Vzpurné dítě

1844
10.2.11 14:04

vzpurné dítě

ahoj holky, potřebuji poradit jak na dceru. že je samotář to vím dávno, že si nehraje s dětmi to vím taky, ale jedná se mi o to že odmítá cokoliv ve školce dělat cvičit, zpívat atd. p. učitelka si stěžuje že se nechce zapojit a jen se kouká, když jí učitelka chce vzít a zapojit tak strašně žve. do školky nastoupila v prosinci v lednu se to zlomilo a zapojovala se do všeho, ale tak byla nemocná a vrátilo se to do starých kolejí. doma je jako z urvaného řetězu. a co mě ještě trápí že neumí nebo spíš nechce pozdravit a to nejenom ve školce ale i doma. :cert: :cert: :cert: poděkovat umí ale jen doma, už si s ní nevím rady. mamka mi radí že je rozmazlená a nevěnuji se jí a další rádci radí druhé dítě že se to spraví. ale to si nemůžeme dovolit. sorry za román ale už si fakt s ní nevím rady :think: . nepřipadá mi rozmazlená nemá všechno co by chtěla když není po jejím tak se vzteká a já si jí nevšímám. tak snad na tom nejsem sama. :zed: :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

15066
10.2.11 14:12

Já mám pro tyhle případy jedinou radu, kterou ale bohužel spousta lidí neuznává - pokud už si rodič s dítětem až tak moc neví rady, je na místě návštěva dětského psychologa, nikoli rady z internetu, od maminky a dalších podobných (byť s dobrou vůli radících) rádců.

Není to jenom o tom, „jak“, je to především o tom, „proč“… Těžko radit, jak se k ní chovat, jak s ní zacházet a jak ji k něčemu motivovat, když nevíš, proč se chová tak, jak píšeš… Ta příčina je základ - a dobrý psycholog by měl být schopen ji najít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28794
10.2.11 14:21

Připadá mi to jako typické období vzdoru, nic víc.
To, že se děti projevují jinak doma a jinak v kolektivu, je úplně normální. Můj starší je doma taky sebevědomý, má silný hlas, dokáže se prosadit. Ve školce, ne že by se nezapojoval, ale někdy se nechá odstrkovat průbojnějšími dětmi, to samé v Sokole - měla jsem možnost pozorovat. Ale zapojuje se, s dospělými komunikuje normálně, umí pozdravit, poděkovat, v tom není problém.

Já si myslím, že zkušená učitelka by se měla umět s takovým dítětem poradit, nějak ho motivovat, ne si stěžovat mamince, že se nezapojuje. I když informovat a poradit se, jak se chová doma, je správné. Myslím, že nějaký nátlak, domlouvání nebo dokonce nějaký systém odměn a trestů v tomto směru bude kontraproduktivní.
Taky má určitě význam delší absence ve školce. Dítě se musí znovu aklimatizovat. Zvlášť, pokud chodí celkově do školky krátce.

Myslím, že rozmazlená není a druhé dítě nic nespraví.
Její chování doma - nechce poprosit, poděkovat,pozdravit, může být i reakce na nástup do školky, pokud nedávno nastoupila. Je to změna, se kterou se musí každé dítě vyrovnat.

Já jsem toho názoru, že spoustu tříletých dětí ještě není pro školku zralá, minimálně rok doma by jen prospěl, ale co se dá dělat, když rodiče do práce musí :mrgreen:
Chovala bych se k malé úplně normálně, v rámci možností bych si s ní o školce povídala, co dělali, co se jí líbí a co ne. Nekárala bych ji za to, že se nezapojuje, že „neumí“ pozdravit, poděkovat. Možná bych připomněla, nic víc. Trvala bych si na svých zásadách. Je to období, přejde to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5047
10.2.11 14:40

Já souhlasím s Bohunkou!!!

Mám známou a ta pořád říkala jak je kluk nezvladatelný mi na hřičti ostatní mamky (včetně mně) jí říkaly to samé jde o období vzdoru to samé jí říkala i dětská DR.Nakonec si vydupala návštěvu psychologa u dětské a ejhle chodí na sezení i s manželem jak na kluka zjistili mu hyperaktivitu a prý se to lepší. To ti nikdo nepoví ani nepozná jak se dítě chová doma a jak venku. Moje malá je venku usmněvavá hraje si s dětma poslouchá na slovo a doma je to nebe a dudy. Musíš sama poznat a cítit jak je to vážné a řešit to tady odpověď nenajdeš ani nehledej.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1703
10.2.11 14:40

