Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@KapkaRosy jsem ráda, že to vidíme stejně… Nedá se čekat, že když ho strčím např. do fotbalu, tak se tam „vzpamatuje“ a změní se, to tak nejde ![]()
@stazinka09 jasně, to je to, co říkám… Jen jsem tím chtěla říc, t že nelez jít proti přirozenosti dítěte, ale spíš zvlit nějaký „ikváčský“ kroužek, kde má větší šanci, že by si ty kámoše našel.
@Angua píše:
@stazinka09 jasně, to je to, co říkám… Jen jsem tím chtěla říc, t že nelez jít proti přirozenosti dítěte, ale spíš zvlit nějaký „ikváčský“ kroužek, kde má větší šanci, že by si ty kámoše našel.
jj já to tak pochopila a souhlasím, někdy rodiče podlehnou představě, že by se citlivé dítko mělo otužovat a tak mu zavaří ještě víc
hele ten fotbal - to měl švára takovou představu, že synovce mužsky zocelí, protože on byl spíš na zpěv, malování, keramiku atd… nebyl plachý, ale dost senzitivní. Tak ho přihlásil v 6letech do fotbalové přípravky a katastrofa. Hned na prvním tréninku ho seřval ternér a spoluhráči na něj řvali kam čumíš, táhni na čáru ty ču..ku, takže nezapad.
Zakladatelko v prvni rade, byt na miste jeho maminky, tak me stve, ze me takhle propiras na netu. Za druhe chlapecek je trochu nestandartni, ale to ze kokta muze taky znamenat i jine problem, nez ze se mu maminka nevenuje. Deti vnimaji vic nez si myslime. Ono pro nej asi taky neni jednoduche, ze je ted s maminkou sam a tatinek si nasel jinou pani. Znam chlapecka, ktery nerika ř a je mu 9 a špatným prostředím či špatnou výchovou jeho matky to není. Dotyčný chlapeček je podobného ražení jako ty píšeš a prostě je takový. Ono se to lehce radí, ale pokud se ti takové dítě nenarodí a nemusíš s ní takhle bojovat od narození, tak se vždycky všechno svede na špatnou výchovu matky.
Z jiné strany znám dítě, které koktalo a špatným prostředím to nebylo. Jde o hodně citlivé dítě, které se svojí povahou bojuje i na 2 stupni. A jeho matka dělá všechno možné, aby mu pomohla. Jenže dokud dítěti nedozraje co se týče sociálních dovedností mozek, tak se můžeš stavět na hlavu a je to marné, je to marné, je to marné. ![]()
Zuzanko jeste jedna vec. Osobne si fakt nedokazu predstavit, ze si muj drahy najde jinou pani, i kdyz to se stat muze kdykoliv, tomu nezabranim a pak se najde nejaka podobna jako ty a zacne se rypat v tom jak dite vychovavam atd. Taky bych se stahla a omditla podavat informace. Ona je jeho matka ne ty. Informace ma dostavat otec, jenze ona z Tebe nema dobry pocit, tak se zasekla uplne. Byt Tebou tak hodim zpatecku a necham to na otci ditete. Mozna je ten duvod jednodussi nez ty si myslis. Ale to je jenom takovy dojem, ktery jsi na me udelala ze svych prispevku. ![]()
Ty jo… no já mám doma teda vyloženě intoše - fyzika, matika a takové věci ho baví. A do fotbalu chodí, aby jsme mu vypěstovali lásku k pohybu. Je určitě rozdíl, jestli je to fotbík někde na vesnici (tam vodíme toho našeho) - je to super, taková rodinná atmoška, trenéři hodní, děcka v klidu, přijmou každého, kdo si chce zakopat, dělají to zadarmo jen pro radost.
ale neumím si představit, že by chodil do fotbalu v našem městě, to už je na trošku jiné úrovni a tam už i ti trenéři dělají výběr jen těch nejlepších.
ale rozhodně mu to prospívá, získal hodně na obratnsti a chodí tam fakt rád. kdyby chodil s odporem, určitě by jsme ho nenutili a hledali by jsme jinou alternativu šachy by ho asi bavily…ale to už by jsme ho doma ani neviděli ![]()
Tak otec s nimi nežije už 7 let a maminka má pět let stálého partnera, mezi námi jsou vztahy dobré a žádná nevraživost tam není. Rozhodně jí nechci radit ve výchově to musí mezi sebou konzultovat pouze otec-matka.
Já to beru tak že i když není můj, mám ho ráda a bude součástí naší rodiny, takže mi není lhostejný.
Máme za sebou rozhovor s logopedkou kam chodili a výchovnou poradkyní ve škole, prý by potřeboval psychoterapii že je nejspíš citově rozpolcelný, hodně vnímavý a citlivý, jak na to přišli jsme se ale uplně konkrétně nedozvěděli. Návštěvu psychoterapeuta prý mamince doporučili už před rokem a půl, s tím že je to vhodné i na léčbu koktání, u žádného ale nebyli.
Navrhovali jsme mu spoustu kroužků, nebo aby si něco vymyslel co by ho bavilo a prý ho nic nebaví že nikam chodit nechce.
