Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah se synem přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.7.16 16:47
No, samozřejmě, že každej máte radši to svoje dítě než toho druhého.. buď si zvyknete, nebo půjdete od sebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.16 16:47
Je to jeho syn, má ho dvakrát do měsíce, tak je logický, že si ho všímá víc než tvojí dcery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.16 16:58
To je normální. je to jeho dítě, biologicky. A vždy se bude chovat trochu jinak. A ty jsi klasická žárlivá macecha. Buď si uvědom že tvoje dítě je pro okolí taky ne tak dokonalé jako pro tebe a nebo jděte od sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.16 17:00
Jinak nepochopim, na dítě čas jinak nemá a na ženskou a jiné dítě má? Oni ty děti se taky chovaj jinak než pak doma, je u vás dvakrát za měsíc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.16 17:02
Je to normální stav. Je to jeho dítě, je logické že když ho vidí jednou za 14 dní tak většina jeho pozornosti a energie jde k němu. S tím taky souvisí to, že není důsledný, nechce vychovávat, dělat nepříjemné věci, chce si kluka jen užít bez problémů a scén. Oprávněně se bojí, že by kontakt mohl být ještě sporadičtější a vztah horší. Kdybys to měla stejně, zvládla by ses chovat jinak?
Jinak jak to popisuješ, přijde mi že máš na 6 letého kluka docela velké nároky, nebo resp. nemáš zkušenost, tvoje dítě je mladší a je to holka. Kdyby byl ten kluk tvůj, možná bys to taky vnímala jinak.
Sestěhování bude prubířský kámen. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
26.7.16 17:05
Přijde mi divný, že má čas na ženskou s dítětem a na svoje vlastní dítě ne.
Možná ten kluk prostě žárlí, že vidí tátu tak málo.
Pokud se s tím nedokážeš vypořádat, nemá smysl se stěhovat dohromady. Bude to jen horší.
A ten kluk spolehlivě vyciti, že ho nesnášíš. Nejsi na něj příliš náročná?
- Citovat
- Upravit
26.7.16 17:08
Jestli jsi trochu empaticka, zkus se vzit do pozice kluciny. Trochu jsem to zkusila pri cteni tveho prispevku:
Ma me tata vubec rad? Proc neni se mnou a mamou, kdyz muze byt s touhle pani? Proc je s cizi holkou vic nez se mnou, kdyz je to muj tata? Vubec nevim, co mam delat. Neprijdu o nej? Mam vztek a je mi to lito… atd.
A stejne nebo podobne to muze citit ten tata:
Mam tu kluka jednou za 14. dni, tak mu to vse chci vynahradit, jak se dlouho nevidime. Vzdyt s partnerkou a jeji dcerou jsem porad, tak snad pochopi, ze se chci venovat svymu klukovi… atd.
Nesud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.16 17:08
@andelka83 dekuji za nazor a podporu. tezko rict jak bych se chovala, nezazila jsem to.
me spis stve to, ze kdyz pak pritele vidim jak umi lehce podlehnout tak se me jevi jako backora 
popremyslim o tom, dekuji
@pikola presne tak, cas si na nej nedokaze nak udelat, ale s nama je intenzivne a pak ma asi vycitky, tak to dohani
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.16 17:10
@Padme93 ja nemuzu rict ze ho nesnasim, on je male dite a za to muzeme my rodice jak se pak deti chovaji…narocna na nej myslim nejsem, jsem velice tolerantni, ale nekdy to v sobe musim pekne dusit 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.16 17:13
@Halamka dekuji, to ze zarli je evidentni - je to hodne o tom, snad bude casem lip. stale navrhuji priteli ze kdyz stejne mame jedno ditko furt neni problem mit jeho syna casteji. pritel mu zas nechce moc narusovat ziti, ted pujde do skoly tak aby toho prej nemel moc, ale dle me jsou to jen kecy a nechce mit zodpovednost za nej casteji
- Citovat
- Upravit
26.7.16 17:18
Já ti rozumím. Svého přítele si vážím i proto, že udržel vztah s dítětem i 9 let po rozvodu, pravidelně se vídají, mají hezký vztah, a zároveň je důsledný v něčem i přísný táta, není jen rozmazlovací. Ale tady to právě není tak jednoduché, jednoznačné. Je to risk takový být, každý se bojí ztratit lásku dítěte, zvlášť když ho vídá tak málo. Mně by to taky vadilo, hlavně když budete bydlet spolu, ta výchova by měla být podobná, aby to klapalo. Ale je to strašně těžké, ten chlap je v úplně jiné situaci než ty.
zálaží i na vztahu k ex, zda jí by nevadilo narušování během týdne. Taky záleží jak daleko od bydliště dítěte jste. Někdy není moc reálné brát si dítě třeba odpoledne, nebo po škole a ráno ho zas dovést, třeba jednou týdně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
26.7.16 17:21
Možná, že kdyby měl syna častěji, srovnala by se jeho vehementni snaha za každou cenu se mu zavděčit.
