Vztek na partnera
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
To zní fakt hrozně. Přijde mi, že jste daleko za hranou, kdy už je to na rozchod.
Pokud s ním chceš vycházet lépe a nechceš se rovnou rozcházet, základ je asi přestat se obhajovat. Smiř se s tím, že žárlí, nevěří si a že to ty sama od sebe nemůžeš změnit. Neber to osobně, hlavní problém není v tom, že nevěří tobě, ale že nevěří sobě.
Klidně bych mu řekl, že ho máš ráda, záleží ti na něm, vážíš si ho, ale dobře ví, že mu nemáš co a jak dokázat a že by to zase vedlo jen k hádce. A nehájit se, nenechat se vyprovokovat do toho kolečka. Sama vidíš, že to nejde, nepomohou jakékoli argumenty, jen hledá záminku, aby mohl vyjádřit nejistoty, co ho sžírají.
Potřebuje pomoc, ale ty očividně nejsi v situaci, abys mu ji mohla dát. Měl by vyhledat odborníka, možná byste k němu mohli zajít společně. Pokud má tak velký strach, že tě ztratí, snad by mohl být ochotný svůj problém řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Dva magoři 
jděte od sebe, třeba pod most
i tam vám bude líp než s tím druhým 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vy už jste překročili všechny hranice respektu, které se ve vztahu musí
udržet. Pokud se tohle stane, už to nikdy nejde vzít zpátky.
On tě podezírá z nevěry, ty mu plácneš facku, on tě zmaže, protože sis
začala. Jste jak dvě vopice v malým výběhu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nestačím se divit co se někdy děje mezi párem a hlavně co si dneska
nechají od toho druhého líbit.
Tohle je na rozchod, pokud ti partner udělá ten výčet zranění cos
uvedla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se sem vybrecet..
Mám partnera a už trochu mi to hranici s manipulaci z jeho strany. Od června, cca- co jsem změnila praci, a přestala pracovat s nim, se z nej stal prudérní žárlivec.
Přísahám bůh, ze si neustale mysli, ze je mezi námi někdo 3. Není, a nikdy nebyl. Ale to se dokázat nedá..Nicméně, myslela jsem si ze je to taková přirozená reakce, ale, už mi přijde ze to přehání. Kvůli covidu jsme oba bez práce a v kuse jsme 3 měsíce spolu doma, já i mezi tím chodila do práce když bylo otevřeno.
Mame dost starosti, co se tyče finanční, te praci, problémy v rodině a tak, to je teď asi všude.
Můj problém ale je ten, ze já už ksem nepricetna na ty jeho dotazy “kdo ti píše” “tata” to nebyl táta, mas tam jiné zbarvení v te konverzaci” “ne, byl to táta, opravdu, přísahám” “ ty si stejně najdeš způsob jak mě ojeat” a timhle to začíná, jenže, to podezrivani trvá už přes půl roku, nebyl ani týden aby jsme se nepohadali. Jenže moje největší osobní selhání, je to, ze už nedokážu udržet nervy na uzdě, a proste začne s nějakou otázkou a já už mu dam facku! Ať se semnou nebaví jako s nějakou devkou. Já ho přeci nikdy nepodvedla, ani mě to nenapadlo. Jenže tou moji fackou pak začne celá Itálie, on mě začne urážet, já jeho, a v tu chvíli kdy proste pokračuje “Nojo to Pujdes asi za nim vid, když je tak lepší než jsem já” tak se už rozebehnu a biju do nej, dokud na to mám sílu, jenže mě už ti přijde úplně šílený, v poslední době se přestal bat, a ubližuje mi taky. Omlouvá se tím, ze já začnu první. Což ma pravdu, ale proč mě rupaji nervy??? Protože mě nenechá jet samotnou ani za rodinou? Ze nemůžu jít sama ani na nákup? Ze mu vadi ze mám v ruce telefon?Je toho dost, a já už fakt nemůžu. Mě už nebaví mu říkat, ze ho mám rada, nemám chuť ani na sex, nechci se mazlit, protože vim, ze v tu chvíli to je jen pretvarka a i tak se mi v hlavě honí jestli náhodou někdo je.
