Vztah bez lásky

1519
29.10.11 15:27

vztah bez lásky

Řeším dilema zda zůstat ve vztahu, kde miluje jen jeden. S přítelem jsme spolu víc jak půl roku. On mi od začátku říkal (i dokazoval) jak mě miluje a by si mě chtěl vzít (je mu 30) atd … ze začátku jsem ho měla ráda, je strašně hodný a proto jsme spolu i začali. Ale problém je v tom, že ho nemiluju, jsem mu to i řekla a on řekl, že nevadí, že to třeba časem přijde .. Ale bohužel stále to nepřichází a mě mrzí, když vidím jak mě miluje a já mu to nedokážu oplácet. Nevím jak se rozhodnout, zda se rozejít a dát mu šanci aby si našel někoho jiného, kdo ho bude stejně milovat jak si zaslouží nebo zůstat a čekat zda se zamiluji ? Mám ho ráda, ale bohužel jen jako kamaráda .. na druhou stranu mám strach, že už takového hodného chlapa nenajdu, který by mě miloval a stál při mě .. ale bez lásky vztah asi nejde. děkuji za radu a zkušenosti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
143
29.10.11 15:30

Tak to ber jako vztah z rozumu, alespon pokud by se s tebou pak rozesel tak te to nebude tolik bolet.
A pokud si myslis ze nemuzes mit vztah bez lasky tak to ukonci a nevod ho za nos, myslim si, pokud jsi se nezamilovala po roce a pul tak uz to asi neprijde…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1618
29.10.11 15:34

Mně to přijde divný. Třeba ti to za 10 let bude líto, že manžela nemiluješ, ale to už bude pozdě. To už třeba budete mít děti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9454
29.10.11 15:35

ono zamilovani stejne neni na furt…pak uz jsou spolu lidi protoze se maji radi…nebo kazdy tomu mozna rika jinak…ja mam zamilovani jen jako hormony na zacatku vztahu..pak uz jsou lidi spolu protoze se maji radi a je jim spolu dobre…kazdy to ma mozna jinak…zalezi jak se citis ty…jestli ti to nevyhovuje tak si najdi holt nekoho jinyho treba budes spokojenejsi :wink: …

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5misa6
29.10.11 15:36

Já jsem moje už teď manžela nemilovala.Ale po čase bydlení a plánování do budoucna se to ve mě zlomilo,a zamilovala jsem se.Brala jsem to taky z rozumu,ale teď je to z lásky.Jestli s ním nechceš plánovat život,tak ho pusť k vodě.

  • Citovat
  • Upravit
1618
29.10.11 15:39

Tak ale to se podle mě jen tak nevidí, že láska přijde později, až když spolu jste, ne? Já bych si přišla taková ošizená. Já když jsem třeba na manžela naštavaná, tak si vzpomenu na nějakou krásně zamilovanou chvilku z období chození a už mě naštvanost přejde. A co sex?:-o Já bych si to bez lásky nedovedla přestavit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.10.11 15:40

Byla jsem s přítelem 2 roky, on mě moc miloval, já ne. Byl pro mě jakoby kamarád..on to věděl. Každý den mě posílal básničky celý 2 roky! Kupoval mi kytky a další drobnosti, prostě moc hodnej až blázen. Holky po něm šílely.
Ani jsme spolu nic neměli…nemohla jsem s ním spát, protože jsem k němu nic necítila. Mluvil o budoucnosti, jak si mě vezme atd.
Po těch 2 letech jsem se s ním musela rozejít a spadl mi kámen ze srdce, jak se mi ulevilo. To prostě není život být s někým, koho nemiluješ…a je to na nic.

Takže být tebou, tak se s ním radši rozejdu, i když je hodný, tak určitě není jediný a najdeš někoho, koho budeš milovat. :wink:

  • Citovat
  • Upravit
noren
29.10.11 15:47

Pokud ho nemiluješ a nejsi ve vztahu šťastná, tak to ukonči. Jinak budeš fakt nešťastná…moje bohužel čerstvá zkušenost… :zed:

