Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Každý víkend nás navštěvuje přítelův syn z jeho předchozího vztahu, je mu 8 let a chodí do druhé třídy. Nežije s nimi od 10 měsíců dítěte. Na začátek musím říct že vlastní děti nemám a proto by mě zajímal názor těch co už doma děti mají.
První problém - stále neumí říkat písmena K, R, Ř a to i přesto že prý do logopedické poradny před dvěma lety chodil, doma to s ním jeho matka ale netrénuje a znovu tam s ním jít nechce, navíc má písmeno K i v příjmení.
Druhý problém - není vůbec samostatný, neumí si zavázat tkaničku, nosí tedy boty na suchý zip, zjistila jsem to ted o víkendu kdy se mu rozvázala tkanička u tepláků a padali mu, neuměl to zavázat. S ničí mi nepomůže, vždy odsekne jednoslovně NEUMÍM a tím to hasne a jedná se o lehké úkoly jako nalít čaj, namazat rohlík, utřít nádobí, shrabat listí a podobně, doma to prý nedělá.
Třetí probém - nemá žádné kamarády, což je podle mě obrovský problém. Z neznámého důvodu chodí do školy v sousedním městě i když má 200m od domova devítiletou školu, a nejsem si jistá jestli tam vůbec nějakého kamaráda má, všechny zná jménem a nic víc o nich neví ani o nikom nemluví. Takže tráví všechen čas s mámou nebo babičkou, zná všechny reklamy na zpamět!
Čtvrtý problém - Koktá a zadrhává se v řeči, dle okolí dost koktal protože se bál přítelovy přítelkyně se kterou byl přede mnou od té doby co jsem tam já (rok a půl) koktal minimálně což potvrdilo i okolí, před týdnem se ale zhoršil podle mě je to tím že jeho matka má problémy s jejím přítelem.
Pátý problém - Neumí stříhat nůžkami, nedokáže vybarvit omalovánky i když jsou to větší plochy, nedokáže udržet rovnováhu takže je problém naučit ho na kole, takže jsme mu sundali šlapky na normálním velkém kole a odráží se to mu už trochu jde, koloběžka taky ne neudrží rovnováhu. Letos jsme ho naučili bobovat, tajně protože nám to jeho maminka zakázala. A plavat taky neumí.
Šestý problém - když má něco udělat a nechce začne fňukat a rozbrečí se, to samé když ho chceme učit na kole, bylo to i s bobováním řval na kopci že nepojede než zjistil že je to zábava a nemohli jsme ho dostat domů. Ted dostal s sebou večeři od mámy že od oběda nejedl, rozbrečel se že namá hlad a jíst nechce, nením jestli to hraje nebo ne.
Podle mého je na úrovni tak pětiletého dítěte, mě to trápí protože ho to bude omezovat i v dalším vývoji. Má štěstí v tom že je chytrý zná všechny encyklopedie o zvířatech i dinosaurech jenže v tak odborném rozsahu že si o tom nemůže povídat s dětmi ani s námi protože to neznáme. Ve škole je jedničkář. Jak jsou na tom Vaše děti, přeháním nebo se mu jeho máma opravdu málo věnuje?
Příspěvek upraven 27.05.13 v 23:05
@zuzanka65 a co když je pomalý, retardovaný? chtěla jsem napsat v určitých věcech.
@zuzanka65 a partner se s byvalkou nebavi, aby to nejak poresili co, proc a jak? Treba s tim neco dela, jen vy to nevite…Nechci se ji zastavat, ale je vzdy potreba znat vsechny informace…Jinak normalni to asi neni…
@valkil píše:
Napadá mě příliš vysoké IQ
Nějaká froma autismu?
Ale normální to v jeho věku není. Není ta škola v sousedním městě nějaká specializovaná? Jaké má známky?
