Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ničeho se neboj, všecko zase bude dobré. Tento stav je víceméně normální. Odpočiň si a za nějakou dobu Ti bude líp. Prožívá to spousta lidí.
Ale mě netrápí covid nebo situace skrz to, že je zavřeno už rok, že nefungují kadeřnictví. Tohle jde mimo mě a nevadí mi to. Na kadeřníka čekám, max se smiknu sama, kosmetika to samé… Nic víc nepotřebuji, nakoupím v obchodě, přes e-shop. Nic mi nechybí
Ale cítím, že sebevědomí je dole, občas když vidím ex kolegy je mi hamba, jedu busem a mám pocit, že se na ně lidi dívají nebo o mě mluví, ne vždy, ale někdy ten pocit mám. Nevím co se se mnou děje. Nechci nikam chodit, s nikým se bavit, cítím se sama, nevykecane a prostě jak nula
Bydlíš sama nebo jsi s rodičema nebo s partnerem? Nikdo z nich ti nepomůže?
@roto Naší mají svůj život, mamka určitě, táta na mě kašle. 30 let byli spolu, pak se rozvedli. S partnerem jsme už nějaký pátek, své bydlení, má náročnou práci, vykeca se tam a doma je rád, že si sedne k filmu, PC a je ticho.
Kamarádky jsou buď pryč a nebo se už nějaký měsíc nestýkají skrz Koronu
@Anonymní píše:
Ale mě netrápí covid nebo situace skrz to, že je zavřeno už rok, že nefungují kadeřnictví. Tohle jde mimo mě a nevadí mi to. Na kadeřníka čekám, max se smiknu sama, kosmetika to samé… Nic víc nepotřebuji, nakoupím v obchodě, přes e-shop. Nic mi nechybíAle cítím, že sebevědomí je dole, občas když vidím ex kolegy je mi hamba, jedu busem a mám pocit, že se na ně lidi dívají nebo o mě mluví, ne vždy, ale někdy ten pocit mám. Nevím co se se mnou děje. Nechci nikam chodit, s nikým se bavit, cítím se sama, nevykecane a prostě jak nula
Není ostuda zajít za psychiatrem. Svěř se svému obvodnímu lékaři- myslím si, že ten ti doporučení k psychiatrovi dá. Drž se! ![]()
@Anonymní píše:
Ale mě netrápí covid nebo situace skrz to, že je zavřeno už rok, že nefungují kadeřnictví. Tohle jde mimo mě a nevadí mi to. Na kadeřníka čekám, max se smiknu sama, kosmetika to samé… Nic víc nepotřebuji, nakoupím v obchodě, přes e-shop. Nic mi nechybíAle cítím, že sebevědomí je dole, občas když vidím ex kolegy je mi hamba, jedu busem a mám pocit, že se na ně lidi dívají nebo o mě mluví, ne vždy, ale někdy ten pocit mám. Nevím co se se mnou děje. Nechci nikam chodit, s nikým se bavit, cítím se sama, nevykecane a prostě jak nula
Mě taky žádné kadeřnictví ani nenapadlo.
To, co se s Tebou děje, je normální. Nezaměstnanost asi nikoho nepovzbudí.
Hezký večer,
situace všude kolem nás je teď opravdu náročná, není divu, že se u vás objevily takové pocity, ačkoliv píšete, že Covid Vás úplně netrápí.
Už to, že jste to napsala sem mně přijde jako dobrá cesta. Za sebe bych doporučila psychoterapii, zpětně hodnotím rozhodnutí jít do terapie, jako jedno nejlepší rozhodnutí v životě.
@mrav píše:
Není ostuda zajít za psychiatrem. Svěř se svému obvodnímu lékaři- myslím si, že ten ti doporučení k psychiatrovi dá. Drž se!
Nemyslim, ze je to hned na psychiatra, jo mozna by nebyl ob veci psycholog nebo nova prace.
@Anonymní píše:
Ahoj. Jsem už pár měsíců doma a z toho nějakou chvíli cítím, že to nejsem já. Nevím, co se se mnou stalo, ale začalo to po ztrátě místa.Najednou… Sebevědomí je menší, branim se kontaktu a lidmi, prakticky se ani s nikM nestykam. Není s kým když sjem chtěla, teď už ani nechci. Začínám mít pocit, že jsem nula, začínám mi problém jezdit i MHD necítím se komfortně jako dřív… Najednou nedávám na oblečení, ne že jdu třeba v teplakach, ale prý jsou kostýmy, kabátky apod, najednou jdu ve sportovním, botaskam
Prosím anonymto by bylo to nejmenší. Ale prostě vidím, že sebevědomí, je horší. Necítím se dobře mezi lidmi. Teď mě čeká nástup na brigádu, než si najdu něco na HPP a popravdě mám z toho hrůzu, chuť to vzdát…
Tohle je stav běžný u lidí co jsou delší dobu nedobrovolně bez práce. Až zas budeš chodit do práce, tak se to samo zpraví.
Ahoj. Jsem už pár měsíců doma a z toho nějakou chvíli cítím, že to nejsem já. Nevím, co se se mnou stalo, ale začalo to po ztrátě místa.
Najednou… Sebevědomí je menší, branim se kontaktu a lidmi, prakticky se ani s nikM nestykam. Není s kým když sjem chtěla, teď už ani nechci. Začínám mít pocit, že jsem nula, začínám mi problém jezdit i MHD necítím se komfortně jako dřív… Najednou nedávám na oblečení, ne že jdu třeba v teplakach, ale prý jsou kostýmy, kabátky apod, najednou jdu ve sportovním, botaskam
to by bylo to nejmenší. Ale prostě vidím, že sebevědomí, je horší. Necítím se dobře mezi lidmi. Teď mě čeká nástup na brigádu, než si najdu něco na HPP a popravdě mám z toho hrůzu, chuť to vzdát…
Prosím anonym