Fakt už je to extrém 😔 Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme.. nedokážu si představit, ze by se k sobě chovali takhle naši, nebo jeho rodiče.. tohle už je fakt síla, já se potřebuji nějak bránit před tím, aby si o mě nemyslel, ze mu jsem nevěrná.
Po hádce, než dojde k fyzickému napadeni, chci jít na vzduch.. myslíte ze mě nechá jít?
Ne, ma strach abych mu za rohem nepsala, ze končím.Upřímně, mě je asi jedno, jak to dopadne, on musí začít sám u sebe, mít se rad, věřit si, ale táhne mě hrozne ke dnů.
Nechci byt takhle vztekla, a zla, a mlátit ho, nechci aby sahal on na mě, mame jet k jeho rodičům, já mám roseklý ret, bouli na cele, možná i zlomené kůstky na ruce, sklapance na krku a bolest celého těla.On skrabance na krku, jednou už měl odeme moncla, když mě skrtil..
Já vim, ze je nejlepší řešení odejít, ale nejhorší na tom všem je, ze nemám na své bydlení, u rodicu není místo, a já nevím co dal. Nechci se nechat takhle zničit..
a hlavne, všechny ty scény jsou zbytečně. Nikoho nemám ani jsem neměla, jsem furt, fakt furt doma, nikam nechodím, s nikým se nevidam maximálně 2× do měsíce jedu k rodičům.. to je vše..
prosím, poraďte.Dekuju
Co chces na tom radit? Tak snad poznas, kde je nejaka hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tohle je zacatek konce, co treba jit k pokladnam, nebo doplnovat zbozi,
prodavat z okynka apod? Jen najit nejaky zdroj prijmu a odejit. Tohle uz
nezachranite. Bydleni bych zkusila alespon na chvilku u nejake kamaradky nebo
oslovit tuhle organizaci https://www.bkb.cz/
Jinak to skonci tim, ze se pozabijite.
Příspěvek upraven 14.01.21 v 04:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Odejdi. K rodičům. Žádný, že tam není místo. I kdybys měla spát na gauči nebo na zemi. Chlap co sáhne na ženskou, i kdyby si ona začala, není chlap, ale srab. Nazdar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Svěř se rodičům a odejdi. I kdybys měla spat u nich ve vaně než se postavis na vlastní nohy. Furt lepší než se nechat mlatit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To už je hodně za hranou. Nemáš nějakou kamarádku, u které bys mohla
na čas zůstat, než si najdeš vlastní bydlení? Nějakou brigádu zatím
najít. Každopádně takovéhle podezírání většinou značí jeho
nevěru…víš jak, podle sebe soudím tebe.
Nevím. My se doma taky občas pohadame, ale tohle už je hodně přes čáru.
To není život a spokojený už vůbec ne. Zkzs sebrat odvahu s hrdost,
vymyslí kam půjdeš, s utíkej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, u nás doma to bylo stejně. Jenom že to bylo mi rodíce. Práce je
spousta. Jen když se chce. Hledáji všude i do nemocnic, sice jen jako
pomocná síla ale lepší než být bez příjmu. A tam to mají
i s ubytováním. Takže bych být tebou ho poslala do pdele, nenechala
bych na sebe sáhnout v životě. Nikdy se ta důvěra nevrátí, ty se budeš
být, kdy zase něco nedej bože,,posees a on si najde záminku, aby tě
ztřískal. Nestojí ti za to. Všude je takových hodných chlapů..,no co
dodat. Hodně štěstí 
Edit: klidně napiš do zpráv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tohle nedopadne dobre. Cekas, az skoncis zmlacena nejde na JIP? Musis ten vztah ukoncit a odejit.
Prestan ho presvedcovat o sve nevine. Prestan se pred nim obhajovat. On si stejne pojede svou. Nemuzes zit s nekym, kdo ti neveri a kdo ti ublizuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se sem vybrecet..
Mám partnera a už trochu mi to hranici s manipulaci z jeho strany. Od června, cca- co jsem změnila praci, a přestala pracovat s nim, se z nej stal prudérní žárlivec.
