Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zanedbaná výchova?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.8.16 14:03
@Anonymní píše:
@Petrolka Ráda bych, ale pokud nepůjdou sami, tak je nedonutím… já jsem se téhle výchově vzepřela, takže jsem teď mimo rodinný kruh a tudíž se přede mnou spousta věcí i tají, ale pořád se občas mezi řečí dozvím nějaké věci od bráchy, nebo je vidím, když jsme na návštěvě. Nejvíc mě znepokojuje to, že brácha trpí zdravotně a pak po psychické stránce, jelikož nemá ve svém věku vůbec ale vůbec žádné soukromí…Možná jsem naivní, ale na nahlášení to taky asi není, nebo je? Nevím… nebijou ho, shazujou mu sebevědomí, to ano, ale fyzicky ho nikdo netýrá…
Je to už trošku divné, hlavně to poničené zdraví a že z něj dělá nějakou svou kopii nebo co? Buď ráda, že jsi se dokázala dostat z jejich vlivu.
Nevím, jestli by pomohlo nahlásit to na sociálce nebo zapůsobit přes nějakého příbuzného, kterému matka věří a nechala by si domluvit, že už je jejich chování za hranou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 14:05
@N.bříško To zní docela rozumně, určitě si toho museli všimnout, brácha je ve škole za dost problémové dítě… 
- Citovat
- Upravit
17.8.16 14:08
Když to nahlásíš a dopadne to nejhůř, myslíš, že bude bráchovi líp někdo v ústavu? 
V tom lepším případě budou mít soc. dozor, nezmění se vůbec nic a ty už ho nikdy neuvidíš, protože to matka nedovolí. Spíš bych zkusila působit na bráchu, vzít si ho na noc třeba, pustit ho s kamarádem ven, dát mu u vás soukromí. Ve dvanácti už není malé děcko, aby si pomalu nezačal říkat, co chce a co ne. Asi to nebude nic jednoduchého, ale když mu pomůžeš a ukážeš mu, že to jde i jinak, tak mu dáš asi daleko víc, než kdybys to hlásila někam na sociálku. Hodně štěstí tobě i tvému bráškovi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:09
@Anonymní píše:
Zneužívání tam asi nebude, netuším, ale spíše ne… Já jsem jako malá musela být u toho, když moje máma podváděla mého tátu, ale myslím tím, že jsem u toho vážně byla, jen jsem seděla u televize a nesměla se otočit. Dlouho jsem z toho měla blok, co se týče otázky sexu… Chodili k nám „strejdové“ dost pravidelně a pokaždé někdo jiný. Když přišla puberta a já se chtěla začít holit, protože se mi holky ve škole smály, nesměl mi na to nikdo doma přijít, protože když se jednou stalo, že mi máma přišla na to, že mám oholené podpaží, zbila mě, nazvala kur.vou a podobné urážky lítali, jakože pro koho to dělám, komu chci roztáhnout nohy a tak. Do 18 jsem byla panna, pak jsem potkala svého nynějšího manžela a trvalo dlouho, než jsem se zbavila těchle komplexů, co se týče intimity. Proto to teď řeším… nechci aby si brácha musel procházet tím samým, nechci, aby mu to ovlivnilo takhle negativně život.Co se týče ostatní rodiny. Z otcovi strany se zpřetrhali vztahy, tudíž se s nimi neviděli asi 8 let a bydleli daleko, tudíž nic nemohli vidět a já jsem o tom donedávna taky s nikým nemluvila. Druhá strana rodiny, z mantčiny strany, bydlí taky daleko, máma tam moc často nejezdí, ale já ano. Když jsem se jim se vším po letech přiznala a zdaleka nevědí všechno, změnili názor a stojí na mé straně, nicméně nechcou do toho zasahovat, protože se bojí, že by tak přišli o možnost vidět aspoň jednou za rok vnouče.
Tak to gratujuju, že jsi to zvládla. Nechutné, co některé matky dokážou udělat svým dětem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:10
@Loll píše:
Když to nahlásíš a dopadne to nejhůř, myslíš, že bude bráchovi líp někdo v ústavu?
