Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztah s dítětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.3.21 12:51
A ty jsi po té poporodní psychoze v psychoterapii? Ne - tak s tím rovnou začni.
A pak pomalu přidejte rodinnou terapii.
to co řešíš fakt není nic, o by šlo vyřešit jednoduchou radou - potřbeujete pročistit vztahy a naučit se to dělat jinak - vy dva jako rodiče, vy dva jako partneři, vy dva i k sami k sobě - pak bude výrazně jednoduší pomoci vašim dětem najít takové cesty soužití, aby jim bylo dobře.
Tím že prostě jste sešívaná rodina, tak dělení na moje a tvoje je hodně nahouby. A po dětech nemůžeš chctít, a by se ve složité situaci chovali dospěle. Ale po sobě a po partnerovi by se ot hodilo a zjevně k tmu potřebujete nejdřív ošetřt sebe samotné.
Začni tím, že se sama dáš do pořádku - najti si psychoterapeutku, nejspíš ot bude chtít i antidepresiva. To že teď jsi v mizerném stavu škodí tobě, partnerství dětem.
Pak si vyčistěte vztah s partnerem, abyste se na výchovných postupech dokázali shodnout a podporovat se.
No a pak začněte napravovat to, co teď svým dětem děláte. TO už pak půjde docela snadno.
Ale nejdřív se musíš srovnat ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.21 12:58
Jako ma adhd a je emocne labilni myslis? Je v peci psychologa a psychiatra?
- Citovat
- Upravit
13.3.21 13:01
Chudak malej. Musí se citit hrozně. Měla jsi to resit už před několika lety. Zlobí proto, že na sebe chce upoutat svou pozornost. Věnujes se mu, hraješ si s ním. Motivujes ho pozitivně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:02
Měla jsi to řešit mnohem dřív, v 8 letech je pozdě. On ví, že ho nemáš ráda a to, jak se chová, je toho důsledek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:03
Tohle jsi už měla řešit dávno. 
Jdi k psychologovi i ty, i kluk. Nedivím se, že je kluk nezvladatelný, když ho nikdo nemá rád a i vlastní mámu jeho pritomnost obtěžuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:13
Rozumím Ti, mít dítě s takovou diagnozou je náročné. Ale časem se to zlepší. Moje už má 10 let, pomalu končíme s logopedií, už vyhlížím světlejší zítřky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:22
Taky mám ADHD dítě, pokud jsem tedy správné pochopila, ze i ty. Vím, jak je to náročný. Ale o to víc on potřebuje stabilní a laskave prostředí. Moc dobře ví, že ho nikdo nemá rád, chce pozornost a jestli bude negativní nebo pozitivní, to je mu úplně jedno. Fakt není normální, aby osmiletý dítě říkalo matce, že skočí z okna, aby ona měla klid. Už dávno jste všichni měli být u psychologa, psychiatra. Teď se to bude spravovat velmi těžko. Chudák kluk. Ja bych toho našeho taky někdy nejradši vystřelila na měsíc, ale vždycky mě to hodně rychle přejde. Miluju ho, jak jen to jde. A on to moc dobře ví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:28
Opakuj si, že se nechová schválně ošklivě. Snaž se ho chválit (za něco co se mu povede) a říkat, že ho máš ráda, i když ti on říká, že on tebe ne. Než na něj být měkká a pak vybuchnout, ohraď se hned když dělá něco nevhodného. Ale pak ho nedus, když přestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 13:54
Tohle je na terapii pro vsechny, a hodně rychle. Nevim, jak to chodí, ale když řekneš, ze osmilety vyhrožuje skokem z okna, nevzali by vas dřív? To je totiž vážně brutal… A do te doby bych jela striktně pozitivní motivaci - všechno negativní ignorovat (ubližovani branit, ale nedelat kolem toho ceres), pozitivní chválit a oceňovat. A to nejen výjimečné vykony, ale i vsechny situace, cco chces prožívat častěji - když si v klidu hraje, neublizuje bratrovi (nebo ho Aspoň nechává být, pokud je to u vas uz hodne špatné), hezky s tebou mluvi…A co to pujde, udelej si cas jen na nej. Bezte sami ven, čtěte si, neco tvorte, pokud ho to bavi. Prostě jen vy dva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 14:13
Jako matka uz se ho mit rada nenaucis, musis ho zacit respektovat a uctivat jako cloveka. Jinak z textu silne citim, jak zalostne touzis pomoct hlavne sama sobe a ne jemu.
