Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Má to smysl?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.10.10 12:33
Ahojky, chápu, že to musí být dost těžké… A myslím, že Ti nikdo ani pořádně poradit nemůže, je to přeci jen Tvůj život a Tvého miminka… 
Ale jen přihodím zkušenost mé mamky, která měla něco podobného… Když ji bylo 27 let, měla 2 děti (mě a bráchu - 5 a 6 let), rozvedla se s naším taťkou a myslela si, že život pro ni zkončil… že ji nikdo nebude chtít… Ale záhy se objevil chlap, no chlap jako hora sice ano, ale bylo mu 19 let… Strašně ji miloval, i nás si zamiloval a moc s ní chtěl být… Ona to měla podobně, zamilovaná nebyla, ale viděla v něm tu oporu, spolehlivost a zázemí… navíc ji zrazoval i jeho mladý věk… a všechny kamarádky radily: „Ježiš neblázni, vždyť je mladej a uteče Ti za mladší…“ Nevěděla, co dělat… Ale osud to za ni vyřešil, přišla nečekaně do jiného stavu… A tak se rozhodla to s „mladíčkem“ zkusit… A ? Dnes jsou spolu 20 let a mají spolu ještě jedno dítě… Náš nevlastní táta se o nás krásně staral a mamka si k němu postupem času našla veliké city - lásku! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 12:34
ahoj, bylo by fajn mít pro syna zase tátu ale potřebuje taky spokojenou mámu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 12:36
Myslím, že tu už podobná diskuse proběhla. Zkus prohledat. Možná tam najdeš odpověď. Ale každopádně si myslím, že to záleží čistě na tobě, jak to cítíš ty. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 12:54
Ahoj, myslim, že city můžou časem přijít. Upřímně řečeno jsem svého nynějšího manžela ze začátku taky nemilovala, byli složitější okolnosti a on byl do mě blázen a já odešla od jiného. Sama jsem být neuměla a nechtěla, tak jsem byla s nim. A netrvalo dlouho a zamilovala jsem se také. Jsme spolu už 10 let a zatím vše ok. 
Že teď nic necítíš neznamená, že to nepřijde. Ale zaručit ti to nikdo nemůžu.
Přeju hodně štěstí a správné rozhodnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 13:18
souhlasím s tím, že když nepříjde z prvu velká zamilovanost, neznamená to ,že se z toho trvalá láska nemůže vyklubat.
Horší je ten sexuální vztah - tedy třeba aby tě to až neodpuzovalo. Škoda je, že to poznal a jistě ani jemu to není příjemné.
Možná byste měli trochu zvolnit - nepřemýšlet hned v souvislostech , že bude tátou pro malého a tvým životním přítelem až do smrti. Ale užít se jen randění, společné chvíle, víc se seznámit, porozumnět si - 3 měsíce jsou opravdu málo na hodnocení..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 13:23
Ahoj, tak jsem chtěla napsat něco ze svého života, ale zjistila jsem, že by to vystačilo na románový deníček, takže jen ve zkratce, toho svýho jsem taky nechtěla a nic jsem k němu necítila, ale po 2 měsících se to otočilo a už jsme spolu viz metřík.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 14:18
Ahojky,
taky se přimlouvám za to to zkusit. Opravdový cit může přijít až za nějakou dobu a osobně si myslím, že takový vztah může i mnohem víc vydržet, než když se do sebe dva bláznivě zamilujou a pak se div nezabijou jak se nenávidí… Hledej na svém muži to nejlepší a uvidíš, že všechno bude dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.10 16:15
Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych znala váš názor. Jsem přes půl roku po těžkém rozchodu. Mám půlročního syna a před necelými 3 měsíci jsem potkala prima chlapa. Na malýho je hodný, se vším se mi snaží pomáhat, je na něj spolehnutí atd. atd. Od samého počátku jsem ale do něj nebyla zamilovaná, zkrátka tam pro mě není ta jiskra a k tomu samozřejmě mi tam chybí ta chemie, zkrátka mě v posteli nevzrušuje, nebaví mě to s ním. Bohužel on to vycítil a teď má dilema, jestli ten vztah nemá ukončit, protože cítí, že city z mé strany nejsou opětované. Je to strašně těžký, uvědomuji si, že je to charakterní chlap, že by byl dobrým tátou malýmu… Mám o něj bojovat a nebo se mám na to vykašlat? Z jedné strany o něj opravdu přijít nechci, ale na druhou stranu vím, že mu nechtěně ubližuji. Nemáte s tím někdo zkušenost. Ještě kojím, tak nevím, jestli v tom nehrají roli třeba hormony… Proč mě hodní chlapi nevzrušují??? Asi jsem fakt divná…
já to měla v životě vždy podobně, také jsem si říkala, že když je chlap hodný a někdy i bohatý, tak je to terno, ale nedokázala jsem se zamilovat…tak to bylo i v posledním vztahu, nakonec to také vycítil a ukončili jsme ho…často jsem přemýšlela, jak by to bylo, kdybychom spolu zůstali…a pak jsem potkala toho pravého..svého současného manžela, není žádný „dobráček“ ale ani darebák. Lépe řečeno je hodný, ale i temperamentní a to já potřebuju, aby chlap měl nějakou šťávu 
a jsme spolu i přes drobné problémy přes pět let. Myslím si, že člověk by neměl brát někoho jen proto, že je poruce a je sám, je lépe počkat až to tam přeskočí, alespoň na začátku vztahu by to mělo fungovat…jinak se budete trápit potom více…ale samozřejmě jak už to v životě chodí,může to být u tebe jinak…držím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
10.10.10 16:39
Ahoj, já si myslím, že kojení má velký vliv na libido, že to časem může být lepší. Ale taky nemusí. Já už jsem to tu někomu radila, ale já bych vzala papír a napsala si, jaké očekávám od chlapa priority, jaký byl můj bývalý, jaký je tenhle a tohle všechno porovnala. Když se něco hodí na papír, tak se to třeba aspoň trošku vyjasní
- Citovat
- Upravit
11.10.10 08:29
Kojíš?
