nebo neznáte-li nějaké dobré knížky na toto téma. Moc Vám děkuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.10.10 16:57
Ahoj, tak především klobouk dolů. Jsi chytrá ženská a překonáš i tuto nástrahu života. Četla jsem i tvůj příběh na začátku a i tam jsem věřila že to nezabalíš. To že to bolí a je ti ouvej je jasný. A kdyby to tak nebylo tak by ten vztah nestál za záchranu. Myslím, že i chlap se snaží. To že toho nelituje neber vůbec do hlavy.
Máte spolu kvalitní sex a podle toho co popisuješ je i lepší než před časem. A to promiň, po 30 letech vztahu je fajn.
Nevěš hlavu, využij shozených kil a dej si na sobě záležet.
Víš, váš vztah je záviděníhodný. Jste dobří partneři a jen na tom záleží.
Ani radu nemam. Jen se opatruj a čas ukáže co to s váma vlastně udělalo.
naučit se tančit je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.10 17:03
Ahoj,
pokud mě nějdo bude chtít odsoudit ať mi raději napíše SZ,protože do diskuze to nepatří …
Nejsem s přítelem tak dlouho jako ty,ale naše situace byla v něčem stejná.Podvedla jsem přítele.
A abych ti řekla pravdu lituju toho,že jsem mu ublížila,ale s přítelem sme si to vyříkali a pochybuju že mi někdy bude věřit na 100%.Co se stalo stalo se a mynulost se změnit nedá,ale nejlepší je asi čas…
Nové zážitky a společné i rozdílné aktivity.
Nemá cenu se hádat a vyčítat…
Jen by ste si to připomínali.
Podle mě chtěl jen cítit se atraktvivní a žádaný,ale city v tom nesjou jinak by to s tebou ukončil.
Hodně síly a ať brzo zapomeneš …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.10 17:37
Jojo, chce to opravdu čas, odpustit nevím, jestli je to správné slovo, spíš fakt zapomenout.. Já to mám taky pořád v hlavě, ale jdeme dál a je to lepší. Hold se to stává a nemá cenu se tím užírat, zůstal s Tebou, je to super. Opakuj si, že Tě miluje (bez ohledu na to, co se stalo). Musí se jít dál, ne se dívat do minulosti.
Já se o nevěře dozvěděla tak, že mi napsala dotyčná anonymní SMS.. Nebylo to příjemné, ale přežili jsme to. Je to asi 5 měsíců a já si skoro nevzpomenu..
- Citovat
- Upravit
anonym235
11.10.10 21:11
Zdravím, obdivuju poslední paní, která se s tím dokázala vyrovnat…že si na to ani nevzpomene. Něco podobného probíhá i u nás. Opravdu nevím jak si tím mám poradit.....Přítel jsi píše s „kamarádkou“ volají si a to mi tvrdil, že není problém to skončit. O počasí se opravdu nebaví..Jestli spolu spali nevím, ale s..e mě, že mi lže. Dcera našla kondomy, které normálně nepoužíváme, jeho reakce byla, že zkoušel jak zareaguju. Je mi z toho špatně… shubla jsem 8 kilo, nedokážu se pořádně najíst…Musím fungovat kvůli dcerám, ale už jsem někdy na konci sil a jedu z rezerv. Příští týden máme jít do poradny, čekám na to, jako na smilování. Momentálně se s tím prostě nějak nedokážu vyrovnat…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.10 06:59
myslim, ze vyrovnat se s necim tak slozitym, jako je nevera, neni jednoduche…a to, at s partnerem zustanete a nebo ne…kazdopadne je to ochormeni duvery vuci druhemu a i pripadnemu dalsimu novemu partnerovi a tak to proste je…a jen postupem casu opravdu clovek dokaze zapomenout…ale trva to dlouho..i ja jsem se potykala s takovouto situaci nedavno, s partnerem jsem spolu skoro deset let a ustali jsme to a myslim, ze ta faze, ktera nastava nyni, je ta nejtezsi…proste se naucit spolu po tom vsem znovu zit…nevycitat, nehadat se, nevracet se k vecem, ktere nejdou zmenit a to je strasne tezke…sotva si vyboujete sanci na novy zacatek, stojite pred tim, jak to navlect, aby to fungovalo…chce to strasne moc sebezapreni, casem se obrousi hrany…tak vam preju pevne nervy vsem, i zakladatelce i anonymce235
- Citovat
- Upravit
12.10.10 10:58
Díky Vám všem za podporu, anonymce 235 vzkazuji - držte se - a prosím, kdyby se Vám chtělo napsat, jak bylo v poradně, moc ráda si to přečtu. Taky uvažuji o tom, že bych ji navštívila, nevím zda sama nebo s mužem, on by proti tomu nic neměl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
depka
14.3.11 09:58
jak se vyrovnat s nevěrou??