@zuzanka65
tak třeba ty tkaničky nejsou zas tak neobvyklý, nedávno jsem se o tom bavila se známou, co učí na 1.stupni. Některé děti mají odmala sucháč, tak tkaničky nepotřebovaly.
jinak tam samozřejmě jsou varovné signály, ale tak málo informací např. jak vidí chlapce učitelé, lékař apod…
Taky klučina může reagovat na rodinnou situaci, přijde mi tam příliš mnoho změn u klíčových osob (matka, otec) - nic moc stabilního.
dále mě překvapuje jak málo se angažuje ve výchově otec – výběr školy, logopedie, zdravotní stav, takže pokud zanedbání tak obou rodičů
Tak může to být tou situací že je u vás a doma a každej po něm něco chce a všude je to jiné tak je to těžké se přizpůsobit, a jak píše že máma vám zakázala bobovat atd, tak odkud by to měl umět jestli s ní to taky nedělá
nebo ona nechce a říká mu že by se mu něco mohlo stát tak se třeba bojí
jinak vypsala jsi to krásně ale máš tam dvakrát pátý problém ![]()
@zuzanka65 je toho hodně.. asi jsou věci, ve kterých se mu nikdo nevěnoval, ale zároveň jak čtu, jsou věci, které zvládá víc než dobře.. předně bych řešila logopedii a rodinou pohodu, pak by se mohlo odbourat koktání.. pak navázala na další věci.. třeba prostě doma nic nemusí, tak ho v tomhle věku ještě nenásilně zapojit… ![]()
Já si nemyslím, že by to byl problém. Třeba já jsem taky neuměla říkat R a Ř a mamka mi povídala, že jsem se to naučila, až když jsem chtěla já, protože mi vadilo, že si ze mě dělají srandu. S mamkou jsem cvičit nechtěla. Brácha, ten si taky neuměl zavazovat tkaničky, protože se to prostě nechtěl naučit. Suchý zip je pohodlnější. To, že ti na nějaké věci říká „neumím“, mi spíš trochu přijde jako vyčůranost, že se mu prostě nechce. Ale podle toho, jak ovládá odborné znalosti z encyklopedií, tak se to bude asi opravdu odvíjet od toho, že je prostě na obyčejné věci moc chytrý. Nemá na ně v mozku místo.
Ja jsem pry zacala koktat, kdyz jsem se dostala do detskeho domova. takze bych mozna to koktani prisoudila rodinne nepohode. Dodnes mam problem pri vypjate situaci zacit slova na k, p bez koktani.Dost mi nasledne pomohl logoped.Bylo mi 7 let.
A on je jediné dítě matky? To by vysvětlovalo neschopnost namazat si rohlík a celkově tu obslužnost, zkrátka to dělá za něj, on se naučil, že když řekne neumím, tak to někdo udělá za něj (především maminka). Pak jsou taky děti, které když něco neumí, tak to nechtějí ani zkusit a pokud je s ním matka většinu času, tak skoro i chápu, že člověka po čase přestane bavit poslouchat ten řev a zkrátka to přestane zkoušet.