Naprosto souhlasím s příspěvkem od Bohunky, mám pravdu, pokud si nevíš rady, je na místě pomoc odborníka, byt u mnoha lidí podcenovaná, ten ví jak s dítětem pracovat, jak se dobrat jádra problému, zdravím všechny.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2803
10.2.11 14:48
Přesně tak, radím ti totéž !
BohunkaP píše:
Já mám pro tyhle případy jedinou radu, kterou ale bohužel spousta lidí neuznává - pokud už si rodič s dítětem až tak moc neví rady, je na místě návštěva dětského psychologa, nikoli rady z internetu, od maminky a dalších podobných (byť s dobrou vůli radících) rádců.Není to jenom o tom, „jak“, je to především o tom, „proč“… Těžko radit, jak se k ní chovat, jak s ní zacházet a jak ji k něčemu motivovat, když nevíš, proč se chová tak, jak píšeš… Ta příčina je základ - a dobrý psycholog by měl být schopen ji najít.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9511
10.2.11 15:57

Trochu z pohledu dítěte
Pro mě byla školka utrpením, na které si dodnes pamatuji. Jsem spíš samotář, ponořená do sebe. Ostatní děti mi přišly divný, nehrála jsem si, nic jsem nedělala, seděla u stolečku. Dokonce jsem dokázala prosedět i celý den v šatně a čekat, až si pro mne přijdou.
Po žádnejch cvokařích mě rodiče v té době netahali. Prostě jsem nechtěla, tak mě nechali.
Já si byla jistá ve svém prostředí - doma, se svojí rodinou, s těmi, které znám. To že jsem byla jiná byl důvod mě předělat? Jsem ráda, že jsem měla rodiče, jaké jsem měla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
andela
10.2.11 16:11

ahoj, nečetla jsem odpovědi …

takovýho „hajzlíka“ (citlivé dše prominou, myslím to s láskou) mám doma …
Do školky nastoupil ve 2,5 letech na 5 dní v měs. , po 4roce denně. Ještě loňský škol. rok mi pančelka taky krapet vyčítala že Jára nespolupracuje, nechce nic dělat, že bych ho měla doma učit 8-o :nevim: . Od letoška nepozdraví, nepoděkuje nic .. nejhor訚í je že čím víc na něj tlačímea chceme to po něm, tím just nic neřekne. Doma aspoň čau jo, ale poděkovat?? Poprosit?? ani za boha … no a ještě k tomu nechce moc mluvit třeba ve školce, a na 5tiletý prohlídce ani neukázal na barvu, natož něco jinýho a kromě nechci, z něj nevypadlo slovo. Takže nám dr do karty napsala nespolupracuje a pokud by se to do roka nezlepšilo než půjde k zápisu tak doporučila pedagog.psych. poradnu. :nevim: .
Včera jsme to probírali s kamarádkou, i ona na něj zkusila popros … a tak nějak mi poradila ať poradnu neodkládám až na období zápisu ale jdu co nejdřív teď.

Co s tím neporadím, normálně zdravil, děkoval, prosil … zlom a nic nic nic :pocitac: …

  • Nahlásit
  • Citovat
12980
10.2.11 16:21

Hm , tak já to zase tak černě ( na psychologa) nevidím.
Tak se nezapojuje no..Je introvert, nebaví jí to..Nic víc. že nezdraví a neděkuje..to může být v cizím prostředí stud ( vlastní zkušenost s dcerou)..
Já nevím, ale přece lidé jsou různí, proč po dětech chceme, aby si všechny rády hrály spolu, všechny napovel a rády zdravily a děkovaly.. Jsou to osobnosti.
Já osobně nemám ráda, když se děti v duchu " správnosti!" do něčeho nutí..Výchova ano, ale ne vynucování určitého ne přímo vrozeného chování??

Pokud ty sama víš, že dítě je vychované ( doma děkuje a zdraví) a není rozmazlená, tak to by ti mělo stačit ke spokojenosti. Podléháš tlaku okolí, které zdaleka nezná tvé dítě tak jako ty. Vídí na něm jen ty mouchy a vyzdvihuje je..
Kdo z nás nemá žádné chyby??

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15066
10.2.11 18:16
Lizbeth píše:
Hm , tak já to zase tak černě ( na psychologa) nevidím.

No, a to je přesně to, o čem jsem psala v první větě. Nerozumím tomu, proč návštěva psychologické poradny je obecně brána jako tragédie, jako něco „černého“, jako „předělávání u cvokaře“ (to z příspěvku PeBy).

Zakladatelka píše doslova, že už si s malou neví rady. Neví, proč se holčička chová tak, jak se chová - jestli je to jen životním obdobím nebo jestli je k tomu nějaký důvod (prožitý stres, strach z něčeho, nějaká změna, cokoli, pro dospělé třeba neviditelné). Nikdo dítě neznáme, nikdo to nemůžeme říct. Ale když to neví ani máma - a neví, co si s ní počít - je někde problém. Respektive ne „někde“, ale v komunikaci mezi matkou a dítětem. Cílem společné návštěvy dětského psychologa je najít a vysvětlit mamince důvod, proč se dítě chová, jak se chová - ať je ten důvod jakýkoli - a pak maminku navést, jak s dítětem zacházet. Nikoli předělávat dítě. To je základní omyl spousty lidí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12980
10.2.11 19:08

