Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem vyčerpaná z péče o dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
K.Black
25.3.13 13:57
Mám synka 3 roky včera 
neuklízí hračky, v 99% sám nejí, krmím, sám si obleče slipy a to jen když se mu chce, tzn asi 3× 
tepláky asi 2×. Nech ho na pokoji, nenuť ho, a uvidíš že budeš v klidu, oblékni ho sama, je to otázka maximálně dvou minut, on se to naučí sám neboj se.
- Citovat
- Upravit
25.3.13 13:58
Chápu tvé vyčerpání. A co takhle zkusit se domluvit ve školce, zda by ji nemohl navštěvovat již teď třeba 2× týdně jen na dopoledne, nebo prostě naq pár hodin?
Jinak ono se to jednou zlomí, ale holt u někoho je to ve třech letech, u jiného ve čtyřech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:01
@Lucuska : ve státní není volno a soukromá je 8000 měsíčně 
Já si sdna budu do toho září odpočítávat každý den 
Přitom se cítím blbě, že se ho zbavuju, že už takhle spolu doma nebudem (půjde do školky, já do práce), ale prostě už je pro mne s ním k nevydržení 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.13 14:03
@K.Black : já mám furt pocit, že ho to musím zkoušet učit. On tu snahu „chtít zkusit sám“ vůbec nemá. Prostě se pohodlně „veze“ a čeká, kdo ho obstará. Přece ve školce nebude mít osobní asistentku… No a tak se furt snažím a už to trvá strašně dlouho a efekt téměř nulový a zas tak malý není, že 
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:03
@K.Black jo to máš asi pravdu, ale do září by se měl umět sám oblékat a jíst ne? Přece ho nebude paní učitelka ve školce obletovat. Já nevím mám zatím 9m syna, ale to je můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:03
Já bych ti poradila asi snad jen ať syna přestaneš trochu řešit. Žij tak nějak podle svého, pár dnů, zkus to. U nás to teda zabralo. Dcera zjistila, že musí umět trochu fungovat i bez maminky, kterou má samozřejmě na blízku. Bylo to kolem třetího roku. Když začala ječet, nereagovala jsem, když nejedla, nejedla, když si myslela, že si něco vyřve jen tak, že já budu skákat, tak byla v šoku, že se nic nedělo. Opravdu pár dnů, zjistila, že jen takhle po jejím to nejde, dala jsem jí ale klid, to jí hodně pomohlo. Nechceš se oblíkat? Neoblíkej, ale nepůjdeme ven. Nechceš se navečeřet, nemusíš, ale do rána budeš mít hlad. Měla, v noci chtěla jíst, ale prostě jsem řekla až ráno a jak ráda se najedla. Ale muselo to být v naprostém klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:05
To buď teda ráda, že ti ho do té školky vzali. Protože náš nejstarší musel při nástupu do školky zvládnout vše, o čem píšeš. Tj. obléknout se, obout boty, najíst se a uklidit hračky
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:05
Mám skoro stejně staré děti, dva kluky, necelé tři roky a 7 měsíců. Starší syn mi dal nejvíc zabrat po porodu, teď už je to lepší. Ale u nás to bylo hlavně tím, že jsem měla vleklé zdrav. problémy po porodu tak jsem byla ráda, že ráno vstanu z postele.
Píšeš, že se sám nenají a neuklízí. Napiš co umí:-). Podle toho co píšeš, už je tam dost takové té alergie na něho. I když se asi bude snažit sebevíc nebude to dobré. To, že je manžel benevolentní není správné, ale dělat to jenom ze strachu, že bude hrozná puberta není ta správná motivace. Děti z nás vycítí vše. 
K tomu uklízení, řešíme to u nás každý den. Syn je příšerný bordelář. Psychologička mi řekla, že to není nic hrozného, že to tak děti v jeho věku mívají. Že jenom v určité stádiu už musím zasáhnout, když už se nedá ani projít:-). A trvat na úklidu, u nás musí uklidit před tím, než jde spát a nesmí tahat věci po celém bytě. Jinak pokojíku přes den neuklízíme.
Jednou týdně chodí do miniškoličky, kde se zlepšil v oblékání a hlavně má změnu on i já:-). On je s kamarády a já mám víc času na mimino.