Přísahám bůh, ze si neustale mysli, ze je mezi námi někdo 3. Není, a nikdy nebyl. Ale to se dokázat nedá..Nicméně, myslela jsem si ze je to taková přirozená reakce, ale, už mi přijde ze to přehání. Kvůli covidu jsme oba bez práce a v kuse jsme 3 měsíce spolu doma, já i mezi tím chodila do práce když bylo otevřeno.
Mame dost starosti, co se tyče finanční, te praci, problémy v rodině a tak, to je teď asi všude.
Můj problém ale je ten, ze já už ksem nepricetna na ty jeho dotazy “kdo ti píše” “tata” to nebyl táta, mas tam jiné zbarvení v te konverzaci” “ne, byl to táta, opravdu, přísahám” “ ty si stejně najdeš způsob jak mě ojeat” a timhle to začíná, jenže, to podezrivani trvá už přes půl roku, nebyl ani týden aby jsme se nepohadali. Jenže moje největší osobní selhání, je to, ze už nedokážu udržet nervy na uzdě, a proste začne s nějakou otázkou a já už mu dam facku! Ať se semnou nebaví jako s nějakou devkou. Já ho přeci nikdy nepodvedla, ani mě to nenapadlo. Jenže tou moji fackou pak začne celá Itálie, on mě začne urážet, já jeho, a v tu chvíli kdy proste pokračuje “Nojo to Pujdes asi za nim vid, když je tak lepší než jsem já” tak se už rozebehnu a biju do nej, dokud na to mám sílu, jenže mě už ti přijde úplně šílený, v poslední době se přestal bat, a ubližuje mi taky. Omlouvá se tím, ze já začnu první. Což ma pravdu, ale proč mě rupaji nervy??? Protože mě nenechá jet samotnou ani za rodinou? Ze nemůžu jít sama ani na nákup? Ze mu vadi ze mám v ruce telefon?Je toho dost, a já už fakt nemůžu. Mě už nebaví mu říkat, ze ho mám rada, nemám chuť ani na sex, nechci se mazlit, protože vim, ze v tu chvíli to je jen pretvarka a i tak se mi v hlavě honí jestli náhodou někdo je.
Fakt už je to extrém 😔 Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme.. nedokážu si představit, ze by se k sobě chovali takhle naši, nebo jeho rodiče.. tohle už je fakt síla, já se potřebuji nějak bránit před tím, aby si o mě nemyslel, ze mu jsem nevěrná.
Po hádce, než dojde k fyzickému napadeni, chci jít na vzduch.. myslíte ze mě nechá jít?
Ne, ma strach abych mu za rohem nepsala, ze končím.Upřímně, mě je asi jedno, jak to dopadne, on musí začít sám u sebe, mít se rad, věřit si, ale táhne mě hrozne ke dnů.
Nechci byt takhle vztekla, a zla, a mlátit ho, nechci aby sahal on na mě, mame jet k jeho rodičům, já mám roseklý ret, bouli na cele, možná i zlomené kůstky na ruce, sklapance na krku a bolest celého těla.On skrabance na krku, jednou už měl odeme moncla, když mě skrtil..
Já vim, ze je nejlepší řešení odejít, ale nejhorší na tom všem je, ze nemám na své bydlení, u rodicu není místo, a já nevím co dal. Nechci se nechat takhle zničit..
a hlavne, všechny ty scény jsou zbytečně. Nikoho nemám ani jsem neměla, jsem furt, fakt furt doma, nikam nechodím, s nikým se nevidam maximálně 2× do měsíce jedu k rodičům.. to je vše..
prosím, poraďte.
Des, dosli jste na konec uz davno, jedine odejit..ubytovna, sdilene spolubydleni..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Chvíli jsem myslela, že snad musíš být troll, ale asi ne. Pokud vztah
přejde to takového chování a násilí, je čas ho ukončit. A VŽDYCKY je
kam jít, i kdyby to měl být azylák, akorát se musí chtít z toho
vystoupit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Přestaň se obhajovat, když to nikam nevede a hlavně ho přestaň mlátit. Nebo ho chceš vyprovokovat k tomu, že ti fakt fest ublíží?? Bych se s ním nehádala, očividně to nikam nevede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Když partner mlčí
- Šli byste na kontury obličeje i přes nesouhlas partnera
- Vlezl jste někdo partnerovi/ce na sociální síť?