Já dokud jsem kojila, tak jsem se svým mužem se milovala spíš jen ze setrvačnosti a s pamětí, že se mi to kdysi líbilo Všechny intimní tělesné aktivity byly pro mě nepochopitelné a lehce odporné a s tím pochopitelně souviselo i to, že jsem vůbec nechápala, co na těch chlapech ženský mají
Tělo by i fungovalo, ale hormony to nechtěly dovolit a v hlavě tyhle pocty byly vygumované!
Až po skončení kojení jsem začala mít třeba zase erotické sny a cítila nějaké emoce ve vztahu muž x žena.
Tím elaborátem jen chci říct, že třeba pro mě je zcela nemožné se během kojení zamilovat, byť by to byl Brad Pitt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
236janka
18.10.10 16:34
má to smysl
ahoj, zažila jsem něco podobného a dle mého názoru to smysl určitě má, protože zamilovanost stejně ustoupí a zbydou úplně jiné hodnoty. Zkus to a zkus to pořádně, stojí to za to..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.5.14 18:40
ma to smysl
Ahoj nevimjak mam zacit mam brachu co je mu 30 let ktere mu se rozpadl zivot. prisla jsem zanim bydlet a pomoc mu nakonec se ukazavo ze mne vsude pomlouva tak smese pohadali pak se ukazalo ze zemne udelal tu nejhorsi mrchu vsechno namne chodil ze ja jsem mu rozhodila zivot ale neni to pravda ja jsem otom nevedela co se deje mezi mina jake maji potize mezi sebou, nevim co mam delat rodina mi uz mi neveri ja se snazim… abi clovekovi pomohla na konec jsem spatna ja jeto namne moc mam dve deti a jeste pritele jsem stoho nestasna co se stalo
- Citovat
- Upravit
24.5.14 18:55
Nepochopila jsem tak úplně, o co jde. Pokud jsi se někomu snažila pomoc a on o to třeba nestál, potom se vrať k dětem a příteli a nech ho svému osudu. Pomoc nemůžeš vnutit. Ale to jen tak všeobecně, protože z tvého příspěvku nejde poznat, co se stalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.14 19:08
Co se v klidu nadechnout a napsat to znovu, není to moc srozumitelné a nejde poznat, co se stalo.. 
Někdy jsou nevděční, sobečtí a zlí i blízcí, kteří o tu pomoc stojí 
Většinou to tak je, že ti kdo mají snahu, zájem a chuť pomáhat se zlou se pak potáží a vše se proti nic otočí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, ráda bych znala váš názor. Jsem přes půl roku po těžkém rozchodu. Mám půlročního syna a před necelými 3 měsíci jsem potkala prima chlapa. Na malýho je hodný, se vším se mi snaží pomáhat, je na něj spolehnutí atd. atd. Od samého počátku jsem ale do něj nebyla zamilovaná, zkrátka tam pro mě není ta jiskra a k tomu samozřejmě mi tam chybí ta chemie, zkrátka mě v posteli nevzrušuje, nebaví mě to s ním. Bohužel on to vycítil a teď má dilema, jestli ten vztah nemá ukončit, protože cítí, že city z mé strany nejsou opětované. Je to strašně těžký, uvědomuji si, že je to charakterní chlap, že by byl dobrým tátou malýmu… Mám o něj bojovat a nebo se mám na to vykašlat? Z jedné strany o něj opravdu přijít nechci, ale na druhou stranu vím, že mu nechtěně ubližuji. Nemáte s tím někdo zkušenost. Ještě kojím, tak nevím, jestli v tom nehrají roli třeba hormony… Proč mě hodní chlapi nevzrušují??? Asi jsem fakt divná…