Strasne smutny prispevek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 15:39
Otřesný, chudák dítě, každé dítě si zaslouží bezpodmínečnou lásku rodičů.. Kluk se musí cítit hrozně osaměle, když ví, že ho nikdo nemá rád, to že zlobí je jen volání po pozornosti. Zakladatelko představ si sebe jako malou 8letou holcicku, jak by si chtěla aby s tebou bylo zacházeno, tak stejně se chovej ke svému synovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 16:03
Ty jo, drsne.
Je mi ho moc lito.. Se musi hodne trapit.. A treba pomazlila si se s nik nekdy?
Kazde dite potrebuje od matly lasku, jemny pristup.
On se neciti dobre, proto se chova negativne..
Alepson ho netrestej, nektic na neho.
Ale venuj se mu, mluv o tom, co ma rad, podnikej s nim jeho oblibene aktivity, pohlaď ho atp..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 20:14
Je mi to moc líto, škoda, že nešly vyřešit všechny problémy hned po diagnóze poporodní psychózy. Mělas zůstat v péči psychiatra a zkusit psychoterapii.
Je super, že si problém uvědomuješ a víš, že si to dítě nezaslouží a ono to samozřejmě cítí, že tvůj vztah k němu není v pořádku a v kombinaci s tvým přítelem je to pro něj ještě horší. Jak jsi na něj měkká? Proč být tvrdá na 8 leté dítě? Fakt nechápu. Mám taky 8 letou a vymýšlí strašné kraviny a to nemá žádnou diagnózu. Skoro každý den řeším, co zase provedla, ale být na ní tvrdá? Jsou to ještě mrňata, mají jen malou představu o důsledcích.
U dětí se vždy vyplatí laskavost a důslednost.
Určitě psychologa nebo psychoterapeuta vyhledej co nejdřív, není pravda, že mají plno, placeného jsem sehnala minulý týden pro jednu z mých dcer ze dne na den, lze i online.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý den, vzhledem k tomu, že v tomto období mají psychologové plno, jdu si pro radu sem. Mám dvě děti 1rok a 8let, k tomu přisvojenou dceru od přítele, kterou má v péči, ta nás moc nemusí. Jedná se o to že prvního syna mám s prvním přítelem, těhotenství bylo těžké, stále sme se hádali, musela sem si sama všechno zařídit i bydlení, ale přesto jsem se na miminko hrozne těšila. Po narození jsem dostala poporodní psychozu, první měsíc mi pomáhala sestra, jenže čekala svoje miminko a tak sem na to zůstala sama, přítel odešel, po narození malého. Hrozně jsem trpěla, celé sem to pokazila a vztah k dítěti se mi už nevrátil, vím že ho miluji a že bych nechtěla aby se mu něco stalo, ale jeho přítomnost mi vadí stále mluví, dělá naschváli, skáče, ničí, pokaždé když se vzteká, tak se neudržím a strašně po něm řvu, dostane pouze v případě, že už si to fekt zaslouží a to je fakt málo, od 4let mi neustále říká, že mě nemá rád, že jsem zlá, všechno ničí, všem ubližuje, nikdo nás nechce na návštěvě i když já se snažím domlouváme mu, nikdy nejsem zlá před lidma, přítel mě chtěl opustit, protože jsem na něj málo tvrdá, ale cítím vinu za pocit že o nej moc nestojím, narodil se mi druhý syn, má přes rok a s ním je to úplně opačně, cítím že k němu mám mateřský pud úplně jiný a o to víc to nezvládám, nevím, jak si najít cestu k tomu staršímu, nikdo ho nemá rád a to cítí i ze mě. Každý den mi říká jak mě nesnáší a to i kdyz jsem hodná jen trochu ho upozorním, že ubližuje a už po mě řve, brášku nesnáší, ubližuje mu. Na byli jsme na různých vyšetření a zjistili mu že má poruchu soustředěnosti a nezvládá změny. Prosím o radu, už nevím jak si pomoct. Musím k němu najít cestu, dřív než bude pozdě, už mi párkrát řekl, že raději skočí z okna a budu mít klid, v tu ránu se mu omluvím, nezdá se mi ale, že bych byla přehnaně zlá, jen prostě bouchnu, když to přehání.