Navíc je otec ochoten tohle všechno hradit nad rámec alimentů.
@zuzanka65
tak fajn kroky, co jste podnikly, máte další informace. Tak asi bude muset táta promluvit s mámou a domluvit se na zajištění psychoterapie. To by situaci zase popostrčilo dál. Bylo by dobré zjistit proč to už nezajistila matka - nemá čas? kontakty? bojí se něčeho? Byl by schopný docházku na psychoterapii eventuelně zajistit otec?
On ten nezájem kluka a „nic mě nebaví, nic nechci, nikam chodit nechci“ může mít příčiny v rozkolísané psychice, stejně jako to koktání, třeba si nevěří atd…
Co mu třeba dobře jde, když je u vás? Ona asi bude potřebovat v tom zařazení větší podporu než jen zaplatit kroužek.
Rozhodně jí nechci radit ve výchově to musí mezi sebou konzultovat pouze otec-matka.
Já to beru tak že i když není můj, mám ho ráda a bude součástí naší rodiny, takže mi není lhostejný.
tohle je moc fajn pro kluka
Stazinka09: Psychoterapii mu zařídit může to jo, ale pracujeme a bydlíme přes týden v Praze a kluk bydlí o 70 km jinde takže, by jsme si mohli vzít třeba 2× v měsíci dovolenou a vzít ho tam ale denně ho pod kontrolou nemáme.
Zdravím. Můj partner má syna z prvního manželství který u nás tráví víkendy. Je mu dva a půl roku. Syn umí sotva pět slov a to mu není skoro rozumět. Chození na nočník je tabu. Sám se nenají, nenakreslí nic, musí se uspávat v posteli. Zajímá ho televize a autíčka. Na základní pokyny skoro nereaguje. Snažíme se ho vše učit, ale čas nám na to nestačí. Když se partner snaží s bývalou mluvit, zabouchne mu dveře a nebo odpoví, že je na něj sama atd. Může být pomalejší a nebo to může být pochybení jeho matky?
Děkuji za názory
@mmch píše:
Zdravím. Můj partner má syna z prvního manželství který u nás tráví víkendy. Je mu dva a půl roku. Syn umí sotva pět slov a to mu není skoro rozumět. Chození na nočník je tabu. Sám se nenají, nenakreslí nic, musí se uspávat v posteli. Zajímá ho televize a autíčka. Na základní pokyny skoro nereaguje. Snažíme se ho vše učit, ale čas nám na to nestačí. Když se partner snaží s bývalou mluvit, zabouchne mu dveře a nebo odpoví, že je na něj sama atd. Může být pomalejší a nebo to může být pochybení jeho matky?
Děkuji za názory
kamarádka má chlapce není ani pomalý ani zpomalený a uměl zhruba co syn Tvého partnera, navíc to byl a je totální vztekloun. Vyrůstá v úplné relativně harmonické rodině. Mezi dětmi tohoto věku jsou velké rozdíly a norma je poněkud širší. Otec se může na zdravotní stav a psychomotorický vývoj informovat u ošetřujícího pediatra, lepší než dělat unáhlené závěry.
Reakce matky mě neudivuje a nepřijde mi ani nijak přehnaná.
@mmch píše:
Zdravím. Můj partner má syna z prvního manželství který u nás tráví víkendy. Je mu dva a půl roku. Syn umí sotva pět slov a to mu není skoro rozumět. Chození na nočník je tabu. Sám se nenají, nenakreslí nic, musí se uspávat v posteli. Zajímá ho televize a autíčka. Na základní pokyny skoro nereaguje. Snažíme se ho vše učit, ale čas nám na to nestačí. Když se partner snaží s bývalou mluvit, zabouchne mu dveře a nebo odpoví, že je na něj sama atd. Může být pomalejší a nebo to může být pochybení jeho matky?
Děkuji za názory
hele můj kluk má fungující rodinu a taky uměl tak 5 slov (teď skoro ve 3 umí tak 10 - 15) a to mu hodně čtu a vyprávím, nočník v tý době používal jen pokud byl nahatý. A pak se během měsíce sám odplenkoval. Kreslí rád, ale pořád nepoznám, co to je. V posteli se uspávaá s náma taky pořád, nevidím na tom nic divnýho. Jediný co je u našeho jinak je jídlo - už hodně dlouho se nají sám. Jinak našeho zajímají téměř jenom vláčky, u jiných vydrží jenom chvilinku. Ale zase je šikovný na jiné věci - běhání, už pochopil kolo, vlastně ho baví a jde mu jakákoliv sportovní aktivita, pozná barvy. Nikomu nepřijde zpomalený. V tomhle věku jsou mezi dětmi velké rozdíly a dělají pokroky skokově.
Našemu klukovi je dvaapůl a mluví jak profesor, ale zase nechce jíst sám, i když to umí
je pohodlnější koukat na pohádku a máma láduje. Když mu to dám chvíli se v jídle vrtá strčí pár lžic do pusy a uteče. Bez plenek je tedy pomalu už rok ![]()