Vztahy, deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.25 19:44
Zvládla jsi to předtím, zvládneš to i teď. Vím, že to bolí, znám to moc dobře, ale mysli na syna, udělej mu pěkný život. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ženy.. potřebuji se spíš vypovídat
Měla jsem přítele, otce mého dítěte, se kterým jsem se před třemi lety rozešla, protože mi nepomáhal, práce mu moc nevoněla a ke všemu lhal.. syn byl tehdy ještě malý miminko a já po rozchodu fungovala. Dá se říct, že mi bylo i fajn.
Rok a půl jsem ho neviděla. Ano, ani za synem nejezdil a já ho za to nenáviděla.. (žije v Německu)..dokonce proběhl i soud abych měla syna ve své péči a alimenty.
K věci… po roce a půl se najednou začal snažit, chodil do práce, jezdil za synem, bral nás na výlety a dokonce mi i finančně pomáhal. Chtěl aby jsme byli rodina… já se toho bála, ale nakonec po roce snažení jsem tomu dala šanci a znovu jsem se do něj zamilovala. Jenže jsem se zamilovala do průseráře co očividně sám neví co chce… začali jsme se opět hádat. A do práce zase nechodí… a ke všemu mě rok uháněl aby mi pak po půl roce vztahu řekl, že už mě nemiluje tolik co dřív a chce být sám. A já jsem teď v troskách a vůbec nevím co dělat.. nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví a dokonce uvažuji i nad nějakým lékem na uklidnění..
Nerozumím tomu. Měla bych být ráda, že jsem se ho zbavila, ale je to naopak. A já se bojím, že už se nikdy nezamiluju.