Jsem s manželkou 17 let, máme dvě děti. Nikdy jsem manželku s žádnou ženou nepodvedl-jsem asi monogamní. Na nevěru jsem přišel úplnou náhodou. Bohužel se manželka zachovala jako v béčkovém filmu-vše zapřela. Pak navrhla, že budeme žít ne spolu, ale vedle sebe. Ovšem neřekla, že si představuje, že každý budeme mít své sexuální partnery-chtěla takovou legalizaci nevěry. Takový permanentní život ve lži a přetvářce. To byla první rána. Asi za tři týdny jsem se na ní znovu obrátil a vše přiznala. Jsou to nekonečně strašné pocity. Měl jsem představu, že žena má jisté morální vlastnosti a nezachovala by se jako tuctová panička v televizním seriálu. Je tam několik strašných zklamání-jednak z toho druhého, vedle kterého žijete tolik let, spojuje vás tolik věcí, včetně dětí (a to jsem byl u porodu druhého dítěte, což nás ještě více sblížilo, byl jsem 3 roky na „mateřské“), pak samozřejmě příšerné vlastní-osobní zklamání-absolutně se vám zhroutí svět, nic vás netěší, z ničeho nemáte radost. Když jsem během tří týdnů dostal již druhou ránu do vazu-propadl jsem nekonečným depresím, což trvá půldruhého měsíce. Honí se vám hlavou strašné věci 24 hodin denně, nespíte, nejíte, chcete se zabít, nefunguje vám mozek, zcela vás pohltí iracionálno, máte vypnuté takové základní lidské instinkty. Uvažujete zcela vážně o sebevraždě a vůbec si nepřipustíte jak by na to doplatily ti nevinní - děti-je vám to jedno. Mučíte se naprosto konkrétními představami, co všechno spolu dělali-tady asi nastupuje mužské ego, takový asi nějaký pud, zděděný po předcích. Dohodli jsme se, že spolu zůstaneme, manželka vše ukončila. Pak vám nastoupí žárlivost-ukončila to doopravdy, nepokračuje v tom a pořád se vám honí hlavou stejné věci dokola-pořád stejný film. Potom myslíte na to, zda budete schopen s tím druhým ještě intimně žít, jestli až k tomu dojde se vám v hlavě neobjeví představa, jak se líbá s někým cizím a co všechno dělá a bude konec. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych se ocitl v takové situaci, což je asi špatně, asi by člověk s něčím takovým měl v duchu počítat, aby ho to potom úplně nedostalo do kolen, na dno. Neidealizovat si toho druhého-vždyť nevěra je dnes tak rozšířená. Ale hlava vám to prostě nebere. Snad to nějakým způspbem vyléčí čas, pár měsíců, rok, dva-nevím. Ale vím, že to už nikdy nebude jako předtím. .