Bohun, tak jsem si zakladatelky příspěvěk přečetla ještě jednou..Jenže mě nepřipadá, že dítě má problém, s kterým si mamka neví rady..Spíš řeší nespokojenost ostatních s jejím dítětem..
Ve školce se zapojovala úplně normálně a pak přestala ( po nemoci) - no tak možná se zase zapojí, jen to chce čas. Že nezdraví a neděkuje??Mě by to nevadilo a považovala bych to za její trucovitý manýr - čím více vnímá, že to okolí vyžaduje, tím více s tím manipuluje. Není toto jen klasické období vzdoru?? A se vzdorem si většina maminek neví rady..
Samo - nechci z návštěvy psych. dělat vědu a když pomůže, tak to bude jedině dobře.
Jen si problémy s dítětem představuji trochu jinak..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15066
10.2.11 19:16
Lizbeth píše:
Jen si problémy s dítětem představuji trochu jinak..

To já taky. Ale to je relativní. :wink:

„Problémem“ se stává všechno, co nedokážeme řešit sami. I když pro jiného to může být banalita, kterou zvládá levou zadní. A nevím-li si s něčím rady, existují odborníci, kteří mi s tím pomohou. Všichni to tak přece normálně děláme ve všech oblastech života, takže já prostě nevidím důvod, proč by to ve výchově dětí mělo být jinak resp. proč to bývá tak často vnímáno negativně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28794
10.2.11 20:25

Bohu, zakladatelka ani nikdo jiný přece nepsal o tom, že jít s dítětem k psychologovi je špatné :nevim: Z čeho tak usuzuješ? Ze zkušeností z okolí, tady z diskuzí?

Já jsem svůj názor napsala, ve směs si myslím, že je to příliš mnoho změn na jedno malé tříleté dítě :-( Pokud je to ještě v kombinaci s introvertní povahou, která má třeba skony k úzkosti, může pobyt ve školce a snaha okolí „za každou cenu ho změnit“ napáchat více škody než užitku.

Já s příspěvkem Peby tak nějak souhlasím. Jenže matka, která musí do práce, si prostě nemůže dovolit nechat doma dítě, které by to ještě potřebovala. Ne každé dítě je zralé jít do školky úderem třetích narozenin.

Jinak s Tebou souhlasím, že návštěva psychologa by mohla pomoci odhalit problémy, komunikaci mezi matkou a dítětem nebo cokoliv jiného. Může poradit jak s dítětem jednat, aby bylo v určitém smyslu povolné, ovladatelnější.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2649
10.2.11 21:01

Já mám často pocit, že nejlepší by bylo, aby se ty 3-leté děti chovaly nejlépe jako dospělí … Proboha, vždyť jsou to ještě děti, ve 3 letech skoro ještě mimina!
Když se nazapojuje, tak buď chce mít svoji jistotu někde o samotě ve svém prostoru. Nebo ji to prostě nebaví … Učitelka by ji měla motivovat, aby se zapojila. Zkušená učitelka si s dítětem umí poradit. Že nechce zdravit? Nedivím se jí, jestli ji do toho pořád někdo tlačí, tak je jasné, že to schválně dělat nebude. Stačí připomenout, netlačit, ona to ví, přijde to samo.
Na psychologa bych tohle tedy neviděla, připadá mi to jako normální chování 3-letého dítěte, které kolektivní zařízení zrovna nemusí.

Martina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15066
10.2.11 21:15
Jana206 píše:
Bohu, zakladatelka ani nikdo jiný přece nepsal o tom, že jít s dítětem k psychologovi je špatné :nevim: Z čeho tak usuzuješ? Ze zkušeností z okolí, tady z diskuzí?

V téhle diskusi konkrétně z prohlášení typu „nevidím to černě (na psychologa)“ a „netahali mě po cvokařích“… To mi nevyznívá právě pozitivně :wink:

V jiných diskusích už jsem na to narazila taky a mockrát…

Nicméně sebekriticky musím uznat, že mohu být na takovéto výroky přehnaně citlivá - v rodině mám dva dětské psychology, čímž spoustu věcí vidím trochu jinak.

Někdy je až komické pozorovat, jak maminky řeší každou bouli a modřinu svého dítěte (pediatři musejí mít někdy svatou trpělivost :mrgreen: ), ale když nastane problém v rovině psychologické, nevidí nic k řešení a spokojí se s konstatováním „to je období, musíme to přetrpět, to přejde“. Ano, většina takovýchto problémů u zdravých jedinců přejde sama - otázkou je, jaké šrámy na duši zanechají a zda ty šrámy nejsou úplně zbytečné… A nemusejí to být jen šrámy na dětské dušičce, ale i na té mámině - pocit, že nezvládám být mámou podle svých představ, může hodně otrávit život. Nechápu, proč bych měla něco „přetrpět“, když to mohu s radou odborníka „zvládnout“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama