Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zanedbaná výchova?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.8.16 14:51
@Anonymní píše:
Nedávno jsem mezi řečí muži řekla, co znám z vyprávění, že když jsem byla miminko, že chodily sestřičky z poradny k nám domů, že se to tak dělávalo, že kontrolovaly, v čem rodin jestli má miminko všechno co potřebuje. A že máma musela schovávat krabici od sunaru, aby neviděly, že nejsem kojená. Manžel na mě ale koukal jako na blázna, že žádné kontroly z porodnických poraden nikdy nechodily, že to musela být už tenkrát sociálka, nebo něco podobného, že naše musel někdo kdysi udat, ale nakonec to nějak vyšumělo asi. Naši se totiž ze začátku dost mlátili navzájem. Ježiši, když o tom mluvím, tak dodnes nechápu… Nechápu, co se to vlastně dělo, co všechno jsem viděla a chápala jinak jako dítě a jak to všechno vidím dnes.S manželem jsme se nikdy nehádali tak, že bychom si nadávali, nikdy by jsme ani jeden na sebe ve vzteku nevztáhli ruku. Po škole jsem šla bydlet s ním, prakticky hned po matuře jsem si sbalila batůžek a šla. A žila z toho, co jsem si vydělala na brigádě a manžel na studentské praxi. Jen z toho. A do toho jsme oba studovali dálkově vysokou. Dnes mě máma pomlouvá před zbytkem rodiny, že jsem si našla manžela pro peníze, že jsem si nahrabala a že je ani finančně nějak nepodpořím… A já to pořád jenom všechno přecházím a snažím se neřešit, abych nepřišla o kontakt s bratrem.
Já jsem starší ročník a za mě ty kontroly byly. Teda asi jedna, dvě, spíš to byla taková pomoc. Naši tenkrát bydleli u rodičů, tak zkušenou matku měla po ruce, ale přesto chodily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 14:56
@Russet Mě také přišly sestřičky zkontrolovat domů krátce po porodu obě děti. Dělalo se to běžně, jak je to teď nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:03
Znám paní, které je asi 45, jejímu synovi 13 a ona ho vodí za ručičku normálně venku kamkoliv jde, za ručičku, ve 13 letech.
Jsem přišla ke kamarádce na návštěvu a ona tam s ním seděla, ona vedle něho a pořád ho jakoby „opatrovávala“, prohodila mu rukou ve vlasech aby ho upravila, tak jsem se jí zeptala, jestli mu taky bude honit ocas, až mu bude 15?
Začervenala se 
a odvedla téma jinam! Přitom kluk, hezký, chytrý ale omílaný maminkou, všude ho tahá za ručičku (jako fyzicky fakt).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:03
Nečetla jsem všechny odpovědi, omlouv´m se, pokud bych se opakovala. Asi jsi jediná, kdo bráchovi může pomoct - a prosím - jdi do toho!!!
- tyhle věci (víš co - klidně prostě zkopíruj to, co píšeš tady, včetně toho, jak jsi to měla doma Ty sama, jak jsi byla bita za holení podpaží apod.) pošli na Váš OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dětí), klidně anonymně - musí se tím zabývat! Pošlou do rodiny někoho na prošetření. Pokud bys to neposlala anonymně, nesmí Tě nikde zmínit a mohla bys pak zjišťovat, jestli se něco děje.
- klidně paralelně bych podala (můžeš opět anonymně) to samé na policii - jako podezření z týrání svěřené osoby (to, že mu neumožňují sociální kontakty apod. už by se dalo šetřit jako týrání)
- zároveň zkus zajít do školy za jeho třídní učitelkou, požádej o schůzku nejlépe s výchovnou poradkyní a mluv s nimi o tom, jak bráchovi pomoct
- a ještě bych o tom šla promluvit s jeho dětskou lékařkou.
NEBOJ SE, neodeberou ho rodičům. Jen mu pomůžeš, pokud spustíš aktivitu z několika různých směrů, aby příslušné instituce donutily rodiče chovat se trochu „normálněji“. Zkus to všechno než budeš mít vlastní miminko, pak už nebude čas a nebudeš ho asi chtět tahat po úřadech. Držím palce. A opravdu jdi prosím do toho, hned a po hlavě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:07
Nebo se prostě na OSPOD dojdi zeptat, však tam se nemusíš hned představovat a říkat o koho jde, kludně jim i řekni, že se bojíš, aby to nebylo horší. A sama uvidíš jak se k tomu postaví, co ti řeknou atd.Ale sama doma nic nevykoumáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:07
@Russet píše:
Já jsem starší ročník a za mě ty kontroly byly. Teda asi jedna, dvě, spíš to byla taková pomoc. Naši tenkrát bydleli u rodičů, tak zkušenou matku měla po ruce, ale přesto chodily.
za mě chodily sestřičky od dětské doktorky, ptaly se jak se daří, pomohly při kojení, ukázaly koupání. za mě nebylo, že by jsi měla dítě na pokoji po porodu. Vozily je jen na kojení. 
