Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ta situace není jednoduchá, on se chová hrozně, ale nechápu ani to, že ho fyzicky napadáš a ještě se cítíš dotčeně, když si to on nenechá líbit. On má problém sám se sebou, ale to ty taky a spolu to fakt nevyřešíte. Když odejdeš, tak se ti stejně nakonec začne stýskat a ani on to nevydrží a bude dolejzat. V tu chvíli se s ním můžeš dohodnout, že zkusíte poradnu, ale moc šancí tomu nedávám.
„Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme..“
pryč… k rodičům se určitě na čas vejdeš, pak si můžeš najít něco jiného. Toto si neumím představit.
No… normálně bych chlapa odsoudila za to, že bije ženu. Ale tohle, když to je vzájemné a jen jako odpověď na tvoji agresi… skoro to chápu. Frustrace u obou a ventilujete to nejhorším způsobem. Tobě to za hranou nepřijde? Co je už moc? Pokus o vraždu? Nebo až ta vražda? Je jasne, ze musíš od něj. A získat práci. Z čeho teď všechno vůbec platíte?
Na mě bývalka taky žárlila. Jednou mě křivě obvinila, udělala scénu před kamarády, tak jsme si vše vyříkali, ona se omluvila, já ji vysvětlil vše a za týden znovu úplně to stejné. Tak jsme šli od sebe. Nebudu si kazit život ani karmu labilními jedinci.
Tohle fakt nemá smysl. Najdi si práci s ubytováním. Spousta větších fabrik má svoje ubytovny, tam můžeš zůstat než si ušetříš na kauci a nájem bytu a začneš znovu. Já chápu, že ti ujedou nervy. Kdo s takovým žárlivcem nebyl, ten to nepochopí…
Normalne se odstehuj. Tvoje vypisovani tady je uplne k nicemu, kdyz s tim nic neudelas.
To, ze jste oba prostodusi a agresivni hlupaci, kteri jsou zavisli na tom jak hnusne se k sobe chovaji je ti zbytecne psat. Ty si myslis, ze kdyz ho budes fackovat, tak z neho udelas zase milacka. ![]()
Napisu ti novinku, neudelas. pokracuj v tom fackovani a brzo ti zlame ruce nebo rozbije hlavu.
Proste prestan tu vypisovat kraviny a normalne se odstehuj, kdyz nebude doma, nez te zabije. ![]()
Zajímavý, co lidem ještě připadá snesitelné, když k tomu dojdou nějak postupně…
Je nesmysl zůstávat. Láska tam není, úcta tam není, tak proč? Mlátit partnera? Nadávat mu? Jste blázni oba.
Je to chudák s nízkým sebevědomím, kterej si vůbec nevěří a žárlí na všechno a na všechny.. Myslím, že sama vidíš, že se to stupňuje.. Podívej se, co z tebe už udělal, máš nervy v pr… Copak bys toho normálně byla schopná? Někoho takhle mlátit? Ty jeho blbý kecy tě akorát dohání k šílenství a chováš se taky jako magor.. Za chvilku ti rupnou nervy až budeš třeba vařit a akorát ho v afektu zapíchneš.. Najít práce se dá vždycky a než se nechat pořád takhle vytáčet abych i ze spaní skřípala zubama, tak bych klidně šla do nějaký fabriky nebo dle tvých možností, abych se mohla odsťehovat.. Nebo si najít spolubydlení.. Spousta holek k sobě do bytu hledá parťačku.. Stačí jen chtít a rozlousknout to dřív, než se stane něco co už nepůjde vrátit zpět.. Hodně štěstí
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se sem vybrecet..
Mám partnera a už trochu mi to hranici s manipulaci z jeho strany. Od června, cca- co jsem změnila praci, a přestala pracovat s nim, se z nej stal prudérní žárlivec.
Přísahám bůh, ze si neustale mysli, ze je mezi námi někdo 3. Není, a nikdy nebyl. Ale to se dokázat nedá..Nicméně, myslela jsem si ze je to taková přirozená reakce, ale, už mi přijde ze to přehání. Kvůli covidu jsme oba bez práce a v kuse jsme 3 měsíce spolu doma, já i mezi tím chodila do práce když bylo otevřeno.
Mame dost starosti, co se tyče finanční, te praci, problémy v rodině a tak, to je teď asi všude.
Můj problém ale je ten, ze já už ksem nepricetna na ty jeho dotazy “kdo ti píše” “tata” to nebyl táta, mas tam jiné zbarvení v te konverzaci” “ne, byl to táta, opravdu, přísahám” “ ty si stejně najdeš způsob jak mě ojeat” a timhle to začíná, jenže, to podezrivani trvá už přes půl roku, nebyl ani týden aby jsme se nepohadali. Jenže moje největší osobní selhání, je to, ze už nedokážu udržet nervy na uzdě, a proste začne s nějakou otázkou a já už mu dam facku! Ať se semnou nebaví jako s nějakou devkou. Já ho přeci nikdy nepodvedla, ani mě to nenapadlo. Jenže tou moji fackou pak začne celá Itálie, on mě začne urážet, já jeho, a v tu chvíli kdy proste pokračuje “Nojo to Pujdes asi za nim vid, když je tak lepší než jsem já” tak se už rozebehnu a biju do nej, dokud na to mám sílu, jenže mě už ti přijde úplně šílený, v poslední době se přestal bat, a ubližuje mi taky. Omlouvá se tím, ze já začnu první. Což ma pravdu, ale proč mě rupaji nervy??? Protože mě nenechá jet samotnou ani za rodinou? Ze nemůžu jít sama ani na nákup? Ze mu vadi ze mám v ruce telefon?Je toho dost, a já už fakt nemůžu. Mě už nebaví mu říkat, ze ho mám rada, nemám chuť ani na sex, nechci se mazlit, protože vim, ze v tu chvíli to je jen pretvarka a i tak se mi v hlavě honí jestli náhodou někdo je.
Fakt už je to extrém 😔 Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme.. nedokážu si představit, ze by se k sobě chovali takhle naši, nebo jeho rodiče.. tohle už je fakt síla, já se potřebuji nějak bránit před tím, aby si o mě nemyslel, ze mu jsem nevěrná.
Po hádce, než dojde k fyzickému napadeni, chci jít na vzduch.. myslíte ze mě nechá jít?
Ne, ma strach abych mu za rohem nepsala, ze končím.Upřímně, mě je asi jedno, jak to dopadne, on musí začít sám u sebe, mít se rad, věřit si, ale táhne mě hrozne ke dnů.
Nechci byt takhle vztekla, a zla, a mlátit ho, nechci aby sahal on na mě, mame jet k jeho rodičům, já mám roseklý ret, bouli na cele, možná i zlomené kůstky na ruce, sklapance na krku a bolest celého těla.On skrabance na krku, jednou už měl odeme moncla, když mě skrtil..
Já vim, ze je nejlepší řešení odejít, ale nejhorší na tom všem je, ze nemám na své bydlení, u rodicu není místo, a já nevím co dal. Nechci se nechat takhle zničit..
a hlavne, všechny ty scény jsou zbytečně. Nikoho nemám ani jsem neměla, jsem furt, fakt furt doma, nikam nechodím, s nikým se nevidam maximálně 2× do měsíce jedu k rodičům.. to je vše..
prosím, poraďte.Dekuju
Hele tak to posuňte a udělejte si dítě.
@Janli píše:
Tohle fakt nemá smysl. Najdi si práci s ubytováním. Spousta větších fabrik má svoje ubytovny, tam můžeš zůstat než si ušetříš na kauci a nájem bytu a začneš znovu. Já chápu, že ti ujedou nervy. Kdo s takovým žárlivcem nebyl, ten to nepochopí…
@Janli děkuji za podporu, napsala jsi to úplně přesně.
Víte, já se také nedivím ze mi to už poté vrací, ale jediné co k tomu předchází je to, ze se semnou baví, jak kdybych byla každý den s někým jiným v posteli. Přičemž, se toto mezi námi nikdy nedělo.
Jsou to už 4 roky, co přestal brát pervitin, já ho v tu dobu ještě neznala. Díky bohu, ale myslím si, ze trpí paranoiou, smysli si příběhy nad kterými pak premysli a podle toho se tak i chová.
Premysli úplně jinak než já, pokládá mi otázky které jsou úplně nezbytné.
Priklad. Trvá to už od června 2020, každý den je to něco.
“ jedu k tatkovi” “v kolik prijedes? Můžeš byt do 3 doma? “Nevím, pojedu v 11” “a co tam jako budeš dělat? “ povídat si, neviděla jsem je přes měsíc. Nevím jestli prijedu do 3, je to hodina cesty” “no a co? To nemůžeš byt ve 3 zpátky? “ říkám ze nevím, dlouho jsem je neviděla.
A tím to začíná “ tak snad si to s tím svým uzijes” “naposledy ti říkám, ze žádný můj není, a ze nikoho nemám” “ty si k tomu najdeš cestu” “nepotrebuju, mám tebe, nezajímá mě nikdo jiný” “stejně ses coura” “můžeš se semnou prosím bavit slušně? “ Ne, furt mě jenom posiras” “ne neposiram, chci jet jen k nasim, u tvých rodicu jsme 4× tydne “tak si hlavně po vás úklid auto a umyj se” “říkám Ti nech toho prosím, odejdu a přijde za mnou “musíš tam prosím jezdit”
Jo musím.. “to ses celá ty, tak si jed, Uzij si to”
A já už penim, začnu do nej strkat ať mě přestane urážet, ze nejsem žádná ku*** a už to jede samo, on vyloženě provokuje.
Ok, to byl jen priklad. K našim jedu zítra. Ale je to takhle vždy když k nim chci jet, a nedejbuh abych se zdrzela přes noc.
Vždy když prijedu, jdu do sprchy a začne mi kontrolovat oblečení včetně spodního prádla, tak na nej koukám, a říkám mu, neprehanis to už trochu? Co si o sobě myslíš?
Cely se třeše a říká mi, “od čeho mas spinavy teplaky? “Od psa, když mají 3 psi”
Proč na nich nemáš chlupy?”
Atd atd.. to je jedno k druhému..
nejde byt už moc v klidu, jinak já jsem klidna povaha, nekonfliktní, slušně vychovana, nikdo se u nás nikdy nebil. Tak já nevím..
Další. Šla jsem do práce se zapletenym copem, vítr mi to rozfoukal, měla jsem umytou hlavu, tak to moc nedrzelo.
“Přišel za mnou a otázky “ ty nemáš cop? “Ne rozpletl se” “Aha, nerozpetl ti ho někdo jiný?” A já už proste penim…
doma si následně po par dnech udělám cop, a otázka “ten cop ti drží lip než minule vid? “Co to mas zase za dotaz? “Ne jen ze nejsi vůbec rozcuchana. “
Odchazim…
Naboural se mi do vodafone, a podle vyúčtování obvolal cely seznam..
Nikoho neobjevil přičemž, všechny čísla jsem namackala k sobě a vyhledavala, z větší části kolegove, z další rodina.
Další hádka jako prase, co si to vůbec dovoluje.
Já bych na to neprisla, ale volal mi to táta, ze mu volalo nějaké číslo, a přišlo mu po hlase ze je to můj přítel, ale ze nabízel půjčky nebo co… táta mi číslo poslal a samozřejmě to byl on.. ubohost!!!
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se sem vybrecet..
Mám partnera a už trochu mi to hranici s manipulaci z jeho strany. Od června, cca- co jsem změnila praci, a přestala pracovat s nim, se z nej stal prudérní žárlivec.
Přísahám bůh, ze si neustale mysli, ze je mezi námi někdo 3. Není, a nikdy nebyl. Ale to se dokázat nedá..Nicméně, myslela jsem si ze je to taková přirozená reakce, ale, už mi přijde ze to přehání. Kvůli covidu jsme oba bez práce a v kuse jsme 3 měsíce spolu doma, já i mezi tím chodila do práce když bylo otevřeno.
Mame dost starosti, co se tyče finanční, te praci, problémy v rodině a tak, to je teď asi všude.
Můj problém ale je ten, ze já už ksem nepricetna na ty jeho dotazy “kdo ti píše” “tata” to nebyl táta, mas tam jiné zbarvení v te konverzaci” “ne, byl to táta, opravdu, přísahám” “ ty si stejně najdeš způsob jak mě ojeat” a timhle to začíná, jenže, to podezrivani trvá už přes půl roku, nebyl ani týden aby jsme se nepohadali. Jenže moje největší osobní selhání, je to, ze už nedokážu udržet nervy na uzdě, a proste začne s nějakou otázkou a já už mu dam facku! Ať se semnou nebaví jako s nějakou devkou. Já ho přeci nikdy nepodvedla, ani mě to nenapadlo. Jenže tou moji fackou pak začne celá Itálie, on mě začne urážet, já jeho, a v tu chvíli kdy proste pokračuje “Nojo to Pujdes asi za nim vid, když je tak lepší než jsem já” tak se už rozebehnu a biju do nej, dokud na to mám sílu, jenže mě už ti přijde úplně šílený, v poslední době se přestal bat, a ubližuje mi taky. Omlouvá se tím, ze já začnu první. Což ma pravdu, ale proč mě rupaji nervy??? Protože mě nenechá jet samotnou ani za rodinou? Ze nemůžu jít sama ani na nákup? Ze mu vadi ze mám v ruce telefon?Je toho dost, a já už fakt nemůžu. Mě už nebaví mu říkat, ze ho mám rada, nemám chuť ani na sex, nechci se mazlit, protože vim, ze v tu chvíli to je jen pretvarka a i tak se mi v hlavě honí jestli náhodou někdo je.
Fakt už je to extrém 😔 Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme.. nedokážu si představit, ze by se k sobě chovali takhle naši, nebo jeho rodiče.. tohle už je fakt síla, já se potřebuji nějak bránit před tím, aby si o mě nemyslel, ze mu jsem nevěrná.
Po hádce, než dojde k fyzickému napadeni, chci jít na vzduch.. myslíte ze mě nechá jít?
Ne, ma strach abych mu za rohem nepsala, ze končím.Upřímně, mě je asi jedno, jak to dopadne, on musí začít sám u sebe, mít se rad, věřit si, ale táhne mě hrozne ke dnů.
Nechci byt takhle vztekla, a zla, a mlátit ho, nechci aby sahal on na mě, mame jet k jeho rodičům, já mám roseklý ret, bouli na cele, možná i zlomené kůstky na ruce, sklapance na krku a bolest celého těla.On skrabance na krku, jednou už měl odeme moncla, když mě skrtil..
Já vim, ze je nejlepší řešení odejít, ale nejhorší na tom všem je, ze nemám na své bydlení, u rodicu není místo, a já nevím co dal. Nechci se nechat takhle zničit..
a hlavne, všechny ty scény jsou zbytečně. Nikoho nemám ani jsem neměla, jsem furt, fakt furt doma, nikam nechodím, s nikým se nevidam maximálně 2× do měsíce jedu k rodičům.. to je vše..
prosím, poraďte.Dekuju
Utec devce nez pujde o holy zivot. Tady to fackama neskonci. Hlavne mu nerikej o rozchodu sama doma, to opustis byt rozrezana v kufrech. Nekde v kavarne, kdyz uz mas vse dulezite prestehovane
Necekej na nic
@Anonymní píše:
Jsou to už 4 roky, co přestal brát pervitin, já ho v tu dobu ještě neznala.
Jo on je ještě navíc bývalá smažka, tak to leccos vysvětluje, ale rozhodně neomlouvá, tady snad není co řešit, proboha, rychle pryč!
Tak to je ale tvoje rozhodnutí, že po tom všem s ním ještě jsi. O to víc tomu nerozumím.