Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@safina píše:
Je mi to moc líto, škoda, že nešly vyřešit všechny problémy hned po diagnóze poporodní psychózy. Mělas zůstat v péči psychiatra a zkusit psychoterapii.
Je super, že si problém uvědomuješ a víš, že si to dítě nezaslouží a ono to samozřejmě cítí, že tvůj vztah k němu není v pořádku a v kombinaci s tvým přítelem je to pro něj ještě horší. Jak jsi na něj měkká? Proč být tvrdá na 8 leté dítě? Fakt nechápu. Mám taky 8 letou a vymýšlí strašné kraviny a to nemá žádnou diagnózu. Skoro každý den řeším, co zase provedla, ale být na ní tvrdá? Jsou to ještě mrňata, mají jen malou představu o důsledcích.
U dětí se vždy vyplatí laskavost a důslednost.
Určitě psychologa nebo psychoterapeuta vyhledej co nejdřív, není pravda, že mají plno, placeného jsem sehnala minulý týden pro jednu z mých dcer ze dne na den, lze i online.
Presne tak, taky nesouhlasim s tim byt tvrda na deti..
@_.Emilyyy píše:
Presne tak, taky nesouhlasim s tim byt tvrda na deti..
Tak nechat dítě být agresivní, ať je důvod jakýkoliv, je cesta do pekel. Akorát se to stupňuje. Ne být tvrdá, ale pevná.
@jita22 píše:
Tak nechat dítě být agresivní, ať je důvod jakýkoliv, je cesta do pekel. Akorát se to stupňuje. Ne být tvrdá, ale pevná.
Tady ale to o tomhle vzbec neni..
Kluk nema lasku od rodicu..
Já to řeším už od začátku chodím s ním pravidelně do psychologicke poradny, ví i o tom, že jsem si tím prošla ví o stavu doma, ale nijak mi to situaci neřeší, každý večer mu říkám mám tě ráda, pusu a obejmutí, pokaždé když někam jdu, já ho úplně neodsoudila, když ho požádám ať jde zamnou tak řekne ne! Jen mě hrozně trápí že necítím tu samou lásku, jako k druhému dítku a on na nej hrozně žárlí, pořád mu vysvětluji, že je ještě malý a potřebuje větší pozornost, to nepomáhá, když upozorním jeho psycholožku, že to nepomáhá, řekne že mám být trpělivá, ale přece když tak mluví, tak mám strach. Nechci a snažím se, aby to nevěděl, že ho mám ráda méně, ale asi to cítí podle chovaní k tomu mladšímu
jsem z toho zoufalá, já mu dávám první poslední s mírou ale ať dělám cokoli, všechno je špatně ![]()
@Anonymní píše:
Já to řeším už od začátku chodím s ním pravidelně do psychologicke poradny, ví i o tom, že jsem si tím prošla ví o stavu doma, ale nijak mi to situaci neřeší, každý večer mu říkám mám tě ráda, pusu a obejmutí, pokaždé když někam jdu, já ho úplně neodsoudila, když ho požádám ať jde zamnou tak řekne ne! Jen mě hrozně trápí že necítím tu samou lásku, jako k druhému dítku a on na nej hrozně žárlí, pořád mu vysvětluji, že je ještě malý a potřebuje větší pozornost, to nepomáhá, když upozorním jeho psycholožku, že to nepomáhá, řekne že mám být trpělivá, ale přece když tak mluví, tak mám strach. Nechci a snažím se, aby to nevěděl, že ho mám ráda méně, ale asi to cítí podle chovaní k tomu mladšímujsem z toho zoufalá, já mu dávám první poslední s mírou ale ať dělám cokoli, všechno je špatně
No, já jsem s tou mojí taky někdy na kordy. Já jsem pro ni prudič, protože ji tlačím do těch různých cvičení a zároveň hromosvod, kdy si na mě vybíjí frustraci, ze není jako ostatní děti, cituji “ proč jsem se tak narodila?”. Někdy mám chuť utéct někam hodně daleko, fakt.
@Anonymní píše:
Já to řeším už od začátku chodím s ním pravidelně do psychologicke poradny, ví i o tom, že jsem si tím prošla ví o stavu doma, ale nijak mi to situaci neřeší, každý večer mu říkám mám tě ráda, pusu a obejmutí, pokaždé když někam jdu, já ho úplně neodsoudila, když ho požádám ať jde zamnou tak řekne ne! Jen mě hrozně trápí že necítím tu samou lásku, jako k druhému dítku a on na nej hrozně žárlí, pořád mu vysvětluji, že je ještě malý a potřebuje větší pozornost, to nepomáhá, když upozorním jeho psycholožku, že to nepomáhá, řekne že mám být trpělivá, ale přece když tak mluví, tak mám strach. Nechci a snažím se, aby to nevěděl, že ho mám ráda méně, ale asi to cítí podle chovaní k tomu mladšímujsem z toho zoufalá, já mu dávám první poslední s mírou ale ať dělám cokoli, všechno je špatně
No a psycholožka na nej říká co? Co říká na jeho prohlášení o skoku z okna? Nebo k ni chodíš 8let a zadny progres? Trávíš s ním čas i samostatně? Delate něco, co mu jde a baví ho, aby si zažil úspěch? Chova se jinak treba v přítomnosti babicky?