Jo, to je rozumné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 14:11
@Russet Musela bych jedině přesvědčit babičku, ta má na ni docela vliv, ale osobně myslím, že by to konečně potřebovala slyšet z vícero stran. Nechápu proč, ale rodina se s ní bojí vůbec se dohadovat o výchově… já jsem jí taky vlastně nikdy nic neřekla… bála jsem se jí… protože nakonec z toho vždycky vyjdu já jako nejhorší dcera, co kdy mohla porodit 
Možná že nad tím teď uvažuju čím dál víc, když sama čekám dceru a uvědomuju si, co nikdy nechci, aby moje dítě muselo zažívat, ale přijdu si v pasti. Nechci nikomu ublížit, doteď jsem se bála, že jsem paranoidní a že tohle je „normální“ a taky se bojím, že nějakými tahanicemi bych ublížila ještě bráchovi víc, než teď, když vlastně žije tak trochu v nevědomosti…
- Citovat
- Upravit
17.8.16 14:13
@Loll proč proboha hned strašit odebráním dítěte? 
myslím si že na sociálce snad vědí co je pro to konkrétní dítě v dané situaci lepší…rozhodně bych je nechala to posoudit, do rodiny dochází pravidelně a ne že přijdou a udělají verdikt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:15
@Loll a upřímně, chudák dítě které se takové rodině vzepře. Může ho to poškodit daleko víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:16
@Anonymní píše:
@Russet Musela bych jedině přesvědčit babičku, ta má na ni docela vliv, ale osobně myslím, že by to konečně potřebovala slyšet z vícero stran. Nechápu proč, ale rodina se s ní bojí vůbec se dohadovat o výchově… já jsem jí taky vlastně nikdy nic neřekla… bála jsem se jí… protože nakonec z toho vždycky vyjdu já jako nejhorší dcera, co kdy mohla porodit
Jsi určitě normální a je hezké, že ti není brácha lhostejný. Jak tady psal někdo jiný, brala bych si ho k sobě a dala mu trošku volnosti. Aby se dokázal osamostatnit taky.
Určitě budeš dobrá máma, když si uvědomuješ chyby, které udělala tvoje máma. Rodiče jsou jenom lidi a dělají chyby, ale tohle už je moc.
Držím vám palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 14:18
@Loll Jak říkáš, to je přesně to, čeho se bojím a nechci dopustit! Snažila jsem se několikrát vzít si bratra k sobě na „výlet“, ale bohužel… máma by mi ho nesvěřila. Vždycky se najde tisíc důvodů, proč ne. Že bych se nedokázala postarat, že bych ho neuhlídala, pak že je to k nám moc daleko, pak jednou řekne, jo to by bylo fajn a pak ticho po pěšině, řekne že se jí to zrovna nehodí, a příště mi zase vyčte, že jsem jí to už říkala a nakonec se to neuskutečnilo, že už ho nepustí… je to zkrátka boj… Manžel se snažil taky, nicméně se mě taky snaží přesvědčit, že bude lepší tu pro něho být až bude nejhůř a jemu to začne docházet, ale že nemá smysl do toho víc zasahovat, že bychom toho potom mohli litovat. Já si to uvědomuju, ale samotnou mě štve ten fakt. Jaké pak mají možnosti takové děti? Jako jsem byla já, nebo teď jako můj brácha a realita je taková, že takových dětí je strašná spousta a kolikrát se to nikdo nedozví, až v dospělosti. Jako u mě. Až když jsem pochopila, že to všechno není moje vina, že si nemůžu za to sama…
- Citovat
- Upravit
17.8.16 14:19
@N.bříško A změní se pro něj co? Budou kontrolovat, jestli si kluk může zavírat dveře, když jde použít toaletu? Budou kontrolovat, co mu paní matka vaří, aby zhubl? Podle mě je sociálka v tomto případě kontraproduktivní, kluk má navenek vše - dostatek stravy, „milují a starostlivé rodiče“ atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:20
