Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzorec ve vztahu - vyrůstala jsem bez otce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.19 22:39
A co jiného než psychologa ti máme poradit?
Může to být tím, že se na tebe vykašlal otec, ale spíše tím, že jsi v dětství neviděla fungující vztah + byla jsi od maminky zvyklá na veškerou pozornost a tak ji logicky i v jiných vztazích chceš všechnu pro sebe + nějaké osobnostní dispozice. A na těch musíš pracovat, pokud je to natolik závažné, že ti to znemožňuje mít vztah. Když bolí zub, jdeš k zubaři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.19 23:03
Ahoj. No když ne psychologa tak si to po sobě přečti a nedělej co píšeš. Takže nevynucuj si pozornost, nebuď horlivá, neupínej se na chlapa a buď samostatná. Jaká je příčina s tebou ale nejlépe rozebere odborník.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.19 23:13
ahoj.. odpovídáš si vlastně sama.. taky jsem (vyrůstající bez otce) byla na své partnery velmi - moooc - horlivá 
a taky proto to většinou „nedali“, protože to se fakt nedá uspokojovat tak obrovskou potřebu lásky/pozornosti/komunikace… přešlo mě to až s dětmi.. pak si člověk porovná priority.. ale chápu tě, neodsuzuji, ani neradím psychologa.. myslím, že vhled do toho máš.. musíš se naučit nevyžadovat po nich TOLIK.. on ten partner nemůže za to, že v této chvíli je tvůj : přítel/kamarád/milenec/opora/náhradní táta/autorita.. to jeden člověk prostě nedá.. drž se , rozumím ti, ani nevíš jak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.19 23:51
Samozřejmě, že psychoterapie je správná cesta. Asi jste si jeste dost nenabila ústa, když odmítáte tuto formu pomoci. Evidentně di sama pomoct nedokážete, když o svém problému víte a nic se dosud nezmenilo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.19 23:55
Anebo jsi holt zatim nepotkala chlapa, co bude horlivy taky, chlapa co te bude opravdu milovat, pro nejz budez stredobodem vseho, proste toho pravyho.
Ja to mela tak, ze jsem porad hledala zasadni chybu v sobe, hrabala se v minulosti a detstvi, patrala kde muze byt problem. Psycholog ke kteremu jsem sla se me zeptal, jestli tu zmenu chci ja nebo muj partner?
Uz jsem k nemu nesla.
Pak jsem potkala muze ktery me miluje takovou jaka jsem i se vsemi mymi chybami.
Hodne stesti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 00:24
@Anonymní píše:
Zdravím,
zajímají mě vaše názory. Vyrůstala jsem bez otce. Neznám ho, nikdy jsme se nesetkali. Matka se mi snažila dát vše jak po materíální stránce tak i pozornost a lásku. Nicméně chybí mi asi otcovská láska. Projevuje se to tím, že se na každý vztah-muže hrozně upnu. Když mám vztah, vše je pro mě vedlejší, mám ho jako středobod. Když jsem v roli partnerky, mám pocit, že bych měla být automaticky na místě prvním, což ve většině vztahů tak nebylo a to mě právě ještě víc vybudilo si urputně vynucovat pozornost a to, aby tu partner byl pro mě. Už 3 kluci mi řekli, že bych byla fajn, jen nebýt tak horlivá, nebo že od nich chci víc, než mi můžou dát. Nevím, proč to tak mám. Jak bych na tom mohla zapracovat? Jen mi prosím neraďte psychologa..
Proč ne psychologa?
Kniha Rodinná terapie psychosomatických poruch (Vladislav Chvála, Ludmila Trapková) popisuje separční procesy dcery / syna od matky / otce a odchod z rodinného hnízda, včetně oscilací mezi matkou a otcem v určitém věku syna / dcery.
Vzhledem k tomu, že Ti chyběl vztah s otcem (model žena - muž) tak ho nejspíše projektuješ do vztahu s partnerem (mužem). Může vzniknout i model vzorce „tatánek“ nebo „tatínkova holčička - princezna“, která se dožaduje nadměrné pozornosti ze strany partnera (muže reprezentujícího otce).
Je velmi náročné tyto procesy pochopit, vidět je u sebe a zvládnout je vědomě zpracovat, přijmout a přestat se jimi podvědomě řídit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 06:25
@Anonymní píše:
Zdravím,
zajímají mě vaše názory. Vyrůstala jsem bez otce. Neznám ho, nikdy jsme se nesetkali. Matka se mi snažila dát vše jak po materíální stránce tak i pozornost a lásku. Nicméně chybí mi asi otcovská láska. Projevuje se to tím, že se na každý vztah-muže hrozně upnu. Když mám vztah, vše je pro mě vedlejší, mám ho jako středobod. Když jsem v roli partnerky, mám pocit, že bych měla být automaticky na místě prvním, což ve většině vztahů tak nebylo a to mě právě ještě víc vybudilo si urputně vynucovat pozornost a to, aby tu partner byl pro mě. Už 3 kluci mi řekli, že bych byla fajn, jen nebýt tak horlivá, nebo že od nich chci víc, než mi můžou dát. Nevím, proč to tak mám. Jak bych na tom mohla zapracovat? Jen mi prosím neraďte psychologa..
