Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já homosexuální vztahy neodsuzuji, jen si myslím, že když je vám tak hezky spolu jako kamarádky(aspon jsem pochopila že stále jste),asi bych to tak nechala. Bližším vztahem se to může skazit, ale třeba taky ne. Ale je to jen můj názor a udělej, jak uznáš za vhodné ![]()
Neodsuzuju, chápu a toleruju
Mám kamarádku, má také 2 letého kluka a dlouholetou partnerku. Nevidím na tom nic špatného. Hlavně že to všem vyhovuje a jsou šťastní. Takže pokud tě to k ní táhne a je to oboustrané, proč ne. Nebraň se a buď šťastná.
Zname se necely rok jako kamaradky… ale kdyz jsme si nedavno priipustily ze v tom je neco vic, ze tam jsou i city a totalni oddanost, poddaly jsme se tomu obe. Uz mesic spolu mame „vztah“, nadherny vztah, plny empatii a podpory…
Jen si rikam jestli je to vubec mozne, najit tu spriznenou dusi ve stejnem pohlavi, neni to o tom zda jsem homosexualni nebo ne, ale o tom ze citim, ze vim, ze s ni chci byt…
Zakladatelka… treba D…
Popripade bych se chtela zeptat zda je tu nejaka uzavrena skupina s podobnou „problematikou“…
Diky ![]()
Zadny duvod k odsuzovani. Nic spatnyho na tom prece neni. Jenom poslechni svoje srdce. A pokud se ti to zda divne, ze najednou zmena, i to se stava. Ja znam zase chlapa, co zalozil stastne rodinu, a pak manzelku opustil pro chlapa. Dulezity je jenom to, co citis.
@Anonymní píše:
Zname se necely rok jako kamaradky… ale kdyz jsme si nedavno priipustily ze v tom je neco vic, ze tam jsou i city a totalni oddanost, poddaly jsme se tomu obe. Uz mesic spolu mame „vztah“, nadherny vztah, plny empatii a podpory…
Jen si rikam jestli je to vubec mozne, najit tu spriznenou dusi ve stejnem pohlavi, neni to o tom zda jsem homosexualni nebo ne, ale o tom ze citim, ze vim, ze s ni chci byt…Zakladatelka… treba D…
Určitě je možné najít spřízněnou duši v bytosti stejného pohlaví a pokud je to opravdu spřízněná duše, nepouštěj jí a bud s ní
Ono se to nezdá, ale potkat svojí spřízněnou duši je velice vzácné.
Homosexualitu nikdo rozumný nemůže odsuzovat. Každý se nějak narodí. Já jsem ale stoprocentní hetero, takže bych se nedokázala se ženou ani líbat, jen ta představa mě děsí. Ale lesby ani gayové mi nevadí.
Homosexualitu neodsuzuju, ale osobně mi vadí, když v takovém svazku je dítě. protože díky tomu, bude bohužel vždy „jiné“. Takže si myslím, že si chudák svoje užije ve škole, děti jsou prostě zlé za něco, zač nemůže… ![]()
Mám kamarádku (38), která je homo a nemám s tím problém… je s ní neskutečná sranda a vůbec si nemyslím, že je to něco odpornýho.
Má 2 děti (už velké - 13 a 10), které žijí s bývalým manželem, jelikož jeho rodina nedopustila, aby děti vychovávala homo, tahali jí po soudech - no prostě hrůza, ale její děti s tím nemají problém a normálně mamku navštěvují a jezdí k ní na víkendy a její přítelkyni taky berou ![]()
v práci jsme se dost bavily a když jsem otěhotněla, tak jsme si dělaly srandu, že ty bl… budou říkat, že to mám s ní ![]()
hele vždycky budou lidi, kteří homosexualitu odsuzujou, s tím se musíš smířit
ale co by mě fakt vadilo, kdybych u ní byla na návštěvě a holky se mi tam začly pusinkovat a laškovaly, ale to by mě vadilo i u heteráků ![]()
Jistě, jdi do toho, žijeme jen jednou ne?! Tohle je tvůj život a pokud budeš tak šťastná tak ano, já bych do toho šla. Stejně se tím pak budeš trápit, že si to nezkusila. Musíme žít naplno, říkám to každý den. ![]()
Jáj, někdo si užije se jménem, někdo s rodiči, někdo se vzhledem…lepší milované dítě v homosexuální rodině, než v děcáku nebo u heteráků a týrané. Tož tak.
Já vám fandím ![]()
Tak ty mi mluvíš přímo z duše holka
![]()
Zakladatelko, taky vám fandím ![]()
Mám kamarádku, která žije v homosexuálním vztahu už řadu let a je to široko, daleko nejspokojenější a nejharmoničtější vztah.
A to proto, jak říká jeden náš společný kamarád, že holky pochopily, že druhy se nemají míchat
![]()
@RyBANA píše:
Jáj, někdo si užije se jménem, někdo s rodiči, někdo se vzhledem…lepší milované dítě v homosexuální rodině, než v děcáku nebo u heteráků a týrané. Tož tak.Já vám fandím
Ahojky holky,
Nemyslela jsem si ze toto budu nekdy resit. Jsem matka dvouleteho klucika. S jeho otcem neziju. Mela jsem par znamosti s muzi. Ale nyni jsem poznala zenu, uz to je nejaky ten patek co se schazime atd., zjistila jsem ze v sobe probouzim pocity, ktere jsem nikdy nemela. Je to jako bych poznavala sama sebe, jako bych v ni nachazela smysl zivota, a diky ni zjistovala ze mohu byt jeste nekdy stastna.
S ni zazivam nadherne chvile, citim se nepopsatelne krasne, jako bych az nyni videla svet barevne.
Co si myslite o vztahu se zenou? Odsuzujete ho nebo chapete a tolerujete?
Jsem sama ze sebe zmatena, ale prvne v zivote jako bych videla smer a cestu kudy kracet…
Diky za vase nazory