Jestli jsi musela být ve stejné místnosti jako souložící matka, tak je to sexuální zneužívání a možná přímo na tebe nesáhla, protože jsi holka. U bráchy to může být jinak! Já bych to tedy řešila, protože to není normálno osoba, vaše matka! Jistě může se to obrátit proti tobě, jenže stejně tak to může bráchu jednoho dne zlomit a pokusit se o sebevraždu-oboje jsou krajní možnosti, ale nejhorší je nedělat nic.Ty sama za sebe bys v minulosti asi taky byla raději, kdyby se našel někdo, kdo by tě vysvobodil dřív, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:21
@Anonymní píše:
@Loll Jak říkáš, to je přesně to, čeho se bojím a nechci dopustit! Snažila jsem se několikrát vzít si bratra k sobě na „výlet“, ale bohužel… máma by mi ho nesvěřila. Vždycky se najde tisíc důvodů, proč ne. Že bych se nedokázala postarat, že bych ho neuhlídala, pak že je to k nám moc daleko, pak jednou řekne, jo to by bylo fajn a pak ticho po pěšině, řekne že se jí to zrovna nehodí, a příště mi zase vyčte, že jsem jí to už říkala a nakonec se to neuskutečnilo, že už ho nepustí… je to zkrátka boj… Manžel se snažil taky, nicméně se mě taky snaží přesvědčit, že bude lepší tu pro něho být až bude nejhůř a jemu to začne docházet, ale že nemá smysl do toho víc zasahovat, že bychom toho potom mohli litovat. Já si to uvědomuju, ale samotnou mě štve ten fakt. Jaké pak mají možnosti takové děti? Jako jsem byla já, nebo teď jako můj brácha a realita je taková, že takových dětí je strašná spousta a kolikrát se to nikdo nedozví, až v dospělosti. Jako u mě. Až když jsem pochopila, že to všechno není moje vina, že si nemůžu za to sama…
Ach jo, moc mě mrzí, čím ty i tvůj brácha procházíte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 14:30
@latunka01 Já vím a rozumím tomu. A ano asi bych byla raději, kdyby se tenkrát někdo našel a já tam už nemusela být. Ale jak říkám, mě bili a hodně. Jeho nebijou. U něho jde o přehnanou opičí lásku, nebo jak to nazvat. Sama jsem navštěvovala psychologa jednu dobu a i na tyhle věci přišla řeč… Bohužel, ale i když jsem mu to řekla a zeptala se, co mám dělat, neporadil mi nic. Nevěděl… což byl i jeden z důvodů, proč jsem k němu přestala chodit. Takže jak mám věřit tomu, že by to pak bylo pro něho lepší? Kdyby se našel někdo, kdo má s tímhle zkušenosti, a ví jaký by byl postup a co by se dělo. Bez toho to zatím nemůžu riskovat. Jak už to tu zaznělo, mohlo by to dopadnout i tak, že se nic nezmění a já už ho nemusím taky nikdy vidět…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.16 14:42
Nedávno jsem mezi řečí muži řekla, co znám z vyprávění, že když jsem byla miminko, že chodily sestřičky z poradny k nám domů, že se to tak dělávalo, že kontrolovaly, v čem rodina žije, jestli má miminko všechno co potřebuje. A že máma musela schovávat krabici od sunaru, aby neviděly, že nejsem kojená. Manžel na mě ale koukal jako na blázna, že žádné kontroly z porodnických poraden nikdy nechodily, že to musela být už tenkrát sociálka, nebo něco podobného, že naše musel někdo kdysi udat, ale nakonec to nějak vyšumělo asi. Naši se totiž ze začátku dost mlátili navzájem. Ježiši, když o tom mluvím, tak dodnes nechápu… Nechápu, co se to vlastně dělo, co všechno jsem viděla a chápala jinak jako dítě a jak to všechno vidím dnes.
S manželem jsme se nikdy nehádali tak, že bychom si nadávali, nikdy by jsme ani jeden na sebe ve vzteku nevztáhli ruku. Po škole jsem šla bydlet s ním, prakticky hned po matuře jsem si sbalila batůžek a šla. A žila z toho, co jsem si vydělala na brigádě a manžel na studentské praxi. Jen z toho. A do toho jsme oba studovali dálkově vysokou. Dnes mě máma pomlouvá před zbytkem rodiny, že jsem si našla manžela pro peníze, že jsem si nahrabala a že je ani finančně nějak nepodpořím… A já to pořád jenom všechno přecházím a snažím se neřešit, abych nepřišla o kontakt s bratrem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