Vypadá to, že si vybírás takové typy, které moc neberes a preferuji všechno možné kromě vztahu a vlastně je svou přítomnosti obtěžujes. Asi nestojí za to s někým takovým být a trápit se. Počkej si na chlapa, co tě bude mít rád a tohle vše mu přijde samozřejme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 10:21
@Vladi87 píše:
Anebo jsi holt zatim nepotkala chlapa, co bude horlivy taky, chlapa co te bude opravdu milovat, pro nejz budez stredobodem vseho, proste toho pravyho.
Ja to mela tak, ze jsem porad hledala zasadni chybu v sobe, hrabala se v minulosti a detstvi, patrala kde muze byt problem. Psycholog ke kteremu jsem sla se me zeptal, jestli tu zmenu chci ja nebo muj partner?
Uz jsem k nemu nesla.
Pak jsem potkala muze ktery me miluje takovou jaka jsem i se vsemi mymi chybami.
Hodne stesti
Když se s tebou rozejdou tři partneři ze stejného důvodu, který ti řeknou nezávisle na sobě, tak přece nemůžeš tvrdit, že se všichni tři mýlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 10:39
@Tomkins píše:
Když se s tebou rozejdou tři partneři ze stejného důvodu, který ti řeknou nezávisle na sobě, tak přece nemůžeš tvrdit, že se všichni tři mýlí.
muze to znamenat , ze si vybira podobne typy …necim ji pritahuji , ale vztah ji pak nenaplnuje …je tezke to zmenit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.19 12:59
@Tomkins píše:
Když se s tebou rozejdou tři partneři ze stejného důvodu, který ti řeknou nezávisle na sobě, tak přece nemůžeš tvrdit, že se všichni tři mýlí.
Jako ve většině diskuzí překrucuješ. Já jsem napsala že mi to řekli, ne že se se mnou kvůli tomu rozešli, nebo že se mýlí. Vlastně jsem ani nenapsala, že se rozešli ONI SE MNOU. Ty jsi typický příklad tichého pošťáka, něco tady napíšu a uděláš z toho úplně jinou pointu. Nevím jestli tvůj komentář byl směrován mě nebo Vladi87, ale každopádně ať víš.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.3.19 10:38
Připojuji se.. Jsem na tom dost podobně. K tomu všemu šílená žárlivost..
- Citovat
- Upravit
25.3.19 11:48
@Anonymní píše:
Jako ve většině diskuzí překrucuješ. Já jsem napsala že mi to řekli, ne že se se mnou kvůli tomu rozešli, nebo že se mýlí. Vlastně jsem ani nenapsala, že se rozešli ONI SE MNOU. Ty jsi typický příklad tichého pošťáka, něco tady napíšu a uděláš z toho úplně jinou pointu. Nevím jestli tvůj komentář byl směrován mě nebo Vladi87, ale každopádně ať víš.
Zakladatelka
Omlouvám se. Když si to po sobě teď čtu, tak vážně nevím, kde jsem k těm informacím přišel. Asi se mi pomotala dvě témata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.19 17:07
@Průzkumník píše:
Proč ne psychologa?Kniha Rodinná terapie psychosomatických poruch (Vladislav Chvála, Ludmila Trapková) popisuje separční procesy dcery / syna od matky / otce a odchod z rodinného hnízda, včetně oscilací mezi matkou a otcem v určitém věku syna / dcery.
Vzhledem k tomu, že Ti chyběl vztah s otcem (model žena - muž) tak ho nejspíše projektuješ do vztahu s partnerem (mužem). Může vzniknout i model vzorce „tatánek“ nebo „tatínkova holčička - princezna“, která se dožaduje nadměrné pozornosti ze strany partnera (muže reprezentujícího otce).
Je velmi náročné tyto procesy pochopit, vidět je u sebe a zvládnout je vědomě zpracovat, přijmout a přestat se jimi podvědomě řídit.
Souhlasím. Radila bych vybrat nějakého psychologa tatínkovského typu, co má pevné nervy, a vůli, aby se to nepoto. Ale je potřeba dobře vybrat, tak nějak podobným způsobem, jako chlapa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.19 17:12
Když ne psycholog, tak knihy. O vztazích jich bylo napsáno mraky. A plus je dobré hledat ve svém okolí pozitivní vzorce tohoto chování (širší rodina, přátelé, kolegové v práci). Příklady stejně táhnou nejvíc a je na ně i ten nejlepší psycholog krátký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím,
zajímají mě vaše názory. Vyrůstala jsem bez otce. Neznám ho, nikdy jsme se nesetkali. Matka se mi snažila dát vše jak po materíální stránce tak i pozornost a lásku. Nicméně chybí mi asi otcovská láska. Projevuje se to tím, že se na každý vztah-muže hrozně upnu. Když mám vztah, vše je pro mě vedlejší, mám ho jako středobod. Když jsem v roli partnerky, mám pocit, že bych měla být automaticky na místě prvním, což ve většině vztahů tak nebylo a to mě právě ještě víc vybudilo si urputně vynucovat pozornost a to, aby tu partner byl pro mě. Už 3 kluci mi řekli, že bych byla fajn, jen nebýt tak horlivá, nebo že od nich chci víc, než mi můžou dát. Nevím, proč to tak mám. Jak bych na tom mohla zapracovat? Jen mi prosím neraďte psychologa..