- Citovat
- Upravit
14.3.11 11:32
Naprosto bych podepsala. Pro mě je teď (pár měsíců po té) strašně těžké mu věřit…prostě nepátrat, nevyptávat se, nechtít ho držet stále doma apod. Zatím to docela zvládám, ale někdy je to teda opravdu sebezapření. Docela mi pomáhá uvědomit si, že pokud stejně bude chtít být mi nevěrný či za nějakou slečnou odejít, tak já s tím naprosto nic neudělám, tzn. snažím se nestresovat z něčeho, co opravdu ovlivnit nemůžu…jakýsi druh smíření, po kterém se mi znatelně ulevilo. Na druhou stranu se snažím si ten vztah maximálně užívat, a to právě proto, že nikdy nemůžu vědět, co za pecku mě čeká zítra 
Anonymní píše:
myslim, ze vyrovnat se s necim tak slozitym, jako je nevera, neni jednoduche…a to, at s partnerem zustanete a nebo ne…kazdopadne je to ochormeni duvery vuci druhemu a i pripadnemu dalsimu novemu partnerovi a tak to proste je…a jen postupem casu opravdu clovek dokaze zapomenout…ale trva to dlouho..i ja jsem se potykala s takovouto situaci nedavno, s partnerem jsem spolu skoro deset let a ustali jsme to a myslim, ze ta faze, ktera nastava nyni, je ta nejtezsi…proste se naucit spolu po tom vsem znovu zit…nevycitat, nehadat se, nevracet se k vecem, ktere nejdou zmenit a to je strasne tezke…sotva si vyboujete sanci na novy zacatek, stojite pred tim, jak to navlect, aby to fungovalo…chce to strasne moc sebezapreni, casem se obrousi hrany…tak vam preju pevne nervy vsem, i zakladatelce i anonymce235
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.11 11:40
Ty pocity byly u mě naprosto stejné. V nouzovém režimu jsem fungovala cca měsíc, potom to bylo den ode dne lepší, ale k tomu, než budu zase úplně OK, to bude ještě dlouhá cesta. Myslím si, že taky hodně záleží na tom, jak se chová partner. Nemyslím tím, aby se denně omlouval a nosil květiny (ve vašem případě vařila nebo kupovala lístky na hokej), ale prostě, aby na vztahu pracovali opavdu oba dva. Pokud ho chce skutečně zachránit jen jeden, tak je to jen prodlužování trápení.
depka píše:
Jsem s manželkou 17 let, máme dvě děti. Nikdy jsem manželku s žádnou ženou nepodvedl-jsem asi monogamní. Na nevěru jsem přišel úplnou náhodou. Bohužel se manželka zachovala jako v béčkovém filmu-vše zapřela. Pak navrhla, že budeme žít ne spolu, ale vedle sebe. Ovšem neřekla, že si představuje, že každý budeme mít své sexuální partnery-chtěla takovou legalizaci nevěry. Takový permanentní život ve lži a přetvářce. To byla první rána. Asi za tři týdny jsem se na ní znovu obrátil a vše přiznala. Jsou to nekonečně strašné pocity. Měl jsem představu, že žena má jisté morální vlastnosti a nezachovala by se jako tuctová panička v televizním seriálu. Je tam několik strašných zklamání-jednak z toho druhého, vedle kterého žijete tolik let, spojuje vás tolik věcí, včetně dětí (a to jsem byl u porodu druhého dítěte, což nás ještě více sblížilo, byl jsem 3 roky na „mateřské“), pak samozřejmě příšerné vlastní-osobní zklamání-absolutně se vám zhroutí svět, nic vás netěší, z ničeho nemáte radost. Když jsem během tří týdnů dostal již druhou ránu do vazu-propadl jsem nekonečným depresím, což trvá půldruhého měsíce. Honí se vám hlavou strašné věci 24 hodin denně, nespíte, nejíte, chcete se zabít, nefunguje vám mozek, zcela vás pohltí iracionálno, máte vypnuté takové základní lidské instinkty. Uvažujete zcela vážně o sebevraždě a vůbec si nepřipustíte jak by na to doplatily ti nevinní - děti-je vám to jedno. Mučíte se naprosto konkrétními představami, co všechno spolu dělali-tady asi nastupuje mužské ego, takový asi nějaký pud, zděděný po předcích. Dohodli jsme se, že spolu zůstaneme, manželka vše ukončila. Pak vám nastoupí žárlivost-ukončila to doopravdy, nepokračuje v tom a pořád se vám honí hlavou stejné věci dokola-pořád stejný film. Potom myslíte na to, zda budete schopen s tím druhým ještě intimně žít, jestli až k tomu dojde se vám v hlavě neobjeví představa, jak se líbá s někým cizím a co všechno dělá a bude konec. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych se ocitl v takové situaci, což je asi špatně, asi by člověk s něčím takovým měl v duchu počítat, aby ho to potom úplně nedostalo do kolen, na dno. Neidealizovat si toho druhého-vždyť nevěra je dnes tak rozšířená. Ale hlava vám to prostě nebere. Snad to nějakým způspbem vyléčí čas, pár měsíců, rok, dva-nevím. Ale vím, že to už nikdy nebude jako předtím. .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moncamonicka