, zabalené jak vánočky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:16
@Loll píše:
Když to nahlásíš a dopadne to nejhůř, myslíš, že bude bráchovi líp někdo v ústavu?V tom lepším případě budou mít soc. dozor, nezmění se vůbec nic a ty už ho nikdy neuvidíš, protože to matka nedovolí. Spíš bych zkusila působit na bráchu, vzít si ho na noc třeba, pustit ho s kamarádem ven, dát mu u vás soukromí. Ve dvanácti už není malé děcko, aby si pomalu nezačal říkat, co chce a co ne. Asi to nebude nic jednoduchého, ale když mu pomůžeš a ukážeš mu, že to jde i jinak, tak mu dáš asi daleko víc, než kdybys to hlásila někam na sociálku. Hodně štěstí tobě i tvému bráškovi
To je pěkná blbost 
a bohužel spousta týraných děti dojede na to, že se jejich okolí bojí obrátit se na OSPOD - právě „aby neskončili někde v ústavu. Děti se neodebírají z rodin - je to zdaleka až ta poslední možnost, a i tak se umisťují přednostně k příbuzným - tady asi k té sestře nebo k prarodičům. S pobytem v ústavu musí rodiče souhlasit a předchází tomu mnohaměsíční anabáze. V tomhle případě by se to odebráním dítěte skoro určitě neřešilo - pokud tam tedy není nějaký skrytý obří prů@er, o kterém pisatelka ani neví.
Stane se asi to, že s rodiči a s klukem bude někdo mluvit. Vysvětlí jim, že to není normální, i tomu bráškovi konečně někdo dospělý, "důležitý“ vysvětlí, že na ty pravidla přistupovat nemusí - že má právo na soukromí apod. Bude vědět, že nenormální není on, což by mu mohlo snížit traumata, která si ponese do dospělosti.
To, že ve dvanácti už není malé děcko, aby si nezačal říkat co ano a co ne - to taky svědčí jen o tom, že se Loll asi s moc týranými dětmi nesetkala. Ony si neřeknou ani třeba v sedmnácti - viz původní pisatelka. Bojí se rodičů, i když třeba z vnějšího pohledu iracionálně. Mají pocit, že jsou „špinaví“, špatní, že to s nimi jejich máma přece musí myslet dobře,… Sami si nepomůžou, ve dvanácti letech opravdu ne. A není neobvyklé ani to, že když se vzepřou, odejdou třeba k prarodičům apod., že si to pak vyčítají, sebepoškozují se, pokusí se o sebevraždu apod. Sami si opravdu nepomůžou!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 15:26
@Petula111 Mluvíš mi z duše… Ano taky jsem si sama nepomohla, jen jsem musela potkat někoho, kdo mi všechno vysvětlil, měl pro mě pochopení a celou tou změnou si prošel se mnou. Taky jsem už jednou stála v okně a nikomu to nepřeju… Dnes už jsem v pořádku a přesto mám iracionální obavy z toho že bych měla matce říct, co si myslím… Určitě se do toho pustím, jen si musím zjistit více informací, ale určitě budeme jednat.
Jinak s těma návštěvama z poradny, asi to tak tedy bylo a manžel neví, že u nich doma byli taky, strašně mě přesvědčoval o opaku, tak aspoň něco u nás bylo asi normální…
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
Anonymní
17.8.16 15:40
Já osobně bych bráchu z takovéhle cvokárny vytáhla a mluvím ze své zkušenosti. Já vyrůstala v hodně bláznivé rodině - hádky na denním pořádku, při nichž jsme jako děti musely asistovat. Když mi bylo asi 23 let, rodiče se rozváděli a šílenství přitvrdilo. Já už byla z domu, mladší bratr utíkal a nejmladší sestra to musela snášet. Došla mi trpělivost, přišla jsem, rázně řekla, že zničí sestru, ať se bijou bez ní a ona jde se mnou. Ještě ten den jsem jí odtáhla k sobě domů. Dnes je sama mámou a říká, že u mě to byly nejkrásnější roky jejího dětství.