- Chtěl se k vám bývalý partner vrátit?
- Odešly jste kvůli jinému od partnera?
- Zůstaly byste s partnerem, který má dítě s milenkou?
Ahoj holky, jdu se sem vybrecet..
Mám partnera a už trochu mi to hranici s manipulaci z jeho strany. Od června, cca- co jsem změnila praci, a přestala pracovat s nim, se z nej stal prudérní žárlivec.
Přísahám bůh, ze si neustale mysli, ze je mezi námi někdo 3. Není, a nikdy nebyl. Ale to se dokázat nedá..
Nicméně, myslela jsem si ze je to taková přirozená reakce, ale, už mi přijde ze to přehání. Kvůli covidu jsme oba bez práce a v kuse jsme 3 měsíce spolu doma, já i mezi tím chodila do práce když bylo otevřeno.
Mame dost starosti, co se tyče finanční, te praci, problémy v rodině a tak, to je teď asi všude.
Můj problém ale je ten, ze já už ksem nepricetna na ty jeho dotazy “kdo ti píše” “tata” to nebyl táta, mas tam jiné zbarvení v te konverzaci” “ne, byl to táta, opravdu, přísahám” “ ty si stejně najdeš způsob jak mě ojeat” a timhle to začíná, jenže, to podezrivani trvá už přes půl roku, nebyl ani týden aby jsme se nepohadali. Jenže moje největší osobní selhání, je to, ze už nedokážu udržet nervy na uzdě, a proste začne s nějakou otázkou a já už mu dam facku! Ať se semnou nebaví jako s nějakou devkou. Já ho přeci nikdy nepodvedla, ani mě to nenapadlo. Jenže tou moji fackou pak začne celá Itálie, on mě začne urážet, já jeho, a v tu chvíli kdy proste pokračuje “Nojo to Pujdes asi za nim vid, když je tak lepší než jsem já” tak se už rozebehnu a biju do nej, dokud na to mám sílu, jenže mě už ti přijde úplně šílený, v poslední době se přestal bat, a ubližuje mi taky. Omlouvá se tím, ze já začnu první. Což ma pravdu, ale proč mě rupaji nervy??? Protože mě nenechá jet samotnou ani za rodinou? Ze nemůžu jít sama ani na nákup? Ze mu vadi ze mám v ruce telefon?
Je toho dost, a já už fakt nemůžu. Mě už nebaví mu říkat, ze ho mám rada, nemám chuť ani na sex, nechci se mazlit, protože vim, ze v tu chvíli to je jen pretvarka a i tak se mi v hlavě honí jestli náhodou někdo je.
Fakt už je to extrém 😔 Děti nastesti nemáme, jsme bez práce a ještě se doma řežeme.. nedokážu si představit, ze by se k sobě chovali takhle naši, nebo jeho rodiče.. tohle už je fakt síla, já se potřebuji nějak bránit před tím, aby si o mě nemyslel, ze mu jsem nevěrná.
Po hádce, než dojde k fyzickému napadeni, chci jít na vzduch.. myslíte ze mě nechá jít?
Ne, ma strach abych mu za rohem nepsala, ze končím.
Upřímně, mě je asi jedno, jak to dopadne, on musí začít sám u sebe, mít se rad, věřit si, ale táhne mě hrozne ke dnů.
Nechci byt takhle vztekla, a zla, a mlátit ho, nechci aby sahal on na mě, mame jet k jeho rodičům, já mám roseklý ret, bouli na cele, možná i zlomené kůstky na ruce, sklapance na krku a bolest celého těla.
On skrabance na krku, jednou už měl odeme moncla, když mě skrtil..
Já vim, ze je nejlepší řešení odejít, ale nejhorší na tom všem je, ze nemám na své bydlení, u rodicu není místo, a já nevím co dal. Nechci se nechat takhle zničit..
Dekuju
a hlavne, všechny ty scény jsou zbytečně. Nikoho nemám ani jsem neměla, jsem furt, fakt furt doma, nikam nechodím, s nikým se nevidam maximálně 2× do měsíce jedu k rodičům.. to je vše..
prosím, poraďte.