Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevim, ja chtela sama podobnou diskusi zalozit, takze se s dovolenim pripichnu…mam ty deti jen 2, ctyrletak je ten mladsi, a tohle v posledni dobe taky furt
Nechci, nebudu, nepujdu, vsechno spatne
Ve skolce je teda do 15:30, ja pracuji…odpo a vikendy peklo.
Akorat co me prijde, a mozna to bude i u vas - ze se musi fakt hodne prizpusobovat. Batole nemam, ale starsi je skolak a ma urcite problemy, kvuli ktere potrebuje extra pracovat a taky a maly se s tim musi nejak prat, takze hodne slysi - ne, ted nemuzu, ted bud ticho, ted musime tam a tam…takze se nejak snazim tohle mu vynahrazovat, ale moc mi to organizacne nejde…neni to u vas taky problem, neni takovy „otloukanek“ z kazde strany?
@beruska9 jako asi trochu jo, ale zároveň, když je čas, tak fakt může být po jeho, např. odvedeme starší na kroužek a pak se ptám - chceš jít na hřiště nebo domů? Vybere hřiště, foukne vítr a on začne vřískat, že chtěl jít domů a všechno špatně. Jako samozřejmě by se mu asi nejvíc líbilo jen být doma a mít 100 % pozornosti obou rodičů, ale holt se nebude točit zeměkoule jen podle něj. ![]()
Když je ve školce šikovný a sluníčkový, proč tam nezůstane celý den?
@ibis píše:
Když je ve školce šikovný a sluníčkový, proč tam nezůstane celý den?
Taky na to často myslím.
Což ovšem neřeší odpoledne a víkend, kdy tohle dělá uz do rána - jde o podstatu věci, ne, že s ním budeme trávit míň času, tak by nás to teoreticky mělo míň štvát.
Jó, to znam. Taky mam kluka 4 a kousek a odmlouva neustale se vsim, snad uz jen z principu nebo aby nevysel ze cviku. Moje nervy… Kdyz chce, je milionovej, sikovnej atd, ale vetsinou nechce. Nevim, kde delam chybu… Snazim se byt dusledna a vydrzet to i pres jeho vzteklou scenu, ale je to teda ***** tezky! ![]()
Dcera 4,5 roku a když je s se mnou doma, je nemocna, resp. má nudli jako oprať, jinak ji nic není, do školky ji nedávám tak od rána jede v módu nechci, nebudu….jsem z ní večer tak urvaná, vic jak z 12 ctky v práci…když je doma s taťkou tak je v pohodě, přijde mi, že zkouší co vydržím
….s tatínkem se ráno válí do půl 8 v posteli, nebo si jde sama hrát do pokoje…se mnou, mě začne v 6 prudit, musím vstávat taky, bože…tak rada bych po službách trochu pospala…jednou, když jsem ji něco nedovolila, šla mi naštvaná kreslit křížky na papír…jako ze jsem umřela….celej den přežívám…období vzdoru má tak od 2 let…
@Anonymní píše:
Taky na to často myslím.Což ovšem neřeší odpoledne a víkend, kdy tohle dělá uz do rána - jde o podstatu věci, ne, že s ním budeme trávit míň času, tak by nás to teoreticky mělo míň štvát.
O to nejde, ale myslím si, že ke školce patří určitý řád a ten z části dodržovat i doma. Postupně nenásilně vyžadovat to, co by si tam dovolit nemohl. A že má sourozence, kterým se musíš taky věnovat.
@Julinka 18 a vzdor přejde rovnou do puberty, že? Mám u svých dětí přesně tento pocit. Bože, děti jsou radost.
![]()
@Anonymní píše:
Taky na to často myslím.Což ovšem neřeší odpoledne a víkend, kdy tohle dělá uz do rána - jde o podstatu věci, ne, že s ním budeme trávit míň času, tak by nás to teoreticky mělo míň štvát.
No…možná řeší, v te školce ve vyspinka (a nebo minimálně hodku odpocine, když nebude chtít spinkat) a možná ta odpoledne budou lepší. Možná už je ve věku, kdy nepotřebuje spát každý den, ale ještě spánek po obědě potřebuje…vidím to u naší malé, jakmile více dní v kuse nespinka, je protivná a potřebuje to nějak dohnat. Vlastně když se nad tím zamyslím, většinou, když je na „zabiti“ tak třeba 3 dny po obědě nespala ![]()
@Perníček22 píše:
No…možná řeší, v te školce ve vyspinka (a nebo minimálně hodku odpocine, když nebude chtít spinkat) a možná ta odpoledne budou lepší. Možná už je ve věku, kdy nepotřebuje spát každý den, ale ještě spánek po obědě potřebuje…vidím to u naší malé, jakmile více dní v kuse nespinka, je protivná a potřebuje to nějak dohnat. Vlastně když se nad tím zamyslím, většinou, když je na „zabiti“ tak třeba 3 dny po obědě nespala
Syn je ve skolce cca do pul ctvrty a je to houby platny. I kdyz tam nejakym zazrakem na chvilku usne, nejak to na jeho chovani nema vliv, bohuzel.
@Anonymní píše:
@Julinka 18 a vzdor přejde rovnou do puberty, že? Mám u svých dětí přesně tento pocit. Bože, děti jsou radost.![]()
Presne, taky mam cim dal silnejsi pocit, ze zadnej oddechovej cas pred pubertou nebude
Preeesne, deti jsou pozehnani
Kde ja bych bez nich byla… asi na Tenerife na plazi s drinkem v ruce
![]()
To stejne u nas asi od Vanoc - „NE!“ je odpoved na kazdou otazku a nasleduje vzteknuti a rozbreceni ruzneho stupne 'filmovani". A to se strida se zbesilym poskakovanim, vytim jako sireny (nejcasteji policejni) a pokrikovanim „Podivej!“ Po takovem vikendu se citim vyzmykana jako citron a ikdyz chapu, ze je to o nedostatku pozornosti (asi), tak to nedavam a to se o tu pozornost delime dva na jedno dite. Mam pocit, ze u nas to souvisi s koukanim na youtube a jine zdroje pasivni zabavy. Proste dite ma pocit, ze by ho mel porad nekdo bavit (dostali jsme s k tomu v prosinci a lednu, kdyz jsme ruzne byli nemocni) Takze pracujeme na zmene, ale zatim jsme u toho, ze kazde odmitnuti cinnosti podle ditete je obreceno a ovztekano, zadost o splneni sve povinnosti ci nabidka spoluprace na cinnosti, ktera neni podle nej, ale je potreba je odbita odmlouvanim a naslednim mym nebo muzovym krikem ![]()
@Anonymní píše:
@beruska9 jako asi trochu jo, ale zároveň, když je čas, tak fakt může být po jeho, např. odvedeme starší na kroužek a pak se ptám - chceš jít na hřiště nebo domů? Vybere hřiště, foukne vítr a on začne vřískat, že chtěl jít domů a všechno špatně. Jako samozřejmě by se mu asi nejvíc líbilo jen být doma a mít 100 % pozornosti obou rodičů, ale holt se nebude točit zeměkoule jen podle něj.
Jasne…ono to asi bude prispivat, stejne jak dalsi veci, co popisuji jini, treba @starfish_at_night …ale asi to nebude nijak vyjimecne, ja nasla nejake starsi zdroje a tam byla nejaka teorie, ze kolem 4 let je zejmena u kluku nejaky prudky narust testosteronu, pak se to pry vyvratilo…a to bylo jeste z dob pred youtubem a tak
Takze asi u nekterych deti je ta vlna kolem tech 4 let fakt vyrazna. Buhvi proc
![]()
U staršího dítěte proběhlo období vzdoru mnohem dřív - s batoletem až tak nediskutujete, dá se jeho pozornost převést jinam a je snadněji po vzteku, ale teď procházíme tímto obdobím u druhého syna a bohužel se v tom totálně plácám. Má 4 roky a pár měsíců, chodí na dopoledne do školky. Umí být sluníčko, ve školce je nejhodnější, spoustu toho umí, pořád něco zpívá, to jo. Ale doma si bohužel vynahrazuje to špatné. Od rána je samé nechci, nebudu, to chci, tamto chci. Myslím, že v tom celkem chodit umím - neřeším blbiny, ale neustupuju ve všem. Ale co přijdeme ze školky, kombinace únavy a dalších požadavků znamená prakticky vztek až do večera. Odpočívat nepůjde - ani ve školce ani doma. Takže aspoň poslouchá krátkou pohádku, ale u toho si nestihne odpočinou = je protivný. Do toho potřebuji obstarat mladší batole a řešit starší dítě - kroužky nebo nějaký program. Když si doma hrajeme, čtyřleťák jen ječí, nic není po jeho, tráva je moc zelená a slunce moc sluncovaté…ven se oblékat nechce, doma jen zkouší, co vydržím. Např. začne skákat po pohovce, řeknu nechej toho, mohla by se rozbít a to nechceme. On se mi vysměje a skáče dál, napomenu ještě 2× a pak ho strhnu a zamezím mu tam dál jít. V tu chvíli začne vyvádět a nepomůže nic. Vyhnout se tomu není jak, venku si vždycky najde důvod ječet, doma ho baví činnost minutu a pak se zase najde důvod ke vzteku. Takže to obvykle vypadá tak, že v 5 večer je vytahaná celá domácnost, všichni protivní a já zralá na blázinec. I když je po jeho, klidně za půl minuty otočí a začne kvůli něčemu vřískat. Zároveň už není „hloupoučké“ batole, že bych mu něco ukázala a on zapomněl na vtek, takže se každý jeho ječák táhne hodinu. Dá se vůbec najít řešení, jak se tomu vzteku vyhnout? Jsme z toho s manželem úplně hotoví.