- Citovat
- Upravit
17.8.16 15:40
@Anonymní píše:
@Petula111 Mluvíš mi z duše… Ano taky jsem si sama nepomohla, jen jsem musela potkat někoho, kdo mi všechno vysvětlil, měl pro mě pochopení a celou tou změnou si prošel se mnou. Taky jsem už jednou stála v okně a nikomu to nepřeju… Dnes už jsem v pořádku a přesto mám iracionální obavy z toho že bych měla matce říct, co si myslím… Určitě se do toho pustím, jen si musím zjistit více informací, ale určitě budeme jednat.
Kdybys chtěla, klidně mi napiš zprávu, třeba bych kohla nějak pomoct. Hlavně to, prosím, moc neodkládej - moc dalších informací si zjišťovat nemusíš, jen uveď ty věci do pohybu. Až budeš mít miminko, bude to všechno o něco složitější. A neboj se, dneska už úřady opravdu jsou schopny zachovat anonymitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 15:46
@Kobliha51 píše:
Proč myslíš?
Prostě to tak je. V mnoha případech týraných dětí.
Ať je máma jakákoli - pořád je to tvoje máma. Když se jí vzepřeš - jako dítě, ne už dospělá - pořád jsi dítě, které zklamalo svojí mámu, nedokázalo jí vyhovět a udělat jí šťastnou,… Kvůli tobě (z pohledu toho dítěte) je teď máma smutná a musí běhat po úřadech,…
Je to sice nesmyslná úvaha, ale ty děti to tak vnímají - že kdyby mamince vyhověly, kdyby se nevzepřely, mohli by teď s mámou být spokojení, kdyby se jen víc snažily,… Pak si sami ubližují, trestají se apod.
Když je z té situace vytáhne někdo třetí, nebývají tam ty pocity viny tak silné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 17:03
@Anonymní píše:
Zneužívání tam asi nebude, netuším, ale spíše ne… Já jsem jako malá musela být u toho, když moje máma podváděla mého tátu, ale myslím tím, že jsem u toho vážně byla, jen jsem seděla u televize a nesměla se otočit. Dlouho jsem z toho měla blok, co se týče otázky sexu… Chodili k nám „strejdové“ dost pravidelně a pokaždé někdo jiný. Když přišla puberta a já se chtěla začít holit, protože se mi holky ve škole smály, nesměl mi na to nikdo doma přijít, protože když se jednou stalo, že mi máma přišla na to, že mám oholené podpaží, zbila mě, nazvala kur.vou a podobné urážky lítali, jakože pro koho to dělám, komu chci roztáhnout nohy a tak. Do 18 jsem byla panna, pak jsem potkala svého nynějšího manžela a trvalo dlouho, než jsem se zbavila těchle komplexů, co se týče intimity. Proto to teď řeším… nechci aby si brácha musel procházet tím samým, nechci, aby mu to ovlivnilo takhle negativně život.Co se týče ostatní rodiny. Z otcovi strany se zpřetrhali vztahy, tudíž se s nimi neviděli asi 8 let a bydleli daleko, tudíž nic nemohli vidět a já jsem o tom donedávna taky s nikým nemluvila. Druhá strana rodiny, z mantčiny strany, bydlí taky daleko, máma tam moc často nejezdí, ale já ano. Když jsem se jim se vším po letech přiznala a zdaleka nevědí všechno, změnili názor a stojí na mé straně, nicméně nechcou do toho zasahovat, protože se bojí, že by tak přišli o možnost vidět aspoň jednou za rok vnouče.
Nechápu, že máma se ku…la za tvými zády u televize a je pohoršena oholeným podpažím a nazývá tě ku…o. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 17:51
@Petrolka píše:
@Russet Mě také přišly sestřičky zkontrolovat domů krátce po porodu obě děti. Dělalo se to běžně, jak je to teď nevím.
Když se mi narodil před dvaceti měsíci syn, paní doktorka si ho přišla prohlédnout k nám domů. Ale žijeme na malém městě a nebydlí daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 17:57
@hudečice píše:
Znám paní, které je asi 45, jejímu synovi 13 a ona ho vodí za ručičku normálně venku kamkoliv jde, za ručičku, ve 13 letech.
Jsem přišla ke kamarádce na návštěvu a ona tam s ním seděla, ona vedle něho a pořád ho jakoby „opatrovávala“, prohodila mu rukou ve vlasech aby ho upravila, tak jsem se jí zeptala, jestli mu taky bude honit ocas, až mu bude 15?
Začervenala se
Mám syna a doufám, že zavčas začne být pubertálně nesnesitelný, abych si z něho z nějakého zvráceného důvodu neudělala partnera.
Zatím je to roztomilý blonďáček, kterého je nutné za ručku vzít.
Divím se, že se nechá vodit ten třináctiletý. Jiní kluci už by se styděli, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