Příspěvek upraven 25.03.13 v 14:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:06
Co se týká uklízení hraček u nás zabralo : každá neuklizená se zabavuje a schová se(za dva dny už uklízel sám, co se týká krmení…nejí sám ani když mu navaříš něco co má fakt hodně rád?(vařila bych třeba týden dva jen hodně oblíbené jídla a třeba by si navykl)oblíkání-s tím taky bojujeme teď sme ve fázi tak když se nesvlíkneš sám budeš v pižamu celý den a babička se ti bude odpoledne smát(bydlíme v jednom baráku) nebo tatínek případně…to na něj zabírá 
takže snahu mi ukazuje a když se začne snažit odměňuju a pomůžu mu…a co se týká tatínka…toho zpracuj protože dokud v tomhle nebudete spolupracovat tak na tebe bude kluk „prdět“ uvidíš jaké to budou zázraky když přikáže taťka a bude v tom důsledný(to je dost důležité) u nás taky taťka byl benevolentní a jakmile sem mu to vytkla a domluvili sme se na vzájemné spolupráci tak to najednou šlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:06
@Bavorov píše:
Já bych ti poradila asi snad jen ať syna přestaneš trochu řešit. Žij tak nějak podle svého, pár dnů, zkus to. U nás to teda zabralo. Dcera zjistila, že musí umět trochu fungovat i bez maminky, kterou má samozřejmě na blízku. Bylo to kolem třetího roku. Když začala ječet, nereagovala jsem, když nejedla, nejedla, když si myslela, že si něco vyřve jen tak, že já budu skákat, tak byla v šoku, že se nic nedělo. Opravdu pár dnů, zjistila, že jen takhle po jejím to nejde, dala jsem jí ale klid, to jí hodně pomohlo. Nechceš se oblíkat? Neoblíkej, ale nepůjdeme ven. Nechceš se navečeřet, nemusíš, ale do rána budeš mít hlad. Měla, v noci chtěla jíst, ale prostě jsem řekla až ráno a jak ráda se najedla. Ale muselo to být v naprostém klidu.
Já si taky myslím, že je to cesta..priostě se z něho nepodělat.
Ale na to jezení, nejezení..vydržel 5 dní jen na mlíku ráno a večer jogurt (manžel ho prostě nakrmil… ), bylo mu to jedno 
Pak už jsem teda vyměkla. Je chudokrevný a měl by jíst trochu slušně.
Ale jak jsem psala, tento způsob lehké ignorace je mi hodně sympatický, ale on to má na háku..totálně. Když začne ječet, odcházím do jiné místnosti a dělám, že neslyším 
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:07
Mam doma to same - dceru 3r3m a 6m mimino. Dcera je nesamostatna a momentalne stale v opozici, holt ztratila jedinackovstvi
Co pomaha: vypadnout kamkoli - treba do nejakeho materskeho centra, na cviceni, za kamoskou s detmi,,, proste nekam. On se tam vcucne, zvykne si na deti a bude mit program. Ty pokecas, das si kafe a prijdes na jiny myslenky. Nebo ho pujc na par dni babicce / dedovi / komukoli - mas-li komu, vyborne zrelaxujes a prospeje to vsem
Mmch do skolky bych ho hned nedavala, je-li nesamostatnej, to by asi neslo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:07
Vydrž bude líp. Uvidíš že až půjde do školky tak se to v kolektivu zlepší. Můj syn když měl 3 roky tak byl napřesdržku 
Všechno mi vylil vysypal vyházel a nic si nikdy po sobě neuklidil. Najíst se sám zvládl ale obléct ne 
Jakmile nastoupil do školky viděla jsem pokroky už první týden co tam byl. Začal po sobě uklízet, naučil se oblékat a ted je mu 5 a je to prostě parták který mi v neděli obaluje řízky. Když mi takhle zlobil nepomohly na něj žádné fyzické tresty, tak jsem ho dávala klečet, protože už jsem kolikrát nevěděla co s ním a manžel byl věčně v práci. Takže když začal zlobit zeptala jsem se ho jestli chce jít klečet a pak byl jak sluníčko. Doma se samozřejmě moc nudil jak nechodil do školky tak jsme navštěvovali i s mimčem různá centra pro děti aby se tam vyřádil. Přeju pevné nervy a hlavně vydržet - neboj určitě bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:07
Musí to být náročné, sama nevím co poradit, mám zatím jen dvouletou, ale také neuklízí hračky, jen občas jak mě vidí, sama se neoblékne. Víš asi bych zavřela „hubu a krok“ rychle ho oblékla sama, naházela do něj obídek, myslím, že je na to malý, aby tohle všechno dělal, to se naučí ve školce. Neteř má také přes tři a tohle prostě neumí. Ale chápu Tě, máš doma tu mladší a chceš, aby byl samostatný. Já bych ho nenutila, nebila, řekla formou hry, pojď jdeme uklízet, pomohla mu obléct, dopomohla mu najíst a neztrácela čas domouváním, prosením, nadávám ať udělá to či ono, jen ho odradíš. Nevím myslím, že má ještě čas, nebo do září se ještě spousta věcí může změnit, ae zkoušela bych ho to naučit v klidu, aby to do školky uměl… Drž se, já jsem zvědavá na sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:14
Holky, díky vám všem…
Já věřím, že školka bude zlepšení. Snad tam bude fungovat to napodobování dětí, to, co mu doma nedám.