@Ba-stet no psychologové, pač už sem jich vystřídala více se více méně shodli, že není velký problém a že všechno závisí na mě a na tom jak se k tomu postavím, ale jak píšu výše, tak mi to moc nejdne. Jistě že se snažím, být s ním úplně sama nejde, ale hrajeme si sem tam hry, když malý spí, chválím ho za každý dobrý čin, ale je více těch zlých, nechápu co dělám špatně. Prostě mě nemá rád a asi ani nebude.
@Anonymní píše:
@Ba-stet no psychologové, pač už sem jich vystřídala více se více méně shodli, že není velký problém a že všechno závisí na mě a na tom jak se k tomu postavím, ale jak píšu výše, tak mi to moc nejdne. Jistě že se snažím, být s ním úplně sama nejde, ale hrajeme si sem tam hry, když malý spí, chválím ho za každý dobrý čin, ale je více těch zlých, nechápu co dělám špatně. Prostě mě nemá rád a asi ani nebude.
No a dali Ti nejake rady, jak se chovat? Jak s nim jednat, mluvit? Zkusila bych nejakou rodinnou terapii, jestli jste ještě nebyli. A to i se současným přítelem, protože jeho nelaska to samozřejmě taky významně zhoršuje… Jste v zacarovanym kruhu… On cítí tu nechuť a zlobí, protože za to je vic pozornosti, nez když je hodný. A nejspíš si všiml, ze když rekne, ze Te nesnáší, tak Ti to ubližuje. Takže Te tim trestá…
Je jasny, ze to je hlavne o Tobě, i kdyz teda neumim poradit, jak nastartovat náklonnost k nekomu, koho vlastně rada nemas
Každopádně bych ještě zkusila tu pozitivku - opravdu netrestat, přecházet vsechno negativní a chvalit pozitivní (i neutrální, ve vasem případě). Proste aby vedel, ze špatným chováním neziska nic, dokonce ani Tvůj krik nebo nářez… A ten cas o samotě by to podle me chtelo tak trochu na úkor mladšího. Aby syn nemel pocit, ze na nej je prostor, jen když malej spi. Ze je Ti jako konečně dobrej. Vraz malyho otci nebo babičce a venuj se staršímu. Klidně zpočátku jen na hodinku. Pokud k nemu nemas cestu, tak by bylo dobrý neco, co zajistí zábavu - hřiště, nebo az to pujde kino, atrakce… A pak si o tom povídat. Co ho baví? Co byste spolu mohli dělat?
Ještě me napadlo - psala jsi, ze „ví, čím jsem procházela“. Tos myslela psycholozku, nebo syna?
@Ba-stet píše:
No a dali Ti nejake rady, jak se chovat? Jak s nim jednat, mluvit? Zkusila bych nejakou rodinnou terapii, jestli jste ještě nebyli. A to i se současným přítelem, protože jeho nelaska to samozřejmě taky významně zhoršuje… Jste v zacarovanym kruhu… On cítí tu nechuť a zlobí, protože za to je vic pozornosti, nez když je hodný. A nejspíš si všiml, ze když rekne, ze Te nesnáší, tak Ti to ubližuje. Takže Te tim trestá…Je jasny, ze to je hlavne o Tobě, i kdyz teda neumim poradit, jak nastartovat náklonnost k nekomu, koho vlastně rada nemas
Ještě me napadlo - psala jsi, ze „ví, čím jsem procházela“. Tos myslela psycholozku, nebo syna?Každopádně bych ještě zkusila tu pozitivku - opravdu netrestat, přecházet vsechno negativní a chvalit pozitivní (i neutrální, ve vasem případě). Proste aby vedel, ze špatným chováním neziska nic, dokonce ani Tvůj krik nebo nářez… A ten cas o samotě by to podle me chtelo tak trochu na úkor mladšího.Aby syn nemel pocit, ze na nej je prostor, jen když malej spi. Ze je Ti jako konečně dobrej. Vraz malyho otci nebo babičce a venuj se staršímu.Klidně zpočátku jen na hodinku. Pokud k nemu nemas cestu, tak by bylo dobrý neco, co zajistí zábavu - hřiště, nebo az to pujde kino, atrakce… A pak si o tom povídat. Co ho baví? Co byste spolu mohli dělat?
Také si myslím, že by bylo dobré prcka někde udat a dopřát si čas se starším- jen vy dva. Zahrát si pexeso, Člověče, nezlob se, přečti mu knížku, nebo s ním jdi na procházku, na kole…prostě vyber něco, co má rád. A ten čas s ním takto trávit pravidelně. Tohle je fakt důležité a za rok nebo dva bude pozdě- máš skoro poslední šanci s tím něco dělat…
@123Soňa píše:
Také si myslím, že by bylo dobré prcka někde udat a dopřát si čas se starším- jen vy dva. Zahrát si pexeso, Člověče, nezlob se, přečti mu knížku, nebo s ním jdi na procházku, na kole…prostě vyber něco, co má rád. A ten čas s ním takto trávit pravidelně. Tohle je fakt důležité a za rok nebo dva bude pozdě- máš skoro poslední šanci s tím něco dělat…
Souhlas. Kazde dite potrebuje citit zajem od rodice, mit nejakej spolecnej program a tak.