Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztekání, jak na to?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Sindarela
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.7.08 17:26
Ahoj,
mladsi dcera mi takhle vyvadela uz od roku a do toho jeste mlatila hlavou o zem.
Pokud nepomaha nevsimani, tak bych mozna zkusila metodu pevneho obeti. Kdyz zadas do nejakeho vyhledavace, urcite ti to neco podrobnejsiho vyplivne. Spousta maminek tady to pouziva. V principu jde o to, ze dite pevne obejmes, aby se nemohlo ani hnout a cekas az to prejde.
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.08 17:40
ahoj,
nevim,jak poradit,ale muzu te uklidnit,ze syn se mi v roce a pul taky priserne vztekal,babicce i lehl venku do blata.ted ma tri roky a uz to s nim celkem jde.samozrejme ma sve vypadky,kdy si lehne na zem,ale nastetsi uz jen doma a ne venku:-)a kdyz rve a jeci a chce me treba i bouchnout,tak proste nejlepsi u nas je,si ho nevsimat,proste mlcet,nic nerikat.jo dnes mi unavou rval na namesti,sel vedle kocaru a lidi se koukali,ja nic nerikala,pouze jsme sli dal,nakonec ho to po 10minutach prestalo bavit,tak jsme to probrali,a byl uz v klidu.
dcera ma16mesicu a uz se taky pekne vzteka,hlavne kdyz nemuze mit neco co chce.no tak ji necham rvat,u techto mensich deti se prya jeste muze odlakat pozornost jinam,u tech 3letych uz to nejde a ani se to pry nema delat.
tak snad vys to brzo prejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.08 21:04
Ahoj,
je to normální, má se na záchvat pohlížet jako na živelnou pohromu, která dítě zachvátila, není to vědomé, jen je prostě psychika nezralá. Dítě je zárověň dítě a zároveň by chtělo mít kontrolu nad okolím, což moc nejde. Doporučuje se metoda pevného objetí, ale je prý lepší se nechat vyškolit. Já používala ignoranci - odejít do jiné místnosti, nebo ho odnést do jiné místnosti a stanovit, že se může vrátit, až bude klidnej. Pokud se chtěl vrátit dřív, držela jsem dveře, dokud nepřestal ječet. U nás to trvalo od asi 15 m skoro doteď. Teprve poslední měsíce je to lepší… Jo a nesmíš nikdy ustupovat, nesmí se mu řvaní vyplatit. Pokud je v afektu, absolutně nevnímá, nemá cenu na něj mluvit, něco vysvětlovat, protože má v hlavě temno. Radím pořešit spíš sebe, já jsem cholerička (zjistila jsem to až na mateřské), takže denně bojuju o další kapku trpělivosti, abych bobánka neprohodila oknem - v poslední době je to už ale pohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.08 22:32
No já bych to vyřešila jednoduše, nechej ji vyvztekat, odejdi do jiné místnosti, když nebude mít publikum, nechá toho 
A až se pochvíli vrátíš, zabav ji jinak, hlavně pevné nervy, časem zjistí, že to nemá efekt a nechá toho. Držím palec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.08 22:50
Ahoj,
my máme doma tvrdohlavce od povahy, takže vztekání jsme si taky užili dost a dost. Doma jsem to pak řešila tak, že jsem mu v klidu řekla, ať jde do vedlejší místnosti a přijde, až se vyvzteká. Docela to pak zabíralo. Venku to bylo horší, tam jsem ho nikam poslat nemohla, tak jsem si ho nevšímala. Tahle metoda u nás naštěstí docela fungovala.
Truczáchvaty má občas ještě teď, ale už to zdaleka není v takový míře a naštěstí v jeho věku už děti lecos pochopí, takže když mu řeknu, že na tohle fakt není nikdo zvědavej a jestli chce být u mě, tak ať přestane, jinak ať si odkráčí do ložnice, tak se většinou zklidní.
Asi ti nezbyde nic jinýho než se obrnit hroší kůží a nekonečnou trpělivostí a přežít vztekací období.
V jedné knížce jsem četla krásnou větu, že „mámy jsou trénující andělé“. Myslím, že té větě dáme všechny za pravdu 
Přeju pevné nervy.