12.1.12 16:59
STÁLE NA TO MYSLÍM-ALE NECHCI
nejde zapomenout poradte
Ahoj.Tak bohužel sem také prožila nevěru mého přítele a skoromanžela.Je to už 7 měsícu co jsem to zjistila a stále na to nemohu zapomenout.Udělal to prý 3 krtá.. v autě,ve vchodě a u nás doma!! Nejvíc me mrzí že si dovolil ji vzít až k nám domů( je to tedy jeho byt ale stejně měla jsem tu veci taky ne? .Představuji si každou chvilku co spolu asi dělali,co měla na sobě,jestli měla culík nebo gumičku, jaké spodní prádlo,jestli u toho poslouchali muziku atd atd .. nejvíc vecer když nemuzu usnout ale i prez den a když se na nej podívám taky na to myslim.Při velké hádce mu to vpálím,snažila jsem se to vyřešit tím že jsem mu to oplatila s bývalým přítelem.moc jsem si ale nepomohla. taky mi to předhazuje,i když nechápe, že to je jeho vina! Nevím co dělat v tu dobu jsme se snažili o miminko a bavili o budoucnosti( stavění rodinného domu atd) co ted? Myslíte že bych měla zajít k psychologovi? má to cenu? pomuze mi? Poradte
- Citovat
- Upravit
Kvikina
26.8.13 12:31
Potřebuji radu. Žili jsme spolu 2 roky, byly to hezké chvíle, ale i ty špatné jak to bývá. Po jedné hadce odešel k rodičům, že tam přespí. Pak se dva měsíce po tajnu scházel z jednou slečnou, která ho dlouho uháněla. A celou dobu byl se mnou v kontaktu sem tam doma přespal. Pak jak jsem se vše dozvěděla, tak jsem se začala s tím smiřovat. Sesypala jsem se, nejedla, byla jsem fakt hodně mimo. Nakonec přilez s kytkou, že chce vše vrátit zpět, že s ní nikdy nespal, jenom se jednou sešli a zůstalo to jenom u psaní. Pak jsem mu vlezla do telefonu a četla sms, že se domlouvali, že se někdy spolu vyspí. Řekla jsem si budu mu věřit a už po tom nebudu pátrat. Za dva týdny co jsme byli spolu tak mi ona napsala sms, že byl za ní a byly to čtyři víkendy. Je to už skoro rok a není týdne kdy nad tím přemýšlím. Nikdy mi nic víc k tomu neřekl a nic nevysvětlil. Jak se s tím vyrovnat. Připadá mi to jako zrada.
- Citovat
- Upravit
26.8.13 12:44
vim že pisu uplně mimo ale muže mí řict prosím nazor?
Dotaz
Ahojky holky prosím vás mám dotaz uplně mimo. jelikož jsem tady uplně nová nemohla jsem ještě založit diskuzi:(
Chtěla jsem se zeptat na vás názor dekuji. s mým partnerem jsme se dali dohromady jak mi zemrela moje maminka bylo mi 17 let. hodně me to zničilo tata se na mě vykašlal tak jsem se o sebe starala sama. s spitelem jsme spolu zacali bydlet zili jsme spolu 3 roky minuly rok mě požádal o ruku měli jsme se brát měli jsme termín svatby ale zrusilo se to kvůli komplikacím babičky. od května jsme si řekli že se budeme snazit o miminko to se bouzel nedarilo. a před měsícem mu najednou jeblo a odešel tyden už u mě nebydli. ja se ho ptam zamiloval ses nebo co se stalo. a on ze sem po nem poslední dobou porad rvala atd. ze to bylo hrozne a ze mu to zničilo všechny plany. zjistila sem ze se styka o 5 let se starsi zenskou. a také u ni uz spal.. včera u me byl a řekl ze me miluje a ze jedna pulka semnou chce byt a druha ne a ze ted nemůže ze mam všemu dat cas atd.. chtěla jsme vědet vas názor jestli si myslite ze se zamiloval nebo ze se vrati? mě hlava nebere to že z niceho nic odesel.. asi hledal utechu nebo nevim co si myslite vy děkují.:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihlašená M
26.8.13 12:51
To mě mrzí, že jste měli plány a krachly. Pokud jste spolu začali chodit mladí může se stát, že jsi mu časem nevyhovovala. Kolik mu je? Člověk stárne a mění pohled na život. Někdy to tak je, že s někým rozumí víc.
- Citovat
- Upravit
26.8.13 12:52
@Baruš8 Myslím, že je to děcko, které neumí řešit problémy 
Takové co utečou a přitom mají odvahu ti trvdit do ksichtu že tě vlastně milujou nechápu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