Spíš bych opravdu uvažovala o nějakém druhu autismu, třeba Aspergerův syndrom. No a pak je zásadní kooperace matky a otce. To že spolu nežijí neznamená, že si navzájem nebudou povídat o dítěti, tohle budou muset zkoordinovat spolu, ty můžeš pomáhat, ale to je asi tak vše, chtít musí především oba dva…
Nejisté zázemí, nedostatečné pochopení pro emocionální zmatky kluka, nejistota sama sebou. Rozpory ve výchově matka x otec, z čehož plynou nejasné hranice a nesystematická podpora. Tudíž ne zanedbaná, ale nejednotná výchova v kombinaci s jeho vnitřním životem, se kterým se nemá komu svěřit. I proto to koktání. Kdesi jsem četla, že koktá ten, kdo nepociťuje lásku a podporu druhých, kdo má pocit, že je na všechno sám…
Jestli se chceš dozvědět víc o tom, co asi prožívá a jak to můžete s partnerem řešit, doporučuju knížku Kainova výchova (autoři Dan Kindlon a Michael Thompson). Podle mě by si ji měli přečíst všichni rodiče synů, stejně jako učitelé a vychovatelé. Pochopila jsem díky ní i to, proč se i někteří dospělí muži chovají, jak se chovají. ![]()
Na zanedbanost bych to neviděla. Ukňouranost a „rozmazlenost“ znám jako důsledek nestabilního zázemí. Je třeba, aby se rodiče opravdu shodli na tom, jak a co se bude/nebude dělat. Změny v partnerech, partnerské neshody to je příliš mnoho nejsitoty na osmileté dítě, než aby to zůstalo bez následků. Jestli nemá partner střídavou péči, měl by akceptovat pravidla matky, event. jí přesvědčit o změnách, nikoli dělat něco za jejími zády, i když si myslí, že to je dobrá věc. Chcete-li, aby se dítě chovalo adekvátně věku, musí rodiče dospět a chovat se jako dospělí zodpovědní rodiče. Strach z nových věcí nutně nemusí hned předznamenávat autismus. MOje starší ho má taky a autistická rozhodně není. I když souhlasím s tím, že rozpor mezi motorickými schopnostmi a věkem ukazuje na možnost hlubšího problému. Já to vidím tak, že je třeba srovnat domácí situaci a získat informace od matky, pak teprve bych dělala nějaké závěry. To samozřejmě nepůjde hned a ze dne na den.
Je možné, že chlapec může trpět i nějakou formou vývojové dysfázie, na ni by ukazovaly potíže v řeči, narušená jemná i hrubá motorika. Ve škole může mít jedničky, předpokládám, že nevíte, jestli nemá třeba nějaký individuální vzdělávací plán, potvrzenou integraci z PPP - pak se děti posuzují směrem ke svým schopnostem. Na druhou stranu ty encyklopedické znalosti a narušené sociální vztahy by ukazovaly spíše k poruše autistického spektra - může se jednat i o kombinaci. Nemůžete asi posoudit, že se mu maminka nevěnuje - může to by jedna z příčin, ale taky se mu věnovat může, ale výsledky tomu nemusí odpovídat. Pokud spolu vůbec nekomunikujete, asi ji nelze hned odsoudit, když neznáme podrobnosti.
@zuzanka65 asi by měl tvůj přítel začít v zájmu syna komunikovat s matkou, ono je jednoduché říct - nevěnuje se mu, ale nemůžete vědět, co je za tím. Asi nemá moc vysoké sebevědomí.
Jen se zeptám, to jste si toho (resp. tvůj přítel) všimli až teď, když je klukovi 8? Tvůj přítel předtím neměl snahu s tím něco dělat?
Já jsem byla něco podobného, R a Ř jsem se naučila ve 2. třídě, dodnes nemám řidičák, protože to prostě nezvládnu (pro většinu lidí běžná věc), taky jsem koktala, určitě nejméně do 10 let jsem neuměla ukrojit chleba, taky jsem nosila jedničky… a neřekla bych, že se mi naši nevěnovali.
Zanedlouho budu obhajovat dizertační práci, mám rodinu, myslím, že jsem z většiny věcí vyrostla.
Nevím, jestli je to jen pocit, nebo opravdu na klukovi záleží víc tobě než jeho vlastnímu otci. Jinak nechápu, proč ještě s bývalou nenavázal kontakt a nezačal to řešit, pokud to považuje za důležité.
A jinak se teda nechci matky zastávat, ale co pro výchovu syna udělal otec, kromě toho, že ho naučil bobovat? Ono kritizovat je snadný, ale sama jednou poznáš, že výchova není žádná sranda. Dítě zůstalo mámě na krku a matko, starej se. Taťka si ho na víkend vezme na boby.