Tereza
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 08:05
Zrovna jste mi káply do noty 
Právě teď od rána má naše dcerunka úplný šílený záchvaty 
Nic jí není dobrý, na vše, co jí řeknu nebo se zeptám reaguje řevem, leháním si na podlahu, boucháním do země, kopáním okolo sebe 
Ještě jsme ani nesnídaly…
Ještě před chvílí jsem myslela, že už to psychicky nevydržím, ale po přečtení, že je to veeelmi častý jev, jsem klidnější
PS: Jinak u nás občas funguje „hanba“. Vezmu jí, dám jí do prostředka děcáku a řeknu jí, ať příjde, až je klidná. Většinou si začne sama v pokojíku hrát a po chvíli přijde s úsměvem na rtech…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 08:37
Noona: tak to bych řekla, že má nízkou hladinu cukru v krvi (má hlad) a pak se hůř ovládá. Určitě je dobrý hlídat, aby dítě často jedlo, ale ne sladkosti. Jak cukr rychle vystoupá vysoko, hrozí další záchvat… Jo a do toho pokoje má chodit proto, aby se mohl uklidnit a ne za trest. Oni za to vlastně nemůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 09:23
Tak jsem nevýchovně zapla For Kids a dostala do ní nenápadně aspoň jeden jogurt a půlku chleba se sýrem
Lasicko Kdyby to šlo, tak bych jí dala snídani už mnohem dřív. Ale jakmile jsem se k ní s nějakým jídlem byť jen přiblížila, začla se vztekat
Lasicka píše:…, já jsem cholerička (zjistila jsem to až na mateřské), takže denně bojuju o další kapku trpělivosti, abych bobánka neprohodila oknem - v poslední době je to už ale pohoda.
Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 09:53
Noona: no je to někdy fakt těžký, třeba jsme se odněkud odpoledne vraceli, kluk měl jeden záchvat za druhým - nechce domů, nechce z auta, nechce se zout, v žádným případě se nevysleče z bundy atd. a v týhle situaci mu nabídni svačinu 
Takže pokud jsem měla zrovna dobrou náladu (po celým dni jak jinak radši jsem ho z auta odnesla, preventivně něco slíbila, zula, vyslíkla a pak hned šoupla něco výživnýho (sušenka apod.), aby se neroztočil kolotoč hysterie. No někdy ani toto nezabralo a do toho mimino… U nás třeba fungovalo, že když byl kolem páté vyřízenej a jen zlobil anebo usínal a pak se nedal vzbudit, aby se nakonec vzbudil a hodinu mi tu brečel, protože měl blbou náladu, dala jsem mu kinder čokoládku, ho to nakoplo, takže neusínal ani neměl takový záchvaty… ježiš já jsem tak šťastná, že ho to přešlo!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
25.7.08 12:22
ahojky,
podle mě- já jsem při vztekání malou taky ignorovala ale to nepomáhalo,vyvztekala se a potom byl sice klid,ale když to dělala kde jí a kdy jí napadlo, tak jsem zvolila jinou taktiku a zabrala-dala jsem ji vždycky najevo-rázně: okamžitě přestaň! a potom jsem ji třeba i lepla, pochopila že to není O.K.
Teď si nemužu stěžovat-nedávno si lehla na zem-(normálně to nedělá)-vyděla to u cizích dětí-dala jsem jí na prdel a hned pochopila, že jí tohle neprojde a taky to už neudělala.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
25.7.08 12:33
když tak pročítám co píšete, tak jsem snad jediná maminka co dá malé na zadek? 
A podotkla bych že mě to bolí (na srdci) víc než ji!
Ale nejsem ten typ maminky abych v obchodě stekajícímu dítěti kupovala na co si ukáže-nebo co si vyřve…
- Citovat
- Upravit
25.7.08 12:41
Lasicko Přísun těhle dobrot jako jsou piškoty a sušenky, má dost často. Když chce, sama si otevře v kuchyni špajsku a vybere si buď sušenky nebo piškoty. A já jí to moc nezakazuju, je hubená jak lunt 
Ovšem ne před jídlem, že
Tím to myslím nebylo. Prostě vstala blbou nohou Usnula v 11 večer (normálně spí už v 8 večer). Nemohla usnout a pak jí hrozně fascinovaly světýlka v oknech. V noci se furt budila, zlobí nás zuby.
A dopoledne to prostě vyvrcholilo
Ale už spokojeně spí, tak uvidím, s jakou se zase probudí…
Ale sama v sobě pořád cítím, že s tím jejím vztekem neumím zacházet 
Cítím, kdy to na ní pomalu přichází, snažím se upoutat pozornost jinde, hračku jí podám dřív, než se vztekne nebo jiným způsobem se mi to často podaří stopnout. Ale když to vztekání nastane, pořádně nevím, co dělat a plácám se v tom Nevím, tápu a mám hroznej strach, abych z ní nevychovala fracka, co dostane všechno, co chce, protože maminka se bojí, aby neudělal vztekací scénu 
Vlastně jsem si odpověděla sama, co s tím. Nevšímat, neustoupit… No tak to bude ještě zajímavý Bude to hra kdo z koho a doufám, že to ani na jedný z nás nezanechá následky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 12:44
Anonymni píše:
když tak pročítám co píšete, tak jsem snad jediná maminka co dá malé na zadek?
A podotkla bych že mě to bolí (na srdci)
Ale nejsem ten typ maminky abych v obchodě stekajícímu dítěti kupovala na co si ukáže-nebo co si vyřve…
Já bych na zadek dala taky. Jenže když já se jí naštvaně zeptám, jestli chce na zadek, odpoví mi Jo a bere to jako hru To mě chuť vždycky přejde.
Ale už taky dostala pár výchovných, co snad ani přes plínu nebyly cítít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.08 12:57
Anonymní: v jedné knížce jsem četla celkem dobrý přirovnání, jakože si má člověk představit, že jde v cizině po městě a chce se mu čůrat, tak se zeptá (česky), kde tam mají záchody a oni odpoví svahilsky. Tobě se fakt chce, tak se znova zeptáš česky, protože jinak neumíš, a oni ti opět odpoví, ale už nakvašeně. Tak se začneš vztekat no a oni tě zmydlí, co si to jako dovoluješ… Není pravda, že z dětí, který se vztekaj a nedostávaj u toho na zadek, rostou fracci. Hranice dát musíš. Když kluk řval, že něco chce a já věděla, že mu to nedám, tak jsem prostě nedala, kdyby se na hlavě stavěl. I v krámě. Je lepší se před zátěžovou situací domluvit - např. v obchodě ti koupím jednu mlsku, vybereš si. Pak přijdem před regál, dám vybrat a když řval, že chce další, prostě nic dalšího nedostal. Časem to pochopil. Bití se používalo hodně dřív, byla zajetá autoritativní výchova, kdy má dítě poslouchat protože je dítě, má ctít autoritu, nemá mít vlastní názor. Pak ale hrozí riziko, že jednou, třeba v pubertě, začne poslouchat i někoho jinýho, třeba vůdce nějaké party a opět nebude přemýšlet, nebude mít vlastní názor, bude prostě poslouchat… no je to teorie, já taky nejsem svatá a přes zadek občas dám, ale snažím se to rozlišovat, ne bít za záchvat vzteku (bavíme se teď o malých dětech, ne o 10 klukovi, kterej by se už mohl ovládat .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj,
mám jen chvilku, chci se zeptat, jak na vztekání 19 měsíčního dítěte. Z ničeho nic si něco usmyslí, kvůli čemu začne křičet a když toho nedosáhne, začne příšerně zuřit, že se ho nesmím dotknout. Lehne si na zem a řve, když řeknu: „pojď, jdeme papat“, tak si sedne, ale když se přiblížím, uleze někam dál a řve, když ho zvednu, kope nohama, mrská rukama, je nejlepší ho držet zezadu a přitom šíleně řve a vytláčí řev a dělá scény. Jednou, když to udělal poprvé, jsem ho nechala být a nevšímala si a on po půl hodině vyčerpávajícího řevu usnul na chodbě u dveří.
Nejhorší je, že nevím, proč se vzteká a kvílí, křičí a trucuje, nikdo mu nic neudělal. To bude asi tím věkem.
Mám ještě 5 ti letou holčičku, také měla svoji hlavu, ale ne v takové míře. Poraďte, co se s tím dá dělat nebo nedělat a hlavně, kdy se to asi tak zlomí. Už to dělá týden, nechci mít z jeho chování stres. Říká se, že v období kolem 2 let je období vzdoru, ale my máme zatím 1,5 roku. Asi je každé dítě jiné.
Sindarela