Vidět rodiče v podstatě jen čtyři dny v měsíci je strašně málo. Aspoň mě to tak přišlo, kdyz jsem jako malá pendlovala mezi rozvedenyma rodičema. A to víš, že jsem toho využívala a věcné si vymyslela jak u jedné tak u druhé rodiny, protože jsem věděla, že mi to projde a že se mi vyhoví.
- Citovat
- Upravit
26.7.16 17:24
Tohle je klasicky problém,,moje, tvoje, naše „(třeba do budoucna). Je proste normální, ze člověk ma pro svoje dítě měkčí pohled než pro,,vyděděne“. Zas tak často klucíka nemáte tak bude nejrozumnější kdyz to proste prijmes jako fakt a nebudeš to řešit. Těžko po něm můžeš chtít aby te bral jako autoritu kdyz k vám chodí víceméně na návštěvu. Mám stejne starého syna a upozornuju te, ze umí vysirat úplně stejne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.16 17:28
@Anonymní píše:
@andelka83 dekuji za nazor a podporu. tezko rict jak bych se chovala, nezazila jsem to.
me spis stve to, ze kdyz pak pritele vidim jak umi lehce podlehnout tak se me jevi jako backora
popremyslim o tom, dekuji@pikola presne tak, cas si na nej nedokaze nak udelat, ale s nama je intenzivne a pak ma asi vycitky, tak to dohani
Představ si, že bys vídala svou dceru jen jednou za 14 dní a přítelův syn by žil s vámi Nebyly by ty dny jen „její“, nechtěla by sis to užít? Nevadilo by ti, že ti přítel vnucuje svého syna, který s tebou stejně žije, když ty se chceš věnovat dceři, co máš jednou za 14 dní.
To, že dítěti „moc podléhá“ má pocit každá macecha/otčím, to je normální. Vůči cizímu dítěti je snadné být přísný. Vím to, věř. I vůči „cizímu“ dítěti, které sama vychováváš.
Jak píšou holky, kdyby byl u vás častěji, neměl by otec potřebu se mu tak zavděčovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj vsem, omlouvam se za anonymni dotaz, ale je me to trochu trapne a navic nemam jistotu ze sem nechodi nikdo ze zucatnenych…
na nastiteni situace: od 1,5 roku dcery jsem se rozhodla zit bez jejiho tatinka, co cert nechtel hned jsem se seznamila se soucasnym pritelem, ktery ma chlapecka z predesleho vztahu
Tatinek me dcery ma o ni zajem, vikend za 14 dnu je automatika a dost casto si ji bere i treba pres tyden na odpoledne. Pritel ma sveho chlapecka take jednou za 14 dnu ale na vice navstev nema moc casu. vztah spolu maji vcelku pekny. nase deti jsou od sebe 3 roky, nas vztah trva uz temer rok a pul. seznameni s detmi probehlo vcelku ihned.
a co me trapi je ze kdyz ma pritel syna u sebe, tak se najednou hrozne zmeni, je podrazdeny a trochu me i dceru prehlizi. jasne je to chlap, a delat vice veci naraz je asi dost narocne, ale me to prehlizeni zejmena dcery hodne mrzi a zaciname se kuli tomu i hadat. nachytala jsem se u toho ze si o jeho synovi myslim ze je to nevychovany kluk, ktery se neni schopen po sobe uklidit nadobi ze stolu, slozit obleceni, je vecne naladovy a place temr na povel. Na to ze je mu 6 let se chova jako mimino. Navic se k me dceri nechova zrovna moc hezky a me neposloucha a vcelku i ignoruje. kdyz o tom mluvim s pritelem, prtz si myslim ze chyba je hodne na jeho strane, neb ho neni schopen „servat“, vysvetlit mu ze uricte veci se proste nedelaji a vubec celkove ho moc nevede k tomu aby byl spravnym chlapem. je uz jsem predem ze spolecneho vikendu (ted o prazdninach i tydne) nervozni a jeho syna povazuju za parchantika. nebavi se me ho doprosovat, uplacet darky a vecne prehlizet ty jeho naladicky. navic jak se pritel k nemu chova, se me pak pritel v ocich jevi jako srabotka a jsem z toho podrazdena. pritel se proste boji ze prijde o jeho lasku a ze k nemu treba syn nebude chtit chodit ze toleruje tydle jeho vylevy a ac mu nekdy i vyhrozuje NIKDY nedostoji sveho slova a synovi vse hned odpusti a nic se vlastne nedeje…
ted jsme ve fazi sestehovani se a ja jsem doufam ze to ustojime. na nasem vztahu me zalezi ale nevim jak v sobe prehodnotit ten vztek na rozmazleneho prtouse a naucit se to neresit. navic kdyz jsme jen ve trech tak si dcery celkem i vsima ale jakmile ma sveho syna, dcera se muze nekdy ukricet aby se domohla nejake reakce - a me to se..
mate nekdo zkusennost, radu ci jen slovo povzbuzeni? dekuji a hezke proprsene odpoledne