Všelijaká cvičení, mateřská centra..je to fajn…ale syn prostě, co se naučil chodit, tak všeude vydrží 5 minut a jde pryč. Nelze ho udržet (bez řevu) v dětském koutku. On je takový spíše introvertní a samotářský, že si vezme hračku a jde do rohu si s ní sám hrát. Až ho přestane bavit, odhcází. Na cvičeních se absolutně nedokázal zapojit..běhal mezi dětmi, odcházel pryč, všechno jakoby opačně než měl. Pokusů bylo (v půlročních odstupech) vícero.
Asi se fakt na to vyprdnout a nějak to „přežít“, protože jemu to je jedno a kazím si dny já a dcera pořád jen kouká na uječené scénky nás obou
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj holky,
hledám váš názor, zkušenosti, možná podporu, je-li to možné.
Mám syna 3r3m a dcerku 8m. Syn půjde do školky až od září. To, proč píšu je to, že už jsme z něho neskutečně psychicky vyčerpaná…péčí o něj.
Ani nevím, jak všechno popsat. V podstatě od jakživa byl strašně neochotný ve snaze o samostatnost…ještě dnes ho musím krmit, jinak sní od všeho 3 lžičky a je mu to jedno, klidně bude o hladu celý den, dva, tři…nemá problém.
Uklízení hraček..neexistuje.
Od 2 let každý den říkám, že jdeme uklízet hračky, jdu sama…syn sedí kouká, zabere se do hraní s jinou. Motivace či tresty nepomáhají. Samostatné oblékání nehrozí, začne se vztekat, že to nejde a jde pryč.
Mám pocit, že se permanentně starám o 3-leté vzteklé mimino…(uf, kéž by mimino. Dcera je rpoti němu zlatá) a už nemůžu. Kdy prostě od toho dítěte bude nějaká zpětná odezva, kdy se ke mně přidá a uklidíme ty hračky spolu? Nedonutím ho bitím, výhružkami, zákazy, pozitivní motivací..je mu to jendo, prostě nemá potřebu spolupracovat. A je to hrozně unavné, já ztracím trpělivost, občas mu fakt dám na zadek pořádně, ale jemu je to stejně jedno…
S mužem máme problém, že on je hrozně benevolentní a nic po něm nevyžaduje. Já se jaksi přirozeně stavím do opozice pedanta - ve vnitřním strachu, že někdo ho sakra vychovávat musí, jinak nás v pubertě pošle sprostě do háje a nic s ním už nezmůžem. Takže „táta je super“, vyhoví ve všem, syn nemusím nic. Já jsem „naprd“, protože mu ve všem nevyhovím a něco po něm chci…
Často je strašně silně zabrán do svého světa, že nevnímá, neodpovídá, ani se neotočí. Musím zakřičet nebo jít až k němu, abych vůbec vzbudila jeho pozornost.
Nevím no…mám ho prostě strašně plné zuby a neumím to zvládat, být od něj den, dva už mi nepomáhá. Ty emoce nemizí..ráda ho zase pak uvidím, ale do 5-ti minut mě tak vytočí, že mám chuť prásknout dveřmi a vrátit se v září..až půjde do školky. Dostávám se do stavů, že už ignoruju, neodpovídám mu, vyhýbám se mu, prostě před ním v rámci bytu „utíkám“…
Nevím jak z toho ven, kéž by pobral trochu rozumu, ale on je jak cca dvouleté dítě. Tiše závidím kamarádkám tříleťáků, kteří se chovají jakžtakž úměrně svému věku