  • Citovat
  • Upravit
1291
29.10.11 16:21

Z vlastni zkusenosti to nemam, ale nasi spolu byli i kdyz mamka tatu nemilovala. Rikala, ze na to uz mela vek (26, tehdy se to bralo jinak) a byl to nejlepsi clovek, jakyho kdy potkala a to vcetne toho, ze si s nim budoucnost dokazala jak predstavit, tak planovat a v posteli ji vyhovoval. Riikala, ze se zamilovala az po skoro trech letech manzelstvi, a to tak, ze vazne hodne… Jsou spolu doted a jsou spokojeny :wink:
Ale asi hodne zalezi i na jinych vecech - treba moje mamca je spis pragmatik, nikdy pry nebyla ten typ, ze by se do nekoho blaznive zamilovala a ani neni nejak extra sexualne zalozena, takze z jeji strany to, ze od tatky odejde, protoze se zamiluje jinde, prakticky nehrozilo, takze ja si myslim, ze zalezi hodne na tvoji povaze - ses ochotna to zkousnout i kdyby ta laska s casem neprisla?? Moje mamka s tim pocitala, ji naopak to zamilovani prekvapilo.
Jednu vyhodu to, ze nejsi zamilovana az za hrob - nebudes si tolik pripoustet pripadne neshody, budes mit trochu navrch. Ale v horsim pripade se muze stat, ze se ti po letech bude treba i hnusit, kdyz tam to pouto lasky v pocatcich nebylo. Ja nevim, ja osobne bych na to nemela, vazne hodne zalezi na povaze…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14335
29.10.11 16:43

Já si myslím, že jste spolu krátko. Pochopila jsem půl roku..
nikde neni psáno, že se muste hnd brát. Klidně bych s přítelem na tvém místě, zůstala a viděla bych, jak postupeem času se to mění.
Třeba nakonec zjištíš, že ho orpavdu miluješ a třeba nakonec ti poleze na nervy a ukončíš to..
Na tvém místě bych ten vztah nezahazovala, pokud jde o hodného partnera.No ale nevím, jaký na to mají názor ostatní holky, ale většina chlapů je po půl roce hodní, milý, ťuťu, ňunu, aspoň cot ak slyším, je to prostě začátek vztahu.. počkala bych nějaký čas a uvidíš..
Znám tři páry co spolu začaly chodit ne z lásky a jsou šťastní :wink:
jeden příklad jsem já no :-) Vyložene jsem na začátku manžela nemilovala, bylo to takové, spíš, že jsem chtěla zkusit vztah, jaký bude, a byl hodný, milý, a postupem času mi opravdu přirůstl ke srdci. To samé moje sestřenice, ta dokonce prohlásila, že teda s tím nikdy, :mrgreen:
Jsme s partnery 8 let a obě vdané, řekla bych spokojeně obě dva roky..

Příspěvek upraven 29.10.11 v 16:44

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
žirafííí
29.10.11 16:43

Neporadím , ale když by jsi ho nechala jít tak až pak by sis mohla uvědomit že ho miluješ . Víš jak to chodí člověk si uvědomí co vlastně měl až když to ztratí .

  • Citovat
  • Upravit
1519
29.10.11 16:48

Uvažovala jsem, třeba o pauze, že kdybychom se neviděli tak bych si uvědomila jestli mi chybí nebo ne … Ale přijde mi nefér vůči němu čekat rok dva či se zamiluju a pak ho nechat, když už by mohl mít mezitím jiný vztah .. pže už se chce usadit a mít rodinu …

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14335
29.10.11 16:50

Mě stačilo, když jsme jednou byly na zábavě - no řekla bych ještě discotéce, když to bylo před 8 lety a on se potkal s bývalou a mluvili spolu a já jsem věděla, že ona o něho znovu usiluje :mrgreen:
Prostě jsem cítila takovou uzkost, žárlivost :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8594
29.10.11 16:53

Co se stane, když budete mít doma dvouleté dítě a ty potkáš toho „pravého“ do kterého se velmi zamiluješ? Rozvedeš se, vezmeš prckovi tátu, alimenty, táta 1× za 14 dní, náhradní táta…šance na rozchod takového vzathu je pořád velká i když jak píšou holky, jsou vztahy, kdy se do mužů ženy zamilují až později a já tomu věřím. Ale pravděpodobnější je, že to bude průser. Ty to odneseš nejmíň, ublížíš jemu a případnému dítěti. Co v posteli? A co když se mu něco stane a bude potřebovat Tvoji každodení péči, ne třeba napořád samozřejmě , třeba jen na pár týdnů či měsíců? (jsem strašná katastrofistka, pardon :oops: ) je to těžké i pro milující manželku, co pro nemilující? Opravdu si to promysly. Brát se „nemusíte“ , ani spolu být, máš možnost svobodné volby jakou i dnes stále mnoho žen nemá, máš možnost najít k sobě lásku. Neboj se toho využít (já se se svým ex taky bála rozejít, že k sobě nikoho takového už neseženu, že jeho mám jistého…je to blbost. Věř mi)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1519
29.10.11 17:19

to Kalla1412: Máš pravdu, teď nemáme děti nic, takže je to jen mezi a nikomu třetímu neublížím. A opravdu se může stát, že bychom měli děti a já potkala někoho s kým žít a pak bych ublížila daleko více lidem … i s tou nemocí .. děkuju moc za názor!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová