Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je velice pravděpodobné, že se za náš dlouhý život setkáme s více lidmi, se kterými bychom byli schopni kooperovat. Držím ti palce, ať nepřekročíš linii.
Na home office s váma! Sejde s očí, sejde z mysli.
Tohle se v práci stalo mnohým z nás, ono je to docela i prima, mít se do práce na koho těšit, ale tobě to už ten život spíš komplikuje než zpestřuje.
Navíc si nemysli, že ostatní si nevšimnou, navíc státní zaměstnanec, tak bacha, abyste si nemuseli hledat práci novou.
Na tvém místě bych se dost stáhla a řešila jenom pracovní věci, ty tomu jdeš zbytečně naproti.
Popisujes situaci realistcky, zda se, ze stojis nohama na zemi. Ocenujes kladne sveho muze a manzelstvi. Pokud chces situaci na pracovisti udrzet, je potreba vztah dale drzet,,v pracovni rovine,,. Zadna intimni temata a la kostlivci ze skrine, pocity a detstvi. Kolega se ti jevi uzasny, ale v praxi ho neznas. Je skoda znicit si pekne manzelstvi a napachat skody v pracovni oblasti takovym vztahem. Vezmi rozum do hrsti. Zapremyslej nad pripadnymi dusledky.
@Karolína13210 píše:
No, tak nějaké ty výhody home office očividně má 😃
Tak ja pujdu proti proudu a zkus to. Nikdo nerika, ze se musis rozvadet
Myslím si, že je to úplně normální. Možná ti jen chybí to zpestření v životě. Mám to taky, přítel už mě lichotkami nezahrnuje, není mezi námi takový to napětí. V práci mám taky kolegu, který je mi nesmírně sympatický, myslím si, že i já jemu, ale držíme to v čistě pracovní rovině. Jak už tu někdo psal, je příjemný, když se těšíš do práce, že ho uvidíš, ale měla by jsi vědět, kde jsou ty hranice, kor když máte s manželem pěkný vztah.
@Karolína13210 píše:
No, tak nějaké ty výhody home office očividně má 😃
no nevím…já se během home office dost zamilovala do svojí ledničky a teď nevím, jak ten vztah ukončit
![]()
Já bych být tebou určitě nepřekračovala dále a nechala to v platonické rovině. To prvotní kouzlo časem vyprchá. Pokud se s ním vyspíš, můžeš být zklamaná z případného odmítnutí a pak by se ti do práce chodilo o dost hůř. Taková jiskra a chemie je nejkrásnější a užívej si to. Kdy toto ještě zažiješ. Přidá ti to na kráse, těšíš se do práce a určitě o sebe pečuješ více, než obvykle.
@LindaPraha píše:
Tak ja pujdu proti proudu a zkus to. Nikdo nerika, ze se musis rozvadet
Ona se třeba rozvádět nebude, ale nikde není napsáno, co manžel až na to přijde.
Jenže až si spolu začněte, tak už to tak hezké povídání nebude. Uvědom si, že si máte co vyprávět proto, že se znáte chvíli. Až vyčerpáte témata, budete se bavit o realitě a už toho nebude tolik co říct. Vážila bych si toho, že mám v práci „kamaráda“, ale určitě bych hranici nepřekročila. Vezmi si jen to, že spolu máte poměr, dozví se to jeho žena a bude ti v práci dělat peklo. Myslím, že dobře víš, jaká to je u vás drbárna. Jestli manžela miluješ, možná by sis mohla zachovat úroveň a být čestná. Protože přefiknout kolegu opravdu není žádné umění, to dokáže každá, i ta nejhloupější.
Nevíš nic o jeho minulosti, jen to, co ti řekl. Nevíš, jestli aférky v práci nebere jako sport. Dost možná to je pro něj naprosto zažitá norma, mít v každé práci ještě milenecký poměr. Protože ne, není to v pořádku chodit do práce jako na rande a vykecávat se o svém dětství. Kdyby tohle dělali všichni tvoji podřízení, tak bys to brala v pohodě? Že se tam vzájemně vyhledávají dvojice, aby si v pracovní době pokecaly a krájely hustou atmosféru? Jestli si s ním něco začneš, tak se to neutají a opravdu hodně ztratíš kredit nejen u svých podřízených. Možná bys to měla ještě vydržet a zkusit si zjistit, jestli on není ten typ, kterému dá absolutně bez námahy každá, protože jemu stačí si jen hezky popovídat a ženským padají kalhotky. A já se tohle dozvědět o své mámě, jakože čerstvě dospělá, tak bys u mě tak strašně klesla a bylo by mi táty tak líto, že bych ti to asi taky neodpustila. Tohle se prostě nedělá. Ne tam, kde je manželství spokojené a je tam láska i po těch letech.
Podle mě se to prostě stává. Snad jste oba rozumní a udržíte to v této rovině. Doporučuji omezit kontakt na maximum, fakt tomu nechoď ještě víc naproti a vynechej firemní večírky (nebo běž včas domů, protože tam hrozí už průšvih). Jinak bych si v klidu užila zájem i tu energii, jen s pro sebe jasnými hranicemi (pro mě je překročení takové hranice v okamžiku sklouzavani k dvojsmyslum, narážkam na sex apod.).
Moc děkuji za odpovědi. Ano, držím to v pracovní rovině zuby, nehty. Těším se do práce a víc přemýšlím, co si vezmu, víc na sebe dbam atd. Nechci se chlubit, ale jsem atraktivní typ ženské pro chlapy a vždycky po mně páni jeli a já si užívala lichotek, ale vždy měla oči jen pro manžela. Na něj ani na náš vztah nemůžu říct půl slova a na rovinu, kdyby to nebyl tak báječný chlap a neměla jsem takové výčitky, už bych asi po kolegovi vyjela. Drží mě na uzdě hlavně strach, abych si nepokazila vztah s manželem.
Kdyby on něco podobného cítil k nějaké ženské, byla bych v háji.
Jinak si i rozumem uvědomuji, že kolegu v podstatě pořádně neznám, jen po pracovní stránce a z toho, co mi o sobě řekl. Nevím, jaký je v běžném životě, v krizových situacích, jak jste psali jestli to není kurevnik atd.
Tyhle věci mě drží na uzdě. Mám ale výčitky už jen z toho, jak se na něj těším atd. Jsem tak pitomá ![]()
Ahoj, budu se snažit být maximálně stručná.
Pracuji jako státní zaměstnanec, vedoucí pozice na odboru, specialista, 20 let na stejném místě. „On“ je zde rok, nastoupil po smrti předchozího kolegy, vedoucí pozice jineho odboru. Jako vedoucí pracovníci musíme spolupracovat a denně se vídat. Oba 40-50 let, oba jiz dospělé děti mimo domov, dlouholeté vztahy. Jak on nevím, nemluví o tom nikdy, já s manželem spokojenost a hezký vztah, nikdy jsem mu nebyla nevěrná.
Přeskočila mezi námi jiskra a je to v platonické rovině. Oba to tak trochu cítíme od začátku, ale hodně jsme se krotili, poslední dobou se bavíme o všem možném, vzájemné pohledy, vyhledávame navzájem přítomnost toho druhého, rozebírame spolu pocity, dětství, minulost atd., zkrátka takové ty věci, o kterých se člověk běžně s nikým nebaví. Oba cítíme, že atmosféra je hustá a oba se ovládáme.
Ale mně štve už i tohle. Doma mám skvělého chlapa, kterého miluju a on mě. Nic mi nechybí, nedokážu se pochopit. Jak má tohle konkrétně on, nevím, rozebírame všechny možné kostlivce ze skříně, ale tomuhle se oba záměrně vyhýbáme. Sexuální napětí by se dalo krájet, ale oba se fakt držíme.
Dá se něco dělat? Strašně ho chci i nechci zároveň. Je to začarovaný kruh, který nemá pro mě dobré řešení. Dá se to nějak vybalancovat, když z práce odejít neexistuje a s ním se prostě denně vídat musím?
Děkuji, že mě nesežerete.
P.